Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na úvod celého rozhovoru bych Tě s ohledem na doposud krátké fungování kapely poprosil o pár slov o vás - tedy kdo, odkdy a proč?

Začátky kapely sahají do jara 2013, kdy jsme se já - Beherit, Honza a Kuba (oba v té době působící v kapele Dittohead) domluvili, že si půjdem zajamovat, což se taky druhý den stalo. Dopadlo to nad očekávání dobře a rozhodli jsme se tedy, že má smysl z toho udělat regulérní kapelu. Z jamu bylo jasné, že nejvíc to sedí v pomalejších, střednětempých pasážích a tím byl náš směr jasně udán. To byl základní kámen, ale vzhledem k tomu, že jsem si celkem vzápětí zlomil nohu, tak další hraní spolu jsme absolvovali až koncem léta.

Následuje zkoušení a pár vystoupení bez zpěvu. V průběhu dalších měsíců a týdnů probíhá snaha najít někoho za mikrofon. Pár pokusů tu je, ale nakonec se k mikrofonu vrhá Kefír, který po jednom pokusu najít druhého kytaristu bere do ruky i kytaru a sestava se tímto stabilizuje někdy v létě 2014 na: Kefír - kytara, vokál; Beherit - kytara; Honza - basa a Kuba - bicí.

Z vaší dosavadní tvorby mám pocit takové rozkročenosti mezi metalovým zvukem, hardcorovým vokálem a vlastně takové nejednoznačné identifikace. Počítám, že žánrové hranice příliš neřešíte… Máte nějaký společný inspirační zdroj?

Máš pravdu, žánrové hranice nejsou to, co by nás budilo ze spaní. Děláme muziku a ne styl. Většinu muziky, aspoň základní kostry, dělám já a inspiraci vidim všude okolo sebe. Každopádně poslouchám spoustu muziky a neřešim, jestli jsou to Beatles, Björk, Bathory, Beethoven, Black Sabbath, nebo třeba Blasphemy :) A určitě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že kluci to maj dost podobně. I když určitě některý styly, jako třeba thrash nebo grind, jsou nám asi dost blízký.

Je naopak něco, co absolutně nemusíš? Ať už třeba hudebně nebo i tematicky, textově… Co Ty a politika v muzice?

Tak hudebně mně asi nejmíň řiká třeba takovej folk metal, to jsem nikdy nějak nepobral a fakt ho nemusim. A texty jsou mi až na výjimky víceméně jedno, zpěv beru spíš jako další nástroj. Jinak textově mě baví třeba takovej DeSed z Dark Gamballe. Ten mě ale baví hodně i jako zpěvák. Co pak vyloženě nemusim, je to, když ti někdo řiká, co, jak a proč bys měl nebo neměl dělat, popřípadě když se v textech řeší za co nebo proti čemu bojovat. A politika v muzice? Politiku nesleduju vůbec. Nevidím rozdíl mezi sračkou a větší sračkou. Je to zas o tom diktátu co a proč a jak nebo o obhajování svojí pravdy nebo hanění názorů někoho jinýho. Takovejm věcem odmítám věnovat svůj čas. Takže z toho jasně plyne, že politika v muzice pro mě jasně ne.

Dalo by se z toho nějak vyvodit, o čem je muzika King Keporkak? Máte nějaké téma, zastřešující myšlenku nebo tak něco? Třeba obálka vaší nové desky mi přijde jak ilustrace z nějaké Verneovky :)

Kefír: V textech hrajou roli moje pocity z demence lidí, který vídám všude a který nejsou schopni uspořádat svůj život tak moc, že neustále působí nespokojeně a nejsou schopni se povznést nad věc, ani nad náhodně banální problémy. Určitou roli hrajou taky mý vlastní chyby, který si ale do jistý míry uvědomuju a díky tomu mám i další inspiraci. Co nás spojuje? Asi hlavně tolerance vůči sobě, která se pojí i se zdravym rozumem, bluesový tóny a zelenina.

Beherit: Verneovka dobrý :) Každopádně obal je koncipovanej tak, aby na něm byla stopa z původního obalu pro promo (voda) a sloni jsou zas na jednom motivu na našich tričkách, čili spojení, průběh, ale i oddělení (Detachment).

Pokud se nepletu, tak veškerou svou muziku jste doposud vydávali samonákladem, primárně na Bandcampu, a stejně tak debutní deska jde na svět ve vaší režii. Co otázka vydavatele? Zkoušeli jste?

Nepleteš se. Každopádně slovo "veškerou" je trochu nadnesený vzhledem k tomu, že jsem vydali vlastně jenom promo CD (zima 2013) a to hlavně za účelem hledání zpěváka. Bandcamp nebyl ani tak primární, jako spíš souběžnej s fyzickým nosičem a bandzonem. Jinak ještě teď před deskou jsme digitálně (opět bandcamp, bandzone a soundcloud + youtube) vypustili dva singly, a to jmenovitě skladby Illusion a Anxiety, kterým jsme dali i podobu fyzickou, a to tak, že jsem nakoupil a vypálil 100 ks mini cd, natiskl, vystříhal a slepil obaly a rozdával na Obscene Extreme festu. Takže taková raritka.

Co se týče vydavatele, nezkoušeli jsme. Mám pocit, že kapela nemá ještě takový jméno, aby se toho někdo okamžitě a 100% ujal. Navíc promo neni úplně reprezentativní materiál. Ne že bychom mu nevěřili a nestáli si za ním, ale jak jsem řikal, vyšlo hlavně za účelem hledání zpěváka, čili je jakoby "poloviční". Teď teprve přichází čas, někoho hledat na vydání další desky.

Z tohohle pohledu to vypadá, že vám je celkem blízký přístup DIY...

Tak já osobně třeba mám rád věci pod kontrolou, ale "DIY kultura" mi teda úplně blízká neni. Stalo se nám třeba už 2x, že za náma přišla kapela, co s náma hrála (respektive my s ní) s tim, jestli jim nedáme nějakej příspěvek. Jakože my přijedem a zahrajem, obojí bez nároku na jakejkoliv cesťák a pak ještě dáme prachy tý kapele? :D Jestli je tohle DIY, tak děkuji, nechci. Asi jde o úhel pohledu, co si pod DIY přestavuješ. Každopádně pokud jde o ty mini CD, šlo hlavně o to mít to rychle a bez problémů, proto tahle volba.

Když jsme u těch koncertů, napadá mě vás společný koncert s Primitive Man z dubna tohoto roku. Jaká to byla zkušenost? Jak jste na tom s koncertováním obecně? Hrajete rádi? :)

Jj, koncert proběhl 12. 4. v Modrý Vopici díky Ozzymu z L’Inphantille Collective a zkušenost to myslim byla jako každej jinej koncert :) Přesto že koncertů si vážíme, ať už je tam 5 lidí, nebo 100, víc než akce s Primitive Man pro nás bylo společný hraní s Crowbar, který proběhlo díky klukům z Obscure 27. 2. v klubu 007. A na otázku, jestli hrajem rádi, se snad ani nedá odpovědět jinak, než že je to jeden z důvodů, proč to děláme :) Koncert je na pomyslnym žebříčku oblíbených aktivit kapely určitě na prvnim místě.

No občas mám dojem, že některé kapely by se nejraději zavřely do studia a tam zkoušely, nahrávaly, experimentovaly a před lidi raději moc nelezly. Pak zase občas narazím na živly, které by nejraději jen hrály a studio a vydávání muziky je pro ně nutné zlo. Jak vy a studiová práce? Chodíte do studia vzorně připraveni?

Tak já myslim, že si dokážeme užít obojí, i když ten koncert je určitě víc. No že by jsme šli do studia 100% připravený, tak to asi ne. Vždycky se dá něčem zamakat. Ale to mluvim hlavně za sebe. Na druhou stranu s tim, že "tvl, tak to asi fakt nedám" tam taky nejdu :)

Jak se Ty jako muzikant stavíš k dnešním možnostem studií, kdy jde vlastně všechno upravit, vyřešit digitální cestou a ve výsledku i podprůměrný hráč může na nahrávce znít jak profík?

Já to vidim jako plus. Koneckonců na koncertě se ukáže, nakolik se s tim ve studiu hejbalo :) Nejvíc ale vidim ty úpravy spíš na bicích, kde se daj srovnat například nohy a nepřesnosti v rytmice. Když něco vyloženě posereš třeba na kytaru nebo na strunný nástroje všeobecně, tak s tim stejně už moc neuděláš. Tam je nejlepší to přehrát.

Vrátím se ještě k vaší nové desce, která právě vyšla. Jakou formou její propagace půjdete? Někde jsem třeba četl, že recenze muziky v době, kdy si všichni můžou stáhnout všechno, vlastně už ani nemají smysl...

Tak určitě jí budem tlačit všude, kde se dá. Budou to desítky mailů na ardesy zinů a dister. Recenze za mě určitě smysl maj, jelikož na základě právě recenzí se k desce může dostat i člověk, kterej o daný kapele neměl třeba vůbec tušení, přestože jak řikáš, si může každej stáhnout cokoliv.

Ty sám sleduješ hudební publicistiku - ziny, časopisy atp.? Jak si vybíráš, co číst a co nečíst, kde hledat…?

No přiznám se, že moc tyhle periodika nesleduju. Občas teda mrknu na marastmusic a pak náhodně na nějaký další jako např. na fobiazine, ale moc tomu fakt nedám. Těch informací je tolik a hlavně jsou tak dostupný, že mě asi nebaví se po nich pídit. Vloni jsem si vlastně koupil na Obscene Buryzone a ještě jsem ho ani nedočet :)

Na závěr se zeptám na muziku, která Tě v poslední době nějak oslovila a kterou bys mohl doporučit? Ať už od nás nebo samozřejmě zahraniční...

Z muziky bych určitě doporučil Doomsday Disciples a The Wolf Council z těch stonerovějších věcí, pak z thrash metalu určitě Gross Reality, Profanator a Alkoholizer. Z death metalu Irreversible Mechanism a Alkaloid, z grindu určitě poslední Marutu a první Noisem, pak třeba nový Refused, samozřejmě poslední Paradise Lost (ale to asi všechny :) ) a jednoznačně nedoceněnou kapelu Hajis Kitchen (asi prog/groove)... je toho dost.

Dnes je to vše, díky za rozhovor a ať se daří!

Já ti děkuju za prostor v Echoes a měj se a i všichni čtenáři podle svých představ. Čau a dík.