Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Morgue Son + Somnus Aeternus + Six Is The God

Morgue Son + Somnus Aeternus + Six Is The God's Number

Jirka D.16.5.2011
Už to chtělo někam vyrazit. Slíbený akustický set Evergrey a Interitus mě navnadil na zajímavý hudební zážitek a následné zrušení tohoto koncertu ve mě vyvolalo takový pocit vzduchoprázdna. Chtělo to zaplnit.

Co naplat, proletěl jsem stránky klubů a našel první akci, která mě aspoň trochu zaujala a vyrazil za trochou hudby více méně naslepo. Všechno se to odehrálo 12. května opět v brněnské Melodce, ovšem oproti dřívější možnosti lehkého akustického vybrnkávání měl být aktuální program spíše temnějšího provedení.

 

Tři kapely slibovaly produkci na celý večer, která se měla zahájit už v sedm. Nevím přesně kdy a proč jsem si namluvil, že se má začínat až v devět, ale letmým pohledem na internet ještě v pohodlí domova, jestli se něco zase neruší, jsem v sedm zjistil, že asi přijdu pozdě. Určitě znáte tu situaci, kdy někam spěcháte – jedna šalina vám ujede před nosem, ta další jak na potvoru nejede a nejede, pak svítí na všech křižovatkách červená a na závěrečné rovince drbou uprostřed chodníku dvě babky. Stíhal jsem to přesně, něco před tři čtvrtě na osm jsem veplul do klubu a první parta akorát končila s nazvučením a chystala se spustit. Tentokrát tu byly kapely, i sem tam nějaký fanoušek – tak do padesáti bych to tipnul – a celý večer při tom zůstalo. Ještě rychle k báru, koupit něco na zahnání žízně a další kroky už směřovaly logicky směrem k pódiu.

 

Somnus Aeternus

 

Ještě než první parta spustila úvodní skladbu, kolem mne prošla starší paní s kabelkou, dost pravděpodobně už důchodkyně, a usadila se u prvního stolu až u pódia. Nechápal jsem. Jsou v životě chvíle, kdy si říkáte, že je něco jinak, než jak by mělo být. Tohle bylo zjevení. Pak se začalo hrát a paní se zvedla a zase odešla. Tohle už se pochopit dalo. Somnus Aeternus je mladá brněnská parta s věkovým průměrem kolem dvaadvaceti, která začala fungovat někdy v roce 2007 a kromě jednoho dema a příslibu první větší desky zatím nic jiného nevydala. Jejich hudba je už skoro tak stará jako oni sami, sálem se valil doom metal občas svižnější a střižený do deathu ve stylu starých harcovníků žánru; pohodové melodie snadno pohlcovaly, sem tam se mihlo kytarové sólo a o atmosféru se starala pěkná klávesačka, škoda jen, že zvuk jejího nástroje hodně zanikal. Koncert pozvolna plynul vpřed, fanoušci se bavili, i ta hrstka pod pódiem si užívala svůj temný večírek a tak jsem ani nepostřehl, že utekla slabá tři čtvrtě hodinka a výstup se nachýlil ke svému konci. Kapela ještě stihla představit své nové logo a vyklízely se pozice.

 

Morgue Son

 

Přesně už si nepamatuju, jestli druhé zjevení toho večera přišlo až s kapelou Morgue Son nebo ještě u kapely předchozí. Ve dle mne se najednou objevili tři malí kluci. Takoví, že byste jim snad ani kofolu nenalili a celkem vyděšeně zírali směrem k pódiu. Dlouho nevydrželi a jejich výraz jasně prozrazoval, co si o tom všem kolem nich myslí. Vlasatí fandové v černých trikách, holky v krátkých sukních a vysokých botách a pár podivných týpků – tohle všechno je dost poznamenalo, bylo to vidět. Na Morgue Son jsem se těšil, i když s jejich loňskou deskou Decadence jsem ještě neměl tu čest a první dojem z chlapíků s namalovanými očními stíny mě nenaplňoval důvěrou. Úvodní skladba ale zahnala všechny pochybnosti daleko předaleko, příjemně rozjetý večírek pokračoval. Od pomalejších kompozic nás druhá kapela přenesla k muzice rychlejší, říznuté black metalem a opět doplněné atmosférou kláves. Tož dobré to bylo, v rychlejších pasážích jste místy měli pocit, že se někde sype vagón skla, ale žádné ultra-syrovosti se nekonaly. Morgue Son hrají prostě metal, kde se těch vlivů dá najít hodně a jinak zní skladby starší a jinak ty novější. Hrály oboje a byl poznat rozdíl, kapela se posouvá a vyvíjí a to je dobře. Dalších pětačtyřicet minut uteklo a přede mnou se začala chystat poslední smečka.

 

Six is the God’s number

 

Příchodem téhle party se kormidlo hudebních nálad otočilo na druhou stranu a tak se po více méně závažných tématech a kapelách představilo uskupení, které samo sebe řadí k violence rock’n’rollu. Co víc dodat? Snad že bylo veselo, stále jsme zůstali věrní hodně nabroušené muzice, i když toho večera působili kluci poněkud exoticky. Ale proč ne, řekl bych, že publikum se bavilo a žánrový střih nikomu nevadil. Na plátno za kapelou projektor chrlil erotické fotky někdy z první republiky a nejvíc se asi bavil zpěvák / řvoun kapely, který pobíhal po pódiu stále s lahvinkou něčeho zaručeně dobrého v jedné ruce a s mikrofonem v druhé. Jeho vystoupení snoubilo zdařilou ekvilibristiku a umný herecký výkon, heslo „neustále v pohybu“ naplňoval dokonale. Navíc koncert doprovázel vtipnou komunikací s publikem a vše zvládal s dobrým nadhledem, takže na zvolání z řad fanoušků „opilec!“ nemohlo následovat nic jiného než „já do práce vstanu!“.

 

Závěrem dodávám, že to byl povedený večírek, poklidná a uvolněná akce, kterou si užívali úplně všichni, to bylo vidět i cítit. Vstupné za pár kaček, fandů celkem málo a pivo na Melodce je stále stejný patok ... začal jsem i skončil u lahváčů. Krám se zavřel něco po jedenácté, takže akorát, ráno jsem do práce taky vstal.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Maroš / 21.4.16 14:30

Je to tak. Borknagar působil jaksi zvláštně. Ne jen kvůliva zpěvu jednoho opilce. Ani sbory neladily dohromady. Taky byla moc vytáhnutá basa, která přeřvala ostatní. Výsledek? Nic moc věru. Mě se nejvíc líbili Diabolical. Na nic si nehráli, spustili parádní sypec a bylo vymalováno. Zvuk nezvuk. Kampfar jsem viděl už kolirkát a tohle vystoupení bylo standardně výborné. Nová deska zabíjí!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky