Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj. Zdravím Elbe. Jak se daří? Doufám, že se máte fajn a nepodléháte všeobecné hysterii.

Standa: Ahoj, děkujeme za optání, ale mohlo by být lépe. Osobně mě tohle období docela trápí, chybí mi kamarádi, koncerty, zkoušky, točené pivko atd. Ale zase je čas na jiný věci, ke kterým bych se normálně nedostal. Ovšem jsou to malé věci, myslím, že situace je opravdu vážná a ty důsledky teprve přijdou, ale nechci to tady rozebírat a vytvářet nějakou skepsi, protože je toho teď všude plno a já bych se raději bavil o muzice.

Eschatology se od Sudet liší zejména zařazením zpěvu jako plnohodnotného elementu, angličtinou a také hutnějším soundem. V čem se podle vás liší ještě? Dá se naopak říct, co je spojuje?

Standa: V Sudetech jsme chtěli zaznamenat především atmosféru zapomenutých osad na Jesenicku. Chtěli jsme zhudebnit atmosféru těchto míst. U Eschatology to je logicky trochu jiné, nechceš přece řešit úplně stejné téma. Když jsem skládal první riffy na Eschatology, tak už bylo jasné, že deska bude mít víc drsnějších poloh. Najednou z toho lezl víc doom metal a bylo mi to docela příjemné, přeci jenom ten žánr mám v sobě hluboko zakořeněný. Co alba spojuje je asi stále láska k horám a přírodě samotné, sic jsme se teď vydali i do drsnějších vysokohorských podmínek.

Je pro vás Elbe regulérní kapelou, nebo stále jen zajímavým zpestřením a prostředkem, kde můžete ventilovat nápady, které by ve vašich domovských kapelách neprošly? Co pro vás vůbec představuje název Elbe?

Standa: Původně Elbe vznikalo jako projekt. Když jsme ale přizvali bicí a basu pro živá vystoupení, tak se z projektu postupně stávala kapela. Při komponování nových songů se začali zapojovat i ostatní členové, dával jsem při skládání víc prostoru rytmické sekci, a především Insomnic se postaral o všechny texty. Přišlo mně pak sobecké fungovat jako projekt, protože se z toho přirozeně stávala kapela.

Takže můžu říct, že Elbe je pro mě už regulerní kapelou. Ale asi to není tak, že ventiluji nápady, které by u Dying Passion neprošly. Kdyby Elbe nebylo, tak ty nápady prostě nepřijdou, protože bych se věnoval jiným věcem a nepřemýšlel bych o tom. Takhle se vždy naladím na frekvenci Elbe, ponořím se do těch pochmurných míst a skládám. A co představuje pro mě Elbe? Škálu pocitů a nálad, dobrou partu přátel, ale taky místo samotné, které navštěvujeme a trávíme zde svůj volný čas. To místo má svoji magickou sílu. Když chtěl Insomnic recept na guláš, který vařím ve videoklipu Looking Back, tak jsem mu říkal, že mu ho klidně dám, ale že mu nebude stejně jinde chutnat tak jak právě tam, jestli víš, co tím chci říct. Prostě některá místa mají svoji magii.

Nedá mi to, abych se nezeptal na texty, o kterých většina interpretů nechce nebo neumí mluvit. Co mi povíte o lyrice na Eschatology? Snažíte se slovy zhmotnit poezii hudební?

Insomnic: Texty beru vážně odjakživa a čím dál víc jim přikládám důležitost. Zároveň si stojím už od dob před Elbe za tím, že svět i naše životy jsou příliš bohaté na neštěstí, zoufalství a bolesti na to, aby bylo potřeba vymýšlet si bubáky. A stejně to je i s pozitivní energií.

Sám to beru tak, že texty jsou můj hlavní přínos desce. A ano, podle toho, jakou atmosféru slyším z dema, vzniká téma a posléze texty. Musí to být propojený proces – pokud graduje hudba, měl by gradovat i příběh apod. Deska nemá lyrický koncept. Zpočátku jsem se o něj snad ze setrvačnosti po Exulansis pokoušel, ale nakonec jsem si oblíbil svobodu vyjádření. Můžu tak jít víc na emoce a dělat si věci, které by konceptuálně byly mimo hranice. Ač jsou texty většinou přehlíženy, tak doufám, že tady se jim aspoň nějaké pozornosti dostane.

Standa: Mně se Insomnicovy texty moc líbí a ztotožňuji se s nimi, jen to neumím tak krásně napsat a ani se o to nesnažím. Když jsem četl příběh Exulansis, tak jsem se tam najednou začal poznávat, myslím pocitově. Něco, o čem jsem psal u druhé a třetí desky Dying Passion a cítil jsem, že prostě existuje nějaká chemie. Kdy prostě cítíš něco podobně a ani se s dotyčným o tom nemusíš bavit. A u tvorby Eschatology se mi to jen potvrdilo, kde Insomnic krásnými texty provází písně Elbe.

Zatímco Sudety svým způsobem oslavovaly Jesenicko a vůbec kraj, odkud pocházíte, z Eschatology tohle necítím. Mýlím se, nebo jste šli dál?

Insomnic: Řekl bych, že jsme se tentokrát posunuli k opěvování hor obecně. Zpočátku nám sloužila i představa Himalájí, ale milované Jeseníky jsou tam taky.

Martin: Jeseníky nosím v srdci, takže jsou tam svým způsobem přítomny pořád:) Nicméně na Eschatology už to není o opěvování magie jesenického kraje, ale spíše je to o náklonnosti a respektu k přírodě obecně, k horám a jejich síle ve vztahu k člověku jako takovému, což asi takhle vyznívá docela klišovitě, ale doporučuji přečíst Insomnicovy texty. Moc mne baví způsob, jak na texty nahlíží, jakým směrem o daném tématu přemýšlí. V nich je pak výše uvedené, dle mého názoru poměrně svojsky uchopeno.

Ve vaší muzice se vzácně snoubí pochmurno, teskno s pozitivní sounáležitostí až radostí. Přiznám se, že tyto dojmy jsem získal zejména díky skvělému klipu k písni Looking Back. Zkuste mi říct více o vzniku tohoto zdařilého kousku. Kdo vymyslel jeho koncept, kdo stál za kamerou atd.?

Standa: Když jsme se bavili o natočení klipu, tak jsem měl docela jasnou představu. Kde jinde natočit klip než přímo v osadě Elbe, kde celá tato myšlenka vznikla. Napsal jsem scénář a ujmul jsem se i „režie“. Myslím, že soužití osadníků, láska k horám a k hudbě v klipu jde cítit, za což jsem rád, že se to takhle povedlo. Obrovské díky pak samozřejmě patří Tomášovi Nechanickýmu, který to celý víkend oddřel s kamerou v ruce. Já, ač amatér jsem si pak troufl i na střih a celkovou úpravu klipu, nejsem v tom moc zběhlý, ale dělal jsem to od srdce. Samotné natáčení mě moc bavilo, prošli jsme si hory, zahráli jsme si na umělce, a ještě se u toho náramně bavili. Musím teda říct, že jsme měli obrovské štěstí na počasí, měli jsme sluneční výhledy, což bylo pro dron ideální. Pak se přes nás hnala mlha a mraky a padalo podzimní listí. To jsou efekty k nezaplacení. Poslední večer, když jsme měli dotočeno, začalo pršet a docela foukat, tak jsme se od ohně přemístili do maringotky. A někdy nad ránem, když už jsme spali, nás vzbudila obrovská rána. Ale jak jsme byli přiopilí, tak jsme si mysleli, že spadl jen opřený žebřík, co stál před maringotkou. Ráno jsme se nestačili divit, spadl na nás strom, naštěstí nebyl dost velký, aby to maringotka nepřežila. Ale zase máme aspoň dřevo na oheň. Když už jsme vše sbalili a chystali se domů, zjistili jsme, že těch stromů spadlo více. V cestě nám stála obrovská třešeň a my nemohli projet. Naštěstí nám pomohl místní hasičský sbor a strom odřezali. Bylo to krásné dobrodružství.

Do rukou se mi zatím dostalo pouze mp3 promo, ale obsahuje i zkopírovaný booklet s pár texty, front coverem a ukázkou, jak bude vypadat limitka. Nevidím nikde, kde jste nahrávali, kdo byl producentem a kdo stojí za zmíněnou grafikou?

Insomnic: Na digipacku je to na vnitřní straně prostřední panel vlevo dole. Vážně! :D

Standa: Obal desky a veškerou grafiku pro nás tvoří Petr Phob Štefek, který dlouhá léta se mnou spolupracuje i na grafice Dying Passion. Vymyslel i loga obou kapel, dělá návrhy na trika atd.

Fotografie hor jsou od kamaráda Martina Pospíchala, které nafotil při putování Islandem. A kapelní foto nafotil Tomáš Nechanický, coby nejen fotograf, ale i kameraman našeho klipu Looking Back. Zajímavostí je, že fotka je z místa, o které bylo napsáno několik songů v naši předchozí desce Sudety. To místo je Stollenhau (Štolnava) kousek nad Šumperkem. Je to opět vysídlená osada, kde zůstaly jen hřbitovy. Taky se tomu místu říká Prameny. A když jsou v mlze, tak to už máme v názvu čtyři skladby předchozí desky.

Martin: Co se týká nahrávání, tak to je obšírnější téma. Vzniká to vlastně už v průběhu natáčení demáčů u mě a u Standy, protože velkou část stop pak ve finále vlastně použiju v mixu, který provádím já. Bubny jsme nahrávali ve studiu Svárov, ve dvou zhruba půlročních etapách, v každé cca polovinu songů.

Nahrané bicí pak u sebe vsadím do projektu s demem a vlastně už na úrovni počínajícího mixu posuzuju stopy, které jsou použitelné dál a které ne. Ty je pak potřeba znovu přehrát. Nebývá jich ale moc:) Basu si natočil Honza Stinka u sebe doma ve svým domácím studiu a v mých skladbách zůstala moje basa z dema. Dále pak u mě točíme 95% vokálů (něco málo se použilo z dema od Insomnica). Tohle vše probíhá vlastně ne až tak v dané posloupnosti, nicméně až je vše natočené, tak spolu s mixem probíhá vlastně i jakási postprodukce a finalizace celé skladby.

Průběžně pak Standovi posílám mixy, které už jsou ve fázi, že dávají smysl a na základě případných připomínek pak řešíme co dál, nebo provádím případné úpravy. Až se mix / skladba blíží našim představám, pak to teprve posíláme ostatním.

Takže vlastně producenty alba jsme asi já se Standou. Máme konkrétní představu, jak má skladba znít, ta je často dost definovaná už na úrovni dema a pak to jen posunujeme dál. Nicméně konstruktivní a přínosné jsou i názory ostatních členů, které často přinesou pro nás nový pohled na určitou věc. No a na konci procesu následuje mastering, který většinou svěřuju jiným. U Eschatology to byl Amák Golden ze studia Golden Hive.

Z vaší muziky čiší láska k horám, což ostatně zmiňujete v onom promu. Máte ale čas k toulkám po přírodě? V době covidové a homeofficové asi víc než dost. Jak to ale bylo před ní? Vystačíte si s vlastním okolím, nebo dáváte přednost vyšším vrcholkům a větší divočině? Nevadí vám davy turistů, kteří letos „objevili“ krásy tuzemských hor?

Insomnic: Času by byla spousta, jen z Brna je to do hor docela daleko. Ovšem mám štěstí, že i v Brně žiju v lesním prostředí. Jsem ale zvyklý na Vysočinu a Olomouc, odkud už to je do hor kousek. Právě v dobách studia v Olomouci jsem se zamiloval do Jeseníků a zkoušení v Šumperku naštěstí často do hor vede. Když budu mluvit za sebe, tak se mi zvyšuje tlak z lidí, co z nákupních center vypadli do lesa, mají potřebu pouštět nahlas hudbu z telefonu apod. Příroda je chrám a jde bolestivě poznat, když do ní vpadne omezenec.

Standa: Jelikož žiju v Šumperku, kterému se říká brána Jeseníků, tak je navštěvuji docela často. Navíc mi byla svěřena maringotka v osadě Elbe, o kterou se teď musím starat, což mě opravdu baví a jsem za to rád. Ač se může zdát, že Jeseníky už musím mít prochozený skrz na skrz, tak stále něco objevuji, ale je třeba jít mimo vyznačené trasy, kde právě nezažiješ ty davy turistů s hůlkami. Ale mám rád i vyšší hory, i když na moc složité výstupy si netroufám, nejsem horolezec. O tom by mohl povídat můj tchán. Ale asi nejnáročnější výstup byl v pohoří Prokletije na hranici Černé Hory a Albánie, kam jsme se vydali s kamarádem, že zdoláme nejvyšší horu Černé Hory s výstižným názvem Zlá Kolata. A teď když na to tak vzpomínám, tak tam asi vznikaly podněty pro druhé album Elbe. Když slyším song To the Mountains tak si na ten výstup vždycky vzpomenu. Dole bylo asi 35ºC a když jsme se blížili k vrcholu, tak bylo kolem 0ºC a mrholilo, takže to docela i klouzalo a když je pod tebou 500m propast a ty se plazíš po skále, tak to byl docela adrenalin. Horu jsme dali na dvě etapy, takže jsme stanovali asi ve 2tis mnm a pak pokračovali ještě cca 600mnm výše, což se zdálo mnohem víc než těch prvních 1,5tis mnm. V noci se horami rozléhala docela silná bouře, cítil jsem obrovský respekt.

Letošek není příznivý koncertům. Sudety jste koncertně podpořili. S Eschatalogy jen tak za lidmi nevyjedete. Plánujete vyrazit hned, jak se situace vrátí do normálu, nebo přemýšlíte třeba nad online streamem vystoupení třeba ze zkušebny? Dost kapel volí tuto formu sebevyjádření.

Insomnic: Je to smutné období. Kolektivně moc neplánujeme, ostatně jak bychom teď mohli? Jde vidět, že plány ruší postupně i pořadatelé akcí přesunutých na rok 21. Kdo ví… kdo ví, kdy budou povoleny koncerty a jestli tou dobou budeme mít nazkoušeno. Vzhledem k tomu, že jsme každý z jiného konce republiky, je obtížné plánovat i zkoušky. Obávám se, že právě klip je v současnosti vrcholem možností, jak podpořit vydávanou desku.

Standa: Mně osobně koncerty moc chybí. V květnu jsme měli hrát jako předkapela SSOGE na jejich turné a na to jsem se moc těšil. Navíc v Sajlentech teď hraje basu můj dlouholetý kolega a kamarád Standa Pavlík, a tak jsem si naivně myslel, že si to spolu hodně užijeme, ale bohužel situace vzala za své. Ale tak snad není všem dnům konec. Nad online streamem neuvažujeme, to bych raději počkal, až to bude možné zase normálně vystupovat, protože ten kontakt s posluchači je k nezaplacení. Ale s Dying Passion jsme Live Stream hráli v Tloskově, což je centrum sociálních služeb, kde je ředitelem Matěj Lipský (Negative Face, Masturbace ajn) A tam to bylo moc fajn, zvukaři, co zvučí třeba Brutal Assault, parádní zázemí a technika pro přenos. Navíc jsme na monitoru viděli i klienty celého centra, které Matěj natáčel na kameru, v jejich pokojích, takže jsme cítili i nějakou odezvu. A celý koncert byl online na YouTube a je tam stále jeho záznam. Takže jestli to covidové šílenství brzy nepřestane, tak bych tam třeba i rád vystoupil s Elbe. Ale jak říkám, raději bych ty lidi viděl pod podiem než v monitoru.

Blížíme se k závěru. Máte s Elbe dlouhodobější záměry? Rýsují se už základy nových skladeb?

Standa: Momentálně nic neplánuji, rád bych to nechal přirozeně vyplynout co bude dál a do ničeho se netlačil. Ted si ještě užívám Eschatology, ale myslím, že nutkání a ta vnitřní síla skládat nové songy určitě zase přijde. Většinou to mám tak, když se uzavře jedna kapitola, tak až pak se ve mně začne něco formovat. Když dokončujeme jedno album, tak nedokážu myslet na další, to prostě nejde, aspoň u mě. Prostě si chci tuhle desku ještě nějaký čas užít, ať už natáčením klipů, koncertováním, tedy doufám, že nějaký koncerty a festivaly v příštím roce budou a budeme moct Eschatology podpořit i po této stránce, ale třeba i rozhovory jako je tento.

Děkuji za váš čas. Poslední slova patří vám…

Insomnic: Já bych chtěl vyzvat fanoušky, aby nám pomohli dokázat, že i v této době má cenu vydávat desky. A požádat o podporu nejen kapel, ale i klubů a pořadatelů.

Standa: Amen