Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím Tě, Franku. Jak se Ti daří na začátku nového roku? Máš už na letošek nějaké větší plány nebo to bude rok jako každý jiný?

Díky, mám se výborně, momentálně nás hodně zaměstnává nová deska, která právě vyšla. Proto tvrdě nacvičujeme na úvodní koncert příští měsíc, abychom si byli jisti, že vše splní naše očekávání.

Pro rok 2013 skutečně plány máme – většinu roku předchozího jsme strávili nahráváním a mícháním aktuální desky, takže ji letos chceme rozhodně podpořit řadou koncertů. Máme především zájem zahrát si na nějakých letních festivalech, stejně jako projet Evropu a navštívit naše fanoušky tam. Momentálně se jedná o několika zajímavých akcích – a pokud by se to mělo všechno uskutečnit, FEN se letos na pódium dostanou opravdu často.

FEN právě vydali novou desku a moje čerstvé dojmy jsou takové, že jste přitvrdili, zvuk je syrovější a ostřejší, hudba (minimálně v úvodu desky) víc blacková a rychlejší.

To byl náš záměr, přesně. „Epoch“ bylo hodně vrstevnaté, těžké album a proto jsme chtěli k „Dustwalker“ přistoupit z poněkud jiné perspektivy. Cílem bylo vytvořit něco ostřejšího, chmurnějšího a chladnějšího, takže je teď fajn slyšet, že tyhle záměry se povedlo uskutečnit.

Pokud jde o kontrast, chtěli jsme, aby každá skladba byla výrazná a nesla si svou vlastní identickou atmosféru. Možná v nás byl pocit viny, že jsme se na předchozí desce snažili nacpat do každé skladby příliš mnoho, že každá skladba se podobala až jakémusi mini-eposu světla a stínu, tvrdého a měkkého. Na „Dustwalker“ jsme se zaměřili na to, aby každý song měl svou vlastní identitu, abychom vymezili kontrasty z hlediska jednotlivých skladeb ve vztahu k ostatním víc, než z pohledu jednotlivé písně.

Přistupovali jste nějak odlišně k celkovému zvuku alba? FEN mám zafixované jako kapelu, která nemá a nechce mít úplně krystalický sound, ale zachovává si jistou syrovost, neučesanost. Kde a jakým způsobem jste novinku nahrávali?

Nejnovější deska se nahrávala v podstatě stejným způsobem jako ta předchozí. Všechny nástroje byly nahrány v prostorách studia mého starého přítele, Barryho Haynese, v Suffolku na samém okraji močálů. Je to velký a dobře znějící prostor, který je ideální pro zachycení přirozených a akustických nálad. Nahrání a mix vokálů se pak provedl v mém domácím studiu.

Cílem je vytvořit zvuk, který disponuje energií, čistotou a především atmosférou. Pro tohle je samozřejmě důležitá syrovost – chceme, vlastně POTŘEBUJEME, aby naše nahrávky zněly tak, jako by je hráli živí lidé. Nemáme nejmenší zájem na tom něco vylepšovat, upravovat bicí, nahrazovat zvuk něčím dokonalejším, což je metla, která dost zametá dnešní metalovou scénou.

Každá kapela i jejich pes má dneska přístup k vysoce výkonným záznamovým softwarům a financím na pořízení nahrávky. Osobně slyším, když se z desky díky příliš horlivým softwarovým editacím vytratí život a lidskost, a je to depresivní. Moje uši jsou naprosto unavené z nasamplovaných „pekelně znějících bicích“ a z kytarových riffů propojených do smyček. Ne, tohle není ani náhodou cesta pro FEN.

Berete v tomto smyslu zvuk jako jednu z priorit? Ptám se, protože existuje mnoho kapel, které neumí znásobit svůj potenciál díky špatně nastavenému zvuku. Myslím, že FEN se daří najít jistou rovnováhu.

Zvuk pro nás prioritou je. Ale nemyslím si, že je to otázka špatného zvuku jako spíš vhodného zvuku. V některých recenzích na naše nové album zazněla kritika na jeho produkci, určitě od nějakých nešťastných rádoby producentů, že nedosahuje takového lesku jako od Andyho Sneapa. Pro mě je ale právě TAKOVÝ zvuk špatný – sterilní, vakuově zabalený, zaměřený na masový trh, pro nejběžnější publikum.

Náš zvuk není naleštěný, ale je zcela vhodný pro pustou, organickou a expansivní atmosféru, jaké se snažíme dosáhnout. Samozřejmě zde je určitá vyváženost, protože by od nás bylo dost pošetilé jít cestou „Transylvanian Hunger“ – zvuková éra nahrávek Darkthrone. Právě rovnováha všech těchto elementů je klíčová – zvuk organický a přitom čistý a mohutný. S mícháním alba jsme strávili hodně času, každý track jsme brali jednotlivě, aby se zajistil ten nejlepší možný výsledek.

Dá se novinka Dustwalker nazvat koncepční deskou, nebo jde spíš o složení střípků z více stran?

Celé album zastřešuje jeden příběh, takže ano, myslím, že to je koncepční deska. Možná ne v tradičním smyslu jako „Operation Mindcrime“ od Queensrÿche, ale je zde určité téma obsažené v celé nahrávce – téma postavy oddělené a odtržené od reality, unášené mezi světy jako duch. Stěží pochopený, napůl zapomenutý stín bez příslušnosti.

Ptám se i proto, že se mi novinka jeví složitější, více nepřístupná, po hudební stránce rozevřená do více stran, i když jsou to stále FEN. Vnímám to správně?

Skutečně si nemyslím, že by aktuální deska byla víc komplexní než ta předchozí – opravdu. Jednou ze součástí našeho záměru pro „Dustwalker“ bylo užít jednoduchost, dovolit riffům a pasážím dýchat, rozvíjet se. Přesto jsme se skrze jednoduchost a repetici snažili dosáhnout jistého vývoje – aby se cyklicky opakované části postupně rozvíjely. V mnoha ohledech byl pro tuto desku zásadní vliv Swans.

Předchozí nahrávka „Epoch“ byla mými kolegy přijata velice kladně a dobré ohlasy jsem zachytil i z jiných zemí. Cítili jste při skládání „Dustwalker“ větší zodpovědnost, jestli se vám podaří dobře navázat?

Myslím, že pro kapely, jako je ta naše, tu pocit zodpovědnosti je vždycky, když se skládá / nahrává nový materiál – nejen zodpovědnost k našim posluchačům a k těm, kteří podpořili a ocenili naši předchozí práci, ale rovněž pocit zodpovědnosti k dílu jako celku. Pro mě je kapela FEN velice důležitá, jde o skutečně významné vyjádření mého vnitřního já – a samozřejmě ten pocit tlaku s ohledem na očekávání těch ostatních tu je, ale stejně tak ho na sebe kladu já sám, u každé nahrávky.

S vydáním „Ancient Sorrow“ (první EP z roku 2007 – pozn. red.) bylo zřejmé, že jsme udělali něco nového a že tu byly skupiny metalových fanoušků, kterým se skutečně líbilo to, co jsme vytvořili. A to byl pro mě nový pocit – jednak vzrušující a nervy drásající, inspirativní a přesto mírně ochromující. Osobně jsem cítil podstatně větší tlak u prvního alba, v tento moment jsem tomu očekávání podstatně víc přizpůsobený – a nejen to, naše kapela se nadále zlepšuje, takže moje důvěra v sebe a naše schopnosti je mnohem silnější.

Nicméně ten pocit zodpovědnosti tu je vždycky, když se vydává nahrávka pro širší publikum, ale to je vyrovnáno tím vzrušením ze sdílení dalšího kroku cesty s publikem, ať už jde o muzikanta nebo spisovatele.

Můžeš nějak přiblížit desku „Dustwalker“ po textové stránce? Jako zpěvák si texty píšeš sám?

Mám ve zvyku si psát většinu textů – Grungyn napsal „Wolf sun“, ale texty k ostatním skladbám jsem napsal já. Většina témat řeší existenciální úvahy, metafyziku, uvažování nad místem člověka v multivesmíru a toku času. Toto všechno je spojeno s krajinou – krajina je pro mě velmi metaforický, vrstevnatý pojem a může působit jako prostředník pro myšlenky a výrazy.

Jak jsem uvedl už dříve, „Dustwalker“ pojednává o postavě mezi realitami, nehmotné, nepatřící nikomu a nikam. Je to ztělesnění velmi jasného duševního stavu, v němž jsem byl zajatcem po dlouhou dobu. Jako stín putující mlhavým svítáním ve vzdáleném lese, cítil jsem se odloučený a neovládnutý obecným světem. Mnoho textů na tomto albu je pokusem vyjádřit aspekty tohoto stavu a namalovat obraz tohoto světa.

V souvislosti s vaší tvorbou je často zmiňována oblast Fenlands na východě Anglie, odkud pocházíte a od níž se odvíjí i název kapely. Jaký je Tvůj vztah k tomu kraji?

Jak já tak Grungyn jsme tam vyrůstali a já jsem v té utopené krajině strávil léta dospívání. To mě hluboce ovlivnilo, vypadalo to, že ta izolace a bezútěšnost mě ztělesňují jako dospívajícího outsidera. Moji rodiče a několik přátel tam ještě žijí a tak se snažím je navštěvovat, jak často to jen jde. Navštívit tuto oblast je skutečně vyživující, vždycky se snažím strávit alespoň jeden den procházením se přes ta zčernalá rašeliniště a doplňovat esenci této oblasti, abych o ní mohl mluvit.

V žádném případě to není nejvíce působivá krajina v Anglii – the Lake District vzbuzuje větší úctu, Cotswodls jsou hezčí, the Moors více neúrodná – ale je jedinečná, a tu neskutečnou a tajemnou atmosféru the Fens jsem nikde jinde nenašel.

Když probíhá ve FEN proces skládání, pracujete spíš společně ve zkušebně, dáte na improvizaci nebo si své příspěvky vzájemně posíláte a až pak je ladíte, debatujete o nich?

Na našich nápadech jsme zvyklí pracovat samostatně a pak je přinést do zkušebny a tam je rozvíjet a prohlubovat. Zjistil jsem, že je těžké myšlenku „utrhnout ze vzduchu“, když jsme ve zkušebně. Inspirace nejčastěji přijde pozdě v noci, když sedám s mou kytarou a sklenkou whisky. Improvizace a dohoda mezi námi třemi je stále důležitější součást kapely. Mnoho nápadů, které já a Grungyn přineseme do studia, projde následným vývojem, jakmile začneme obalovat tyhle kostry myšlenek masem. To se stává základním aspektem kapely – většina debutní desky byla složena nezávisle, zatímco na „Epoch“ se stal jam nad našimi myšlenkami významnější. Tohle přešlo následně i do kompoziční práce na „Dustwalker“.

Na té desce jsou některé skladby, které byly složené ještě před zkouškou – někdy jsem dal dohromady zvlášť zajímavý nápad a udělal jsem z něj demoverzi s naprogramovanými bicími atp. a pak jsem to poslal ostatním. Nestává se to moc často, a když už, tak i tenhle v podstatě kompletně hotový song je otevřený zpětné vazbě a změnám. V konečné fázi zkoušíme vytvořit něco, co je organické a jen s tímhle vědomím to pro nás tři dává skutečný smysl.

Pokud se nepletu, tak na nové desce byly zásadně redukovány klávesy, v kapele už ani nepůsobí Æðelwalh, který odešel po nahrání „Epoch“. Rozhodli jste se post klávesisty neobsazovat?

Když se Aethelwahl rozhodl odejít, strávili jsme nějaký čas hledáním náhradníka. Jakmile jsme ale začali pracovat na novém materiálu, zjistili jsme, že syntezátory se pro náš zvuk staly méně důležitým prvkem. Mimo FEN jsme mnohem více poslouchali kytarově orientovanou muziku – osobně můžu říct, že jsem strávil hodně času poslechem raných Verve a dalších shoegaze kapel, v nichž jsou k vytvoření určité nálady používané přímo kytary.

To inspirovalo nás oba, mě i Grungyna, k dalšímu experimentování s atmosférou skrze efekty, vrstvení tónů atp. a to je něco, co bychom chtěli nadále prohlubovat. S ohledem na to není žádný aktuální plán vrátit synthy zpátky do sestavy. I když kdo ví, co přinese budoucnost?

Na druhou stranu stávající členové FEN působí v řadě dalších kapel / projektů, Tebe nevyjímaje. Všichni jste se potkávali ve Skaldic Curse... Pro Tebe osobně jsou FEN naprostou prioritou?

To bezesporu. Mám rozběhlé nějaké další projekty a jsou samozřejmě naprosto nezbytné, abych byl schopen udržet hudbu FEN čistou, bez ovlivnění dalšími elementy. Ačkoliv se věnuji veškeré hudbě, na které pracuji, FEN je nejdéle běžící projekt, se kterým jsem spojen a především ten nejvíce osobní, spojený přirozeně – tedy výchozí, je to moje priorita číslo jedna.

Ty sám působíš mimo FEN také ve švédské kapele De Arma. Jak došlo k této spolupráci, bylo to oslovení ze strany Švédů? Společné split album s FEN už byla nejspíš jen rychlá a přirozená domluva, že?

První návrh spolupráce vzešel nejdřív od Andrease – De Arma je především jeho dítě a původní plán počítal s vydáním splitka FEN a De Arma u jeho labelu. V té době jsem ještě nebyl členem De Arma, ale hodně se mi líbila estetika jeho vydavatelství a byli jsme dost spokojení s materiálem, který se dostal na LP splitko.

Bylo to o něco později, kdy mi navrhl možnost hostování; šlo o zpěv ve skladbě „Noemata“ – a naše společná spolupráce se stala vážnější záležitostí. Byla to skutečná možnost nahrávat zpěv do hudby někoho jiného – to jsem před tím nikdy nedělal – ale byla to odlišná a kreativně uspokojující zkušenost. Ve výsledku se mě zeptal, jestli bych neudělal vokály pro full-lenght album De Arma, které vyjde velmi brzo. (jde o „Lost, alien and forlorn“, které vyjde 22. února – pozn. red.)

Byl to opět velmi náročný kus práce – spousta čistých vokálů a především velmi odlišný styl, než na jaký jsem byl zvyklý. Na albu jsme pracovali oba dost tvrdě, takže bude dost zajímavé sledovat, jaké budou následovat reakce po vydání.

Vrátím se ještě k aktuální desce a konkrétně k edicím. Předchozí „Epoch“ vyšla v krásně zpracované digibook edici, chystá se něco podobného i pro „Dustwalker“?

Pro nás je přiměřeně provedený nosič důležitý a naštěstí náš label tohle vidí stejně. „Dustwalker“ bude vydán jako limited box edice s jednou bonusovou skladbou a s přívěskem ve tvaru loga FEN. Opět, s touto edicí jsem skutečně spokojený a je to výborná prezentace našeho alba.

U Code666 jste upsaní od svých počátků a všechny tři vaše řadovky vyšly právě tam. Cítíte ze strany labelu dobrou podporu a propagaci vaší hudby? Do budoucna se chystáte pokračovat společně, nebo je aktuální deska poslední v rámci stávající smlouvy?

S Code666 jsme podepsali smlouvu na další tři alba, takže s nimi budeme spolupracovat ještě dlouhou dobu! Naši kapelu zcela podporují od samého počátku a především ukázali velké pochopení pro hudbu, kterou děláme. Propagace aktuálního alba je skvělá, prokázali plnou podporu nejen limitovanou edicí triček a zajištěním vysoce prestižních rozhovorů, ale i opravdovým nadšením pro nový materiál.

Nezbývá než popřát hodně zdaru v dalším životě FEN. Franku, díky moc za čas a rozhovor pro Echoes zine!

...:: ENGLISH VERSION ::...

Hi Frank, how do you do at the beginning of the year? Do you have any bigger plans for 2013 or it will be as normal year as the others?

I’m fine thanks, we’re really busy at the moment as the new album has just been released. We’re therefore working hard on rehearsals for the launch show next month as we want to make sure this really delivers the goods.

We certainly do have plans for 2013 – we spent most of last year recording and mixing the newest album so we really want to start getting a number of live shows to support it this year. We are particularly interested in playing some festivals in the summer as well as hitting Europe to visit our listeners there. A number of very interesting opportunities are currently being discussed – should all of this come to fruition, Fen will be hitting the stage a lot this year.

FEN has just released new record and my first impressions are that you are harder; sound is rawer and sharper, music (at least at the beginning of album) more black and faster.

This was our  intention, certainly. ‘Epoch’ was a very layered, dense album and we therefore wanted to approach ‘Dustwalker’ from a slightly more stripped-down perspective. The goal was to create something starker, bleaker and colder so it is good to hear that these intentions have been translated across.

In terms of contrasts, we wanted these to be more exaggerated with each track carrying its own defining ambience. We were perhaps guilty of trying to cram too much into each song on the previous record with each track almost resembling a ‘mini epic’ of light and shade, hard and soft. On ‘Dustwalker’, we aimed to give each song its own identity, to define the contrasts in terms of the songs in relation to each other rather than elements within each song.

Approached you different to sound of the records? I have FEN fixed as a band that haven’t and wants to have absolutely clear sound, but retains certain rawness. Where and how did you record new album?

The newest record was recorded in much the same way as the previous album. All of the instrumental tracking took place at my old friend Barry Haynes’ studio space in Suffolk on the edge of the fens. It is a large, echoey room which is perfect for preserving natural, acoustic ambiences. Vocals, overdubs and mixing is then carried out in my own home studio.

Yes, the goal is to deliver a sound that possesses power, clarity and above all atmosphere. For this, an element of rawness is of course essential – we want, indeed NEED our records to sound like human beings playing instruments. We have no interest at all in this uber-quantized, drum edited, sound replacement copy ‘n’ paste ‘quest for perfection’ approach to recording which continues to sweep through the extreme metal scene like a scourge.

Every band and their dog now has access to high-powered recording software and the amount of records I hear where the life and humanity has been sucked out of them by over-zealous use of editing software is depressing. My ears are utterly fatigued by ‘drumkits from hell’ samples assaulting them and guitar riff takes being looped. No, this is not the route for Fen at all.

Is the sound one of your priorities? I ask because there are a lot of bands there that can not use their potential because of bad sound. I think that FEN is successful in finding a certain balance.

It is – I don’t think however it’s a question of ‘bad’ sound more ‘appropriate’ sound. Our new album has had some criticisms regarding production in some reviews, no doubt from budding/wannabe producers unhappy that it doesn’t boast the pristine polish of an Andy Sneap production. For me, THIS is bad sound – sterile, vacuum packed and aimed at mass-market, lowest-common denominator audiences.

Our sound isn’t utterly polished but is entirely appropriate for the desolate, organic and expansive atmospheres we are trying to deliver. There is a definite balance to this of course, it would be folly indeed for us to go too far the other way and utilize a ‘Transylvanian Hunger’-era Darkthrone sound for our records. No, the balance between all of these elements is key – organic, visceral yet clear and powerful. We spent a long time mixing this album, taking each track in turn in order to ensure that as appropriate a sound as possible was achieved.

Can “Dustwalker” be called a conceptual album? Or is it a collection of different pieces?

There is an overarching narrative to the album as a whole so yes, I guess it is a concept album. Perhaps not in the ‘classic’ sense like Queensryche’s ‘Operation Mindcrime’ but there is a definite theme running throughout the whole record – that of a figure detached and disconnected from reality, drifting between worlds like a ghost. Barely comprehended, a half-forgotten shade of no belonging.

I ask also because new album seems more complicated to me, music is open in multiple sides, even if this is still FEN. Do I see this correctly?

I don’t think the album is more complex than the previous record really – indeed, part of our intention with ‘Dustwalker’ was to embrace simplicity, allow riffs and passages to breathe and expand. However, within simplicity and repetition we have tried to bring evolution – cyclic passages building subtly as they repeat. In this, Swans were a big influence in many ways for the album.

Previous record was received very positive by my colleagues and I wrote good feedbacks from other countries too. Did you feel greater responsibility of following well by composing “Dustwalker”?

For a band like ourselves, I think there is always a sense of responsibility when composing/recording new material – not just responsibility to our listeners and those who have supported/appreciated our previous works but also a sense of responsibility to the entity as a whole. Fen is a very important thing to me, it is a genuine expression of much of my ‘inner’ self – of course, there is a sense of pressure when there is expectation from others but I also put a lot of pressure upon myself with each release.

With ‘Ancient Sorrow, it became apparent that there was some following for what we were doing and that there were sections of the metal community that really liked what we had created. This was a new feeling for me – at once exciting and nerve-wracking, inspirational yet slightly paralyzing. Personally, I felt much more pressure with the first album, I am more adjusted to the weight of expectation at this stage – not only this, I feel the band is only continuing to improve so my confidence in myself and our output is much stronger.

Nevertheless, yes there is always a feeling of responsibility when releasing music to a wider audience but this is balanced by the excitement at sharing the next step of your journey as musicians and writers with your audience.

Can you say anything closer about lyrics of “Dustwalker”? Do you write lyrics yourself as a singer?

I tend to write the majority of the lyrics – Grungyn wrote ‘Wolf Sun’ but I was responsible for the other songs on the album. Many of the topics deal with existential considerations, metaphysics, contemplation on one’s place in the mutiverse and the passage of time. This is all linked to landscape – landscape for me is a very metaphorical, layered concept, it can act as a conduit for thoughts and expressions.

As previously explained, ‘Dustwalker’ speaks of a figure adrift between realities, insubstantial, belonging to no-one and to nowhere. It’s an embodiment of a very definitive mental state in which I found myself trapped for a good portion of time. Like a shade wandering through the misty dawn in a remote forest, I felt somewhat cut-off and adrift from the world at large. Many of the lyrics on this album are an attempt to convey facets of that state and paint a picture of that world.

In relation of your music is often mentioned Fenlads area in eastern England, where you come from and which is derived the name of the band from. What is you relationship to this region?

Both myself and Grungyn were brought up there and I spent my formative years mired within that landscape. It had a profound affect on me, it seemed to at once embody and catharsise the isolation and bleakness of adolescence as something of an outsider. My parents and several friends still live there so I try and visit as much as I can. It’s a real tonic to visit the area, I always aim to spend at least one day per visit walking across the blackened peat-soils and topping up on the ‘essence’ of the area so to speak.

It’s not by any means the most impressive landscape in England – the Lake District is more awe-inspiringly impressive, the Cotswolds prettier, the moors more barren – but there is a unique, surreal and mysterious atmosphere to the fens I have found nowhere else.

Are you working together in a rehearsal room by composing new material, is the improvisation important for you? Or do you send your ideas via internet and than you talk about them?

We tend to work on ideas in isolation and then bring them to the rehearsal room for development and expansion. I find it hard to ‘pluck out of the air’ an idea when in the rehearsal room, inspiration tends to strike late at night when I am sat with my guitar and a glass of whisky. Improvisation and arrangement between the three of us is an increasingly important part of the band though. Many of the ideas that myself and Grungyn bring to the studio undergo evolution and development once we start to put the flesh on the bones of the ideas presented. This is becoming an evermore fundamental aspect of the band – most of the debut was composed/structured independently whilst on ‘Epoch’, jamming through ideas started to become more prominent. This was followed through into the compositional process of ‘Dustwalker’.

There are some songs that are more or less fully composed prior to rehearsal – sometimes I will craft a particularly developed idea and put together a demo version with programmed drums e.t.c. and then send this to the others. This does not happen often though and even then, this more complete piece is always open to feedback and amendments. Ultimately, we are attempting to create something that is organic and with this in mind, it only makes sense for the three of us to create this in union really.

If I hear it correctly, sound of keyboards is much reduced on new album and Æðelwalh is no more a band member (he left after recording “Epoch”). Have you decided to leave keyboardist post free?

Once Aethelwalh decided to leave, we did spend a bit of time considering a replacement. However, once we started working on newer material we realized that synths were becoming a less important consideration for our sound. The music we were listening to outside of Fen was much more guitar-orientated – speaking personally, I was spending a lot of time listening to early Verve and other shoegaze bands whereby the guitars themselves were used as a true vehicle to generate ambience.

This has inspired both myself and Grungyn to experiment further with delivering atmospherics through the use of effects, layering tones e.t.c. and this is something we will continue to expand upon. With this in mind, there are no current plans to bring synths back into the fold. Who knows what the future holds though?

On the other hand, current FEN members are participating in number of other bands / projects, including you. You’ve all met at Skaldic Curse... Is FEN absolute priority for you?

Yes indeed. I do have some other projects on the go, this is of course necessary in order for me to be able to keep the music of Fen pure and not allow inappropriate influences to affect things. Whilst I am committed to all music that I work on, Fen is the longest-running project that I am involved with and one to which I have the most personal, fundamental connection – therefore by default, it is my number one priority.

You are also a member of Swedish band De Arma. How did this collaboration, was it addressed by the Swedes? The split album with FEN was probably fast and natural arrangement, wasn’t it?

It was Andreas who first proposed working together – De Arma is very much ‘his baby’ if you will and the original proposition was to release a split of Fen and De Arma on his label. At this stage, I wasn’t involved with De Arma but I appreciated the aesthetics of his label and we got on quite well so was happy to submit some material for a split LP release.

It was only a little later that he suggested I provide some guest vocals for the song ‘Noemata’ - working together then became a more serious proposition. It was a real challenge recording vocals for someone else’s music – I have never really done this before – but it was a different, creatively satisfying experience. As a result, he asked me to provide vocals for the full-length De Arma album which is coming out very soon.

This again was a very challenging piece of work – a lot of clean vocals and a very different style to what I am used to. We’ve both worked incredibly hard on the record so it will be interesting to see what the reactions are to the release.

I come back to actual album and specifically to editions. Previous “Epoch” was released as very beautiful digibook edition, will “Dustwalker” be released in similar way?

Appropriate packaging is always important to us and thankfully, our label share this view. ‘Dustwalker’ will be released as a limited box edition with a bonus track and a Fen logo pendant on a chain. Once again, I’m very happy with the package, it’s the perfect presentation of this album.

You are in Code666 rooster from your beginning and all three albums are released by this label. Do you feel a good support of the label? Are you going to continue this collaboration in the future or current album is the last one under existing contract?

We have re-signed to Code666 for three more albums so we will be working with them for a long time to come! They have supported the band completely from the beginning and have shown a real passion for the music we make. Certainly for this album, the promotional efforts have been excellent and they have committed to making sure it is fully supported with limited-edition t-shirts, high-profile interviews and a genuine enthusiasm or the material.

Finally I wish you good luck in life of FEN. Frank, thank you for your time and interview for Echoes zine!