Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// 10. 2. Grift + Vyšehrad v kavárně Potrvá

Od posledního koncertu přičtěte nějakých 21 hodin a jsme tady zpátky! Kavárna Potrvá, hostící tentokrát osamělého švédského písničkáře Erika Gärdeforse, který stojí za značkou Grift. To je projekt, který mám moc rád, líbí se mi na něm ta vokální syrovost, instumentální strohost i akurátní vyvážení folkových a blackmetalových elementů. Ale upřímně si myslím, že jeho nápad vydat se do široké Evropy pouze s akustickou kytarou jakožto citlivý písničkář, je trochu naivní. Koneckonců jak jsem se později dozvěděl, jenom pro něj najít nějaké místo byla celkem bojovka.

Prga byl zase Vyšehrad. K jeho aktuálnímu setu jsem se vyjadřoval v lednový svodce, takže jenom dodám pár kusých dojmů k tomuto konkrétnímu představení: 1) Sledovat jak hraje na hromadu krabiček a kytaru v kavárně Potrvá, kde se ten večer nestálo, ale sedělo před pódiem normálně u stolu od piva, evokovalo výjev z talentové soutěže, kde nervózní účinkující zkouší různé postupy a nástroje, aby nějak zaujal nečitelnou porotu; 2) Když vypálí ten svůj parádní disco flák, který si půjčuje ze znělky Night Ridera to nejlepší, měl by ho uvést otočkou na místě, během které by ze sebe trhnutím sundal proslulé maskáče se svetrem, pod kterými by měl stříbrné sako; 3) Podle kruhů pod očima a výrazu raněné laně se předchozí koncert v Brně velmi vydařil.

Bylo pak vtipný sledovat, jak si předkapelník uklidil pódium od toho svýho veletrhu hudební techniky, aby ho nahradil protagonista večera s pouhopouhou kytarou a mikrofónem. Okej, abych nekecal, občas zazněl odněkud ze zákulisí nahraný zvuk chrastění kostí a když se to celý hodně odvázalo, tak Erik i cinknul na zvoneček, který byl přivázaný na hrdle kytary. Jinak to bylo opravdu velmi decentní písničkářské představení bez jakéhokoli tahu na bránu (což nemusí být nutně na škodu), které mě nejvíce těšilo tou vulgární švédštinou, kterou nemám na talíři takhle něžně každý den. Příjemně se na to celé takhle od baru sedělo. Na jeho akutickém setu totiž není nic, co by vás vytrhlo z komfortní zóny. Osobně jsem s tím neměl žádný problém, ale rozumím i známému, který tam dorazil zjevně trochu naslepo a po prvních třech písních se ke mně naklonil s otázkou "Do píči, a to bude celý takhle?"

// 11. 2. Neptunian Maximalism v Underdogs'

//

O koncertu Neptunian Maximalism se vtípkovalo již měsíce předem, že se stejně neodehraje (když je vás osm, tak se riziko rýmiček výrazně násobí) a pokud ano, tak bude velká legrace sledovat je nahňácaný na nevelkém pódiu smíchovského Underdogs'. První škodolibá predikce se nakonec naštěstí nevyplnila a ta druhá nezklamala. Tahle belgická kapela, u které bylo škodolibě naplňující bavit se už tím, jak se potí promotéři ve snaze o její charakterizaci, ten večer vystupovala bez jakéhokoli přihazovače, ale za to slibovala bezmála hodinu a půl dlouhý set, což vzhledem k tomu, že o ní je známo, jak nedělá předěly mezi písněmi, je celkem slušný příslib hudebního svátku.

Nakonec jsme se tedy jednoho přerušení dočkali, a to v moment, kdy zpětná vazba v odposleších znemožňovala, aby kapela pokračovala v setu. Jako zvukař bych asi jako poslední větu v životě chtěl slyšet frontmana kapely, jak říká, že takhle je prostě nemožný hrát dál, ale nakonec se to nějak umačkalo a zbytek jel bez problémů. Za sebe mi přišel zvuk pár metrů od pódia vyloženě tichý a vůbec se mi to k projevu kapely nehodilo. Jakmile jsem se  nasral dopředu, takzvaně "před sloup" (kdo v Underdogs byl, ví), tak to bylo akurátní, a to i přesto, že jsem stál hodně vpravo. Díky tomu jsem ale měl výhled na perfektního krabičkáře kapely, který vypadal jak taková zvláštní kombinace ajťáka s kamioňákem a který celou dobu působil, že si tam u svýho stolečku šmudlá svoje věci, nehledě na to, co se děje kolem.

Sic jsem trochu doufal, že by, po vzoru mého oblíbeného živáku Solar Drone Ceremony, mohli Neptuni střihnout jednolitý set, dočkal jsem se nakonec celkem písničkového vystoupení. Naštěstí svoje jazzový vlohy napnuli do maxima jen v jedné z písní (takže cigáro) a zbytek se držel spíše v metalově - dronových intencích. Což za mě je v pořádku a to, že naživo realizovali i středovou pasáž ze Solar Drone, mě vyloženě nadchlo. Nakonec těch devadesát minut uteklo jako voda a já je mohl ocenit šekelem u merche. Kdyby něco měli! Jejich prodejní stolek připomínal když jste jako děcko roztrousili zbytky jídla po talíři tak, aby to vypadalo, že jste toho snědli co nejvíc. Prostě pár cédéček a nějaké zapomenuté tričko. Které jsem si stejně po pár panácích s přítomným Yarrdeshem koupil, zatímco holka kradla na hajzlech toaleťáky, protože si vzpomněla, že doma žádný nemá.