Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  ROZHOVORY

zpátky na seznam rozhovorů
Aleš Vejnar

Aleš VejnarTvůrce vesmírného projektu AVARP

Ruadek29.3.2015
Ačkoli ho většina z vás asi nezná, měli by jste to urychleně napravit. Kreativní chlapík, který tady v ČR vytvořil unikátní dílo, jaké vzniká jedině z lásky ke starým nástrojům. V projektu Avarp vrátil řeč mašinkám, které jdou napříč časem a jejich rejstřík je neopakovatelný. Pojďme se spolu posadit do rohu mezihvězdného baru a trochu si rozebrat, jak náročné dnes je takové dílo přivést k životu...

Ahoj Aleši, na úvod nám prosím představ projekt Avarp.

 

Původně jsem si chtěl udělat radost a natočit album dle mých představ. Nakonec se z one man bandu stala kapela, která je žánrově na pomezí progresivního psychedelického rocku s prvky moderního jazzu, ambientu, filmové hudby a elektronické hudby 70. let.

 

Naprosto souhlasím s tím, že Avarp je cosi neobyčejného, na čem jsi pracoval přes tři roky a vlastně neustále makáš i nadále. Jak to vlastně celé vzniklo?

 

Jednou zapomněli Plexis dorazit do studia a já jsem o patro výš testoval nový přírůstek – syntezátor ARP 2600, který propůjčil hlas R2D2 v Hvězdných válkách. Studiový inženýr Derek Saxenmayer se za mnou během čekání na Plexis stavil. Nahráli jsme dvě zvukové stopy jen jako experiment. Nakonec to byl základ pro skladbu Antares, která se na desce objevila a ty dvě zvukové stopy jsou ve finální nahrávce nezměněné. Samozřejmě pak následovaly asi dva roky příprav před samotným nahráváním. Ale tohle byl v podstatě den, který to celé spustil.

 

 

Můžeš přiblížit tvůrčí proces ve studiu? Spojuješ tu často živé hudebníky a čistě „chladné“ hlasy syntezátorů – uvažoval jsi o tomto propojení už od samotného začátku? Projekt mohl totiž vzniknout i jako čistě elektronický…

 

Na začátku to také byl pouze elektronický projekt. Nebyl jsem ale spokojený s celkovým zvukem rytmických doprovodů, které byly až moc strojové. Proto jsem oslovil bubeníka Romana Víchu a mého bráchu, baskytaristu, Kubu Vejnara, kteří dodali nahrávkám tu správnou živočišnost. Kuba v průběhu nahrávání přišel s nápadem oslovit saxofonistu Marcela Bártu a z původně čistě elektronického projektu se stala živá kapela.

 

Vedle tvůrčího procesu s okolím je tu ale pro mě nejzajímavější otázkou to, jak vznikala každá samostatná skladba? Myslím tím, zda tohle fungovalo na bázi určité kostry skladby (předem dané) nebo jsi byl prostě fascinován určitým zvukem, který jsi postupně rozvíjel, a skladba vlastně rostla a stávala se živější / celistvější?

 

Část skladeb byla připravena téměř do poslední noty v mém domácím studiu, ale u některých to bylo tak, jak jsi popsal v otázce. Na začátku byl nějaký zvuk nebo sekvence a teprve ve studiu z toho vznikla skladba. Umožnilo to zapojit řadu zajímavých muzikantů, kteří výrazně přispěli k výsledné podobě některých skladeb. A také mi to umožnilo realizovat jeden velký sen, spolupracovat s americkým kytaristou Gary Lucasem. Jeho kytara se na desku dokonale hodí, často člověk ani nepozná, co všechno je kytara a co už jsou syntezátory. Kdo Garyho nezná, můžu doporučit alba, která nahrál s Jeffem Buckleym nebo s Captainem Beefheartem.

 

 

Nahrávka vyšla kromě digitální edice fyzicky pouze na vinylu, který není úplně nejlevnější. Přitom Avarp je dosud nová a ještě nepříliš známá věc, s nevelkou (mám ten dojem) základnou fanoušků. Proč jsi zvolil tuto cestu vydání? Není to trochu risk?

 

Vinyl je úplně jiná kultura poslechu. Musíš si na to udělat čas, nebudeš ho poslouchat během cestování autobusem ve formátu MP3. Výhodou vinylu je, že má dva začátky a dva konce. Díky tomu je možné album strukturovat jinak než CD.

 

Svoji roli tu hrála i zvuková stránka. Závěrečná zvuková úprava, takzvaný mastering, dělal Tim Debney v londýnském studiu Fluidmastering, kde vznikla i matrice pro výrobu vinylu. Tim je známý například pro svoji spolupráci s Thomem Yorkem z Radiohead. Spolu s Derkem Saxenmayerem mají nespornou zásluhu na výsledném zvuku desky.

 

Jak řešíš otázku propagace projektu i samotné nahrávky? Možná je to jen můj pocit, ale o Avarpu se tolik neví, což je samozřejmě škoda. Máš v tomhle ohledu nějaké plány, jak dostat Avarp mezi lid?

 

Máš pravdu, že propagace není moje silná stránka. Doufám, že k propagaci přispěje živé provedení projektu. Na internetu je Avarp prezentován na sociálních sítích, ale má i své vlastní stránky www.avarp.com. Grafickou podobu webových stránek má na starosti Lukáš Hoyer, který je zároveň autorem obalu desky.

 

 

Aleši, velice dobře znám i produkci Cémuršámur, ze které je už od prvního alba jasně znát Tvá fascinace zvukem. Prakticky dobrá polovina barevnosti tohoto svérázného spolku je založena na Tvé práci s efekty a modulaci zvuku. Otázka se v tomto případě nabízí – jak dlouho jsi pomýšlel na sólovku, kde bys nebyl svazován naprosto ničím?

 

Od setkání s Faustem, což je majitel studia Faustrecords v Praze, kde již pátým rokem točím všechny desky. Faust má rád netradiční projekty. U piva se vše domluví a pak ve studiu nahraje :-)

 

Pokud se nepletu, za ty cca tři roky práce jsi zvládl na 25 analogových syntenzátorů. To už je pěkná řádka nástrojů, každý zcela specifický. S jakým z nich bys svou práci rád zopakoval, dejme tomu na pokračování Avarp? A bude další Avarp stále retro nebo naopak experimentální moderna jako kontrast?

 

Každý nástroj je něčím výjimečný, ale na prvním místě bych si vybral ARP 2600. Je to úžasná zvuková laboratoř, pokaždé něčím překvapí. Stejně tak moje velká láska Andromeda. A jako třetí bych vybral český syntezátor Antares 2, o kterém bych řekl pár vět. Antares 2 existuje jen v počtu několika kusů. Měl jsem tu příležitost mít na několik týdnů zapůjčený  Antares 2, který vlastnil skladatel Jiří Kolafa. Ten složil hudbu k řadě filmů nebo večerníčků (O Sazínkovi, Dášeňka…) Bylo to jako používat stroj pro přesun v čase, všechny ty zvuky z oblíbených večerníčků…

 

A k druhé části otázky - nemyslím si, že by AVARP byl nějaká retro záležitost. Ale druhá deska bude zvukově i hudebně jiná, protože ji budeme dělat společně s bráchou.

 

 

Jaká je dnes vlastně možnost dostat se k těmto vintage mašinkám, ať už z hlediska dostupnosti na trhu, tak i po finanční stránce?

 

Poslední roky výrazně stoupá cena vintage nástrojů. Ale na druhou stranu řada firem letos přišla s novými analogovými nástroji a nebo obnovují výrobu starých legendárních modelů, které jsou cenově dostupnější, než ty staré, často sbírkové kusy. A co se týče modulárních syntezátorů, nikdy nebyly příznivější podmínky.

 

Máš z pohledu užití synthezátorů nějaký vzor? Kapelu, muzikanty, jejichž práce Ti je nějakým způsobem bližší než jakákoliv jiná?

 

Kdybych měl vybrat tři jména, budou to Pink Floyd, Jean Michel Jarre a staré desky Tangerine Dream, na jejichž hudbě jsem vyrůstal. Ale je spoustu dalších zajímavých muzikantů, ke kterým se mi podařilo dostat až později. Oskar Sala, německý skladatel a hráč na Mixtur Trautonium, který dělal hudbu k hororové klasice Ptáci. Vince Clarke, zakladatel Depeche Mode a Erasure. Ruský skladatel Edward Artemiev. Z mladších ročníků by to byl třeba Jason Lindner z Now vs. Now.

 

S bráchou Kubou plánujete a v této době připravujete živou tvář Avarp, na co se můžeme těšit?

 

Chceme využít různých videoprojekcí nebo netradičního nasvícení a umocnit tak hudební zážitek. Což nám přípravy na koncerty trochu prodlužuje. Osobně se těším na můj oblíbený nástroj Chapman stick, na který bude hrát Kuba. Celkově budou skladby syrovější a určitě budeme hrát i pár nových skladeb.

 

Nakonec mě napadla jedna taková věc: kdybys měl neomezený rozpočet a myšlenka na Avarp by byla v té chvíli i nadále aktuální, jak by deska vypadala? :)

 

Deska by vypadala a zněla stejně, možná bych použil na některé zvuky syntezátory VCS 3, ruský fotoelektronický syntezátor ANS a vzácný ARP 2500, ale jinak bych nic neměnil. Neomezený rozpočet může přinést jeden problém, že člověk desku nikdy nedokončí :-)



  DISKUZE K ROZHOVORU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky