Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
DHG, Troll, Hetroertzen

DHG, Troll, Hetroertzen

Bhut21.10.2013
Nesvatá trojice na svém bezejmenném tour navštívila i Prahu. Koncert v rytmu temných skladeb, který postrádal chyb.

V sobotní den bylo nebývale krásně. Hezké podzimní počasí evokující babí léto, domácí zmrzlina v cukrárně, koupě puclíků v hračkářství a pak samotný večer, který se notně zakabonil. Své bezejmenné tour jedou tři veličiny, které vymetají black metalová zákoutí: Hetroertzen, Troll a Dødheimsgard, nebo chcete-li DHG. Předskokana na zastávce v ČR jim dělala stálice Silva Nigra.

 

Večerní mši otvírala již zmiňovaná česká kapela Silva Nigra, která v současných dnech do světa vypouští své nové, šesté řadové album Bible bolestných nářků. S jejich výběrem do role předkapely jsem byl spokojen, jelikož zkušenost říká, že ne vždy se tento tah povede. Silva Nigra tak měla tu čest rozdmýchat síru v celkem početném davu přihlížejících fanoušků černého kovu. Nutno přiznat, že role úvodní kapely se nenesla v klasicky chladném přístupu, ale už nyní začalo být slušné horko. Průřez tvorbou syrového blacku této formace působil pozitivně a opravdu výtečně zahalil klub do správné atmosféry. Sice jsem měl trošku problém se zvukem a tak jsem několikrát změnil stanoviště poslechu. Ze zadních řad se to nakonec zdálo být ideální. Black metal ve své nejživočišnější podobě a v trve hávu. Večer nemohl začít lépe.

 

Nyní přišla ke slovu hlavní nesvatá trojice kapel pocházející ze samotného lůna této hudby – ze severu – ze Skandinávie. Hetroertzen sice spadají svými kořeny do Chile, ale jejich domovem je nyní Švédsko. To, co předvedli na pódiu, nebyl koncert, to byl čistý rituál! Však také samotný Kaeffel svou roli mága předvedl dosti přesvědčivě. Mnohdy jsem zůstal stát jako zařezaný a v podstatě ani nebyl duševně přítomen. Hroužil jsem se do mocných hradeb riffů, dlouhých kompozic, či omamného vokálu a zejména uhrančivých pohledů všech členů kapely. Black metal s notným přídavkem okultismu. Mystický odér létal vzduchem a neprožívat tuto chvíli znamenalo nebýt tam. Jinými slovy - byl to zážitek, který znovu ukázal, že black metalové koncerty nejsou jen o hudbě, nýbrž i o vizuálním dojmu. Pro někoho divadlo, pro jiné neuvěřitelná a nezapomenutelná chvíle. Rozsáhlé skladby jako by neměly svůj počátek ani konec. Alfa a omega splynuly v jeden útvar. Nejmagičtější kus večera, úžasné.

 

Kdo trochu hlouběji studuje severskou black metalovou obec, musel zákonitě narazit na jméno Troll. Je to kapela, v níž se vystřídalo několik zásadních jmen černé scény. Ústřední postavou zůstává Nagash, kterého jste mohli zahlédnout třeba v Covenant (The Kovenant) nebo Dimmu Borgir. Jedno z prvotních black metalových jmen kombinující do svých songů i symfonickou složku. A  byli to právě Troll, kdo nás odnášel na vlnách svého potemnělého symfonicko-black metalového korábu. Výtečný vokál, strhující riffy a palba bicích, se kterými jsem měl trošku problém. K jejich lepšímu odposlechu pomohlo až přemístění se v sále, opět více dozadu. Každopádně i klávesy tu měly své místo a opodstatnění. Přesto nevyčnívaly a mnohdy jsem je ani nevnímal a spíše se soustředil na hlavní motivy skladby. Hudba to byla náležitě podmanivá a vskutku bezchybná. Po nějakém čase se ustálil i zvuk a prožitek z koncertu byl již bez úhon. Těžko se v myšlenkách vracet na místo, kde fungoval genius loci. Těžko jej hledat v paměti, když to, co se dělo, existovalo jen tam. Zkrátka – jeden z dalších zdařilých setů, během kterého zazněl průřez rouhačské diskografie. Jméno Pána se skloňovalo ve všech možných pádech a můžeme říci, že jsme si na své přišli všichni. Nutno podotknout, že kapela představila i několik věcí z chystaného alba a je se věru nač těšit. Dokonce zazněla i „folková“ skladba se skočným nábojem, inu – Troll.

 

Sám jsem si nebyl jistý, z jakého období hodlají Dødheimsgard nejvíce čerpat, protože v jejich repertoáru jsou přeci jen výrazné rozdíly. Tento můj vnitřní spor kapela dokázala rozlousknout velice rychle. Hrálo se úhlopříčně diskografií,  z každého období bez rozdílu. Umělci ale vystoupili bez elektroniky, takže důraz byl kladen logicky na rané období. Otázkou tedy zůstává, jak zněly skladby z opusu magnum 666 International. Musím říci, že v čistě blackovém hávu měly šmrnc a zněly nečekaně originálně. Třeba má milovaná Ion Storm byla vyloženě skvělá. Ovšem hlas současného zpěváka mi poněkud neseděl. Zejména v momentech, kdy se je třeba pořádně vyšinout. Však znáte ty kvílivé momenty z jejich skladeb. Tady měla kapela asi nejslabší místo. Ovšem čerpalo se převážně ze syrových let, takže těch úletů zase tolik nebylo. Každopádně splnili sen, který už mnohý snad ani nečekal – DHG v klubu. A co se ještě playlistu týče, kapela představila i několik zbrusu nových skladeb. Na závěr se už jen rozloučila songem Monumental Possession a bylo vymalováno. Večer utekl jako voda a hodiny ukazovaly něco po jedné hodině noční.

 

Výsledný dojem? Výborný. Očekávání byla naplněna a de facto nic průběh koncertu nenarušovalo. Z mého pohledu spokojenost největší. Velké díky patří pořadateli Arkham productions a především redakci Mortem zinu, bez které by se veřejnost o celé akci snad ani nedověděla. Ostatně tato slova zazněla právě z úst pořadatele. 



  DISKUZE K REPORTU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky