Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Phantoms of Pilsen. Tenhle název už získal v rámci tuzemských festů nějakou tu váhu. Však se také letos uskutečnilo jeho již šesté pokračování a pořadatelé si troufli na husarský kousek - učinit jej ve dvou dnech. To možná mnohým fanouškům trochu rozhodilo plány a někteří tak museli oželet páteční vystupující. Já nakonec patřil mezi šťastlivce, kterým se podařilo urvat si v práci kus dovolené a mohl jsem tak sledovat průběh celého dění od samého začátku…

 …Na místo konání jsem dorazil tak nějak akorát v rozumném čase. Koupil si pivo, prohlédl prostředí, koupil si druhé a chopil se místa jedné ze židlí, které byly postaveny podél celého sálu…

Netrvalo dlouho a na podiu se zjevila Gorgonea Prima. Ihned se spustila sonická bouře galaktických rozměrů. Pro začátek to byla velice silná injekce a neplnit úděl otvírací kapely, jistě by Gorgonea Prima sklidila větší ohlas. Ona celkově páteční účast nebyla příliš hojná.  Nicméně dravost má kapela v krvi a jejich trance black je prostě pecka a rozpohybuje kohokoliv. Dostavil se i drobný technický problém, který byl ovšem rychle vyřešen a fandové tak neutrpěli žádnou újmu. Konec konců Hogath vše statně zapíjel flaškou Jacka Danielse.

Pauza, další pívo (tady musím pochválit příjemný výběr, krom klasického Gambrihnusu a Plzně se na čepu leskly Svijany 11° a pšeničný Herold), očumování okolí, rouhačské pochcání venkovní kapličky a druhé pivo.

Jako další učinkující se na pódiu objevila grupa FDK, která nahradila nedorazivší Ahnengrab. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal přeladit z vesmírných dálav na zem, neboť žánrový skok byl značně citelný. Tento hudební styl, který se nevím proč nazývá post-metal, zažívá v současnosti velký rozmach a zdá se být dosti oblíbený. Byl to příjemný poslech, ovšem než jsem se stačil rozkoukat, kapela již balila. Ale zanechali ve mně příjemné stopy. Jejich tvorbu jsem do té doby sice znal, ale nějak více ji nezkoumal, proto byl tento set kopancem do zadnice, ať už se konečně rozhoupu a něco si od nich seženu…

Další pauza, další pivo (tento úkaz se neustále opakuje).

Mocná dávka blacku dorazila s Kozeljnik. Laicky řečeno lehce přetvořený The Stone. Prostě blacková špína a přitom nádhera. Chladnokrevně podaný nářez, co víc dodávat. Jejich dosud poslední počin Deeper The Fall jsem si před časem hodně dopřával. Nadšencům vyznávajícím špinavý klasický black mohu jen doporučit.

Chvíle klidu mezi kapelami, chvíle pro koupi dalšího piva a další očumování merchandise, kde už se počaly lesknout vinyly. Krom asfaltu a cd musím upozornit na možnost zakoupení originální audio kazety Kozeljnik. Mé srdce zaplesalo, že tuto nostalgii ještě někdo uznává a dokonce vydává. Malé Bhutovské plus.

Nyní už na pódium přicházela jedna ze tří nejočekávanějších kapel prvního dne - Dordeduh. Rozměry jistých nástrojů nebyly nejmenší a kapela byla ráda, že se do určených prostor vůbec vměstnala. Zajímavostí jistě bude využití prazvláštního nástroje, o kterém vážně nevím jak se jmenuje. Byla to prostě zavěšená fošna, do niž se jednoduše tlouklo. Nejsem v daných folkových vodách zcela kovaný a přiznám se na rovinu, že pověšenou fošnu jsem viděl prvně v životě (tedy jako hudební nástroj). Po velice povedeném intru kapela spustila svůj krásný folk black, který umí oslovit a není to přitom žádný hopsavý cajdák. Nádherný set plný atmosférického kouzlení. Však jde o fragmenty z Negură Bunget, v jejímž znamení se to tu celé tak trochu neslo. Novou desku jsem ještě naposlouchanou neměl, a tak bylo toto vystoupení takovou očmuchávací záležitostí. Leč zalíbili se…

Dav houstl, ale k okénku s pivíčkem se probojovat dalo. První útraty za hudební nosiče a zase zpátky do davu černooděnců.

Na prknech se zjevila smečka Secrets Of The Moon. Tady jsem byl unešen, ačkoliv bych uvítal méně hlasitý přednes. Kapelu jsem si velmi oblíbil již v minulosti (díky albu Privilegium), takže tohle vystoupení pro mne jistým svátkem. Aktuální album Seven Bells mne naprosto uchvátilo a je jednou z věcí, do kterých jsem se letos zamiloval. Není proto divu, že se převážně hrálo z této novinky. Temno, čmoud a těžkopádná atmosféra připomínající přerod Celtic Frost na Triptykon. Nevnímal jsem okolí a jen tupě zíral a hýbal klouby. Ještě doplním, že na zadních televizích byl během jejich setu promítán film Begotten, což je můj velice oblíbený horror...vlastně nejoblíbenější film vůbec.

Po hodince hraní bylo těžké se vzpamatovat a uvědomit si, že další skladbu už nezahrají. No nic... pivo to spravilo, koupě digipaků taky.

Předposlední kapelou byla jedna z těch, jejichž vystoupení chce člověk vidět, aby pak mohl v klidu umřít. Bethlehem. Tady nemám slov. Nádherná hudba, úžasná špinavá, nervní atmosféra. Není divu, že se při běsnění v davu strhl mocný circle-pit. Na tohle budu dlouho vzpomínat. Staří pardálové odehráli průřez svou diskografií, jemuž dominovaly skladby z poslední desky s tím šíleně dlouhým názvem. Pecka.

Na samotný závěr ještě hrála kapelka Et Moriemur, jejichž set jsem však oželel. Ozvala se únava a nasycení krásnými zážitky z posledních dvou kapel, takže dávka doomu by mi asi neprospěla. Inu, odebral jsem se pryč.

Druhý den byl zahájen drobným výšlapem na hrad Radyně. Cestou bylo však nutné učinit drobnou zastávku v pivovaře Purkmistr. Rovnou z Radyně pak mé kroky mířily směr Božkov.

Sobotu odstartovala Panychida, kterou jsem si nechal dobrovolně ujít a dorazil až o pauze. Krásně jsem se trefil… Ne, že bych Panychidu neměl rád, ale jednak jsem jí nestíhal a druhak jsem si šetřil síly na zbylé kapely. Koupil jsem pívo, pak druhé a sedl si stejně jako včera.

Nekonečné zvučení Žrecu konečně rozezněla první skladba 1066. Dávka slovanského metalu vzala za své. Písně z poslední desky již posluchači dobře znali a zpívali je společně s kapelou. Však i já, který patří mezi nadšené z Pamětí. Nechyběla ani neodmyslitelná Raráš Rakáša. Pěkné to bylo, ale poněkud krátké, nebo se mi to jen zdálo?

Doplnění kelímku bylo nezbytností…

Trochu zamyšlenosti a zádumčivosti dorazilo spolu s Heiden. Opět bylo trochu obtížné přeladit z energie nastolené Žrecem na těžké věci prakticky jen z desky Dolores. Spoustu šlapání na krabičky a pedály. Fajn věc. Naživo se to poslouchá jinak než doma z desky. Zřejmě nikomu z vyznavačů obráceného kříže nevadil text samotné Dolores… Potěšující a líbivý set.

Dav pěkně zhoustl, oproti pátku… i počet vyhozených kelímků, který se musel doplnit o nový – plný.

Dvojice Din Brad zaujala zvláštní místo. Čistý neofolk bez kytar, ženský zpěv, klávesy, cimbál, „tympánky“ a gong. Nic víc, nic míň. Hudba je to pěkná, to se musí nechat, ovšem musel jsem se před koncem jejich vystoupení ze sálu odebrat, jinak by hrozilo, že bych tam usnul… Ještě upřesním, že se jedná o vedlejší projekt Negură Bunget.

Včasný odchod na vzduch (s novým pivem v ruce) mi prospěl. Nabral jsem síly na další, dosud netušený set…

Kapela Tulsadoom pro mne byla jediná neznáma věc obou dní. Netušil jsem, co mám čekat, ovšem když prostorami počali pobíhat interpreti v barbarských kostýmech, začalo mi svítat. Čekal jsem cosi tuctově vikingského a snad i trochu komického. Ta image byla vážně divoká. Hudebně mě však smetli jak pytlíkový čaj při výrobě. Neváhal jsem a křepčil. Hlavou jsem se pak srazil s jistou blondýnkou, která však celou situaci vzala s úsměvem na rtech. Vyjít bez újmy bylo z tohoto koncertu těžké. Když pak páni z Rakous vyrukovali s coververzí Ony By One (Immortal - originál), málem jsem se uškrtil šňůrou od fotopřístroje na mém krku. Můj objev (já vlastně ani nic jiného objevit nemohl). Pěkně tak nahradili Hromovlad, kteří také nedorazili.

Během pauzy do mě kopl Sarapis a v tento okamžik začala výstavba malého okna… Interval mezi dávkami piv se začal krátit a jelikož jsem od pátku prakticky jiný nápoj nepožil, vznikala a prohlubovala se dobrá nálada (tuším, že se tomu říká opilost).

Na vystoupení The Stone jsme se pak koukali společně, avšak pouze ze zadní části sálu. Neviděli jsme ho celé, ale jen takový zlomek. Prostě black jak prase. Podobnost s Kozeljnikem je patrná, ovšem The Stone jsou divočejší a mohu říct, že se mi líbí víc.

Na set vynikajících avantgardistů Vulture Industries jsme se byli kouknout dvakrát. V průběhu jsme odcházeli dolívat a klábosit. Výborná muzika, šílené vystupování, prostě nádhera, co víc si přát. Už aby vydali nějakého následovníka svých vynikajících počinů. Ta muzika je prostě geniální. Za doprovodu osobitého image a nezbytných kuriozit (smyčka oběšenců, lampa, bosé nohy) se roztrhlo divoké křepčení.

Upřímně - set Negură Bunget už moc nepamatuji, ale nejspíš byli dobří :)

Následovalo klábosení se slečnou šatnářkou venku před hospůdkou a já se tak dověděl mrzutou věc, že účast byla notně slabá. Pořadatelům to tak nejspíš udělalo čáru přes rozpočet. Nebo si to blbě pamatuju? Nevim, byl jsem už částečně kdesi jinde. Každopádně je mi to líto, protože tohle víření se mi tuze líbilo a přijde mi na škodu, že internetoví fandové lajkující kdejakou cypovinu na xichtknize, se nakonec nedokážou rozhoupat a přijít. To už je ale každého věc. Netvrdím, že jsou všichni takoví. Já na tuto akci taky dlouho šetřil, abych tam úspory následně zkapalnil a směnil za hudební nosiče.

Větší mlha před očima a v mysli. Ale vím, že jsem cosi psal švabachem do návštěvní knihy. Nevím, co to bylo a nevím, jestli to byl pořád švabach, ale zabral jsem celou A2 stránku (pouhými pěti řádky). Po akci jsem se nějakým způsobem vecpal mezi kapelu Žrec a odjel na afterparty, ze které jsem nějak odešel a pak brázdil ulice noční Plzně.