Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S podzimem přichází na zastřešená podia poměrně slušný počet akcí. Jednou z těch tradičnějších je Plzeňský ansámbl fantomů, nebo-li Phantoms Of Pilsen. Unikátní UG metalová akce si letos připsala sedmý křížek a stejně jako loni, byla i letos rozdělena do dvou dnů. Můžeme ji přiznat i den třetí, který měl za úkol rozproudit krev a byl to takový ten warm-up, ale toho jsem se nezúčastnil.

Pátek mi nabral trochu jiný směr, než bylo předem plánováno. Kvůli drobným náhlým zvratům v zaměstnání jsem musel původní volno zrušit a do Plzně se vydat až po šichtě. Z práce jsem mířil rovnou na autobus a z plzeňského nádraží za pomocí MHD přímo do Božkova. Zmeškání prvních dvou kapel bylo nevyhnutelné. Tímto se omlouvám, ale formace Hailstone a Spasmodic jsem prostě nestihl.

Endstille jsem zmeškat nechtěl a měl jsem to štěstí, že jsem do sálu vešel zrovna před jejich setem. Paráda, pivko do ruky, vhodné místo na parketu a vyčkávání. Vystoupení Endstille bylo zfackování snad za pozdní příchod. Nejprve zvukem a poté i světly. Zvuk – přepálený, ale k přežití, světla – diskotéková. Jednoznačně nejslabší článek celých Phantoms. Nemám to blikání rád, zvlášť stroboskopy mířené přímo do očí mě občas vyloženě sraly. Samotní Endstille předvedli to, co jsem chtěl. Živelné rychlopalné marsch sypačky německého war blacku. Dokonce zazněl i čerstvý kousek ze žhavé novinky Kapitulation 2013.  Když jsem před léty poprvé slyšel tehdy aktuální album Nekrotisk Inkvisition od Koldbrann, ani jsem nepomyslel na to, že jim někdy vstanu tváří v tvář. Máme tu rok 2013, nové album Vertigo a unikátní koncert v Plzni. Ponejvíce byl setlist stavěn právě na posledně jmenovaném díle, ale tu a tam došlo i na starší kusy. Vystoupení to nebylo špatné, ale nic výraznějšího mi v hlavě nezůstalo. Jen další, leč pěkný black metalový koncert.

Fen zahalili sál těžkotonážní atmosférou. Svůj set vzali vážně a naléhali na přítomné možná až moc intenzivně. Někteří se totiž pozvolna vytráceli ven na vzduch. Nicméně i tak musím Fen přiznat jejich preciznost a de facto bezchybnou performanci. Táhlé kompozice byly smyslné a podmanivé, ale většina patrně chtěla spíš běsnit. Bylo to hezké, ovšem půda nyní dýchala divočejší energií nastolenou předchozími a následujícími interprety.  Demonical je jedna z kapel, o které slýchávám, narážím na ni, ale nikdy jsem si na ni čas nenašel. Naše první pusa byla bohužel hořká. Nikde jsem se totiž nedověděl, že dokáží i nudit. Sice jejich staroškolský švédský death metal zní fajn (zejména po zvukové stránce), ale brzo omrzí. Na vině byla patrně více celodenní únava, ale Demonical mi ji nijak neodebrali.

Nargaroth – jeden ze hřebů festu. Narváno k prasknutí, napětí, nadšení a pic – set odbouchnut hymnou Black Metal Ist Krieg. Typických Ashův skřehot, kde ani nevíte, jestli jde o text, či náhodné skřeky, měl stejně velkou sílu jako ze studiových desek. Uhrančivý bzukot kytary odnášel mysl pryč. Tenhle okamžik a moment našeho setkání s Nargaroth byl výrazný a především nezapomenutelný. Opravdu krásné ukončení pátečního dne, ze kterého bych ještě vypíchl cover Freezing Moon od Mayhem a War od Burzum. Není co dodat.

Po sobotní prohlídce katedrály sv. Bartoloměje, kde mi byly zlomyslně odebrány sirky, důmyslně schované kostky Pepa a jiné hořlaviny, jsem opět vstoupil do MHD. Něco málo po druhé hodině jsem znovu natěšeně vpochodoval s pivem před podium. Z toho vyplývá, že Hellocaustor jsem neviděl, ale dobře si na ně vzpomínám z Nýrska, takže předpokládám, že nebyly o nic horší.

K Avenger už mám takový osobní vztah, že nevidět je (sice letos už po x-té), bych si asi neodpustil. Koncert otevřeli letitou vypalovačkou Kořeny zla, po níž přišla novější hitovka Duševní chirurgie. Následovala Před bouří, Radost z beznaděje a set uzavřela hymnická Dark Metal. Kapela vystupuje stále bez bubeníka, ale tyto party už má nahrány ze všech období extra, takže můžeme slyšet výše zmíněné novější kusy, na rozdíl od Nýrského vystoupení. A jaké to tedy bylo? Výborné, bez škobrtnutí, dokonce i zvukově sladěné. Příjemný start sobotní koncertní plejády. 

V jistý okamžik to vypadalo, že Sakrileg snad už ani nevystoupí. Dokonce na projekci svítil nápis cancelled, ale během chvilky bylo vše jinak. Kapela přiběhla, v mžiku nazvučila a jelo se dál. Tato banda hraje takový black metal ala Nargaroth. Respektive kytarová práce mi je značně připomínala. Melodické vyhrávky byly přívětivé a musím přiznat, že živě mne kapela bavila ještě víc, než z domácích repráků.  S kapelou Selbstentleibung přišel úpadek. Úpadek ve smyslu hudebního žánru. Jde totiž o DSBM s typickým rykem. Tomu však zpěvák šance tolik nedával, naopak se ponejvíce věnoval flašce whiskey, která sice moc depresivně nevypadala, ale budiž. Ještě bych na jeho adresu zmínil způsob líčení, který mi notně připomínal Kapitána Spauldinga. Hudebně si však parta vedla naprosto dobře a jejich energický a nemocemi protkaný black měl prazvláštní pachuť. Vystoupení výrazné a choré.

Alchemyst pro mne znamenali velký otazník. Vlastně onu neznámou znamenají i teď, protože díky panu zvukařovi vím, že hrají směsici kytarových rifů a smršti bicích připomínající vysýpání kontejneru na sklo. Zkrátka a dobře přeřváno až běda. Nápad a motiv ty skladby měly a eventuelně by se mi mohly i líbit, ale noise kapela určitě nehraje, takže si je spíš někdy proklepnu v domácím prostředí. Po chvilce museli uši i oči odpočívat a vzdálit se. S Tulsadoom pak přišla zase sranda. Oproti posledně viděným vystoupením měli pánové tentokrát podium vyzdobené standartami a přivedli i jednoho „hosta“. Totiž v průběhu skladby The Hammer Of Thorgrim vběhl na podium podobně barbarsko-pohansky vypadající jedinec s obrovským kladivem v ruce. Skandování „šašek s kladivem“ bylo vkusné. Vyčkával jsem tradiční cover One By One od Immortal, ale marně, místo něj zaznělo pár nových věcí z chystané desky. Ty se mi však zamlouvaly daleko více než starší plenitba.

O dost vážnější atmosféru nastolila tuzemská stálice Inferno. Okultní, magická, mystická mše mohla začít. Zahaleni v kápích a dýmu, že jsem ani na Sarapise neviděl, odehráli svůj set, který tvořily převážně nové skladby ze zbrusu nového opusu. Naprosto odzbrojující hudba, které způsob vystupování kapely ještě přidal na síle. Mráz mi běhal po těle a nemohl jsem se nabažit tohoto rituálu. Další vynikající koncert.  Nefalšované avantgardní divadlo přišlo s vystoupením Turning Golem respektive Vulture Industries & Happy Gorilla Dance Company. Byl to vlastně koncert Vulture Industries, kteří odehráli kompletní novinku The Tower za divadelního doprovodu. Tři herci + zpěvák a rovněž kytaristé s basákem sehráli silně emotivně laděné scény, kterým bych snad lépe rozuměl, kdybych znal českou verzi textů desky The Tower. Nicméně i tak šlo o výborné vystoupení, které se odehrálo i v davu pod podiem. Člověka až mrazilo z osoby ve skafandru pročesávající okolí s baterkou v ruce, hledající snad přítomnost nějakého jedu. Nebo pohled na napůl znetvořenou dívku. Tohle byla vážně pecka. Dokonalá hudba v kontrastu s příhodnou projekcí a skvělým divadelním představením. Netradiční zážitek, na který budu dlouho vzpomínat, a potvrzující, že The Tower je i naživo strhující deska. 

Patrně to, na co se všichni těšili, byla především Aura Noir. A není divu. Divoký thrash black zahraný s takovou noblesou, lehkostí a přesto nesmlouvavou kadencí neměl jedinou chybičku. Zahrálo se vše, na co se čekalo, čili z každého období kapely něco. Největší úspěch sklidila asi Black Thrash Attack, ale o to ani nešlo, protože lidi dávali po celou dobu jasně najevo, že tohle je to pravé. I já jsem převelice spokojen a můžu se pyšnit tím, že jsem živě uzřel další legendu v čele s Blasphemerem.  Poslední učinkující Make A Change… Kill Yourself, co jsem tak zaslechl, moc lidí neznalo. To je ovšem škoda, protože jejich poslední album Fri je vážně skvost, ostatně v minulosti se mi promítlo i do Redakčních ozvěn. Vcelku vesele vypadající kapela svůj čas otevřela hned úvodním kouskem Fri Fra Denne Verden z již zmíněné desky. V tu ránu bylo vymalováno. Vydařená porce melodií, hněvu a depresivně laděných emocí, po kterých moje účast, obtěžkaná několika cédéčky a jednou kazetou, na letošních fantomech skončila.