Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

1. Vítám DROM na stránkách Echoes zinu. Dáme si trochu nevinné konverzace :). První otázka je u vás jistě frekventovaná, ale díky tomu, že existujete jen něco přes rok, prostě musí přijít. Kdo DROM založil a jak jste se dali dohromady?

Charlie: DROM  jsme dali dohromady, protože máme podobný pohled na svět kolem nás, pojí nás vzájemné přátelství a trpíme slabostí pro kapely typu AMENRA, FALL OF EFRAFA, YEAR OF NO LIGHT či LVMEN. Důležité bylo také nadšení Vrabla s Vladikem, kteří za mě platili v hospodách a na koncertech tak dlouho, až jsem jim musel, na myšlenku abychom založili DROM, kývnout:).

Vrablo: Je to ohraná písnička. Ale hudba je to jediný co dává mýmu životu smysl. No fakt. Děti nemám. Do tohodle Nečasu bych je ani nechtěl. Do práce budu vstávat dalších 40 let. . . .  . . Kytarou se můžu projevit. Vyjádřit se. Hudba je pro mě nejdokonalejší umění. Víc než malířství, film, literatura. Já hudbou měním svět. No fakt, nekecám. Já tomu věřím.

Vladik: Prvotní ideu na založení jsme měli já s Vrablem, ale když jsme s tim přišli za Charliem a Cigánem, tak šlo všechno hodně rychle a za pár měsíců už jsme měli hotovej první repertoár. Sedli jsme si perfektně.

2. V jakých kapelách jste před vznikem DROM působili?

Charlie: Co všechno život v kapele obnáší jsem poznal díky Underground Theatre, kde společně s bubeníkem Vladikem působíme dodnes. A určitě bych neměl zapomenout ani na krátké působení v metalcoreovém projektu GPWJ. Všechno co jsem se ve zmíněných kapelách naučil, dalo mému působení v DROM smysl.

Vrablo: S Vladikem jsem hrával v Attic Vanity a sám v Moon and I. Cikán bubnoval v Sin The Eighth.

3. Jaká je situace s kapelami na Liberecku, potažmo s kluby či akcemi v kraji?

Charlie: Rozhodně lepší než třemi až čtyřmi roky. Jsou tu čtyři fungující kluby a pořadatelé, kteří ochotní obětovat koncertům svůj volný čas a často i finance. Hodně je v tomto směru aktivní náš baskytarista Vrablo, zpěvák Cock Brutality People, Grosik od Scalp či Rotchiq z Dusty Kate.

Vrablo: Kapely tady samozřejmě nějaké existují, ale moc se mi jich nelíbí. Ani nejde tak o styl hudby, to se samozřejmě líbí každému něco jiného, ale u většiny mě štve celkový přístup. Je toho víc co by se dalo napsat, ale nejvíc mě pořád překvapuje, že jednotlivý hudebníci nechodí na koncerty. Stačí jim, že pustí klip na facebooku. Přitom v Čechách je tolik kvalitních kapel. Když se vzájemně nepodpoří ani hudebníci, tak jak můžeme čekat, že budou chodit normální lidi. Taky by přeci každý měl chtít vidět jak to dělají ostatní. Navíc když nám teď v Liberci hraje tolik zahraničních kapel. Fakt bych čekal, že každej kdo v Liberci hraje na elektrickou kytaru se přijde podívat na anglickou, švédskou nebo německou kapelu. Ale ne. Tady každej ví jak se to má dělat že jo. Přitom to nasazení, který vidím u zahraničních kapel je absolutně nesrovnatelný s tím, co se předvádí tady.

Vladik: Tak to podstatný řekl Vrablo. Právě probíhá doba, kde každej druhej vyjadřuje svojí podporu scéně akorát sdílením a “lajkováním” videí na facebooku a jedním vejletem ročně na fesťák nebo do Prahy na koncert. Každej měsíc jsou přitom přímo v centru Liberce fakt zajímavý akce, včetně zahraničních kapel, kterejm většina z místních umělců nebude sahat ani na paty. No a oni tuhle příležitost radši proseděj někde v hospodě.

4. Vím, že novinku jste nahrávali ve studiu Althan a velmi si ho chválíte. O jaké studio jde a kolik času jste se věnovali nahrávání?

Charlie: Je to malé liberecké studio. Dělají v něm ale šikovní lidé, kteří svému řemeslu rozumí. Pro kapelu je tak všechno mnohem jednoduší. Když je připravena, vznikají v Althanu věci, které mají smysl. Nám stačily necelé tři dny. A myslím, že na poprvé to nedopadlo vůbec zle.

Vrablo: Althan je studio našich kamarádů Jiřina Kosaře a Stehna. Navíc je v Liberci. Jirka má zkušenosti z Anglie, kde se živil jako zvukař koncertů, a s dalším libereckým rodákem Kavanem provozoval studio v Liverpoolu. Důležité bylo hlavně to, že kývli na naši snahu o to, abychom nahrávat všichni najednou a ne po jednom, jak tomu bývá v menších studiích zvykem. To už totiž nikdo nechceme zažít. Nahrávání jsme věnovali 3 dny. V pátek se vše postavilo a nazvučilo. V sobotu nahrálo a v neděli se dodělal zpěv a mix. Pak se se 14-ti denním odstupem dodělal master a tak. Ale to už je teda spíš otázka na Althan. My tomu totiž všichni dost hovno rozumíme.

Vladik: Althan byla moje úplně první studiová zkušenost, takže možná nemám srovnání, ale bylo to super. Skvělej přístup, spousta rad do budoucna. Bylo to krátký a intenzivní. Po nahrávání jsme snad 14 dní vůbec nehráli. Fakt nás to na nějakou dobu úplně vyždímalo.

5. Co se týče reakcí na album, setkal jsem se pouze s pozitivními. Měl někdo tendenci vás za něco peskovat? Setkáváte se hlavně s reakcemi typu - naděje do budoucna, netradiční postupy, dobré, ale uvidíme.... ?

Charlie: Myslím, že ani ne. Což je asi dáno tím, že o nás píší a referují jen ti, které naše hudba nějakým způsobem zaujala. Lidé většinou neztrácejí čas věcmi, které je nebaví.

Vrablo: Asi se nás ti, co by měli nějaké negativní připomínky, bojí a tak jsme se žádnou negací zatím nesetkali. Ale sami od sebe jsme jich objevili až dost. Někteří z nás si ho dokonce již nemůžou pustit, aniž by se nerozbrečeli, jak děsně to kurvěj. Hlavní nedostatek je ale to, že basa a jedna z kytar jsou bez lampový zkreslení. Bez toho do dalšího nahrávání určitě nepůjdeme.

Vladik: Reakce byly v podstatě jen pozitivní. Má to samozřejmě rezervy v hráčskejch dovednostech i ve zvuku, ale celkově jsem s tim spokojenej.

6. Kdo z vás si vyhrál s obalem novinky? Vypadá jednoduše, ale jeho provedení je příjemné. Má hladina vody na něm vyjadřovat něco konkrétního nebo tohle necháváte vyloženě na posluchači?

Vladik: Obal je moje práce. Provedení je minimalistický ze dvou důvodů. Minimalismus a jednoduchost mám fakt rád a za druhý nejsem žádnej ultragrafik, takže i mý schopnosti jsou omezený na relativně jednodušší věci. Podobně jako texty, obal nemá žádnej konkrétní význam, je to pocitovka.

Charlie: Obal naší první nahrávky je dílem našeho bubeníka Vladika a k atmosféře celé nahrávky, se podle mě skvěle hodí. Pro mě voda je symbolem zrození, voda je součástí našich těl a zároveň posledním místem, které si lidstvo ještě nedokázalo zcela podmanit. Jenom bych trochu poupravil Vladika ohledně textů, aby to nevyznělo, že jsou o ničem. I Am Spartacus je o způsobu jakým lidstvo zachází s hospodářskými zvířaty...Private Snowball se zase zabývá náboženstvím. Je ale pravda, že si v nich každý může najít vlastní polohu. Nehodlám nikomu diktovat, jak má žít a co si má myslet.

7. Termín originalita. V dnešní době už těžko dosažitelný, jen více či méně nakousnutý. Přesto ve spojení s vámi zmiňovaný. V čem podle vás tkví podobné názory, v čem jste jiní jak příbuzné kapely? Pochlubte se vašimi přednostmi :)

Vrablo: Myslím, že se nám podařilo dosáhnout mixu hudebních stylů, které v Čechách sice jsou populární, ale zatím se jim věnuje málo kapel. Takže by se dalo říct, že doma jsme maličko proroky, ale jinak bych to se superlativy nepřeháněl.

Vladik: Ani se nepamatuju, že by o nás někdo tvrdil, že jsme originální :-). Záleží, z jakýho hlediska se na to člověk dívá. Člověk, kterej to neposlouchá, tak tě klidně hodí do jednoho pytle s Neurosis, Lvmen, Isis a podobnejma kapelama. Kdo, ale scénu trochu sleduje, tak ty jednotlivý proudy umí trochu rozlišit. My sami ani nevíme, co hrajem. Jdem do zkušebny a prostě z nás něco vypadne. Jestli to má nějakej rukopis? Těžko říct, snad jo...

Charlie: Souhlasím s tím, co říkají kluci. Jenom bych k tomu dodal, že hudba je neoddělitelnou součástí našich životů. Je zakódovaná v každém z nás. Jde jen o to, najít k ní svou vlastní cestu. Říká se , že na světě neexistují dva zcela stejní jedinci. A stejné je to i s naší hudbou. Nemůže být stejná jako ta, kterou dělá můj soused. Jsme jen prostředníci toho, co je v nás. Nekalkulujeme s tím, jak bychom měli znít a co bychom měli hrát.

8. Dostáváme se ke koncertům. Máte za sebou i hraní v zahraničí?

Charlie: Máme za sebou minitour v Polsku, kam bychom se rádi znovu podívali. Teď nás čeká jeden koncert v Německu (23.1.2012), ale těžko říct jestli se tomu dá říkat zahraničí. Žitava je totiž od Liberce vzdálená necelou hodinu jízdy:).

Vrablo: Hráli jsme třikrát v Polsku. Máme ještě dost co dohánět.

Vladik: Jo zatim to neni žádná sláva. Uvidíme, jak se zadaří tenhle rok.

9. Kolik vystoupení se vám plus/mínus daří odehrát do měsíce?

Charlie: Jak kdy. Jsou měsíce, kdy se podaří zaplnit většinu víkendů a ještě k tomu občas přibude nějaký ten všední den. A jsou měsíce, kdy nehrajeme vůbec. Celkově si ale na herní vytížení nemůžeme stěžovat. Osobně ale doufám, že s novou deskou se z klubů a squatů už netrhneme, a budeme rádi za každý volný den.

Vrablo: To se taky těžko řekne. Ale když koukám do archívu koncertů na bandzonu, tak za rok 2011 jich bylo 29. A rázem tady máme matematickou úlohu.

10. Pořádáte u vás v Liberci akce? Jak jste s nimi spokojeni?

Vrablo: Pořádáme a jsme spokojeni. Uhnízdili jsme se v Pivním baru Azyl, který se specializuje na piva z malých pivovarů a ne na nadnárodní konzumentský patoky jako Plzeň nebo Staráč. Je zde sáleček s kapacitou 100 lidí. Backstage, kde se dá přespat. A spousta lidí, pro který ještě hudba něco znamená a ne jen nošení hadrů a sledování trendů. Navíc majitel provádí veganskou osvětu (všechno jídlo pro kapely i pro hosty je veganský), s kterou taky souhlasíme a rádi podpoříme.
Taky jsme pořadateli Hradby Festu. Ale můžeme na těchto řádcích asi oficiálně oznámit, že loni byl poslední ročník. Co kluci? Máte nějaké připomínky?

Vladik: Jo Hradbyfest už zřejmě fakt nebude. Neni na to síla. Asi bude lepší dávat energii do kapely. A Azyl je fakt skvělej klub, jen je potřeba, aby lidi zahodili předsudky a nebáli se do toho anarcho-vegansko-punkáčskýho klubu chodit.

Charlie: Já myslim, že tady teď děláme machry a nakonec nám to stejně nedá..:)

11. Vím, že jste nedávno hráli v Brně s Lento. O to víc mě mrzí, že jsem to zjistil až s křížkem po funuse... Jak proběhla tahle akce a co říkáte na Lento, slyšeli jste jejich poslední desku "Icon"?

Vrablo: Vtipně. Lento ani nezahráli, protože městská policie ukončilo koncert již v průběhu es z les. Já je tedy objevil, až díky tomu, že nás Viktor Palák pozval, abysme před nimi zahráli. Ale Icon určitě patří k tomu lepšímu, co jsem v roce 2011 měl možnost slyšet. Prostě post metal jak hovado.

Vladik: Taky jsem je objevil jen v souvislosti s tím koncertem. Škoda, že nemohli zahrát, Icon na živo by byla asi moc pěkná hluková destrukce.

12. Zpátky k hudbě. Když tvoříte nové věci, o co vám jde především? O navození určité atmosféry, záměrné střídání motivů nebo tohle moc neřešíte a skládáte střípky a riffy jeden za druhým a atmosféru jak má věc znít řešíte až sekundárně?

Charlie: Nemyslím si, že bychom ke skládání přistupovali nějakým přehnaně analytickým způsobem. Skladba nás většinou sama zavede na tu správnou cestu. Je to logické a souvisí to s tím, co jsem již říkal v jedné z předchozích otázek.

Vladik: Rozhodně to neni tak, že bysme si sedli a řekli si: teď uděláme desetiminutovej post-metalovej epos s předem danou náladou. Prostě vezmen nástroje a hrajem. Buď z toho něco vyleze, nebo ne. Celkem důležitej je náš vlastní pocit, že všechno je přesně jak má bejt.

13. Pracujete už na nových skladbách? Kterým směrem by do budoucna DROM rádi pokračovali? Chystáte se rozvíjet svou tvář nebo pokukujete i jinam a dočkáme se nových prvků, nástrojů...?

Charlie: Na nových skladbách pracujeme s velikou chutí, řekl bych. Dalo by se říci, že převážnou část materiálu máme již po kupě a minimálně po textové stránce bude nová nahrávka koncepční. Chystáme se totiž volně zpracovat život ukrajinského anarchisty Nestora Machna. Těch myšlenek tam ale bude mnohem víc a myslím, že každému posluchači zbude dost prostoru i pro svou vlastní interpretaci. Je totiž nejvyšší čas, aby se lidé posunuli ve své evolucí dál. Doby, kdy jsme museli páchat zlo, abychom přežili, jsou už dávno pryč.

Vrablo: Jediná změna bude, jak už jsem psal výše, v lampovém zkreslení. Jinak jsme naše nástrojové obsazení nevyčerpali natolik, že bychom museli hledat další nástroje či efekty. I když. Každá pořádná kapela má mít 3 kytary.

Vladik: Novej materiál už je v podstatě pohromadě. Je určitě složitější z hráčského hlediska, ale pocitově nebude nijak daleko od první nahrávky, možná maličko tvrdší.

14. Děkuji vám za vás čas a ochotu. Přeji vám, ať vaši kapelu doprovází hlavně vlastní uspokojení a radost z toho co děláte. Děláte to dobře :). Mějte se fajn.

Vladik: Díky za rozhovor a ať se serveru daří! Jo a sorry, že nám to tak dlouho trvalo!

Charlie: Děkujeme za prostor. Doufám, že se brzy uvidíme na nějakém vystoupení.