Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím kapelu do Vrchlabí, hned z kraje mi to nedá a zeptám se: proč zrovna V Pekle? 

Aleš: Vybrat název alba nebylo vůbec lehké. Vedly se o tom na pivu dlouhé debaty a co člen, to názor, ale jedna z nejvýraznějších písniček nového alba se jmenuje V pekle, a nakonec jsme se rozhodli podle ní pojmenovat i celé album. 

Honza: Na tom jsme se shodli v Kufru. Tedy v pivnici Kufr asi u třetího Medvěda 15ctky, pokud si dobře vzpomínám. A jsem za to rád, protože obal desky od Marcela Bárty a skladba V Pekle od Denise Remsi s textem Libora Duška, spolu ideálně ladí a představují naše pojetí ne až tak špatného pekla.

Aleš: A taky prostor studia Faustrecords, ve kterém se nahrávala podstatná část desky, se jmenuje Hell – Peklo, ale to je spíš náhoda.

Kluci, tak kombinace legendárního Vrchlabského lokálu Kufr u "vlakáče" a Medvěda s touto voltáží, to mi zní jako hodně "pekelná" souhra, která tomu možná trochu napomohla. Celá tato hospoda, to je takové poměrně důležité místo provázané s Klubem československých turistů, což mi docela ladí právě s Cémuršámur. Máte zrovna k tomuto podniku nějaký bližší vztah? Vzpomínky? Zároveň mi to nedá a zeptám se, kam se poděl mr. semjonov alias Libor Dušek? Je autorem velké části textů, ve výpisu zúčastněných na desce ale zmíněn není. Nebo je Denis Remsa jeho nový pseudonym?

Aleš: Asi nejvýraznější vzpomínka na vrchlabský Kufr je společný koncert s anglickou kapelou Kava Kava. To byla velká jízda. Jejich zpěvák Pat Fulgoni s námi rok na to nazpíval písničku Set them free, která uzavírá album Japabyne! a myslím, že koncert v Kufru měl na tuhle písničku velký vliv. 

Honza: Libor nám stále píše texty, kterých si vážíme. Nadále se však věnuje horolezectví, publikacím a výzkumu a jeho roli basáka přebral Denis Remsa, který s námi hraje od roku 2017 a podílel se i na této desce V Pekle.

Myslel jsem si to, Libor se věnuje lezectví a cestování už v takové míře, že bylo jen otázkou času, kdy si bude muset vybrat, co z toho bude dělat "na plnej úvazek". Pro horolezce je úvazek vůbec věcí docela zásadní, že? Ale zpět k Cémuršámur. A zase bych vytáhl jméno, které mě u nové desky zaujalo: Esther Sánchez Belenguer. Jak důležité je vědět, co nám v úvodu desky říká a kdo to vlastně je? Je to další špetka koření do už tak divoké směsi "různojazyčných jazykolamů" potažmo i hudebních stylů, které do sebe kapela roubuje. Co všechno vlastně kdo posloucháte? Čím se necháváte hudebně ovlivňovat? Nejen muzikou, ale i ostatním? Metal versus jazz a káva versus pivo? 

Aleš: To máš vlastně pravdu. Už tři alba po sobě máme cizojazyčného hosta. Tentokrát vyhrála španělština. Původně píseň Zeměplaz byla bez úvodního slova, ale něco nám tam chybělo. Chtěli jsme kombinaci úvodního slova k filmu a pořadu o přírodě, ale španělsky. Esther pochází ze Španělska a je manželka našeho kamaráda. Překlad bych nechal jako domácí úkol. Káva versus pivo, to docela sedí. Provázelo nás to celým natáčením. Čerstvě namletou kávou začínal každý nahrávací den a večer hezky ochutnávka z minipivovarů. A co se týče hudebních vlivů… už dlouhá léta patří mezi favority King Crimson, Pink Floyd, Eivind Aarset nebo třeba Frank Zappa. Ale snažíme se objevovat i nové kapely a sledovat, jak se současná hudba vyvíjí. Dobrá inspirace jsou výlety do přírody, tak vznikla například závěrečná skladba Jeseň.

Honza: Poslouchám různé kapely a styly, ale rozhodně je pár kapel, které ovlivnily nejen mě. Tak třeba King Crimson, skvělej progressive rock a geniální Fripp. Zhruba před třemi roky jsme byli na jejich koncertě v Berlíně, měli tři bubeníky v čele s Patem Mastelottem, no byl to prostě úchvatný zážitek. Dál mě dost baví Erik Trufazz, Donny McCaslin nebo JoJo Mayer. Často si zajdeme s klukama z kapely i do Jazz Docku. No a já se ještě nechávám inspirovat pivem, ideálně z menších pivovarů, jako je třeba ten vrchlabský a nejlépe na vrcholku nějaké hory či skály.

Jeseň, to je poměrně velká věc. Jak dlouho jsi ji dělal a jakým způsobem postupně vznikala?

Aleš: Jeseň je naše nejdelší a nejkomplikovanější skladba. Samotné skládání trvalo 4 roky a další rok ještě nácvik ve zkušebně, abychom ji mohli hrát živě. Základem bylo pár nápadů s přeladěnou kytarou. Často jsem v té době jezdil na koncerty, hlavně do Prahy do Jazzdocku. Střídaly se tam neskutečné osobnosti. Kapely jako Sexmob, Beat music, Now vs Now, trumpetista Nils PetterMolvær nebo již zmiňovaný kytarista Eivind Aarset. To všechno byla velká inspirace a po každém takovém koncertu jsem měl chuť dělat něco nového. Postupně se tyto zážitky proměňovaly v Jeseň. Melodické části vznikaly na výletech po Krkonoších. Do mobilu jsem si nahrával různé nápady, které jsem doma přepisoval do not. Ve zkušebně pak spoluhráči přidávali další party. Jednou jsme před zkušebnou slyšeli zvláštní až industriální zvuk, po chvíli jsme zjistili, že je to strakapoud na stožáru vysokého napětí a prováděl tzv. jarní bubnování.  Druhý den se to opakovalo, zvuk jsme nahráli, a nakonec je součástí ambientní části této skladby. Ve studiu ještě došlo na koření v podobě různých syntezátorů. Měli jsme zapůjčený například Prophet 5, EMS Synthi A, který hojně používali Pink Floyd nebo Brian Eno a poprvé jsme použili velmi zajímavý nástroj Critter & Guitari Organelle. Text Jeseně jsem objevil čirou náhodou na internetu a je to nádherná báseň zapomenutého pražského básníka Karla Babánka.

Co se týká vašich vzorů, pak je radost tohle číst. Všechno experimentátoři buď té staré školy (King Crimson) nebo té současné (Erik Trufazz nebo Nils Petter Molvær). Na nové desce to ale nabírá docela ostré hrany, snad každá skladba má v sobě pár hard-rockových, mnohdy snad až metalových pasáží. Počítám, že prostě tohle jsou kořeny některých z vás, které se postupně dostaly napovrch? 

Aleš: Část kapely vyrostla v době, kdy i Alice Cooper byl v “Bravíčku“. Do teď si rád pustím King Diamond, Death, Voivod nebo starou Sepulturu. Ale ty tvrdší pasáže mají na novém albu svůj smysl. Nemá to být přehlídka ve smyslu – co všechno posloucháme. Mám rád tvůrčí svobodu. V jedné písničce se třeba objeví nintendocore, jinde zase metalové riffy vystřídají až surfrockovou náladu a o chvíli dál se posluchač může ponořit do space ambientních ploch.

Honza: To jsou dost kořeny Aleše, případně i Cejnyho. Já jsem metal moc neposlouchal, ale musím říct, že mi ten nádech v našich skladbách sedí. A nejenom metal, naše hudba je hodně rozmanitá a jsem rád, že ji nelze definovat jedním stylem. Je fakt, že jsme na této desce hodně přitvrdili, a je tak obtížnější se s dechama prosadit. Výsledek ale stojí za to a na koncertech do toho foukáme jak voživot!

Rozumím, je mi jasné, že tohle není žádná exhibice, ale tvůrčí svoboda. Díky ní právě vznikají věci, které z vašich desek dělají nevšední zážitky. Líbí se mi témata, jaká vybíráte. Že ty skladby jsou skutečně "o něčem" jak hudebně, tak textově. Výborným propojením je třetí skladba "Motorky aneb Šestidenní 1972", tohle připomenutí ještě totalitní historie, to je parádní šleha. 

Aleš: Motorky jsme bohužel zažili na vlastní kůži. Šli jsme na výlet kolem Kotle (v Krkonoších) a u Růženčiny zahrádky se na nás vyřítil idiot na krosce.  

Honza: Motorky mě hodně baví a oceňuji Theremin ve slokách, na který hrál Denis. Jinak ono je asi takových lidí víc jako ten kroskař, co si v horách dělá, co chce, nebo bere hory jako modní doplněk – zejména paničky a frajírci na Sněžce, kteří berou vrchol svého kopcolezectví ve vůli vystát frontu na lanovku. I o tom by byla dobrá skladba, třeba příště.

Takže realita versus připomínka toho, jak soudruzi tehdy totálně zničili NP Krkonoše? Bral jsem tu skladbu i jako reflexi koronavirové současnosti, hory plné lidí. Nával, jaký zdejší příroda dlouho nezažila, kterej si s sebou přinesl i hovada, co lezou tam, kam nemají. Ta píseň má váš svojský nadhled, jako určitá forma pohlavku ale funguje docela dobře. Co vlastně vy a tvorba v době koronaviru? Jak to vnímáte? Určitě to muselo zasáhnout do mnoha plánů kapely. 

Honza: S kapelou jsme se v tom období moc nevídali, já jsem se dokonce trochu i bál jezdit směr Krkonoše, aby mě místní lidé neukamenovali... hejtů na luftaře, který chtějí přijet domů, byl celý facebook. Pár koncertů se zrušilo no, ale tím, že nás kapela neživí, jsme si jen dali trochu oddych. Já jsem ten čas věnoval Abletonu Live, tak třeba se to využije při příštím skládání. 

Aleš: Měl jsem stejný plán jako Honza, věnovat se Abletonu Live, což je geniální hudební software, ale nakonec jsem využil prázdných Krkonoš k výletům. Kapela úplně nestagnovala. Dodělávali jsme album a měli jsme čas umístit naše alba na internet na Spotify a jiné platformy. Měl jsem taky více času na projekt AVARP, který je o krok blíže k nové desce.

V čem nový software pomůže, jaké s ním máte plány? 

Aleš: To je zatím ve hvězdách, zatím zkoumáme možnosti. Ale kdo ví, kam nás nová tvorba zanese? Původně jsem ho pořizoval pro projekt AVARP, ale u Cémuršámur nikdy nevíš, co přijde s další písničkou.

Honza: Kdyby se to podařilo, tak mě by pomohl při skládání, jednoduše si tam nahraješ stopy a pak můžeš s kapelou řešit, co se skladbou dál. Taky je tam dost efektů, třeba i na trumpetu, to by mě taky lákalo pěkně na koncertech, na živo.

Bavili jsme se už trochu o pivu, kávu jsme lehce obešli. Co Café Espresso? 

Aleš: Café Espresso, již tradičně s textem T.R. Fielda. Zdánlivě přímočará písnička, kde téměř vše, co se tváří jako kytara, je ve skutečnosti klavír. Náš producent Derek Saxenmeyer písničku nakonec okořenil 8-bitovou melodií a díky tomu si do sbírky různých stylů a žánrů můžeme zapsat i nintendocore. 

Honza: Pro mě je to zatím nejpřímočařejší písnička, co jsem s Cémurem hrál. Navíc tam s Denisem podporujeme zpěvem Ondřeje, a to mě dost baví. Myslím, že je Ondřej rád, když mu do toho zpíváme, je to pak víc nahecovaný, a to k této písničce sedí. Když jsme ji začínali hrát, měl jsem trochu pochybnosti, co na to lidi, který nás znají. Něco takového jsme v podstatě ještě nehráli, ale reakce jsou na koncertech hodně pozitivní.

Jo, myslím si, že to Cémurům docela sekne, tahle jednoduchost a zároveň větší tah na bránu. Zpěvy super, je to košatější, barevnější, intenzivnější. Stačí vám na to všechno naživo dech? Utáhnout dechové nástroje a zároveň podporovat zpěvem, to už chce docela "plicní kapacitu". Jak vlastně s Derekem probíhám spolupráce? Zdá se mi, že po těch mnoha letech už je skoro právoplatným členem kapely.   

Honza: Dech by i stačil, ale to rychlé střídání je horší. Nebo pak udržet celý koncert nátisk, když na trumpetu cvičím jednou za čas. To by určitě chtělo zlepšit. Derek je skvělej, moc nám při nahrávání pomáhá a dokáže z nás vytáhnout maximum. I když jsme byli naštvaný a utahaný, protože se nedařilo, povzbudil nás, a nakonec to vše fungovalo. Taky je dost nad věcí a dokáže vidět věci i jinak než my, což pomohlo některým skladbám. Je fakt, že za těch x let, co s námi je, by se za člena brát dal, minimálně při nahrávání. Nedovedu si totiž představit nahrávat s někým jiným. A navíc ne každý by nás všechny zkousnul, takže včechna čest Derku.

Aleš: Bez Derka by nám nastaly těžké časy. Na posledním albu přispěl i jako autor některých aranží. Všechny písničky znal již několik měsíců před natáčením a mohl tak lépe přispět k jejich výsledné podobě. Písničky jsme s Derkem nejprve nahráli v podobě demoverzí v dostatečném předstihu. Měli jsme tak příležitost určitého nadhledu.

Jak probíhá celý proces vývoje skladeb? Většinu skladeb za celé fungování kapely má, myslím si, na svědomí Aleš. Dostáváš nápady neustále nebo na to potřebuješ specifické prostředí, určitý klid? Je to poskládaný z několika nosných kytarových linek a pak se přidávají nápady ostatních, nebo některé skladby vznikly třeba z jednoho velkého jamování, třeba při zkoušce na nějaký větší koncert? Tím prvním nástrojem "nosných nápadů" je vždy kytara nebo nějaký jiný nástroj? V současnosti už je to pestrá přehlídka. Vzniklo někdy i něco jen na základě zajímavého textu, ke kterému jste teprve vymýšleli muziku?

Aleš: Každá písnička má svůj vývoj. Osobně nemám zaběhnutý proces, který bych opakoval. V určitém období mi přišlo, že skládám podobné věci, a tak jsem si začal kytary přelaďovat do různých ladění a to přineslo nové nápady a postupy. Hojně využívám syntezátory a stejně jako Honza se těším, kam nás posune Ableton Live. Aktuálně mám objednanou kytarovou krabičku Hologram Microcosm, která sama o sobě může být i hudebním nástrojem, zahrnuje granulární syntézu, sequencer nebo velmi neortodoxní delaye. Třeba to bude impuls k nové písničce či skladbě. Řada písniček měla svůj základ v jamování ve zkušebně. Často tak vznikají základy pro dechové party, které někdy dopisuji v notačním programu primárně určeném pro skládání symfonické nebo orchestrální hudby.  Aranže často dodělávám na horách, co nejdál od lidí. Důležitý proces je následná společná práce ve zkušebně. Každý z kapely přispěje v písničce něčím novým a teprve tam dostává výslednou podobu. A ano, často je samotnou inspirací zajímavý text, který si přímo říká o zhudebnění.

Od živého jamování a vymýšlení nových postupů zpět k živému hraní. Pozvete nás v závěru rozhovoru na koncert, který v nejbližší době chystáte? Je nějaká kapela, se kterou rádi hrajete a zároveň umělec, se kterým byste si to dali úplně nejradši? Vysněná meta?

Aleš: Aktuálně se připravujeme hlavně na křest alba V pekle. Plánování koncertů teď není vůbec lehké. Za týden je třeba vláda plošně zakáže, kdo ví? Osobně jsem si nejvíce užil společné koncerty s kapelou Kava Kava nebo s bráchovou kapelou Muff.  A vysněné společné hraní? Asi s Frankem Zappou, tam by nikdo neřešil, co to vlastně hrajeme za styl. Ale to je bohužel nesplnitelné přání. Jsem rád za každý koncert, který baví nás i publikum.

Honza: Mám parádní vzpomínky na hraní s kapelou Kava Kava, to bylo nezapomenutelné. Také koncerty s kapelami Ty Syčáci, Vltava, Už jsme doma a další. Byly moc fajn a snad se ještě na pódiu uvidíme. Tedy minimálně s kapelou Žiwa, která s námi na křestu zahraje. Byla by meta si zahrát třeba s Kneebody nebo Jaga Jazzist, ale jak psal Aleš, Frank to by byla vůbec meta.

Ano, tato doba, která kultuře opravdu moc neprospívá, je zlá a náročná pro všechny. Dá se říci, že každý uskutečněný koncert je tak trochu výhra. Mnoho lidí teď i díky různým karanténám tvoří, až se z nich hulí, ale často zase pak už moc nejdou realizovat. Doporučíte nám na závěr, protože početná skupina posluchačů / čtenářů si užívá popíjení pivka, nějaké vaše "pěnivé tipy" z Krkonoš? Kam, pokud navštívíme Vrchlabí, je ideální zajít? Je tvorba Cémuršámur nějak spojena s určitými úseky Krkonoš?

Honza: Tak legendární restauraci Sklípek. Tam mají sice proměnlivě dobrého Krakonoše 12°, zato však stálou muzejní atmosféru. Taky je fajn pivnice Kufr, kde budeme mít křest na velké zahrádce a tam čepují vrchlabské pivo Medvěd.

Aleš: Poslední dobou mi v Krkonoších nejvíce chutná v pivovaru v Peci pod Sněžkou. Z českých pivovarů mám nejraději čtyřlístek Zichovec, Raven, Chroust a Wild creatures. Krásné místo s vynikajícím pivem je Lobeč, ale to je samozřejmě daleko od Krkonoš. A abych odpověděl i na druhou část otázky, skladba Jeseň je spojena s podzimním Labským dolem a Vysokým kolem, kde v mlze kvetly vřesy a vonělo to celé jako cukrová vata...