Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Hellenic Darkness Festival 2013

Hellenic Darkness Festival 2013

Bhut5.3.2013
S prvními záblesky post-zimního slunce vešla v okolí i temnota. Ne obyčejná temnota. Tato zhmotněná dekadence se nesla v řeckém stylu a její vrchol nastal v Praze v sobotu večer v klubu Matrix.

Nevím, co mě přimělo k tomu, abych do Matrixu dorazil už v šest. Nicméně dosud bylo zavřeno a já své žíznivé hrdlo ukojil v blízké líbezné, nedávno znovu otevřené hospůdce U Slovanské lípy. Přesně v půl sedmé mě kroky nesly po schodech do nitra Matrixu. Organizačně naprosto zmáknutý vstup (prostorná šatna s přísnými podmínkami, synchronizované značkování návštěvníků a dozor security) proběhl hladce. Zakoupení piva a zaujmutí vhodného místa poblíž podia proběhlo taktéž bez problému.

 

Netrvalo dlouho a do potemnělého sálu dunělo intro, které pod podium začalo zvát všechny přítomné. Večer otevřela česká death metalová parta SECRET OF DARKNESS a ačkoliv plnili úděl prvotní kapely, ohlas přihlížejících nebyl nejhorší. Hlavy se třásly, ruce ukazovaly symboly plné zla a ovace zaváněly vervou a nadšením. Tvorbu této formace jsem nějak zaspal a má zvědavost rozhodně neskončila zklamáním, naopak. Překvapila mne porce energického šlapavého melodického deathu s přiměřenou dávkou kytarových kudrlin. Ke konci setu byl do davu naslepo hozen i jejich poslední počin ve formě digipaku a naštěstí ono "naslepo" znamenalo přímo ke mně. Příjemný a nečekaný dárek, třeba časem bude i nějaká recenze.

 

Druhou, taktéž českou kapelou, byli ostřílení ABSTRACT ESSENCE. Jejich tvorbu chápu jako určitou progresi, tudíž jsem se na vystoupení patřičně připravoval. Nejedná se totiž o žádné vyhlazováky, ale o jemně složitější a právě abstraktní metalovou hudbu. Základní kámen tvoří klávesy a samply, což vzhledem k žánru není nic překvapivého. Každopádně koncert to byl bezchybný a střídmě šťavnatý. Jednalo se sice o „nejměkčí“ kapelu z celé akce, ale to mnohým nevadilo a patřičně reagovali. Neurážlivé a svědomité vystoupení, takové konstantní udržování lidí v pohybu a při vědomí.

 

První z řeckých uskupení byli živelní RAVENCULT. Už podle triček, která měli umělci na sobě, šlo odtušit, kudy vítr povane (jmenovitě: Toxic Holocaust, Voivod, Blasphemy a Embrace Of Thorns). Bezpochyby se jednalo o syrový thrash black vyhlazovacího tempa. Zvukařovi zřejmě lehce zalehlo v uších a celé kapele tak navýšil hlasitost. Zvuk sice řezal, ale stále byl k přežití. Negace ale dejme nyní stranou a raději chvalme a opěvujme špinavou hudbu, kterou nám čtveřice předváděla. Bez zbytečných pauz a keců sypali Ravencult do lidí jeden šrapnel za druhým. Divoké tempo, přímočará smršť tónů a značné horko. Výtečný bordel, na který jsem se tuze těšil.

 

Další partou, na kterou jsem se těšil neméně, byli ultrazlí DEAD CONGREGATION. Zuřivý death black metal nekompromisního střihu, bohapusté válcování a ničení. Likvidace, poprava, hanobení. Žádné úsměvy, žádné úkroky, žádné dohadování. Ryzí palba, při které se strhlo to nejdivočejší běsnění, které jsme mohli tento večer vidět, či se jej zúčastnit. Nepochybně bylo toto vystoupení pro jisté chovance vrcholem večera. Jen ten zvuk to zase dovedl krásně dojebat. Hlasitost se zase navýšila, takže chvílemi se vše slilo v monolité zurčení. No co, větší újmu než uši však utrpěl můj nos a horní ret. Ještě teď to bolí, ale stálo to za hřích.

 

Dav před podiem opět notně zhoustl a všichni černooděnci vyčkávali kapelu, kvůli které většina přišla. ROTTING CHRIST jsou skupinou, kterou jsem slyšel mezi prvními, při mém očuchávání black metalu, a tak se mi jejich vystoupení jevilo jako malý svátek. Tato řecká smečka nám přivezla ukázat své dosud teplé dílo Kata Ton Daimona Eaytoy, ze kterého spustili úvodní věc. Pod podiem teplot stoupala pozvolna a tak kapela pokračovala jedněmi ze svých největších hitů - hned jako druhá zazněla Athanati Este, kterou zbožňuju asi nejvíc. Není divu, že se mi do očí draly slzy dojetí. Jestli milujete hudbu, víte, o čem mluvím ... já tím vyloženě žiju… Co mi však na celém setu mrzelo, byl znovu a znovu zvuk. Opět vše zbytečně nahlas. Těžko se pak dalo orientovat ve strhujících melodických riffech. Nicméně i tak bylo na okolí dobře znát, že nyní nic neschází. Všichni se dobře bavili a samo sebou i pařili (i když o něco méně, než u předchozí kapely). Směsice typických kytarových melodií prostě nešlo neprožívat naplno, zcela oddaně jsem se ponořil do helénistických ód a vstřebával každičkou vteřinu. Dohromady Rotting Christ hráli hodinu a čtvrt a předvedli vše, co se od nich čekalo. Zkušeně podaná muzika bez chybiček a oklik, nezapomenutelný zážitek. 



  DISKUZE K REPORTU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky