Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdarec kapelo, když tak přemýšlím nad první otázkou, asi nemůže být jiná: nedávno jste si ve Zlíně zahráli s Leaves’ Eyes, takže jaké to bylo?

Venca: Jedním slovem – super! Hrát před takovou kapelou je vždycky veliký zážitek. Moc se mi líbilo, že si Leaves´ Eyes nehrají na žádné velké hvězdy. Normálně si s námi povídali, byli v pohodě. Ostatně, stejně jako s jejich fanoušky, kteří si přiběhli pro podpisy a nějakou tu fotku. Žádné manýry, leckteré české „hvězdy“ by se měly učit. Z organizačního hlediska bylo fajn hrát opět na něčem, co šlape na 100 procent. Akce, na kterou asi nikdy nezapomenu...

Vlasta: Jo, byl to výborný koncert. Z pohledu organizace to asi byl nejlepší letos... Mít na pódiu vlastního zvukaře, co se ti stará o odposlechy a jen na něj kývneš a on lítá... To znám jen z velikých festivalů...

Určitě jste pozorovali „velkou zahraniční hvězdu“, jejich vystoupení, vystupování, no prostě cokoliv. Našli jste něco, co vás opravdu zaujalo, něco, o čem jste si řekli, že teď to budete dělat stejně nebo podobně? Anebo naopak vás něco hodně odradilo?

Venca: V první řadě jsme došli k tomu, že je to ve své podstatě jednoduchá muzika. Jenomže všechno dělá produkce, která z primitivních riffů vytvoří velkolepou záležitost. Osobně jsem si z toho odnesl to, že méně je někdy skutečně více...

Kuba: Jak řekl Venca, je to opravdu vcelku jednoduchá muzika, ale všechny aranže, housle, smyčce a všechno možné, z ní dělá výborný celek. Líbilo by se mi na něčem takovém zapracovat.

Vlasta: Že na muzice jsou nejdůležitější aranže, už vím dávno... Leaves´ Eyes jsou příklad toho, že přímočará muzika, pokud je obalená „omáčkou“, v této podobě zajímavou smyčkou, baví.

Venca: Jasně, aranže jsou bezesporu snad to nejdůležitější. A to i po vokální stránce. Na budoucí desce chci, abychom se tomu věnovali opravdu důkladně. Na tom se, myslím, shodneme všichni.

Eva: Já mám vždycky ráda duety a jiná zpestření programu a musím říct, že to Liv s manželem nesmírně slušelo, a že byl správným oživením vystoupení. Sama bych si přála něco podobného... Kluci možná budou vědět, o čem mluvím… Hehe. (smích)

Venca: Vždyť už duetíš... S Vlastou... (smích)

Teď možná trochu záludně – jste fanoušci Leaves’ Eyes? Berou vás ty neustále se opakující fotky Liv Kristine s dekoltem, co by se dal sjet na lyžích a všechny ty manýry okolo?

Venca: Tak Liv Kristine jsem měl pár let pověšenou na záchodě a její dekolt mi absolutně nevadil. (smích) Snad jen někteří kamarádi mohli mít problém, koukat na Liv a přitom čůrat... No, nemusí to být vždy úplně jednoduché. (smích) Každopádně musím říct, že jsem měl Liv Kristine vždycky moc rád. Theatre Of Tragedy je kapela, která mě v hudebním vývoji bezesporu ovlivnila. Co se týká Leaves´ Eyes, tak si myslím, že minimálně na aktuální desce Meredead konečně našli svoji tvář, která jim sedí. Jestliže jsem je před časem považoval za slabší kopii Within Temptation, tak to dnes beru zpět. Abych se ještě vrátil k Liv, ačkoliv mi její nová image nevadí, nejradši ji mám z doby Musique od Theatre Of Tragedy. Napadlo vás někdy, že tvůrci třetího Terminátora museli čerpat inspiraci z klipu Machine? (smích)

Vlasta:  Já to mám stejný jako Venca. Theatre Of Tragedy mě hodně ovlivnili, měl jsem je za jednu z ikon metalové muziky. I když musím uznat, že Liv Kristine sedí víc zpěv v Leaves´ Eyes, kde se do toho víc opírá a nezpívá jen falzetem, jak ji znám z Theatre Of Tragedy.

Kuba: Já poslouchám od Leaves’ Eyes všechno. Mám tu muziku hrozně rád. Je jedinečná. Jsou svoji, a to se mi líbí. Kolem sebe mám ale hodně málo lidí, kteří by je poslouchali, což je škoda. Hází je bohužel do škatulky Evanescence a podobných kapel. To je vážně škoda, protože to tak vůbec není.

Eva: Pro mě tohle není důležité, každý má něco, co mu vyhovuje a každý „musí“ nějak vypadat. Myslím si, že k jejímu stylu zpěvu a k její osobě se to hodí a hodnotila bych to spíše pozitivně. Co je u mě opravdu podstatné, že je to nesmírně milá a příjemná „paní“, která si na nic nehraje a to oceňuji nejvíc. I kdyby taková osoba zpívala třeba v pytli na brambory, je mi to jedno. (smích)

Jaká hudba se vám vlastně líbí, a asi bychom řekli, že i ovlivňuje? V sestavě vás je hodně, rozdílného věku, různorodé hudební minulosti (k tomu se ještě dostaneme), takže těch vlivů musí být hodně.

Venca: Na mě měly největší vliv dvě kapely – Black Sabbath a The Gathering. Nedá se však říct, že bych z nich vyloženě čerpal. Prostě mám rád pomalou a tvrdou hudbu plnou emocí. Poslouchám ale všechno od Beatles po totální prasečiny. Nejradši mám 70. léta – klasický hard rock.

Vlasta: Já poslouchám všechny hudební styly, pokud jsou dělaný srdcem a rukama. Nemusím elektroniku.

Kuba: Vždycky říkám, že poslouchám v rámci metalu a rocku vše, co se mi líbí. Začal jsem na Aerosmith, Ozzym, Mansonovi a tak dále. Líbí se mi, že při tvorbě nových songů neškatulkujeme.

Eva: Mně se líbí od každého něco, víceméně poslouchám všechno od jazzu přes pop, punkrock, po metal. Jediné, co moc nemusím je dechovka a disco. (smích) Ze zpěvaček jsou asi mé top Anastacia a Věra Špinarová.

Když jsme nakousli tu sestavu, měl bych tu jednu otázku asi přímo na Vencu – někdy během loňska se Ti prohodili skoro všichni spoluhráči, zůstal akorát basák. Jaké to bylo sehrát se s novými muzikanty, třeba i zaměřenými na jiné žánry? A možná i dotaz na ostatní – jaké byly začátky s Vencou?

Venca: Všechno šlo až nečekaně dobře a rychle. Vlastně jsme už po dvou měsících hráli. A ačkoliv to samozřejmě sem tam skřípalo, myslím, že se nám to povedlo. První koncert v této sestavě pro mě znamenal hodně moc. Ono bylo asi hlavním důvodem to, že už jsem všechny nové členy znal velmi dobře dříve, než do Dark Angels nastoupili. Kontaktoval jsem vyloženě lidi, které mám rád a určitě se to vyplatilo. Po zkušenostech z dřívějších let vím, že vzájemná pohoda je pro chod kapely tím nejdůležitějším.

Kuba: Přesně tak. Nešel jsem hrát do kapely s novými muzikanty, které neznám, ale naopak. Spolupráce je od začátku výborná. Skládá se dobře a dostal jsem prostor pro sóla, za což jsem rád. Protože jsem dle Vency starej hardrocker. (smích)

Venca: Však se jeho rodiče jmenují Joe Perry a Slash... (smích)

Vlasta: A jaké byly začátky s Vencou? (smích) Je pořád stejnej, pořád se zapomíná s fanoušky u piva a nechce tahat aparáty... (smích) Jinak ho uznávám jako skladatele, má spousty výborných nápadů a naštěstí je nemá jen v hlavě. Stále tvoří a nahrává. V tomhle mu závidím.

Eva: Bylo to skutečně fofr, s klukama jsem se již znala a občas jsem si s nimi zahostovala. Když jsem pak odešla z Evarestu, bojovala jsem ještě s jinými vážnějšími starostmi, a tak jsem neměla vůbec čas hledat novou kapelu nebo lidi. V ten moment odešla z Dark Angels Lucka a Venca mi napsal, jestli to beru. No tak jsem napsala, že jo. (smích) Byla to pro mě v tu chvíli nejlepší a nejjednodušší varianta, protože jsem věděla, že jdu do kapely skvělých lidí a kamarádů, což bylo asi prvním rozhodujícím faktorem.

Dá se mluvit o aktuální EP Forever &Ever jako o první zkoušce v nové sestavě? Můj první dojem byl trochu rozpačitý, přece jenom jsem u takhle zaběhlé kapely čekal „velkou“ desku, ale když jsem začal vstřebávat minulost, všechny ty rošády, tak by to asi dávalo smysl.

Venca: Hned od začátku bylo jasné, že musíme dát dohromady novou nahrávku, kterou bychom se mohli prezentovat. V první řadě kvůli zpěvu, který je samozřejmě rozdílný. Minialbum se nám zdálo jako ideální nápad – pár nových skladeb a něco ze staršího materiálu. CD samozřejmě může znít trošku roztříštěně, ostatně z pěti skladeb byly tři napsány v úplně jiných sestavách. Každopádně jsem s výsledkem spokojený. Jinak, nevím, co myslíš velkou deskou, ale dlouhohrající fošnu plánujeme na příští rok. Plně pracujeme na nových skladbách, z nichž už dvě hrajeme na koncertech. Nová deska je pro mě jasnou prioritou.

Kuba: Z nové tvorby mám dobrý pocit, skladby mi přijdou tvrdší a to se mi líbí. Na EP Forever & Ever jsou starší songy, ale jelikož jsou zahrány s novou sestavou a jsou mírně poupraveny, dostaly tak nový háv. Proto se navenek nemusí tvářit, jako úplně staré songy.

Eva: Chtěli jsme co nejdříve pořídit nějaký materiál reprezentující novou sestavu a tvorbu a věřím, že to tento účel splnilo, nebo plní.

Jak jste vůbec ladili žánrové směřování kapely? Každý trochu odjinud, vaše touhy se pohybují od doomu ke speedu a tak ono domlouvání asi nebylo nic jednoduché, Přiznám se, že tenhle pocit mám právě z poslechu vašeho nového EP.

Venca: Nijak to neřešíme. Myslím si, že si v nových věcech postupně nacházíme svůj ksicht, což je nejdůležitější. Jestli je něco více doom, gotika či třeba heavy, je podle mě nepodstatné. Pořád je tam zřejmý rukopis kapely.

Vlasta: Co vlastně hrajeme za styl? Tohle popsat máme problém i my. (smích) Je to od každého něco, děláme muziku podle momentální nálady. Možná teď na podzim to bude víc hozený do doom metalu.

Eva: Já myslím, že tady jsou ještě rezervy. Tvorba by ještě byla třeba trošku sladit, ale je to spousta práce ve zkušebně nebo ve studiu, a tím že jsme takhle z různých koutů Čech, to není úplně ideální. Ale děláme, co můžeme. (smích)

Jak vidíte svoje žánrové profilování do budoucna? Je v kapele někdo takový, kdo praští pěstí do stolu a rozhodne „takhle to bude“, nebo to nijak neřešíte?

Venca: Myslím si, že o nové tvorbě leccos napovídají skladby Morning Shadows a It´s Time To Go z Forever & Ever. Určitě jsme o něco tvrdší, ale zároveň dáváme velký prostor klávesám, kytarovým sólům a zpěvu. Toho se chci držet, protože tyhle tři elementy jsou naší nejsilnější zbraní. (smích)

Vraťme se ale k novému EP. Zkoušel jsem hledat vydavatele, ale nenašel jsem ničehož a došel jsem tak k závěru, že je to další samizdat. Je to tak? Zkoušeli jste někoho oslovit?

Venca: V případě Forever & Ever jsme o vydavateli vůbec nepřemýšleli. Nahrávka má v první řadě upozornit na novou sestavu, chceme ji proto maximálně šířit. Je pak dobře, když máš veškerý náklad ve vlastních rukách. Na dlouhohrající fošnu ale někoho zkusíme najít, chtěl bych to hlavně kvůli distribuci do ciziny.

Jaký je váš názor na podobné „institice“? Jsou to pro kapelu pomocníci nebo pijavice? Ptám se asi proto, že poslední dobou zaznamenávám vícero kapel, které si cíleně všechno řeší DIY a jsou zcela spokojené. Asi to znamená menší promo a popularitu, ale zase jistou nezávislost. Takže co Dark Angels?

Venca: Tak my jsme na tohle příliš malá kapelka, abychom něco takového řešili. Vydavatel je fajn v první řadě kvůli distribuci. Dnes už to ale ve valné většině případů probíhá tak, že si vydání stejně z větší či menší části zaplatí kapela sama. Vydavatel pak odkoupí několik kusů s tím, že má na obalu logo. Pro kapelu je to přece prestiž, ne?

Ještě se vrátím k Forever & Ever, stále nějak odbíhám. V tištěném materiálu mi chybí texty a opravdu jsem měl při poslechu muziky touhu si v nich počíst. Takže, kamarádi, prozradíte, o čem jsou?

Venca: Zmar, úpadek, bolest, smrt, temnota... (smích) Prý je s námi ale sranda, zvířátkům nic neděláme. (smích)

Kuba: Jen chlastáme. Ale texty Alkeholu jsme se nevypůjčili. (smích)

Vlasta: Myslím si, že texty na bookletu jsou nutný u kapel, kde zpěvákovi nerozumíš, jako u black nebo death metalových band... U Evky s tím problém nemám. A já jsem tolik prostoru si zařvat nedostal... (smích)

Venca: Každopádně, na dlouhohrající fošně texty v bookletu určitě budou. Na EP jsem to nepovažoval za tak důležité...

Eva: No, Vlastíku myslím že mě trošku přeceňuješ. (smích) Jinak, obsahově jsou texty bojovné, pocitové, bolestné, nadějné. Každý má nějakou atmosféru... Pokud je píše Venca, je tam vždycky smrt, což jsem mu už zatrhla, protože morbidní věci mi jsou poměrně vzdálené. Já jsem spíš na takové ty normální deprese - pláč, utrpení, naději, lásku, přátelství... Ale smrt neeeeeee. (smích)

Venca: Pravda. V Pigeonovi také zasáhla ruka červenovlasého pražského cenzora... (smích)

Kdo je u vás v kapele píše a odkud bere inspiraci pro psaní? Našla by se oblast, ze které byste nikdy (ať už z jakýchkoliv důvodů) nápady nečerpali?

Venca: Starám se o ně nyní já, přičemž Evina se už také rozepsala. Inspirace je všude plno. Občas něco někde vidíš, doběhneš domů a hodíš to na papír. Je to slet myšlenek, které ne vždy mohou dávat smysl. Líbí se mi ale, když ve tvých slovech někdo vidí „to svoje“. To je pro mě na textech to nejkouzelnější. A odkud bych nečerpal? O nehynoucí lásce bych asi nic napsat nedokázal. (smích) Tím ale neříkám, že na ní nevěřím...

Eva: Mám ráda hlubokomyslné texty, ne úplně přímočaré, spíš zaobalené, ale přiznávám, že nejsem textař. Celý život jsem se psaní textů bránila, když ale Venca vytasil tu smrt, musela jsem se taky začít snažit, abychom měli i něco jiného. (smích)

Přátelé, je tu otázka poslední, budeme končit. Co vás – jako kapelu, jako jednotlivé členy a především osobnosti – žene vpřed, popohání a motivuje? Jak je možné, že v době, o kterou si všichni otírají hubu, v době, kdy se prý CD nekupují a koncerty nenavštěvují, stále hrajete a fungujete?

Venca: Určitě dobrá otázka... S tou dobou máš dozajista pravdu. CD se sice podle mě alespoň na koncertech prodávají pořád stejně (z hlediska ug scény), ale ta návštěvnost je rok od roku slabší. Je to škoda, ale myslím, že se to netýká pouze muziky, nýbrž celkově kultury. Lidé jsou přemlsaní. O to větší výzvou pak na druhou stranu je, si získat své fanoušky. Každý takový člověk je pro tebe důležitý a vážíš si ho. A právě takoví lidé mě ženou dál. Jestliže mi někdo řekne, že se mu líbí CD, že ho bavil koncert, je to pro mě pohon do další štace. Muzikou žiju a budu jí dělat, dokud nepadnu. (smích) Je to životní styl, náplň, láska a vášeň. Pokud to člověk opravdu cítí, nemůže přestat. Neumím si představit tu prázdnotu, která by následovala...

Vlasta: Přesně tak, nedokážu si představit, že bych pověsil kytaru na hřebík a začal chodit na ryby... To bych se asi zbláznil. Energii, kterou na koncertu dostáváš od lidí, kteří paří pod pódiem, to se nedá ničím nahradit.

Kuba: Jo jo, doba není moc dobrá. Účast se opravdu snižuje. Ale je tu vždy určitý optimismus, že se objeví akce, která bude perfektní a věřte nevěřte, stále existují (smích). Hudba je také mou zálibou, stylem života a náplní. Je to věc, která mě baví, a kterou potřebuji. Muziky se jen tak nepustím. Až začnu poslouchat Michala Davida, raději to pak zabalím. (Smích)

Eva: Po všech předchozích zkušenostech beru muziku skutečně jako zábavu, a proto ji chci dělat s lidmi, se kterýma je legrace, jsou to přátelé, kteří člověka podrží, pochopí a podpoří. A tohle tady mám a jsem za to moc ráda!

Díky za váš čas a energii. Přeju hodně zdaru v chvílích budoucích! Carpe diem.

Venca: Bůh s tebou... (smích)

Vlasta: Co to? (smích) Díky a měj se!

Kuba: Zduř!

Eva: Děkujeme!