Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  ROZHOVORY

zpátky na seznam rozhovorů
Ador Dorath

Ador DorathV centru pozornosti stojí především člověk, jeho charakter a jeho vztah ke světu

Garmfrost14.8.2024
Ador Dorath byli, jsou a budou kapelou svébytnou, snoubící kvalitní muzikantství s metalovým drajvem. Kapelou, jejichž nahrávky jsou zážitkem stejně jako popovídání s ní...

Zdravím Ador Dorath! Od vydání The Very Essence of Fire uteklo neskutečných deset let. Kapela, jestli se nepletu, úplně nezanikla, nicméně studiově bylo vše tiché… Co se v táboře Ador Dorath dělo, co vězí za takovou pauzou a kdy se začalo rodit nové album?

 

Ahoj, zdravíme čtenáře Echoes zine! Kapela rozhodně nezanikla a ani nikdy nepřerušila svou činnost či něco podobného... koncertovali jsme pořád, jen už asi né s takovou četností jako před 15 – 20 lety. Už jsme o něco starší, nejsme „single“ partička, co je každý víkend v trapu někde na akci, koncertě apod. Máme rodiny a děti a tenhle život zkrátka nelze provozovat donekonečna... Děti potřebují rodiče a výchovu, je potřeba chodit do práce a zajistit rodinám živobytí. A jelikož nejsme tzv. „panelákoví“, kdo má svůj dům, ví co to obnáší. Nicméně stále máme rádi a baví nás to, co děláme... Někdo chodí na ryby nebo sportovat, my chodíme do zkušebny, občas něco uděláme, a když už jsme to udělali, nenecháváme si to pro sebe. Ten časový faktor s tím vším souvisí. Po vydání The Very Essence v roce 2014 jsme v podstatě rok, dva nato začali s tvorbou nového materiálu a původně jsme měli v plánu nové album vydat v roce 2018... Na Vánoce 2017 jsme na Youtube poslali singlový klip k připravované desce se songem pod názvem Outspoken. Hrubou kostru desky jsme měli hotovou, ale vše se nakonec vyvinulo jinak, zasáhly různé vnější vlivy a my desku fyzicky dokončili až loni na podzim.

 

Novinkové album Ultimate Black je oproti předchozím nahrávkám poměrně nasypané a svým způsobem přímočaré. Souhlasíte s takovým tvrzením?

 

Tak určitě:) ...takhle jsme to chtěli a plánovali. Už nás úplně nebavilo to, co jsme doposud dělali a chtěli se posunout. Chtěli jsme to tam nasypat bez kudrlinek a obláčků, tvrdě a nekompromisně, bez příkras a „romantických pasáží“... Vrátit se ke kořenům metalové hudby, ale po našemu a s vlastní vizí. Už předchozí album jsme plánovali přímočařejší a bez ženského vokálu, nakonec jsme na to asi neměli koule a jen polovina materiálu byla bez ženského vokálu a v podstatě to byl jen takový mezistupeň k tomu, jak ve finále vypadá nové album.

 

Novinku jste pojmenovali Ultimate Black. Názvu jste šli naproti i s artworkem a bookletem. Všechno je černé, tmavé. Co vás vedlo k tomuto názvu a všudypřítomné temnotě?

 

Dříve jsme byli „více barevní“, čerpali jsme z různých metalových i nemetalových žánrů... Od doomu, přes death, black, grind po hardcore a punk, gotiku či progres... Tím, že jsme opustili to co nás dříve tak nějak identifikovalo, jsme se chtěli posunout dál, nezůstat na jednom místě. Nechtěli jsme se otrocky snažit napodobit to, čím jsme byli známí a dělat podobné věci těm, které měly tzv. největší úspěch... To už bychom tu nejspíš nebyli, páč by nás to dozajista přestalo bavit. Vyabstrahovali jsme si to, čemu bychom se chtěli věnovat a udělali to bez výčitek a pochybování. Název Ultimate Black je dokonalým vyjádřením celého procesu toho návratu ke kořenům. Bez kompromisů, natvrdo, čistá energická black-deathová smršť, kladivo na agrometál:) Artwork musí korespondovat, tak proto ta dokonalá černo černá tma. Textově také s výhledem do budoucna zrovna neoplýváme optimismem.

 

Zaujal mě název i text skladby Seductive Simplicity Of Hate. Můžete své myšlenky rozvést? Co je podle vás svůdného a jednoduchého na nenávisti?

 

Ten text víc než co jiného spíše reflektuje současnou dobu... Když se ohlédnu a vzpomenu si na „své mládí“, po sametové revoluci bylo vše zalito sluncem... Konečně s železnou oponou padl i ten zrůdný komoušský režim, přišla svoboda a demokracie a alespoň já si myslel, že tohle už bude napořád, a tenhle svobodný a mírumilovný svět bude prostě už jen takový, jaký si jej tzv. sami uděláme. Dnes si uvědomuji, jak moc jsem byl bláhový... Už klipem k Outspoken jsme chtěli „varovat“ před zvyšující se nevraživostí, nástupem populistů k moci na úkor demokratických sil a po těch několika letech je situace ještě horší nejen vzhledem k válce na Ukrajině. Společnost se silně polarizuje a přijde mi, že se to celé posouvá už do takové roviny, že se už spolu lidé o politice radši ani nebaví, aniž by si vletěli do vlasů, a to ani v hospodě (nejen proto, že se těchto dnů již valná většina těchto dříve vážených sociálních institucí také vlivem populistů nedožila). Přechází to vyloženě v nenávist, v nepokrytou neskrytou nenávist, kdy jsou lidé ve 21. století schopni hlásat takové prasárny a upírat jiným právo na existenci, že by člověk nevěřil. Takže proto ta svůdná jednoduchost nenávisti... „Hate is promoted to religion“. Citáty z lékařské literatury o tom co se děje v mozku, když se v člověku nenávist probouzí tuto svůdnost a jednoduchost nejnižších lidských pudů jen podtrhuje.

 

Rovněž bych rád pochválil příjemně ostrý a hutný zvuk. Nikde se mi nepodařilo nalézt, kde jste nahrávali, kdo je odpovědný za mix a mastering. Ani v bookletu tato informace není uvedena.

 

Bicí jsme nahrávali už před nějakými třemi lety v Polsku u kamaráda ve studiu MAQ Records. Když jsme se dozvěděli, že si sehnal plány amerického studia Avatar a na jejich základě si postavil vlastní studio, bylo nám jasné, že to tam prostě musíme vyzkoušet (mimo jiné tam také nahrávali Azarath, čili vedlejší projekt bubeníka z Behemoth, nebo třeba Decapitated). Zbytek jsme již tradičně realizovali v „našem domovském“ studiu u našeho klávesáka Prcka v GM Recordings v Jablunkově. O mix i mastering se postaral právě on... Za ta léta už má zkušeností na rozdávání a nám ten náš klídek a pohoda domácího prostředí vážně vyhovují. Do bookletu jsme vzhledem ke konceptu dali jen to nejnutnější, a tohleto to určitě není.

 

Svoji studiovou premiéru v řadách Ador Dorath odbyl bubeník Kamil Rýc. V době, kdy jste začínali pod názvem Ador Dorath, mu byli nějaké dva tři roky. Jak se vám spolupracuje a stačíte jeho mladistvému drajvu?

 

Kamil i přes svůj nízký věk zapadl naprosto skvěle... Když se nám přihlásil a přijel poprvé zahrát 3 věci, které jsme v rámci konkurzu vybrali (a to jsme pro potenciální uchazeče vybrali pořádné „mrchy“), ihned jsme věděli, že to je on... Tenhle kluk má vše co má mít. Byl tak skvěle nachystaný, že nám až vyrazil dech a my mu hned řekli, že na 99% to má ještě před dalšíma dvěma zkouškami jisté. Jeho motivace se zlepšovat a pracovat na sobě byla a je úžasná, navíc chtěl hrát to co my, a na co už bohužel náš milý ex bubeník Čepa neměl energii... Takže rychle a zběsile. Takový elán už se u borců po čtyřicítce moc nevidí a je pravda, že nám vlil novou krev do žil. Jsme moc rádi, že v té naší nekonvenční partičce našel zalíbení a hodlá pokračovat, ačkoli by už nyní mohl podlehnout komerčním tlakům a svůj čas využívat, „řekněme“, více rentabilněji.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ador%20dorath24.jfif

 

Naopak ze sestavy zmizel ženský zpěv. Lenka Machová neměla o návrat zájem? Její hlas byl pro výraz vašich desek dosti určující a měl hodně příznivců. Jak budete řešit její absenci na koncertech? Playbackem nebo starší skladby upravíte tak, aby zkrátka její hlas nechyběl?

 

Jak už jsem dříve naznačil, bez ženských vokálů měla být už čtvrtá deska vydaná v roce 2014. Kompozičně je ale až tato plně připravena na jejich absenci. Už nás dusila ta škatulka „beauty & beast metal“ a všechny ty kapely, které tohle reprezentovaly. Už nám víc jak deset let přišly vyčpělé, nudné a nic neříkající... Byla to určitá éra, kdy tohle fungovalo, ale svět se mění a my bychom se fakt unudili a nejspíš zadusili tím, že bychom museli opakovat jistý vzorec, který už nám nic nepřináší. S vědomím toho, co říkáš, jsme však neměli jinou šanci, než opustit tenhle model a odhaduji i tu polovinu, možná i větší polovinu fanoušků, které jsme měli, a začít znova a jinak. Mysleli jsme samozřejmě i na prezentaci starých věcí a do studia si pozvali čtyři výborné zpěvačky, které pro nás nahrály cca 25 starých věci, takže fanoušci zas tak o moc nepřijdou, a na koncertě je uslyší sborově jako chóry v podobě playbacku.

 

V době Adon Nin Edeleth Ador Dorath jste byli přirovnáváni k Cradle of Filth. Jak se na taková zjednodušování koukáte s odstupem času? Těšilo vás to nebo štvalo?

 

Tehdy na začátku nás to určitě těšilo... Postupem času ale méně a méně (nejen kvůli toho, že první tři desky se s těmi pozdějšími nemohou obsahově ani srovnávat, spíše pak ale vzhledem k tomu, že jsme měli vlastní vize. Pak už nás štvaly i takové drobnosti, že někdo v recenzi napsal - tahle pasáž této skladby je jak od téhle kapely, v téhle skladbě mi připomínají to a támhleto... Někdy jsme si říkali, proč jsme to neslyšeli taky, abychom se toho mohli vyvarovat a tu či onu pasáž prostě vyhodit. Pravdou je, že člověk nemůže znát úplně vše, co již bylo zahráno a nahráno, a přijít s něčím novým a neotřelým je čím dál obtížnější.

 

Debut Adon Nin Edeleth Ador Dorath byl start na scénu vskutku grandiózní. Hned s následující Symbols jste ale dali najevo, že nehodláte stát na místě, a dvě stejné desky nenatočíte. Jak vy sami hodnotíte jednotlivé nahrávky z dnešního hlediska?

 

Byl to nějaký vývoj a hledání se... Začali jsme jako projekt několika hráčů lokálních kapel s vlastní tvorbou, kteří si chtěli ze srandy vyzkoušet zahrát věci, které měli rádi a rádi je poslouchali, takže každý něco vybral. Hráli jsme Samael, Moonspell, Crematory, Sundown nebo i Sex Pistols. Po jedné probdělé festivalové noci jsme přehodnotili situaci a řekli si „jdeme do toho v téhle sestavě a po svém“. Ještě to léto začaly vznikat první věci, a za tři roky jsme byli ve studiu a nahráli to. Druhá deska šla tak nějak sama... Zpětně bychom to asi obsahově neměnili, tak jsme to tehdy cítili, jediné co by se dalo podstatně vylepšit by u obou byl zvuk jako celek. Na což jsme upřeli zrak u třetí studiovky Bestiari, ale jako by nám cosi nepřálo... Po prvním masteringu jsme byli téměř spokojení, pak náš polský realizátor zvuku odjel na dovču do Turecka, kde se mu sesypal počítač a posléze se už nepodařilo to celé opětovně složit dohromady tak, abychom si skutečně řekli „konečně“. S albem jsme spěchali kvůli avizovanému vydání na Brutal Assault 2008, což stejně překazil opožděný booklet a zářný příklad toho, jak určitě nedělat marketing, byl na světě. Čtvrté album už jsme v podstatě probrali, tam jsme se už alespoň zvukově začali dostávat tam kam jsme chtěli. Obecně se dá říci, že jsme postupem času určitě pragmatičtější, což se v hudební tvorbě projevuje především na kompozici a aranžích. Dříve jsme měli tendenci některé pasáže možná až zbytečně přehušťovat, až z toho občas byla trochu koule, příliš moc motivů na jednom místě... Dnes už jsme v tomto mnohem úspornější.

 

S ohledem na vývoj kapely mě zajímá, zda se necháváte inspirovat podobnými kapelami, knihami jako tenkrát, či tohle je už za vámi a raději necháváte plynout ryze vlastní myšlenky, své vize?

 

Myslím, že na nějaké vzory nekoukáme už dávno... Samozřejmě žijeme v přítomnosti a sledujeme, co se děje a co nového a zajímavého přichází. Textově už také nejsme v tak abstraktních rovinách jako dříve. Je to konkrétnější v tom smyslu, že v centru pozornosti stojí především člověk, jeho charakter a jeho vztah ke světu, svět, který člověka obklopuje, lidská společnost a její vztah k přírodě apod. Příjemné a optimistické počtení to ale není, spíš naopak. Jak už jsem dříve naznačil... S obavami sleduji některé současné tendence, takže se svými texty snažím apelovat na lidskost a rozum a varovat před tím, co se dá pokazit, co by se mohlo dostat do pozice, kdy už je těžké to napravit nebo vrátit zpět.

 

Ultimate Black je nejen řádně dravá nahrávka, je i nejkratší. Cítili jste, že každá další minuta by mohla intenzivní energii skladeb rozmělnit?

 

K novému albu jsme přistoupili zcela jinak než v minulosti... Zatímco dříve dostávaly vetší prostor nejrůznější intra, outra, mezihry atd., teď jsme to chtěli napěchovat energií, chtěli jsme, aby to mělo spád, takže přesně tak. Měli jsme hotových devět věcí a cokoli navíc nám přišlo jako „chození kolem horké kaše“.

 

Předchozí desky jste vydávali pod Shindy Productions, avšak Ultimate Black jste si vydali vlastními silami. Žádný label jste nezkoušeli oslovit?

 

Zkoušeli, ale nijak zajímavě to nedopadlo... Debut jsme si kdysi také vydali sami, takže jsme si řekli, že si to vydáme sami na vlastní náklad, dle hesla „jaký si to uděláš, takový to máš“. Určitě se ale nebráníme po nějakém „návratu nákladů“ předat to někomu kloudnému do distribuce. Zcela určitě to bude ale za hranicemi naší republiky. V Čechách nemáme na růžích ustláno (neberte to prosím doslovně). Česko je v rámci „kytarové“ muziky země agrometalu.

 

Pohybujete se na scéně nějaký pátek. Jak se podle vás scéna změnila a v čem zůstala stejná? Sledujete dění kolem sebe a zaujalo vás nějaké nové jméno?

 

Naše scéna se za ta léta nijak zvlášť výrazně nevyvíjí a mám pocit, že tentokrát doslova... Na koncerty chodí více méně stále ti stejní lidé, né že bych si chtěl stěžovat (člověk se instinktivně rád pohybuje ve známém prostředí). Na mysli mám ale spíše to, že není vidět žádná mládež, mladí lidé. Návštěvnost koncertů se navíc, mám pocit, neustále snižuje. Rád bych se mýlil, ale ten boom, který jsme zažívali, a který byl na vrcholu v 90. letech a na počátku milénia, už se nikdy nevrátí. Spousta organizátorů tradičních festivalů už se na to pochopitelně vykašlala, protože to riziko už za to nestojí... Prodělali jednou, dvakrát, ale donekonečna to nejde. Tím, že koncertů více méně ubývá, už to není tak jak dřív, že jsme se na scéně všichni znali a potkávali se několikrát do roka. S tím souvisí i to, že člověk ztrácí přehled. Určitě se objevují nové nadějné kapely, ale přehled je to, co já osobně už dávno nemám.

 

Deska je ještě hodně čerstvá a dojmy z ní jsou zatím spíše buď nadšené, nebo nejasné, nenaposlouchané. Přesto se zeptám, rodí se už něco nového? Nebo bude další deska za dalších deset let?

 

Zatím jsme na ničem novém pracovat nezačali... Uvidíme, kdy uzraje čas nebo někdo s něčím přijde. Do světa už nejspíš díru neuděláme, takže se není kam hnát. Mnohem důležitější než kdy, je co, myslím tím obsah. Až budeme mít něco, za čím si budeme stát. Nikdy jsme tvorbu nebrali tak, že za každou cenu musíme něco udělat, takže je klidně možné, že to zase trochu potrvá.

 

Za mě je to vše. Děkuji za váš čas. Poslední slova patří Ador Dorath…

 

Děkujeme za prostor a zájem, který nám byl věnován... Přejeme Echoes zine mnoho věrných fanoušků a čtenářů a prosím... zkuste občas odložit komfort svého obýváku či svých mobilních zařízení, moderních technologií a sociálních sítí a přijďte občas na živý koncert. Taky se může stát, že až jednou budete chtít přijít, zjistíte, že už se v blízkém i vzdálenějším okolí žádný nekoná. Štěstí a zdraví všem, světu toleranci a mír, hudbě zdar a metalu zvláště:) Těšíme se na Vás naživo.



  DISKUZE K ROZHOVORU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky