Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Shodou okolností má poslední reportáž byla ze stejné kapely jako ta dnešní. Já totiž od té doby na jiném koncertě nebyl, za což může jednak vytíženost volného času, do kterého se tu a tam nepříjemně prolíná pracovní přesčas a jednak i obecné vyzobávání si toho zajímavějšího. Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip pro mě osobně zajímaví rozhodně jsou a baví mě s nadšením sledovat, kterak kapela roste.

Událost, která znamenala velký křest prvního LP, které se hned stalo dvojkotoučem, zkrátka nemohla být vynechána. Zvláště, když jako prostor křtu byl zvolen Anežský klášter. A taky vědomí, že tahle kapela působí živě velice podmanivým způsobem. Kdo to třeba nevíte, tak Anežský klášter je ve čtvrti, do které se nejlépe zapasovaly Foglarovy hrdinné příběhy o lovení ježka v kleci. Však jsou tu vybrané ulice pojmenované jako Ve Stínadlech a Řásnovka. Jakožto někdejší věrný hltač Jestřábových knih, cítil jsem se po boku Coornela jako okleštěné jádro Rychlých šípů (a dosaďte si do našich rolí libovolného člena legendární pětice) lovící dobrodružství v tajuplné čtvrti. Ano, Coornelus, věrný Fobijní přítel byl přítomen i tentokrát a společně jsme brouzdali klikatými uličkami a zvláštními zákoutími tajemné Prahy. Jen místo hlavolamu s plánkem uvnitř jsme lovili netradiční koncert se silným, řekl bych až duchovním prožitkem.

Onen spirituální význam a zvláštní genius loci kolem kapely tančí natolik intenzivně, že nevnímat jej znamená nepochopit podstatu skupiny. Vnímám je totiž jako jakýsi organismus, který přemýšlí nad tím, co a jak provede. Ale o tom až třeba jindy (kupříkladu u recenze, že ano). Nyní se vrhněme za brány Anežského kláštera.

Jako první na podium vylezla skupina Absolutní černé těleso. Když jsem tento pojem vyhledával v internetech, abych se dozvěděl o projektu více – skákalo na mně značné množství fyzikálních pojmů, grafů a rovnic. Ale nechme fyziku stranou a zkusme poodkrýt hudbu, která se pod tímto souslovím ukrývá. Nuže hudebně jsem pochytil inspiraci v rockové psychedelii roubující do sebe stylový efekt a kouzlo houslí. To je nástroj, který vždy zajímavě přibarví tu kterou skupinu (eventuelně skladbu). Zde měly dominantní roli a po boku rockové rozvernosti tvořily zajímavý úkaz. Leč zvuk nebyl uchu příliš nakloněn, takže zpěv nebyl slyšet takřka vůbec a melodie se shlukovaly v mohutné dunění, které podtrhovala basa. Přes všechno ševelily kovové amplitudy činelů. Zní to jako popis solidního noise zážitku, ale o ten tu nešlo. Kapela je v tom nevinně, šotka hledejme u zvukařského pultíku, nebo u mého blbého stanoviště poslechu. Nevadí, každopádně jiskra naděje tu a tam zazářila a tak červíček hlodá. Tím chci říct, že mě jisté momenty zaujaly a přinutily některé končetiny k rytmickému pohybu, čímž chci zároveň říct, že se po jejich jméně určitě ještě podívám a nebude to z hladového deficitu fyzikálních teorií.

Samotný akt křtu měl sváteční charakter. Olaf Olafsonn nejprve poděkoval všem možným za všechno možné, přítomným i nepřítomným duševně i fyzicky. Připomenul ojedinělý proces nahrávání materiálu, který se v těchto minutách křtil a pokorně vzdával mezi řádky hold přírodním činitelům, kteří doprovázeli neplánovanou ambientní plochu na pozadí záznamů. Své k tomu řekl i jakýsi morální mecenáš vzniku tohoto díla a neopomenul vypíchnout grafickou formu, kterou má na svědomí Irma, čili pátý člen kapely. Poté na podium přistoupila výtvarná umělkyně Sikra coby představitelka bohyně léta a svou kyticí lučního kvítí a dřevin žehnala elpíčku.

hrací plocha před koncertem

Mlčky se aktéři ustrojili do svých nových masek, chopili se nástrojů a začali do našich uší vnášet jaro. Nejen do uší, ale i oko mohlo sledovat působivou projekci, která se vyvíjela společně s ročním obdobím právě prezentovaným. Ačkoliv ty melodie znám už vlastně zpaměti, protože přeci jen jarní dílek mozaiky už je na světě rok, nepřestávají mě omamně ovívat. Pohled na umělce, kterak oddaně drtí nástroje a prožívají každičký tón, je odměnou a kocháním se. Takhle má vypadat působivý koncert, a to nejen díky neobvyklému místu pro rockovou performanci. Momenty, kdy Olaf pasáže ozdobí příčnou flétnou, jsou až vzrušujícím zážitkem a nejednou jsem po těle zaznamenal nárůst příjemného mrazení. Ono mrazení v zádech přišlo paradoxně i v létě, které si vážně užívám naprosto fantasticky.

Kapela nepřestává a nepolevuje a valí další kopce melodií, které jim vnuknula esoterní síla přemyslovské doby, v jejíchž ruinách byla myšlenka kována. S podzimem dochází i k prostřídání Olafovy kytary a já ji konečně slyším zřetelněji. Do té doby jsem měl dojem, že jeho party tolik výrazně slyšet nejsou, ale vzhledem k tomu, že songy znám zleva i zprava, mi snad chybějící tóny dokreslovala mysl sama. Podzim zádumčivý a díky opět příčné flétně náležitě melancholický. Zároveň však velmi barevný, stejně jako trhavá skladba s obrovským množstvím nápadů. Zima a black metal k sobě tak nějak už patří. Proto se nelze divit, že v této fázi to čtveřice sype o sto šest. V jistý moment dochází i k využití thereminu, jehož hlas bohužel v lomozu ostatních nástrojů zanikl. Studiově však jde o jedinečný úkaz, neboť z hlavy vážně netuším, kdo jiný sešrouboval theremin a black metal. Vichřicové pidlikání a ostré zvuky jak led. Na projekci zuří vlci a pod podiem běsní dav roztleskaných rukou. Přes hodinu a bez přestávky trvající plejáda psychedelického rocku však nezná konce. Z hlubin ticha se vynořuje ústřední motiv skladby Smoke On The Water  Hard Chakra Meditation, bez které to snad ani nemůže být ono. …Ano, může, ale myslím, že tahle tečka zazněla vhodně a byla na místě. Na konec jen obrovský aplaus a vontovské mizení ve Stínadlech.

Křtila se deska, která má podobu 2LP ve dvou provedeních. Klasická a de luxe verze. Ta lepší fajnšmekrovská stála 1000,-, ta standardní 700,-. Ceny vás jistě zarazí, ale nenechte své pábení odradit. Ten kousek za to vážně stojí. Minimálně kvůli tomu, kolik to všechno kolem stálo úsilí a financí, takže pořízením něčeho od kapely navrátíte Olafa a jeho ansámbl z žebrácké kasty zpět do společnosti. Nemohu nezmínit krásný úsměv blond slečny za merch pultíkem, který byl vždy krásnou přidanou hodnotu za zakoupený suvenýr. To se pak Bhut tetelí blahem a dává i padesátikorunová dýška.

Závěrem snad jen, že koncert byl výtečný a obešel se bez negativ. Však celá akce byla zdarma. Snad jen ten zákaz nošení nápojů do vnitřních prostor mohl být po jeho porušení alespoň omezen o rozlévání tekutin po podlaze. Stejně tak mohli být neustále krafající jedinci vystaveni právu útrpnému. Vážně nemám rád, když se na něco soustředím a vedle tokají osoby, které koncert evidentně nezajímá. Výtečný zážitek však zahrnul vše podstatné: jedinečný prostor prastaré ruiny kostela, 11° světlá z Frýdlantu v hrdle, slušný merch s krásnou obsluhou a vynikající vystoupení interpreta.