Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Psát reporty na koncerty, kde se v rámci jednoho večera vystřídají na pódiu jména jako Gaahl, Necrobutcher, Hellhammer a Attila Csihar, to je pro mě srovnatelné s tím, že by třeba fotbalovému fanouškovi zničehonic nabídli komentování zápasu Slávie s Barcelonou. Jakkoli mé lety vybledlé oči cynického kritika již prakticky všechny zúčastněné viděly v kdejakých situacích (legendární prasečí koncert Mayhem s větvičkou na Brutal Assaultu LP 2006 na mé tehdejší mladistvé mysli zanechal hluboké skvrny), nezařazoval jsem koncert dvojice Gaahl's Wyrd a Mayhem pouze do kolonky "koncertní povinnost", kterou je prostě třeba vidět již z principu. Naopak jsem si hodlal celou tu parádu řádně užít. Co jsem totiž slyšel zatím z nového alba Mayhem, tak chlapcům zavoněla krev devadesátkových sypaček  a nahráli něco, co se skoro snaží ignorovat, že mezi De Mysteriis Dom Sathanas a letošním Daemonem se něco vůbec odehrálo. Deska Ghost Invited od Gaahla mě pak uhranula na první poslech. A ačkoli může někomu připadat možná trochu manýristická, pro mě každá seance s ní odhalí nejedno překvapení, vyloženě mě baví sledovat, kam se vydává a vyzařuje z ní neodpáratelné Gaahlovo charisma. Krucinál, tak to vypadá fakt na dobrej večer.

Pamatuje si prosimvás někdo, kdy začala ta móda, že kapely začínají načas? To dříve nebývalo přeci, ne? Když jsem vždycky viděl, že nějaká kapela má začít v osm, znamenalo to, že v osm ještě můžu začít a uzavřít čtyři diskuzní témata, vypít stejný počet piv, dát číslo barmance a někde v půlce dvanáctého cigára to jít zkontrolovat, jestli se teda už ztlumila světla. Teď najednou všechno startuje na sekundy a my s pracovními povinnostmi do večerních hodin vydechujeme krev na poslední dva songy první kapely. To jsou najednou všichni tak zodpovědní? Naprosto chápu, že v tomhle světě nechtěl Keith Flint žít. Co tenhleten trend provede s Guns'n'Roses, to si ani netroufám domýšlet. Každopádně tím se jenom obloukem přiznávám, že jsem nestihl první hudební projekt - darksynthový Gost. A přitom již dle dunění, které se ozývalo ze sálu, když jsem si vyřizoval koncertní náležitosti, to bylo něco pro mě. Po dvou sekundách poslechu přes zeď jsem neomylně odhadl, že v tomhle má prsty vydavatel Blood Music (mimojiné třeba Pertrubator či Carpenter Brut) a taky že jo. Skočné synťáky s vysokým blackovým growlem mohla být příjemně skákavá taškařice, jakkoli umístění takto žánrově odlišného hudebního vejmyslu do role prvního interpreta se mi zdálo poněkud riskantní.

Mimochodem už při příchodu do vyprodaného prostoru Meetfactory (s kapacitou 750 hlav) do mě udeřil takový ten brutalassaultovský vibe. Polština zleva zprava, nešťastné problémy s motorikou některých zúčastněných a i pár položených čel již během prvního hudebního zásunu. Není to zkrátka paráda, když vám vyjde koncert na pátek? Po nákupu nášivky a urychlené změny názoru ohledně pořízení první Mayhemovic desky (litr vole jako fakt?) jsem byl ujištěn, že v zásadě kdokoli v Praze něco znamená, je dneska tady, protože jsem si podal ruce asi s půlkou světa. A pak se již překvapivě náhle setmělo a prostor dostal Gaahl & The Band.

Ihned na začátku jejich setu jsem si vzpomněl, že Mítfáč je sice fajn prostor, který udrží třičtvrtě tisíce lidí a stále má nějaký ksicht (narozdíl třeba od Fóra Karlín), nicméně použitelný zvuk je tak pro čtyři stovky z nich. Jakmile se dostanete za úroveň bočních sloupů, obdržíte akorát podivně malátnou a prakticky bassů prostou kovovou krabici, která tu sílu písní dokáže úplně rozbít. Zvuk byl navíc na můj vkus zbytečně potichu, v relativně předních řadách bylo možné během písní celkem bezproblémově mluvit se sousedem, takže jsem byl nucen nasrat pár lidí a prohrozit se někam blíže ke středu, kde to šlo už poslouchat celkem v pohodě. Zvukař nakonec zvítězil definitvně někdy během druhé písně, kdy do sebe zaklaplo konečně všechno v naprostém pořádku, až teda na tu pro mě nižší zvukovou intenzitu. Přesto asi není úplně dobrý mít jako předkapelu blackmetalových kapel elektronického producenta, protože zvuk se pak holt dohání až během jednoho z headlinerů večera. Každopádně já se klidně přiznám, že na Gaahlovy Wyrdy jsem se těšil ještě více než na samotné Mayhem a věděl jsem proč. Tenhleten dvoumetrový démon, v jehož očích se zračí veškeré neštěstí světa a který neudělal snad v životě žádný pohyb rychle, dokáže dát auru celému vystoupení jenom tím, že stojí. Když pak začal z hrdla tahat všemožné hlasové křivky, byl jsem na vrcholu blaha. Mručení, nízké i vysoké growly, čisté party, vokální vdechy, hrdelní zpěv, skrýky (tohle slovo jsem si vymyslel, nějak si s nim poraďte), bylo to jak koukat na kouzelníka, který hodinu tahá králíky z klobouku. Pozorovat pak během toho Gaahla, jak se pomalu šourá po pódiu a ostatní hráči mu zkušeně uhýbají, bylo bizarním způsobem naplňující. Snad jediné, co mi mírně nesedí, je v případě tohoto projektu ta interakce s publikem. Samotný zpěvákův crowd-picking se dal vykládat všelijak, potud dobrý, ale kapela si místy vyloženě žadonila o uznání, vyvolávání a gesta, což k tomuhle žánru nepatří. Kšá. Jinak z mé strany panuje nadšení, že Gaahl se našel zrovna v tomhle projektu, protože jsem s ním velmi spokojený.

Před samotnými Mayhem jsem si ještě naposledy prohlédl tu stavebnici Merkur pro pokročilé - Hellhammerovu bicí soustavu - ze které by se rozbrečela i pražská Loreta. Musím říct, že dokud ten člověk bude na scéně, výrobci činelů hlady nechcípnou. Ale to už se opět setmělo, ke stropu se vymrštily displeje telefonů, dokonce i minimálně jedna selfie-tyč (lidi, lidi...) a tihlencti norští hoši od Bobřího fjordu se jali opanovat stage. Doprdele to byl set. Já nepatřím k těm, kteří Mayhem rozkládají na dobrá a špatná období, prostě si jen myslím, že mají období. Nicméně to, že krom novinky Daemona se pojedou hlavně fláky z De Misteriis a Deathcrushe, mě zatraceně potěšilo. Jasně jde vidět, jaký blackmetal je teď zajímá. Zatímco kytaristi Teloch a Ghul se po celou dobu drželi spíše v povzdálí (ono taky umakat ty nástroje v tomhle případě chce celého člověka), pozornost mi utkvěla zejména na nasraném dědkovi Necrobutcherovi a samozřejmě samotném Attilovi, který splnil očekávání a přišel přihrbený, pod maskou a zahalený v černé kápi. Nějaké vyjadřovačky k publiku se samosebou nekonaly, zato když byl čas, stíhal si hrát s oprátkou, svým kostěným mikrofónem, nebo se jen tak vášnivě líbat s nebohou lidskou lebkou, která se vůbec nemohla bránit. Metoo vole.

Prakticky od začátku se začal formovat ve středním pásmu slušný moshpit, čehož jsem okamžitě využil, probil se skrze lid a postavil se na jeho okraj vedle více než dvoumetrového pořeza, co to tam pečlivě usměrňoval. Vědom si vězeňských pravidel, jsem mu na přivítanou nabídl hlt svého lahodného nápoje (pivo), což on s díky přijal a já tak věděl, že když na něj nalítnu v rámci kotelního diskurzu, neodmění se mi dodávkou utrpení do obličeje. To se vždycky hodí, učte se děti. Na takhle zajištěném území mi už koncertně nic nechybělo, přímý výhled, dobrý zvuk, dostatek prostoru na patřičnou hrozbu, velká paráda. Dost mě pobavilo, že ty největší kotle tam iniciovaly dvě zběsilé bosorky, které nebyl nikdo schopný zastavit, ale i obecně mě těšilo nakolik se tam rozjela zábava. Nakonec taky Mayhem nehráli jak nějaký dědci, ale mělo to fakt tu punkovou drzost, ústavičný nasazení a když se pak už Attila vysvlíkl ze svého rituálního negližé, komunikoval s publikem zejména nechutně vypláznutým jazykem pod očima, z nichž vyloženě sálalo zmrdství. Navíc koncert byl poměrně dlouhý a tedy naplňující na hranici vyčerpání. Když zakončovali se songy Carnage a Pure Fucking Armageddon, měl jsem již fakt jazyk na vestě. Na závěr pak Necrobutcher (kterého beru jako takovou mayhemáckou spojku se světem) upřímně poděkoval a přitáhl s sebou i vysmátého Hellhammera (ten člověk nestárne!). Poslední dojem na závěr byl, když před sebe Nekrořezník hodil trsátko a vykopl ho do lidí. Kolikrát jsem takhle zkoušel odkopnout i násobně větší věci a nepovedlo se mi to. Je dobrej. Oni byli dobrý. Celý to byl dobrý. Mayhem i Gaahl působí momentálně jak na vrcholu kariéry. Je to divný, ale možný.  Byla by chyba je na něm minout.