Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Lomikar: Vlastně mě docela zajímalo, jak se celá akce vyvrbí, protože vzhledem k jejich incelský povaze, jsou tyto raw blackové spolky, kór zámořské, vskutku k vidění celkem zřídkakdy. Zároveň ani člověk nemá příliš přehled mimo svoji bublinku, jak moc vlastně toto pojetí blacku někoho zajímá. Přesto mi to nedalo a raději jsem vypadl z práce dříve i přesto, že akce byla stále podepsaná slovy "Lístky budou na místě". A udělal jsem dobře, protože ještě za světla vyhazovači ze Sněti (stále ještě najebaný ze včerejšího předávání/vracení cen Anděl) hlídali před klubem nápis 'sold out', zato na stole ležela A4 emailových rezervací. Kdybych se nakonec dovnitř kvůli tomuhle nedostal, tak slovy paní Jechové "To nevím, to by mi asi dost vadilo". Obzvlášť když se pak dole člověk rozhlídne a zjistí, že půlka lidí si to stejně přišla jenom natočit a nafotit. Nerozumim. 

Bhut: V momentě, kdy na světlo fejsbučí vyběhla skutečnost, že Lamp Of Murmuur dojedou do Čech, a to přímo do Prahy na sedmičku, byl jsem zastižen v bujaré náladě z jejich tvorby, neb bylo chvíli poté, co jsem měl dopsanou Kapli číslo 4, kde jsem danou bandu holedbal. Takže o účasti bylo rozhodnuto. Proto jsem do nitra klubu kráčel chvíli poté, co se jeho dveře otevřely a hned s ikonickou plzní v lahvi hlídal temný kout, se strategickým výhledem. 

Lomikar: Důležitý faktor mého reportu je, že u žádné z vystupujících kapel jsem neslyšel celé album. Lamp Of Murmuur jsem dal někde pár songů a líbilo se mi to, takže jsem si je založil do poslechového seznamu a ještě se k nim nedostal. Ostatní dvě jsem znal jen dle názvu.

Zmyrna zahájila svůj set velmi ortodoxně. Respektive rozhodně to tak působilo hned na úvod celého večera. Pětiminutové ambientní intro, následované velmi italsky znějící latinou (až jsem dostal hlad) křičícího šíleného kněze a následně pomalu valivý sled nekomplikovaných melodií, které se postupně nabalovaly jak hnusný bahno, než člověka naprosto znehybněly. Fakt jsem se tomu ze začátku spíš trochu posmíval, ale od půlky jsem už úplně zapomněl, že mám v ruce pivo a byl jsem totálně zanořený. Skvělá byla mimo jiné práce s vokálama, který dělaly maximum proto, aby nezabředly do standardních blackových klišé. Kamarád to v půlce vystihl celkem trefně, že to zní jak český Peste Noire. Inu jsou pochvaly, které se říkají šeptem, ale dle mě to vystihl celkem přesně. Každopádně zmar je to prvotřídní a já jim toho Anděla za dva roky taky přeju.  

Bhut: Když Zmyrna chystali podium a zapalovali na něm svícny a kadidlo, problesklo mi hlavou, že zítra budu smrdět jak ministrant a na to konto se mi v hlavě hned odehrál možný příběh, kterak lze tyto propriety pro navození správné atmosféry koncertu získat. Jejich intro mi přišlo možná až dlouhé, ale při prvním jasném songu mi přišlo natahování skvělé. Středověký black metal od Přemyslovců, alespoň to byla doba, kam jsem si tu živočišnou bestii s chorálovými zpěvy zasadil. Ty Peste Noire, bych tam viděl tak v období prvních třech alb. Spíše mi tam lezlo přirovnání k Fearbringer, ale to bylo spíš dáno tím občasným bohatýrským zpěvem a zasazením toho dávnověku. 

Lomikar: Na Dödsrit jsem se těšil podle ohlasů, které jsem měl od jiného známého, který je doporučoval jako kotelní rachotu a pan Lomikar potřeboval trochu protáhnout své zamřelé šlachy. Takže jsem se naštval až k předním řadám a těšil se, jak budu rozmlácen okolím. Ze začátku to vypadalo slibně. Sypalo to jak Kamil Fila, nasazení ze strany kapely tam bylo (se pozná dle basáka, který na sobě měl tak obtáhlý džíny, že je ze sebe musí večer vystříhat), ale nějak se nepovedlo to celý rozhejbat. Ono se do toho nikomu nechtělo asi protože před pódiem postávaly nějaký mladý holky a člověk to tam do nich nechtěl hned začít mrdat, takže zážitek byl holt takový poloviční. V tom, jaká je to řádírna, je totiž holt půlka kouzla celýho Dödsritu. Koukat na to čistě staticky mě dlouho nebavilo. Snad alespoň v Brně na tom squatu, kde hráli, se lidi nebáli do toho pořádně praštit. 

Bhut: Tohle byla pro mě velká neznámá, která v danou chvíli dokázala překvapit jak svižně a bez klopýtnutí přecházela mezi crustovými šlapáky do zádumčivějšího black metalu. Chvílema to solidně kopalo a musím říct, že kapela mě mile překvapila. Nic jsem si od nich sice nekoupil, ale dveře před nimi nezavírám. 

Lomikar: Zato Lamp of Murmuur, tam se to všechno vyjasnilo. Já se přiznám, že fakt jsem úplně zapomněl, jak ta kapela zní. Předtím jsme se bavili s lidma o tom, jak poslední album má cover jako reminiscenci na desku Floodland od The Sisters Of Mercy a že se prý celá uchyluje trochu ke gotickýmu zvuku a pak tam přivalí čtyři kápě a začnou rozjíždět tak strašný prasopaly, že jsem si málem urval palici. Co hráli a jak to znělo přenechávám zadnějším řadám, já neměl úplně čas, protože jsem vpředu vzpínal ruce ke stropu, mlátil hlavou do země a užíval si jak se to vůbec, ale fakt ani na vteřinu, nezabrzdí. Něco takhle perfektně šlapajícího jsem nezažil ani nepamatuju a už teď tady smrdí ve vzduchu koncert roku. Regulérně jsem zvažoval, zdali se na ně nepojedu podívat ještě následující den do Německa. 

Bhut: Včasné zaujetí výhodné pozice před podiem se brzy stalo bojem o holý život. Ale ono se to dalo vcelku snadno čekat. Ta energie, která od Lamp Of Murmuur proudí vás nutí k pohybu. Já jsem však osoba, kterou by mošování mohlo i zabít (a své jsem si už za ty roky vytancoval), takže po chvíli jsem o místo přišel a počal tvořit jeden z pilířů nárazové zdi divočeji nadaných přítomných. Byl jsem za to rád, protože ten pekelnej randál přesně tohle potřeboval. Chytlavé melodie rozmáchle dlouhých skladeb se šlapavými výbuchy měly skoro až motörheadovský akcent. Jen jsem to nějak nepoznával a teprve zpětně pročítal diskografii, kde leží řada demáčů. Několik z nich bylo k mání v MC podobě na merch stolku kapely, ale po koncertě bylo prakticky nemožné se k němu probít, obzvláště, když si někteří museli zkoušet trička jak v nějaké nákupní galerii. To nevíte, jakou máte velikost? Když tak to dám kámošovi, ne? Ale to je jen trapné popichování ze strany remcala s nadváhou. Každopádně Lamp Of Murmuur dalece předčili moje možné očekávání a já tiše věřím, že alespoň půlka těch hlav, co klub vyprodala přišla na základě mýho článku, hehe. 

Bhut: Celé to mělo ale jednu vadu na kráse, na kterou jsem prakticky během dvou leté koncertní abstinence takřka zapomněl. Mobily. Ty vole, tolik reportérů, aby jeden pohledal. Někdy mi ty zvednuté displeje přišly vhod, protože jsem třeba skrze toto zařízení lépe pohleděl na situaci na podiu. Jenže celkový dojem to kolikrát dost mrví. Ono se řekne, udělám si jednu, dvě fotečky, jenže tohle si poví půlka lidí a najednou těch displejů svítí víc než samotných světel na podiu. Tohle prostě neberu a tiše čekám, kdy se bude, jak v kině před filmem z repráků ozývat, že mobily mají být vypnuté a že není dovoleno pořizovat jakékoliv záznamy, vyjma akreditovaných lidí, jejichž snímky budou alespoň za něco stát. Smutná věc. 

Sarapis: Jestli jste dočetli až sem, tak to znamená, že jste zařadili zpátečku a vycouvali z Prahy po vygruntované D1 až do Brna předešlého dne, čili do víru středečního večera. Toho dne si rozdvojení blackeři v Brně od rána házeli korunou, jestli se nechat setnout kultem Mayhem, nebo ještě hlubším undergroundem zpoza Atlantiku, který reprezentovali Lamp Of Murmuur. Já měl jasno už dlouho, protože na Sibiř to mám od bydliště jen coby kazetou dohodil a úskalí všednodennosti by mně stejně nedovolila vydat se na Flédu včas. Zvlášť když bylo nutné řešit i takové radosti, jako pohlazení vozidla skříňovou dodávkou. 

Sarapis: Ruku na srdce, já ani na tu Sibiř nedorazil včas. Z výkonu domácí reprezentace Nāv jsem neslyšel ani fň, útěchou tak byl aspoň cejch stého platícího a blesková akvizice lahváče, s nímž jsem pak zvolna procházel mně dosud neznámé prostory i lákavou nabídku merche. Včelínu Dödsrit jsem v minulých dnech dal šanci poslechem na bandcampu spíše namátkově, ale pro představu a určitá očekávání to stačilo. Popravdě víc, než spojení blacku s crustem u nich slyším kombinaci burzumovské estetiky a melodií severského deathu, ale na druhou stranu nejsem na ty styly bedna a zároveň je mi jasné, že na pojem jako je crust slyší velká množina fans, která by o black jinak nezavadila ani bambusovým příborem. Ale to jen tak na okraj, nečtěte to.

Sarapis: Po delší zvukovce se šlo na věc. Spíše umírněná čtveřice v čele s nesmělým Christofferem sice nedostala vychlazenou Sibiř do varu, v němž by sténaly chrupavky a který by uspokojil i temperamentního Lomikara, ale jako pozorovatel ze zadních řad jsem dostal všechno, co ze sebe kapela dokázala vyždímat. Rychlé palby i uhrančivé pomalé mezihry, krutý distortion i kytary v tandemu, dva vokály, všechno to fungovalo a řetízkovalo. V úvodu byl zvuk možná trochu přepálený, ale buď pak došlo k nějakým korekcím, nebo si sluch zvykl, nevím, co zabralo víc, v každém případě bylo brzy po problému. Co se týče digitální intoxikace publika, tak displejů v Sibiři moc nezářilo, zato mě sral blesk fotografa (fotografky?), který tu a tam vyšlehl do lidí bez varování po celou dobu koncertu. Prasátka vypálená na sítnici jsem viděl ještě cestou domů. Zlatí Hrubešové a jejich Neváhej a toč.

Sarapis: Přestávku před Lamp Of Murmuur vyplnilo nasávání čerstvého i smíšeného vzduchu ve vnitrobloku zástavby, která nestrpí po desáté hodině žádný kravál. I proto se Lamp Of Murmuur vyloupli na pódiu vcelku brzo a nechali si ujít mou přítomnost během prvního válu. Kvízová otázka, přátelé: Kolik lidí se vlastně na pódiu vystřídalo? Hmm? M. je jasnej, ale co zbytek? Mám praštěnou teorii, že zbytek muzikantů zůstal, jen se napatlali warpaintem, popřípadě zvolili roušku, ale nohu do ohně bych za to nedal. Co na to Bhut?

Bhut: Vzhledem k tomu, že Lamp Of Murmuur by měl být (dle archivů) jednočlenný projekt - nabízí se jasná volba, že zbytek posádky budou rekrutovaní Dödsrit. Ještě k těm warpaintům - na sedmičce mi přišlo, že bubeník má xicht pomalovaný jak mýval, nebo chcete-li - osamělý jezdec. Stejně si to v průběhu večera setřel ručníkem…

Sarapis: Jestliže v Praze předvedli Lamp Of Murmuur pořádný prasopal, tak v Brně o den dřív nesypali o nic míň. Až mě to překvapilo, protože můj průzkum tvorby kapely z různých vzorků zanechal různé dojmy, jen ne souvislou klepaturu. Kvalita zvuku lehce klesla do zastřena a nebylo úplně snadné rozpoznat, jaké kytarové kreace k nám proudí. Ani na pódiu to asi nebylo ono, soudě dle razantní gestikulace “přidej odposlech” i dle momentu, kdy M. nakvašeně zmizel za závěs bez ohledu na to, že další song právě začal. Chvilka rozpačitého ticha, návrat mistra a jedeme znova - to je aspoň podzemí! Nasazení bandu bylo značné a když se mi podařilo proniknout přes zvukovou clonu a užít si tu zvrácenou slast, čas nabral rychlejší tempo a policejní hodina zaklepala na dveře. Krátce před desátou zaznělo outro, Lamp Of Murmuur zmizeli z pódia a nezbylo nic jiného než sehnat další lahváč a zakončit akci přinejmenším hlučným rozborem večera v sevření sibiřského vnitrobloku.