Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nové album od toho předchozího dělí opět šest let a opět se proměňovala sestava kapely. V souvislosti s tím mě napadají v podstatě dvě otázky - kdo se na novém albu FS podílel a co bylo pro vás při práci na této desce vůbec nejtěžší?

Marty: Prazáklady jsme dávali do kupy já a Krusty. Pro mne nezapomenutelné období, start roku 2015 a pak tak nějak zima 2015 a průběžně rok 2016. Ve FS jsme se na přelomu 2014/2015 nějak moc neměli k tomu začít pořádně skládat nový materiál. A já měl pocit, že pokud se nebude skládat a makat, kapelní duch vyšumí. Bylo už po koncertech k LGB, hrát to znovu a znovu už nás (pokud se dobře pamatuju) moc nebavilo a mělo přijít "nějaké to nové". Ale i to málo, co se navrhlo, nějak nenacházelo jednotnou odezvu. Chápu, byl to vcelku dost málo metal.... S Krustym jsme ale neměli problém se odlišným stylem nových sbíraných motivů bavit a shodnout se na něm. A tak jsme se scházeli ve studiu u mne doma, hulili vodnici, přehrávali si nové motivy, navrhovali jejich vývoj, požírali kila Lays Chilli Lime chipsů... Mazec a paráda. Spolu jsme +/- vyjasňovali strukturu jednotlivých skladeb a takto nachystané hrubé podklady dávali k uchopení Čepovi.

V mezidobí se přichytil Biggles. Za posledních snad už šest či sedm let se ujala tradice "Předsilvestrů" či vánoční párty u mne v poslechárně/vodně dýmící místnosti/studiu L´Ateliere Fumoire za účasti členů FS a dalších hudebních přátel. Biggles projevil zájem poslechnout si na čem děláme. Dali jsme náslech v autě a k mému velkému potěšení byl lapen. Co se pamatuju, tak se ze samého nadšení stihl po vystoupení i zkoupat v domácím bahenním jezírku :-) Měl vylézt druhou stranou. Z dohodnuté účasti v jedné skladbě se nakonec stala plnohodnotná spolupráce na celém albu. Jak to tak zpětně vidím, Bigglesův podíl na výsledné podobě skladeb je naprosto zásadní. Jiří....vlastně je to album Tvé. Bylo pro mne bez přehánění poctou moct s Tebou dělat. TOTO je PAN MUZIKANT. Takže kdo na tom dělal - Krusty, Čepa, Biggles, Marty, svůj otisk zanechal Medvěd a Satyr. No a nelze opomenout Necrococka a jeho vokální atmosféry plné tlejícího bizzaru. Miluji to. Konvaliart.

Nejtěžší při práci na desce - to, že bylo po čase jasné, že nebudeme moct hrát nový materiál naživo.

Biggles: Medvěd se rozhodl dát si od FS načas pauzu. To bylo zásadní, protože to byl podle mě kromě Krustyho jediný člen, který byl na každé nahrávce a téměř na každém koncertě. Krusty s Martym měli první dema nového materiálu a společně s Medvědem je napadlo oslovit mě. Vždycky jsem měl v hlavě takové to „jednou chci s FS ještě něco udělat“. Je fakt, že mě nenapadlo, že pokud k tomu dojde, bude to bez Medvěda. Ale slovo dalo slovo a jak říká Krusty, řekl jsem si, že si v něčem zahostuju na kytaru, když mě tam něco napadne. A pak už nám to rostlo pod rukama a z jednoho tracku se stalo klasické koncepční FS album a ze mě kromě jediného kytaristy i zpěvák.

Věci vlastně vznikaly úplně šíleně. Představte si, že s nápady přichází basista s klávesákem. To jsou ti, co sedí spolu a něco je napadne. Ale ne způsobem „tady je nápad, co s ním dál?“ Bavíme se o FS! To znamená, že chlapci předložili desetiminutovou skladbu, vlastně kompletní, ale jenom basový a klávesový part. Jako když si pustíte nějakou artrockovou věc a posloucháte z ní jenom basu s klávesama. No a ostatní je na vás, abyste to domysleli. Navíc když chcete nějakou pasáž vyhodit nebo zkrátit, protože nevíte co s ní, tak vás přehlasujou. Cha! Takže docela výzva. Ale s výsledkem jsme, doufám, všichni spokojení. Taky pomohlo slyšet Čepovy bicí, to se to hned jinak vymýšlelo.. Jak se to bude líbit jiným lidem, to vůbec nejsem schopen posoudit. Každopádně pánům děkuji za inspirativní spolupráci! Mám z toho radost. Taky jsem cítil jistý závazek vůči lidem, kteří FS sledují a mají rádi a uvědomoval si, že už jenom svým pouhým fungováním v rámci celku to vlastně tlačím někam, kde se to nemusí každému líbit. Na druhou stranu jsme se tím nemohli a nechtěli omezovat.

Krusty: Nové album se rodilo za zvláštních a od minula odlišných okolností. Ze sestavy, která se podílela na posledních počinech - tedy na albu La Grande Bouffe, živáku Sonique Voyeurisme a sedmiplaci RE:Retro´93 -  jsou tam ještě epizodně k zaslechnutí Satyr a Medvěd, jejichž příspěvky jsme použili. Paradoxně nejlehčí bylo samotné komponování, protože hudba nevznikala tradičně na zkouškách za plného (jakéhokoliv) stavu kapely, ale komorněji. Vzduch byl pročištěnější, rozhodování jednodušší. Pokud se nepletu, ještě hromada demozáznamů (různé úrovně) nám zbyla. Pokud bych měl pojmenovat nějaký problém, tak asi nedostatek času. Scházet se dalo když dobře tak jednou týdně, Čepa se svojí bicí sadou nebyl tehdy vůbec po ruce a Biggles je profesně až odporně vytížen.... ale nakonec vše klaplo a my máme radost jako děti.

V čem je u nové desky problém, že nepůjde hrát živě? Nebo ještě jinak - je to jen můj pocit, že se FS od klasické kapely lehce posouvá k studiovému projektu?

Krusty: Začnu druhou částí otázky. FORGOTTEN SILENCE se neposouvají k existenci ve formě studiového projektu, alespoň zatím ne. Vždyť zrovna dnes jsem se vrátil z naší zkušebny, kde začínáme pilovat materiál na speciální koncertní show pro léto 2018. Ale uznávám, že je nezvyklé, že přestože je příprava na koncerty relativně v plném proudu, nebude se jednat o koncerty ke KRASu. Důvod, nebo chceš-li problém je v tom, že KRAS nelze bezbolestně převést na koncertní podia. Album je nahráno víceméně v takové podobě, ve které by s odřenýma ušima mohlo být zaslechnuto naživo (až na pár klávesových partů a možná krapet kytar). Tak jsme to chtěli. My neplánovali megalomanskou nahrávku o třistapadesáti stopách, ale spíše vzdušnější album. Jenomže abychom zněli tak jako na albu samotném, musel by být stoprocentně přítomen například Biggles. No a ten je pracovně převelice vytížený člověk a nemůže si časově dovolit nazkušovat a posléze absolvovat koncerty s FS. A hledat a zaučovat náhradníky se nám nechce. Nebylo by to autentické a byla by to pouhá náhražka, revival...

Biggles: Tak FS byli pro mě vždycky dost netypická kapela. Já do ní nastoupil po albu Senyaan, což rozhodně nebyla první nahrávka a byl jsem do souboru vlákán z toho důvodu, že chlapci chtěli hrát koncerty a chtěli druhou kytaru, do té doby se pokud vím nekoncertovalo. Samozřejmě že nějaká živá vystoupení by to k nové desce chtělo, ale je to trochu problém. Album vznikalo jako čistě studiová nahrávka, kdy jsme se moc nezabývali tím, jestli to naživo půjde, anebo nepůjde zahrát. No a podle mě to moc nejde.

Marty: Posun FS k studiovému projektu? Ne to ne. To, že jsme poslední cca dva roky hráli ještě méně než obvykle, bylo dáno nutností skládat, aranžovat a posléze nahrávat nové album. Co se pamatuju, tak to velmi podobně bylo i před albem LGB, i předtím před KroNiKou. Že budeme hrát po vydání nového alba naživo album nejstarší...to je vcelku bizar :-) Ale bizar je ve FS normální stav věcí. Já bych hrál KRAS naživo moc rád, ale problém dost jasně popsal Krusty. Bez Bigglese to nejde a než to hrát blbě, tak raději vůbec. Ale stejně sním o tom, že to jednou vyjde a aspoň něco z alba naživo odehrajeme.

Album Kras je žánrově o dost jinde nejen než předchozí LGB, ale obecně skoro všechno, co jste zatím nahráli. Nemyslím si, že byste byli čistě metalová kapela (KroNiKa, Bya Bamahe Neem apod.), ale i tak - neobáváte se trochu reakcí fanoušků, kteří podobný posun dost možná nečekali?

Marty: Ne neobávám. Myslím, že zvrat mezi alby KroNiKa a LGB byl ještě výraznější, přinejmenším co do "stupně tvrdosti". Myslím, že část fanoušků měla a má na FS ráda právě takové zvraty a překvapení. A třeba i to, že se novým albem musí prokousat a naposlouchat jej. Do metalu se nelze nutit a kyvadlo se tentokrát vychýlilo směrem k rocku/art rocku/alternativě. Na FS se mi vždy líbila mimo jiné právě absolutní svoboda tvorby. Vždyť my sami (aspoň tedy já) dodnes nevíme, co vlastně žánrově jsme a kam nás to v nové tvorbě zavane.

Krusty: Otázka stojí, kdo a co vlastně čekal :-) My sami se nechali spíše unášet proudem a nestavěli se proti němu. Já osobně bych si nikdy netroufal říct, kam se ta či ona nahrávka vyvine. A kupodivu bych si nehrál na to, jak MOC je KRAS jiný. Je a není jiný. Letos se změnil zvuk, ale tu hudbu složili stále ti stejní lidé, stále členové FS, byť z jiných období a byť se letmo potkali na chvíli v roce 2006. Minulé album bylo metalově natlakované, což byla zásluha Medvěda a Hyenika...letos se vzduch vyčistil, otevřeli jsme okna a pocítili průvan. Osobně jsem si to užil a pokud budu mluvit za všechny: reakce okolí jsou nám jedno. My se bavíme a pokud na tu hru přistoupí i ostatní, budeme se spiklenecky usmívat s nimi. Já se nebudu nikdy stydět sám sebe nazývat metalistou. Metalový underground nás vždycky podržel, fandil nám a byl nám věrný. A my jemu...ač se to nemusí na první pohled zdát.

Jak a proč došlo k odchodu obou dosavadních kytaristů ze sestavy? Jeden by mohla být náhoda, ale dva ... to už je nedbalost.

Marty: Toto určitě umělecky po svém zodpoví Krusty, ale můj pohled je - Medvěd se na novém materiálu podílet nechtěl, začal plně rozvíjet svůj thrashový projekt Gotterdammerung a myslím, že jsme mu přišli málo tvrdí a už příliš hudebně „mimo“. A já chtěl tvořit a pokračovat, protože když se nic nedělá, tak to celé zdechne. Takže jsme tvořili bez Medvy. No...postupem času zjistil, že to, co děláme, je vlastně ok a tak nás mistr obdaroval špetkou svých magických tónů. A Hyenik...bohužel už nebylo co do nových věcí přidávat. Když se naplno zapojil Biggles, bylo vymalováno. Spolupráce ve čtyřech byla i jednodušší a rychlejší. A nakonec...víš jak je to se sestavou FS... to je taková konstantní proměnná :-) Kdovíkdo se příště vrátí, kdo nový zapojí... a třeba se Krustymu zlíbí udělat album pro změnu bez kláves :-)

Krusty: Album bez kláves.....?? Hmm..........proč ne? Marty to objasnil a já bych se jen opakoval. Medvěd chtěl a potřeboval od FS pauzu, což naznačily i jeho koncertní absence předloni v Praze a Brně. Jeho thrashové "já" potřebovalo explodovat a tak vzniknul "Projekt Riese". Excelentní old school thrash, pro mne osobně jeden z mála opravdových thrashů u nás. Možná jediný. Navíc thrash německého střihu, který mám rád. Medvěd a jeho druhý kytarista Teufel všem dokázali, že když se chce a je vůle, uděláš dobrou nahrávku během relativně krátké doby, vydáš ji na CD, k tomu nějaký merch, uděláš dva až tři klipy a rozjedeš čilé koncertování. Medvěd se našel a užívá si to naplno. My mu držíme palce.

Kdyby byl Hyenik indián, říká se mu "ten, který skvěle doplňuje a koření muziku". Jenomže tentokrát opravdu nebylo co doplňovat a kořenit. Pokud Biggles kromě zpěvu rovnou nahrál kytaru (a bravurně), bylo by nesmyslné a krajně neekonomické povolávat jiné lidi, učit je to..... Já osobně nechtěl na nejnovější nahrávce moc kytar. Ideálně minimum. Tvůrčí proces jsme začali v sestavě basa a klávesy a díky tomu ty skladby nějak zněly...a jelikož zvyk je železná košile, zvyknul jsem si na tu minisestavu až tak, že bych neměl problém s tím vydat album pouze jako trio bass/key/drs. Naštěstí mě Marty vrátil zpět na zem.

Každopádně, FS jsou prapodivným spolkem, který se setkává, rozchází a znovu setkává....a vlastně žádná dvě alba nebyla natočena ve stejné sestavě. A asi právě proto se udržujeme ve střehu a nahrávky nám samotným zní zajímavě a nenudíme se. A o to jde.

Jen dodávám, že všechny naše kytaristy máme moc rádi a čile spolu komunikujeme, podporujeme a urážíme se....a hlavně bych neřekl, že došlo k nějakému odchodu.

Vedle toho Kras představuje návrat k Martinu Čechovi, kde jste naposledy vydali ... pokud se nepletu tak Bya Bamahe Neem a snad ještě reedici The Nameless Forever... A to je hezky dlouho. Zeptám se ale jinak - kde pro vás leží hranice mezi „udělej si sám“ a „nech se opečovávat někým jiným“ pokud jde o vydání a propagaci nahrávky?

Krusty: Máš pravdu, EPIDEMIE nám vydala dva CD nosiče, dnes už bohužel vyprodané/dostupné pouze přes Amazon kdesi zpoza oceánu (nedávno jsem to "řešil" se dvěma zájemci). Když se zamyslím, vystřídali jsme skoro všechna tuzemská vydavatelství. Někdy spolupráce fungovala, někdy méně a vše bylo také závislé na době, která buď byla nebo nebyla hudebnímu trhu nakloněna. Každopádně nečekej, že budu na labely plivat a křičet do éteru, jací jsou to zloději a jak "umělcům" nedávají nic a jenom škubou fanoušky atd. Stojím si za tím, že kvalitně a zodpovědně fungující vydavatel dokáže tvoji hudbu dostat tam, kam to má smysl a kam ty sám svůj produkt prostě nedostaneš, jelikož nežiješ v sedmdesátkách a živíš se normální prací. Kapela má potom totiž volné ruce ke komponování, zkoušení na koncerty, řešení detailů v grafice....a nemusí se zdržovat problémy jak se technicky vytiskne booklet, jak ukládat na které servery hudbu kvůli promotion, jak a které ziny obesílat... Jasně, tohle všechno se dá také zvládnout a my to děláme, ale nemuseli bychom a mohli bychom se soustředit na to důležitější - a to je hudba či koncept.

Na druhou stranu, stojíme nohama na zemi, hudba nás neživí, takže chápeme, kam se dostane či nedostane label "našeho formátu". Je rozhodně pohodlnější, když firma zaplatí lisování CD, tisk bookletů a nějaký ten merch...a kapele samotné zbudou finance na jiný, řekněme bonusový nosič, nějaký merch navíc, nějaká drobnost, která fans potěší... Já tedy budu hlasovat pro "nechání se opečovávat někým jiným" - jak píšeš. I když to opečovávání je dnes spíše o dělení nákladů.

Jak už bylo zmíněno, novinka se jmenuje Kras a je jasné, že jde o Moravský kras. Proč tahle oblast jako téma nahrávky a jak složité bylo převést svoje pocity z přírody do not?

Krusty: Jelikož je pro nás zastřešující téma vždy dost zásadní, hledali jsme je. Nejen za sebe můžu říct, že dost pomáhá vědět o čem to celé vlastně bude. Kluci mě možná opraví, ale hotová byla myslím jedna skladba (poslední na albu), když jsme si sedli a začali nahlas přemýšlet. Padnul návrh na opětovné zpracování jednoho našeho oblíbeného filmu, ale osobně se mi nedařilo se s tím tématem ztotožnit natolik, abych byl schopen psát opravdu autentické texty. Musel bych tak nějak podvádět sám sebe - já vím, že to zní úsměvně, ale je to tak. Dodnes si stojím za každým textem FS na všech albech, každý řádek z nich jsem si schopen obhájit (pokud mi tedy bude sloužit paměť). Tak jsme tedy dali hlavy dohromady a zrodil se z toho koncept o Moravském krasu. Což zní možná uhozeně, ale zajímavě. A navíc já mám moc rád texty o reáliích, které může (skoro) každý navštívit. Dodnes mám v oblibě naše texty na "Ka Ba Ach" (Egypt minulosti i současnosti), mám rád STÍNY PLAMENU a album "Mrtvá komora"(plzeňská kanalizace), MASTER‘S HAMMER a "Jilemnický okultista", cokoliv od NILE...a teď do tohoto výčtu spadají i třeba ELBE a jejich "Sudety". Mám rád alba, po jejichž poslechu mám chuť nazout trekové boty a ta místa projít a vidět na vlastní oči.

Už jako malému mi připadala každá návštěva Moravského krasu výsostně magická. Bylo fascinující, že za plechovými dveřmi je zničehonic vstup do úplně jiného světa pod povrchem. Jen tak si jdeš kolem skály, která je jen tak mimochodem dutá a tu více, tu méně vyzdobená, s podzemní říčkou ve spodních patrech. Procházíš se chodbami a x desítek metrů nad tebou jsou města, vesnice, pole, silnice.... Prostě ta fascinace skrytými místy trvá už hodně dlouho a tohle byla dobrá příležitost ji vypustit ven. Ať už se procházíš Suchým nebo Pustým žlebem, údolím Říčky, Josefovským údolím nebo v okolí Rudice, zkus se zasnít, jak asi tato podivná místa vnímali lidé kdysi v minulých stoletích, kdy ještě přežívaly místní legendy a fantazii nepopírala televize a média vůbec. Jak "nebezpečná" musela být pěší cesta z Blanska k dnešnímu Skalnímu Mlýnu a Pustým žlebem dál až ke Starým skalám u Sloupu...

Vytipovalo se šest míst a ta jsme se pokusili naroubovat na vznikající skladby: texty na hudbu a hudbu na texty. Dnes už mi tyto dvojice přijdou neoddělitelné. Z mého pohledu hudba perfektně dotváří daný text a naopak.

Marty: Tahle oblast jako téma nahrávky čistě proto, že ji vybral Krusty :-) Kdyby vybral cokoliv a působil dostatečně zapáleně, nemá problém mne přesvědčit. Krusty prostě začal v jednom období chodit do jeskyní ještě raději než jindy a na seancích kde jsme začínali sbírat a třídit hudební nápady, to dostatečně často opakoval a nadhazoval, že by to jako mohlo být ONO téma. A tak mne i Bigglese pozitivně nakazil. Nosné téma dává jasnější kreativní rámec a já to mám stokrát raději než dělání "naslepo". Takže pro mne to byl dar a jakmile bylo jasné, že to celé fakt bude o Krasu, začalo mne to ovlivňovat i při vymýšlení a autocenzuře hudebních nápadů. Některé hudební pasáže se nejlíp dělaly potmě ve dvě v noci v obýváku u piana, protože např. přišla ta správná nálada á la "dno jeskyně" :-) Převést pocity do not bylo u tohoto tématu pro mne jednodušší, než kdybychom znovu jeli na téma nějakého filmu.

V podstatě z toho všeho mám pocit, že FS si opět dělají, co chtějí. V té souvislosti mě nahlodává otázka, která mi už nějaký čas nedá spát, a to že na té velké, světové scéně řekněme tvrdých kytar tahle volnost vymizela a kapely hrozně málo experimentují. Co dva roky další sázka na jistotu. Nebo ne?

Krusty: "Velká světová scéna tvrdých kytar" se hudbou živí, tudíž musí dělat to, co se po nich žádá anebo co si myslí, že se po nich žádá. A co se opět a zase prodá a díky tomu se zaplatí složenky a hypotéky. A to není nic zavrženíhodného, jenom je to prostě práce. Někdo chodí zedničit, někdo se rýpe v autech, někdo programuje hry a někdo skládá hudbu pro masy pseudo-metalistů na letních festivalech. Můžeme tady filozofovat nad tím, že auta jsou čím dál poruchovější, hry více a více neinvenčnější a hudba se stává jenom skákavým doplňkem pro pití nedobrého europiva...ale od toho tu ani jeden z nás není.

Takže já tohle všechno chápu. Sice se mi to nelíbí, ale je třeba to respektovat. Sám nevím, zda lidi chtějí změnu nebo ne. To by stálo za nějaký průzkum. Proč rockové stanice hrají od Deep Purple stále jen Smoke On The Water, když ta kapela vydává skvělé nové desky? Proč se Korn před lety ne až tak dobře dařilo s bezejmennou deskou? Proč - s nadsázkou řečeno - vydává Max Cavalera pořád dokola stále stejné album, jenom mění názvy? Je to hra na jistotu, protože změna by se nemusela vyplatit. Nenazývejme to zbabělostí, protože my v zaměstnání taky šlapeme brázdu. Nebo se alespoň snažíme. A sny a revoluční myšlenky si plníme ve volném čase.

Smutné ale je, že posluchačstvo se nevyvíjí, pouze přijímá to, co jim velká jména nabízí...a ta jim nabízí to, co si myslí, že se posluchačstvu bude zase a jen líbit. Líbilo se to před dvěma lety, musí to klapnout i letos. A to je škoda, protože mnohem zajímavější by bylo, kdyby si kapely svojí hudbou posluchače vychovaly, nabídly jim něco nového a hrdě si za tím stály. A naučily je to poslouchat. Je to ovšem riskantní.

Ale není všechno jenom takto neveselé. Napadá mě Sepultura, která kašle na reuniony a jede si hrdě to svoje. Poslední alba jsou čím dál progresivnější a přestože na koncertech nesmí chybět Roots a Territory, stále hledají nové a nové výzvy. Klobouk dolů!

Biggles: Podle mě to tak není. Dobré hudby jsou pořád tuny. Jenom se mění kanály, kterými se šíří... pořád se mi stává, že mi něco, u čeho si řeknu "tak něco takovýho jsem ještě v životě neslyšel", vyrazí dech. A platí to jak v oblasti tvrdých kytar, tak ve všech ostatních. A ke jich doslova nekonečně mnoho.

Marty: FS si dělají, co chtějí a doufám to tak bude pořád. Naštěstí se hudbou krom Bigglese neživíme a tak tuhle svobodu máme. Na FS mne tohle baví snad ze všeho nejvíc. Harmonie, melodie, postupy jakkoliv bizarní, nemocné, ujeté.... vše je vítáno a nezavrhováno, posouzeno a často použito. No kdo tohle má? Myslím, že kdybychom se měli svazovat pravidly nějakého žánru, tak by nás to zabilo. Krom toho ani nevím, zda vlastně jakýkoliv konkrétní žánr vůbec "umíme".

Co se týče nové tvorby na velké scéně...za metal nemůžu až tak soudit, ale všeobecně mi přijde, že vznikají tuny a tuny super muziky, v jakémkoliv žánru. I té experimentálnější, bez sázek na jistotu. Možná ji člověk jen musí víc hledat, nové hudby je moc a ještě nepřestála test času.

V tom případě je poslední otázka jasná - co vás (bez ohledu na žánr) v poslední době v hudbě zaujalo? Jinak díky moc za rozhovor!

Marty: Když to vemu za poslední cca rok, tak jednoznačně poslední J.A.R. Album Eskalace dobra je pro mne to nejlepší, co kdy vydali. Junius a loňské album Eternal Rituals for the Accretion of Light, pokračující nádherném funerálním stylu předchozích dvou alb, paráda. Baví mě Beck a jeho album Colors, jeho proplouvání z žánru do žánru mezi alby je bezva a dokáže udělat cokoliv se ctí a přitom v tom zanechat svůj typický otisk. Poslední album Jamiroquai Automaton je taktéž skvělé.

Krusty: Přiznám se, že ať hledám, jak hledám - žádnou žhavou novinku si teď narychlo nevybavím. Ne že by žádné nebyly, ale asi ne tak výrazné jako cokoliv, co jsem vyhrabal v produkci let minulých. Jako novinku ještě s přimhouřením oka můžeme asi brát Voivod "Post Society", Deep Purple a "Infinite" nebo Faith No More "Sol Invictus" - jedná se pořád o poslední řadovky. A z jiného soudku: velice zajímavě zní projekt Jeden Kmen. Ale zlato nacházím hlavně v minulosti: tedy kapely jako Eloy, Neuschwanstein, Camel, Jacula, Amon Duul, Puhdys nebo Popol Vuh...

kras.forgottensilence.cz