Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Bizzi! Stalo se neočekávané a Demimonde jsou opět součástí scény. Kdo stál za tím impulzem k návratu, to ty?

Ahoj Garmfroste a všichni čtenáři Echoes. Neočekávané? A víš, že jo? I pro nás. Tenhle „návrat“ nebyl nic plánovaného, jde vlastně o náhodu, kdy jsme si po letech nečinnosti se dvěma z bývalých členů začli chodit jen tak pro zábavu brnkat, a protože pouhé brnkání je občas nudné, udělali jsme si nějaké skicy a ony z toho nakonec byly nápady, které jsme shledali jako demimondoidní. A jelikož nás to bavilo, našli jsme si po nějakém čase kytaristu pro výpomoc a on u nás už zůstal. A začalo se víc tvořit. A opět jsme to atmosférou shledali jako demimondoidní. Takže jsme vzali lopaty a vykopali jméno Demimonde i přes obavy, že to s sebou nese určitá závazek a očekávání. Pak se začal hledat zpěvák a druhý kytarista, což zabralo tolik času, že jsme už Cygnus měli de facto složen, ale nakonec se zadařilo a deska je na světě, i když nám dala zabrat, jelikož ještě víc než rok po nahrání jsme neměli hotovo.

Ne, nebyl jsem impulzem k návratu, měl jsem tuhle kapitolu už uzavřenou, ale věci se vyvinuly jinak a samy. Asi je tedy fakt lepší nikdy nepoužívat to pověstné „nikdy“.

Cygnus Oddyssey přichází neskutečných šestnáct let po kultovním debutu Mutant Star. Obsahuje něco z doby před přerušením existence nebo se jedná o zbrusu nové nápady?

Je potěšující, že Mutanta pokládáš za kultovní desku, dík. Ale je pravda, že takových desek zas tolik nevychází a v té době to opravdu byla deska odvážná. Abych se ale dostal k odpovědi, na Cygnus není z šuplíku ani nota, vše jsou to jen nové nápady (samozřejmě to nejsou všechny nápady, máme velkou selekci), které jsme za poslední roky poskládali.

Překvapil mě notně nahuštěný sound novinky. Čekal jsem úplné osvobození se od metalového výraziva. Přece jen už Mutant Star nebyl zrovna nejtypičtějším metalovým produktem a část sestavy ráda tančila.

Tančili jsme všichni! :) Aktuální nahuštěný sound je způsoben především základní skladatelskou dvojicí, která je prostě víc metal! :) Mutant nebyl typický (i když to si myslím i o Cygnus), to máš pravdu, ale na něm jsme skládali čtyři až pět lidí a hledali cesty. Výsledek je občas pejsko-kočičkoidní, ale bylo nám taky o skoro půl života míň a neměli myšlenky tak setřízené.

Dnes skládáme v užším kroužku a se zbytkem se pak muzika dodělává, to asi stojí za tím, že materiál je - podle mě – mnohem kompaktnější, sevřenější, má jasněji vytyčený směr, ale samozřejmě to zas značí určité zeštíhlení hranic. Nicméně já si myslím, že je lepší mít pevnější základ, který můžeš rozvíjet a stavět na něm, než mít muziku variabilní a na všechny strany, načež ji pak musíš složitěji spojovat a dát jí smysl a řád.

Ale i u Cygnus Oddyssey byly nápady, že ji „rozstříháme“ a vložíme do ní zas nějaké „tančení“, nakonec jsme od toho však upustili. Nechtěli jsme, aby ta deska byla zas tak neuchopitelná (nebo avantgarde), když v tom strukturálním základu jsou to vlastně poměrně funkční písničky, takže se pak vymyslelo, že by se udělaly dvě verze. Jedna metalovější a druhá mutantnější. To však zas značí další práce a čas, kterých jsme na Cygnus nechali od nahrání další víc než rok, a finance, kterých jsme v něm také nechali dost. Možná někdy, uvidíme.

A k tomu tančení ještě. Po „konci“ Demimonde začal naplno fungovat Mutant Star, psytrancový projekt dvou z našich. Ten funguje i nadále, ale už bez basáka (teď je výhradně v Demimonde) jen jako sólo projekty našeho ex-kytaristy, který nám pak nakonec se zvukovými postprodukcemi na Cygnus pomáhal.

Jsem naprosto nadšený z nádherného zpracování alba. Je jasné, že sběratelští fetišisté budou řvát blahem. Chtěli jste dát fanouškům přidanou hodnotu, nebo jste jen cítili, že příběh z Cygnus Oddyssey potřebuje graficky dokreslit?

Díky moc, jsem rád, že tenhle fetish někdo cení :) Už Mutant Star podle mě vypadal hezky, takže jsme samozřejmě nechtěli polevit. Navíc celý Cygnus-koncept měl potenciál (dokonce k němu mám nápad i na stolní hru), takže jsme jej chtěli využít, když o nás nebylo víc než dekádu slyšet. Takže ano, má to mít přidanou hodnotu, má to být něco navíc, co celý příběh a ten koncept dokresluje a rozšiřuje a dává mu další rozměr. Jsme rádi, že se to MetalGate líbilo a že do toho finančně šli, jinak by to takhle parádně určitě nevypadalo.

Prozradíte neznalým obsah komiksu doprovázejícího album?

Proč ne. Civilizace na planetě Mutant Star se v pokřiveném výkladu víry Absolutního slova proti sobě pustí, pár z nich bere nejlepší loď Te Kore (tu řící androidka, která nese celé jejich poselství) a unikají napříč vesmírem k bájnému souhvězdí Cygnus, odkud mají pocházet prastaří Bozi, jež uctívali. Jenže nic není jednoduché, let trvá několik generací a vize se rozplývají, ale především je cestou potká několik nahodilostí, takže to celé nakonec dopadne jak? Asi ne podle prvotních plánů.

Příběh trošku jiným způsobem dokreslují texty (nebo naopak?), takže spíš než příběh je důležité, co jsou jejich hlavní témata a co je v pozadí. Rozvoj společnosti, upadání civilizací, ovlivňování mas, vůdcovství, stádovství, víra, upínání k modlám, války, mocenství, naše věčné hledání a domov. A neustálé opakování vlastních chyb, které jsou lidské nátuře vlastní, vše však symbolicky a tajemně naznačené na základě fyzikálních a vesmírných dějů. Symbolika, filozofie, okultismus, mysticismus, duchovno, nicota. „We are in Circle, Nothing New Begins and Never Ends.“ Cyklus.

Při poslechu mívám pocit, že se moje existence objevuje v paralelním vesmíru. Vše je náhle jiné a přitom stejné. Doufám, že jste neprováděli nějaké okultní kejkle?

Prováděli. Deska vznikala tak dlouho, protože jsme ji na jedné z cest na Cygnus omylem vytratili v časoprostoru a čekali, než se červí dírou propadne zpět do naší reality…

Je fajn, když čtu tyhle reakce. Značí to, že se nám záměr podařil. Ta deska má znít multidimenzionálně. Využili jsme celé zvukové spektrum, snažili se ho nepřeplácat, ale zaplnit tak, aby nástroje měly svůj prostor, každý zněl z jiného místa, což oceníš primárně asi až při sluchátkovém poslechu. A hudebně se ve skladbách porůznu citujeme, jsou tam nuance v jednotlivých motivech, takže i když tam zaznamenáš něco, co znáš, slyšíš to v jiné aranži, jinak a přitom stejně.

Z původní sestavy vás v partě moc nezůstalo. Nechtělo se ostatním zpátky do víru metalové avantgardy? Máte nové členy, jak ti zapadli mezi starou gardu a jak jste k nim přišli? Proběhly nějaké konkurzy nebo jsou to spoluhráči z jiných seskupení a vše proběhlo naprosto přirozeně?

Zbylí původní členové neměli zájem, dělají už jiné věci. V té návratové sestavě jsem byl já jako bubeník, pak klávesák a baskytarista, na finálním cyber-zvuku se pak nakonec, jak už jsem řekl, podílel i ex-kytarista, který „tančí“.

Samozřejmě se na začátku hledalo, probíhaly nějaké „konkurzy“, ale nic zásadního z toho (u některých i kvůli složitější integraci, přecejen jsme v Demimonde extra kousky) nebylo. Když jsme ještě nevěděli, že z toho nakonec bude kapela, nejdříve jsme kvůli zvuku přibrali výpomocného kytaristu, a ten – to už padlo výše – zůstal. Hlavně sednul ke zbylé sestavě ihned. S ním jsme pak skládali, ale nikdo z nově příchozích do hudby nezasáhl a hlavně nevydržel. Až po několika jedincích během asi tří let se našel nynější zpěvák a po něm kytarista, který s námi byl zhruba rok – ten s námi i Cygnus nahrál a jako jediný z bývalých v něm svůj otisk zanechal. Po nahrávání ale odešel, ale naštěstí jsme, a netrvalo to zas několik let, na sebe náhodou padli s Igorem (Diligence a The Corona Lantern), který, jak jsme zjistili, byl našeho zvuku obdivovatelem, takže jsme si podali tlapy, objali se, přišel na zkoušku, naučil se matroš před tehdejším nadcházejícím koncertem a už zas pilně skládáme. Nyní ve třech, takže vesmír naší muziky dozná nějakého rozšíření.

Z každé skladby je znát mravenčí práce a stejně tak i z konečného zvukového kabátku. Jak probíhá tvůrčí proces v Demimonde, měli jste jasnou představu o zvuku už při skládání písní?

O zvuku kapely jsme tak ňák jasnou představu měli, co se tedy nástrojů týče určitě (chtěli jsme přirozený zvuk, který máme ve zkušebně i na podiu, žádné reampování), o finálním jsme měli rovněž představu, ale spíš jsme asi víc věděli, co nechceme. Po samotném nahrání došlo k doprodukování samplů/synthů/kláves, kdy jsme se snažili dojít k jejich symbióze a jakémusi vzájemnému splynutí, hodně se toho předělalo, dost vypustilo, ladily a měnily se rejstříky, aby to vyhovovalo skladbě. A tím jsme zas dost nabořili podklady zpěvu, který se pak na to konto musel také upravit. Co si ale budeme povídat, finální vtisk zvuku dal hodně Čepa, který nám Cygnus nakonec míchal, ačkoli jsme zkoušeli i zahraniční studia.

Jinak skládání je mravenčí práce. Máme první idey, v nich často od začátku řešíme každý přiblblý tón a rytmickou figuru, pak se soustředíme na kostru skladby a její strukturu a doděláváme a vyhazujeme a nahrazujeme a vracíme se zpět a zas variujeme a hledáme to nejhodnější. Nejen atmosférou. A taky chceme, aby každá skladba byla jiná, aby skladby samovolně plynuly, aby nezněly kostrbatě a aby nebyly až zbytečně složité, aby tam byla logika. A když je plus mínus hotovo, uděláme si tempo track a začne se makat na „elektronice“. Celkově ta muzika vzniká za běhu, hodně náhodně a poměrně přirozeně ve zkušebně, ale zas je to, než dojdeme shodě a k finální spokojenosti, zdlouhavější proces.

Na albu se objevilo pár zajímavých hostí. Bylo jejich zapojení do konceptu dlouhodobě plánováno nebo vše vyplynulo ze souhry náhod?

Někteří byli plánováni dopředu, někteří vyplynuli náhodně, na některé se nedostalo. S Ashokem se počítalo (už víc než dekádu :)), je to geniální kytarista a to jeho sólo to potvrzuje, zbytek pak vyplynul z aktuální potřeby skladbu dobarvit, zjasnit někde nějakou konturu, nebo dát textu jinou pachuť.

Vzpomene si ještě někdo, koho tenkrát napadlo dát skupině název Demimonde a proč vlastně?

Jo, určitě. Byl to klávesák, který má vystudovánu fráninu. Nejdříve jsme se jmenovali Bal-Sagoth, ale z jasných důvodů jsme od toho jména upustili, pak byla přechodná fáze Tribunal, který dostala do vínku úvodní věc Mutant Star, ale s ním jsme nebyli úplně za, až pak z Martina vypadl Demimonde, který k nám v té době významově jako polosvět/galérka (takový ekvivalent Cradle of Filth), seděl. A líbilo se nám, krom možnosti zacyklení díky první a poslední slabice De, jak neběžně to zní.

Co pojí podstatu Demimonde tehdy a nyní? Dalo by se to nějak jednoduše rozvést nebo se jedná o dvě různá období, která se srovnávat nedají?

Období jsou jiná, ale myšlenka tvořit ne tak tradiční, vrstevnatou a imaginativní (fuj to slovo) hudbu, je totožná. Jiná je i naše cesta a pohled na kormidlování, ovšemže i způsob práce. A tím vším i finální výsledek. Je to něco jako rub a líc, den a noc. Oboje rozdílné, ale pospolu tvořící určitý celek. Minulost byla první krok, a i když nám přijde v lecčems úsměvná, nezavrhujeme ji. Warrior’s Poets bylo zrození, Mutant Star puberta, Cygnus Oddyssey je dospění, teď bude na řadě zplodit potomka ;)

Ty jsi Bizzaro sám pisálkem, proto mě zajímá, jaké reakce tebou cloumají, když některou z kapel, kde jsi hrál (hraješ), někdo pohaní nebo naopak nekriticky vychválí. Přijmeš kritiku konstruktivně a s nadhledem, nebo vzteky dupeš a nadáváš?

Určitým způsobem, ať jsi pisálek nebo ne, tě kritika na tvou práci „štve“, protože, pokud jsi jí dal vše a nic neojebal, víš, že je to to nejlepší, co jsi v danou chvíli byl schopen vytvořit a nabídnout. Jasně, chyby pak zpětně vidíš, ale ty krom určité jedinečnosti díla tvoří i to, co jej dělá krásným. Navíc by ses na nich měl poučit a jít dál - chyby jsou tak vlastně určitým způsobem nádherné, protože jsou prostředkem k tomu, aby se člověk, nechce-li stát na místě, rozvíjel a vyvinul v lepší bytost. Tím chci říct, kritika mi, když autor kritik vidí ty věci otevřeně a jasně a nejde o kritiku pro kritiku, nevadí. Ovšemže primárně jde o tvůj osobní pocit, ale sám nemůžeš odhalit všechny chyby, potřebuješ zpětnou vazbu, abys to své dítko pak viděl i z jiného úhlu a odhalil něco, co ti uniklo. Autoři v tomto bývají zaslepeni. Pak už jde jen o sebereflexi, osobní vyhodnocení a tvarování formy.

K ničemu ovšem je, když někdo napíše, že něco bylo na hovno. Důležité je říct proč, abys ta slova chápal a mohl se z nich poučit. Třeba několik kritik (Fobia, Marast) na naše vystoupení na Brutalu bylo vyloženě obohacujících. Sami jsme si uvědomili, když odmyslím ty technické problémy, co děláme špatně a před Anaal Nathrakh jsme to už nezopakovali. Na hovno je, když ti někdo někde - klidně i v diskuzi jako nedávno na Metalopoli - napíše, že naše nová deska je sračka, a posléze se v odpovědi dozvíš, že desku ještě neslyšel. Ne, nemám rád sushi, ale nikdy jsem ho neochutnal, je totiž odporné. Chápeš? Lidi si sami často tvoří dogmata a překážky a ještě mnohem větší radost mají, když to někomu natřou. Nechápu. A tohle je jedna z věcí, co mě vytáčí.

Zajímalo by mě, zda i v dnešní době existují nějaké (nejen) hudební vzory, formující vaše umělecké choutky?

Tohle je hodně těžké. Dnes asi ne. Bylo tomu tak v minulosti a je tomu tak i nyní, ale čirou náhodou v kapele skoro nikdo neposloucháme to samé, co druhý, i když teď v sestavě s Igorem se naše průsečíky protly více. Společných kapel máme vyloženě pár, co je ale většinou všechny spojuje, je ojedinělost, vlastní pohled, hledání cest. Namátkou třeba Nocturnus, Gojira, Pestilence, Neurosis, Emperor. Rivers of Nihil, Arcturus.

Plánujete mohutné koncertní štace nebo jen pár vystoupení a šlus?

Šlus rozhodně ne. Máme teď komplexně funkční sestavu a chuť tvořit, což se už nyní děje. Většina nás by určitě větší koncertní činnost uvítala, ale v aktuální době máme okolo sebe několik různých projektů a aktivit, takže to bude vycházet spíše na pár, ale snad pravidelných, vystoupení. Jsme realisté a uvědomujeme si, že jsme spíše poslechová muzika pro omezenější (bráno početně), vyhraněnější publikum a hrát co víkend pro neseznámené je spíše k neprospěchu věci. Takže koncerty ano, ale volíme cestu kvality než kvantity, takže akce výběrem, a tam, kde si uděláme zvuk a budeme mít příležitost předvést to nejlepší.

Novinka je venku a co teď? Mohou se fanoušci těšit na další fungování kapely nebo proběhl nějaký nedořešený sen a pak vše jednou pro vždy skončí?

Prakticky jsem odpověděl již pod předchozí otázkou. Připomenu tedy „We are in Circle, Nothing New Begins and Never Ends,“ čili nekončíme, těšte se do budoucna na náš další materiál (už vzniká) a přijďte třeba na koncert – nejbližší akci máme křest Cygnus Oddyssey v pražském Fatalu 25. listopadu (facebook). Pokud bude kdokoli cokoli chtít (třeba komiks v češtině), nechť napíše, určitě se domluvíme.

Za mě je to vše. Díky za rozhovor.

My také moc děkujeme za rozhovor a příležitost se objevit u Vás v Echoes. Podporujte vše dobré a nebojte se nového – objevujte. Nejen v muzice.

www.demimonde.cz

facebook.com/demimondeofficial

demimondeofficial.bandcamp.com

bandzone.cz/demimonde