Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Animé vydávají čtvrtou dlouhohrající desku. Často se mluví o zlomovém okamžiku při vydání alba třetího, kdy se láme chléb a kapela definitivně dokáže, zda si pozornost zaslouží nebo ne. Zlomilo se tedy něco vydáním předchozího alba?

Určitě ne. Vím, že se to říká. Fenomén třetí desky. Asi na tom něco bude, ale v našem případě jsme prostě jenom nahráli další hudbu podle nejlepšího svědomí. Jako ostatně vždycky. Navíc mám pocit, že pozornost si člověk zaslouží nejen dobrou nahrávkou, ale i dalšími věcmi. Intenzivními koncerty, každodenní prací.

„Dead Trams“ je venku právě teď. Jak se skládalo a nahrávalo? Při vaší vytíženosti…

Díky vytíženosti trvaly práce na albu skoro rok. Bráno od prvního dne ve studiu do vydání. Kdybychom se věnovali každý den jenom tomu, máme to za měsíc.. Ale zase bylo dobré mít dostatek odstupu a moci věci ladit a opravovat.

Jsi hlavním skladatelem, tzn. nosíš veškeré nosné nápady ty sám a na zkušebně aranžujete společně nebo spoléháte jako spousta muzikantů na komunikaci v kyberprostoru?      

Kyberprostor je legitimní přístup, ale za jednu zkoušku toho uděláme víc než za deset mailů. A jinak je to, jak říkáš -  nosím nápady a společně jim pak dáváme výsledný tvar.

V tom případě mi prozraď jak často zkoušíte?

Zkoušíme buď před koncertem, pokud jsme před ním dlouho nehráli, anebo třeba dva dny v kuse, formou soustředění, když děláme nové věci.

Ačkoli je album hudebně našlápnuté a energické, mám z něj silný pocit přítomné a navýsost příjemné melancholie, čímž pro mne volně navazuje na dvojku „Cuts“. Mýlím se?

Tu melancholii mi lidé předhazují neustále, asi je to jeden z průvodních znaků naší hudby. Na předchozí desce jsme spolupracovali s producentem Markem Kopeckým a nechali si do nahrávání dost mluvit. Celkově pak vznikla poněkud odlehčenější nahrávka. Tentokrát jsme cítili, že přesně víme, jak má nová deska znít, takže jsme všechno řešili sami. Možná proto ta zdánlivá paralela se starší tvorbou.

Neměl jsem k dispozici texty, ale z toho, co jsem ušima pochytil, se nejedná o nijak veselá témata – spíše mám pocit nostalgie a skoro bych řekl až bilancování…

Bilancování snad ne. Jinak asi platí to, co u hudby. Muzika určitého vyznění si žádá odpovídající slova. I když mám rád i techniku, kdy mám kusy textu, jakýsi námět, bez hudby a ten pak zkouším nasazovat na různé hudební nápady. Baví mě ty zajímavé kontexty, které tím vznikají. Ale většinou si hudba o obsah sama řekne.

Takže nejdříve hudba a potom odpovídající text?

Většinou ano.

Pilotní lyric video jste spáchali ke skvělé „Red Sun“. Když se zaposlouchám do kytar a vokálů, nemůžu se zbavit dojmu lehké inspirace Stevenem Wilsonem…ačkoliv jde spíše o čerpání ze stejného pramene jako on, protože vy jste přecejen trochu jinde.

Porcupine Tree je jedna z kapel, o které jsem poprvé slyšel v souvislosti s tím, že jsme jim podobní. Sám jsem je nikdy moc neprožíval. I když jsou mi přirozeně sympatičtí. Znám „In Absentia“, „Deadwing“, „Lightbulb Sun“ a to je asi všechno. Nepochybně skvělá kapela se skvělými momenty. Jen mám pocit, že kdyby toho Wilson dělal o půlku míň, nevadilo by to. Ať už jde o počet desek nebo délku skladeb. Ale to je věc osobního vkusu.

Countryovka „Train“ je velkým překvapením, ale o to více kladných bodíků sbírá mezi posluchači. Kde se vzal nápad okrášlit takové typicky „městské“ album tak ortodoxním stylem, jakým je country?

Byla to jedna z písniček, které původně pro Animé nebyly - průběžně se mi takové věci nastřádávají. Prostě jednoduché písně, založené na akustické kytaře. Občas mě u některé napadne, jak bychom ji jako Animé mohli hrát a zkusíme to. Takhle původně vznikla i Red Sun. Ta akustika v Train je prostě taková countryově znějící. Když jsme tu věc zkoušeli hrát jinak, moc to nefungovalo. Nakonec takhle vyznívá nejlíp. Ale nebylo to myšleno jako "udělejme country". Prostě jsme poslouchali sebe a tu písničku a takhle to vyšlo. A je zajímavé, že už mi dost lidí řeklo, že ji mají nejraději…

Nedá mi to… když už mluvíme o country: RANGERS (plavci) nebo GREENHORNS (zelenáči)?

Ajaj! Tvorba těchto dvou spolků se mi trochu plete. Ale kdybys vyjmenoval největší hity obou skupin, určitě bych si favorita zvolil. Stejně je legrační, jak se musely kapely přejmenovávat, protože anglické názvy jim působily problémy... dnes již neuvěřitelné.

A když už jsme u mé posedlosti cokoliv k čemukoliv přirovnávat, titulní věc a zároveň otevírák alba má lehký space nádech Voivod…….

To mě moc těší. Nebylo to tak zamýšleno, ale asi chápu.. rozhodně mě to neuráží! Ty disharmonické postupy - asi to trochu zní jako Piggy z Voivod. Mě v těchle věcech hodně inspiroval Kurt Ballou z Converge.

Kde probíhalo nahrávání a kolik času zabralo? Nahrávalo se precizně nástroj po nástroji nebo vyhrála spontaneita záznamu celé kapely na jeden zátah + dotáčky?

Bicí, basu, základní kytary a zpěvy jsme nabírali u Lukáše Martínka ve studio Svárov. Další kytary a dotáčky pak v Brně u Jiřího Lukáška aka George Lukase. A míchali jsme v Biotechu u Ecsona Waldese. Zatím se nám zvuk pořád líbí, takže máme radost. Myslím, že většina základů byla natočena tak, že jsme hráli všichni dohromady, ale točily se jen bicí, do těch jsme pak dohrávali. Ale u něčeho jsme pak použili i basu, někde nějakou kytaru.

V jakém formátu album vychází?

CD digipak a MP3…

Předpokládám, že virtuálně jste šířili už svoje minulé album. Můžeš porovnat prodej fyzických CD a downloadů…?

V našem případě se downloadů prodalo ještě míň než CD. Asi se o nás zajímají spíš ti starosvětští lidé, co mají to médium rádi v ruce…haha…  Ono je to ale hodně dáno tím, že kapela našeho typu prodá nejvíc desek na koncertech.

Jste věrni předchozí vydavatelské firmě X Production. Byly díky vašim tvářím i jiné nabídky? A jak jste spokojeni s prací současného vydavatele? Při pohledu do jejich produkce ti musím položit otázku, zda tam stylově patříte…

Žádné nabídky nebyly a nejsou. Spíš jsme zvažovali vydat si desku sami, je to v dnešní době asi nejlogičtější. Ale X-Production máme rádi a máme s nimi léta dobré vztahy. Dělají grafiku, weby, všechno možné a to hudební vydavatelství mají vyloženě spíš pro radost. A to je z toho i cítit. Lidi, kteří dělají, co je baví, jsou tvůrčí a tak. Je to radost… A v katalogu mají i indie kapely a kytarovou, takže myslím, že se k nim hodíme.

Jaké je vlastně vaše publikum z tvého pohledu? Pro metalisty jste asi příliš soft a pro mainstreamové posluchače jste příliš heavy…nebo se pletu?

Já tak nějak lidi na metalisty a mainstreamové posluchače nerozděluju. A myslím, že lidi, co chodí na nás, taky neškatulkují. Mě osobně je dost jedno, jak se čemu říká. Necítím potřebu být někam zařazován. S tím ovšem souvisí to, že když chci naše publikum nějak pojmenovat, nejde mi to. Nedokážu říct, co ti jednotliví lidé mají společného… Je pravda, že čím konkrétnější a definovatelnější kapela nebo dílo je, tím snadněji si najde publikum. 

Otázka pro vás jako pro instrumentalisty: všichni tři se hrou na svůj nástroj živíte – i když ne v Animé. Zdokonaluje se ještě profi hráč cvičením nebo tuhle aktivitu supluje množství hraných živých vystoupení, které váš udržuje fit?

Já osobně v pravém slova smyslu už prakticky necvičím. Měl bych... technicky jsem určitě býval lepší. Ale je pravda, že za nejlepší trénink považuju živé hraní. Nebo i nahrávání. A obojího si zatím užívám dost a jsem za to velmi vděčný. 

Můžeš tedy říct, že se ti splnil životní sen, když se živíš a uživíš hudbou?

Ano.

Jakou povedenou nahrávku či film z poslední doby bys doporučil našim čtenářům?

Z českých věcí si teď chci pořídit album NOD NOD, připadají mi výborní. Někdo to nazval mixem Portishead a Eye Hate God. A z cizích desek se teď chystám na debut indie rockových VIET CONG - to vypadá skvěle!

Tvůj názor na:

SUFFOCATION - „Pinnacle Of Bedlam“

Suffocation - neslyšel jsem - vím, že z nich vychází spousta kapel a vím, co hrají. Mám je v takovém tom nekonečném seznamu s názvem "musím si doplnit".

SUNNo)))+SCOT WALKER - „Soused“

Jsem Walkerův fanoušek, některé jeho věci mě fascinují a inspirují. Hlavně jeho album „The Drift“, k tomu se hodně často vracím, na to, jak moc divný je... Jsem ten typ "nerda", kterému se tyto věci a přístupy líbí. Na desku se SunnO))) jsem byl hodně zvědavý a pořídil si ji. Ano, je výborná, ale prostě mě tolik nebaví. Navíc Walkerova angličtina, plná mě ne zcela jasných odkazů, je prostě těžká. Celá ta deska je těžká a zkrátka si mě zatím tolik nepodmanila. Ale to spojení je neuvěřitelné a zároveň logické, je moc dobře, že takové věci vznikají.

LANA DEL REY - „Ultraviolence“

Znám jenom singly a věci, co se hrají. V každém případně velice inteligentní pop s jasným názorem a soundem. Velmi dobré. 

MUSE - „The 2nd Law“

Tohle album jsem neslyšel, ale Muse respektuju a strašně uznávám a mám rád. Je to vlastně trochu povrchní a pompézní, ale vždyť jo! Dneska tam vidím paralelu s Queen. Prostě tohle je jedna z největších současných rockových kapel a taková věc má vypadat takhle. A Bellamy je skvělý, inovativní a originální kytarista.

MAYHEM - „esoteric warfare“

Já mám jenom „Deathcrush“! Haha...vážně… Ostatní alba opět v seznamu "musím si doplnit"…  

KRYŠTOF-„inzerát“

Kryštof - já to album slyšel. U někoho po cestě v autě. Nikdy mi nevadili, jenom mi to vždycky přišlo takové nijaké, nevýrazné, geschmacklos, nebavilo mě to. Ale to jsme zase u toho osobního vkusu. Každopádně v současnosti asi nejúspěšnější česká kapela, snad kromě Kabátu. Klobouk dolů.

Pokud o někom řeknu, že je „nejúspěšnější český interpret“, lze to brát jako uznání nebo opovržení? Nemyslím vůbec zmiňované Kryštof, ale tak nějak celkově… Protože pokud je někdo nejúspěšnější, tak naučil populaci svoji tvorbu poslouchat anebo udělal vše proto, aby vyhověl všeobecnému vkusu…

Asi chápu, jak to myslíš. Pokud někdo naučí populaci poslouchat svoji tvorbu, pak je to jednoznačně klad a je to obdivuhodné. A udělat vše, abys vyhověl všeobecnému vkusu.. mám pocit, že lidé, kteří by dosáhli úspěchu tím, že by nejdřív odhadli všeobecný vkus a pak svůj talent a schopnosti nízce použili k tomu, aby vytvořili něco úspěšného, neexistují. Je to jen jakási vykonstruovaná představa - druh konspirační teorie. Každý většinou věří tomu, co dělá. A když někdo způsobem, který popisuješ, opravdu zkouší něco dělat, pak úspěšný není.

Na závěr si zafilozofujme – jakou předpovídáš budoucnost trhu s hudbou? Je (před)placený download světlem na konci tunelu? Ty sám jsi příznivce stažené hudby či fyzických nosičů?

Placený download je dnes nejběžnější a nejpřirozenější. Když máš všechno všude na stažení zadarmo, málo lidí je ochotno objednávat nebo kupovat si fyzické nosiče. Objevíš náhodou písničku od nějaké kapely, zalíbí se ti a za pět minut už můžeš mít celou diskografii. To je přece skvělé. Osobně jsem vždycky chtěl nahrávku fyzicky vlastnit. Když jsem ji měl jenom v MP3, měl jsem pocit, že ji nemám. Ale už mě to taky přechází. Spíš jde o to, že MP3 je prostě zvukově nejslabší. A je fajn, že si to čím dál víc lidí uvědomuje, mluví se o tom, řeší se, co s tím. Vinyl je vinyl, zdá se. Pro hudebního fanouška je teď vlastně běžné mít všechno v MP3 a to nejoblíbenější i na vinylech. To mi přijde ok.

Zlatá sedmdesátá / osmdesátá, kdy se rodily rockové hvězdy, jsou definitivně pryč. Je dnes někdo, kdo se bude moci nazývat opravdovou a celosvětovou hvězdou – bez ohledu na styl? Bude ještě druhá ABBA nebo IRON MAIDEN?

Ale já mám pocit, že takové hvězdy jsou tady i dnes. Já už prostě jenom nemám přehled. Když dáváš vedle sebe Abbu a Iron Maiden, vlastně nevím, o jakém fenoménu mluvíš… Hudební média jsou plná jmen jako Kanye West, Miley Cyrus, Taylor Swift… Jsem mimo kontext. Ne nějak programově, jenom už prostě nejsem chodící encyklopedie popkultury, jako před deseti, patnácti lety... Vytahuju si z reality, co mě baví a to vstřebávám. Stále objevuju spoustu vynikajících věcí. Ale která bije, nemám ponětí.

Šlo mi o to, jestli je na obzoru umělec, který se stane kultem, který s definitivní platností definuje nějaký styl a který bude institucí, na kterou se budeme ještě dlouho odvolávat. ABBA – ač nefunkční, je synonymem pro kvalitní pop, MAIDEN drží prapor klasického metalu bez výraznějšího zakolísání už hodně dlouho, MADONNA je stále hvězdou první velikosti a o BEATLES nemá smysl diskutovat. Všechno jsou to ale staré vysloužilé figurky, a to i přes nespornou kvalitu jejich produkce. Chtěl jsem vědět, zda vidíš nějakého nástupce, pokračovatele, následníka trůnu, budoucí fenomén…bez ohledu na hudební styl.

Velká jména v hudbě v minulosti vždycky souvisela s určitou kontrakulturou. Hudba nikdy nestála samostatně, vždy byla spojená s nějakými názory a postoji, případně vzdorem vůči starší generaci, hlavnímu proudu kultury, s určitou myšlenkou. Proto s sebou pokaždé nesla i vlastní vizuální estetiku. Ať to byl glam rock, punk, metal.. Vždyť i ta ABBA s sebou nesla estetiku disco kultury, která byla jednou z reakcí na kocovinu z nenaplněných hippie ideálů. A kdo nechtěl být naštvaný a nihilistický jako Iggy Pop nebo naopak utíkat od reality do uměleckého světa jako art rockeři, chtěl se prostě jenom bavit a vytancovat to. Postupným tříštěním všech těchto proudů jsme se dostali až k absenci nějakých sjednocujících kontrakultur. Je to také dáno tím, že není moc proti čemu se bouřit. Rock´n´roll - míněno v tom obecném slova smyslu - to už dokázal, změna už je za námi. Už je dobře, jinými slovy. Není koho proč provokovat a proti komu se vymezovat. Někdo říká, že je to škoda - že "dneska už nic není a nic velkého nemůže vzniknout". To je ale podle mě omyl. Právě ta absence něčeho, co by sjednocovalo, je to novum. To je ten duch doby, ta současnost, to důležité. Osobně mi to připadá velmi vzrušující. Mění se pravidla. Naše kultura vykonala velké věci tím, že se dostala až do tohoto bodu. Na druhou stranu slyšíme o lidech, kteří prohlašují, že budou zabíjet někoho, kdo je odlišný. Šedesát let vývoje popkultury k ničemu. Pokud bude něco velkého a sjednocujícího, asi to nebude na základě estetické identifikace. Bude to na základě "hlasu srdce", řečeno slovy esoteriků. Svět tak nějak vždycky bude potřebovat tu lásku…