Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj! Proč vlastně „Dolores“? Jaký je vztah tohoto slova k desce samotné?

Kverd: Čau Honzo, proč vlastně „Dolores“? Jednoduchá odpověď – desku pojí dohromady dva fenomény, víra a bolest. To byly v obecnosti dvě věci, které nás v průběhu toho času doslova pohlcovaly. „Dolores“ je pak výrazem pro obé – obě se tak potkávají pod jednou střechu a my si jednoduše neumíme představit nějaký lepší titul.

Je pro vás dokončení novinky jistým zadostiučiněním? Vnímáte ji speciálněji, osobněji? Mám na mysli krušné období mezi ní a „Obsidian“, odchod jednoho člena a hlavně Michalovo zranění.

Tom: Určitě, tohle období bylo pro Heiden jedno z nejvypětějších za celou naši historii. V té době jsme nevěděli, jestli vůbec budeme jako „celek“ pokračovat. Naštěstí tomu tak bylo. Všechny tyhle negativní prožitky se logicky musely otisknout i do samotné hudby, textů a byly jakýmsi pojidlem, které všechny skladby tmelí v jeden celek.

Bylo hlavním cílem ukázat „Dolores“ jako album o všednosti, nestrojeném životu, pohrdání stádnosti?

Kverd: Bylo cílem udělat „Dolores“ tak přirozenou a nenucenou jak je to jen možné. Jsme pouze obyčejní lidé a záleželo nám na tom, aby to šlo z nahrávky poznat. Dle prozatimních reakcí to vypadá, že tento rozměr ve skladbách lidé vnímají a to je pro mě osobně velkou výhrou na poli vyjadřování se hudbou.

Po hudební stránce beru desku jako rockovou. Jsou tu prvky, které bych ocenil i na „Obsidian“, ale celkový postup jinam je rapidní. Debatovali jste dlouze o tom, kudy se vydat a kam HEIDEN posunout?

Tom: Právěže skoro vůbec. Zatím se nám snad nikdy nepovedlo nahrát dvě po sobě jdoucí desky stejné, vždycky tam lze sice najít určité podobnosti, ale pokaždé se tak nějak samovolně dostáváme do jiných vod. Nejde o to, přiblížit se nějakému žánru, směru nebo interpretovi, pro nás je nejdůležitější vlastní dojem, prožitek, pocit, že takhle nás to baví.

Bylo prioritní dostat HEIDEN do blízkosti temně rockových kapel? Nemyslím tím jednotlivé styly, jako spíš o pocit a náladu, které má hudba obsahovat.

Kverd: Při zpětném pohledu jsme vnímali „Obsidian“ jako velmi důležitý, ovšem stále výrazně spoutaný album. Po ukončení etapy kolem minulé desky jsme začali zase psát a hrát nové skladby. Metalové okovy pro nás byly nemalým vězením a zhruba v téhle fázi nás zastihl můj úraz. Měli jsme rozpracované 4 skladby (tedy polovinu desky) a pocity z toho byly rozporuplné. Když jsme začali hrát podruhé, už bez daliase, říkali jsme si: „Takhle mi to ale přece nechcem, dyť nás to nebaví ani neposunuje.“ Celý ten materiál jsme smazali a začali kompletně znovu, na mnohem vzdušnějších a uvolněnějších riffech a postupech – najednou „to tam prostě bylo“. Čili přiblížit se rockovému vyznění pro nás bylo důležité docela dost.

Duši nahrávky pak vidím v jakési introvertní temnotě, vlastním světě. Je můj dojem správný?

Kverd: Ano, určitě. „Dolores“ je dost osobní deska. Je obyčejná, uzavřená, nepodbízivá a mám z ní pocit, že žije tak trochu „sama pro sebe“. Rozhodně bych ji neviděl jako produkt pro nějaký masový zájem. V recenzích, koneckonců i té tvé, padají věty typu: „Nejvíc vás deska zasáhne, když si ji vezmete do sluchátek na noční procházku městem.“ Já s tímhle hodně souhlasím, tma naší hudbě velmi sluší – dává jí ten kýžený rozměr, je pro ni nativním prostředním.

Michale, tvé texty jsou vskutku zajímavé, netradiční a pro album velmi podstatné. Změnily tvůj postoj k jejich realizaci hlavně okolnosti toho neveselého období?

Kverd: Ano, velkou měrou. Musel jsem si dost věcí uvědomit, kompletně změnit hodnotový žebříček a z tohohle ohledu to bylo cenné – pro desku jako takovou doslova formující. Už delší dobu jsem se snažil psát o životě, nebo věcech majících základ v tom mém, ale bál jsem psát otevřeně, nebyl jsem si ani tolik jistý ve vyjadřování: „Hrajeme přece Black metal – tam nemůžu psát o lásce, nemůžu používat slovo bůh a nemůžu spoustu dalších věcí.“ Na „Dolores“ bylo ale najednou možné naprosto všechno – hodně mě to očistilo.

Vznikaly texty soubežně, nebo jsou rozhozeny do celých dvou let od „Obsidian“?

Kverd: Myšlenky byly rozhozené do celého období, ale to formování celku bylo otázkou cca posledního roku. Vlivem jiného přístupu ke psaní i výrazně odlišné atmosféry během hraní bylo víc než žádoucí celý koncept posunout a nahlížet na něj, podobně jako na skadby, z poněkud jiné perspektivy.

Je v tobě jisté zklamání světem, nebo spíš smíření se po svém, reakce a odklon od všech těch triků dnešní doby?

Kverd: Zklamání k životu patří stejně jako radost nebo jiné prožitky – každý to přece zná. Jsem poměrně uzavřený člověk a naučil jsem se používat „nepřístupnou ulitu“ jako ochranný mechanismus proti čemukoli. Problém je trochu v tom, že si na tenhle přístup člověk zvykne tolik, že pak už nerozlišuje co je potenciální hrozba a co ne – ta maska už pak nejde sundat. Celkem smutné zjištění.

Měl jsi v sobě výzvu v podobě poměrně razazntní změny vokálu? Věděl jsi jakým způsobem ho chceš využít od počátku a pak jen testoval své možnosti?

Kverd: Jasně, pro mě coby nezpěváka to byl opravdu velký otazník. Věděl jsem, že album potřebuje víc rovin vyjádření než pouze hrubé polohy hlasu na které jsem byl roky zvyklý, ale překonat v sobě ten ostych a začít používat vokály jakkoli jinak byla velká zkouška. Ani ve studiu jsem si tím nebyl jistý, ale jak kluci z kapely, tak lidé ze studia mě v tom hodně podporovali a říkali, že to je přesně ono – ať tam tyhle party určitě nechám, že to výborně pasuje. S odstupem jsem za to rozhodnutí hodně rád, protože to desce pomohlo a mě samotnému to otevřelo nové cesty. Připraveného jsem toho moc neměl, měl jsem v hlavě jisté možnosti, ale tvar to všechno dostalo až v SHAARKu.

U koho vznikl skvělý nápad se zapojením hlasu Rudolfa Hrušínského?

Magua: Nápad vznikl u mě, zcela spontánně. Ve finální fázi tvorby „Dolores“ jsem si pustil film Tichá bolest, kde jednu z hlavních rolí má právě pan Hrušínský. Jeho monology v tom filmu mám rád dlouhá léta, jsou pro mne plné životní moudrosti člověka tak říkajíc nad hrobem, smířeného se svým prožitým životem a s blížícím se jeho nevyhnutelným koncem. Beroucího život tak jak jde s všemi jeho stránkami, světlými i těmi nejčernějšími a vyrovnávajícím se s tím vším po svém, ne jak někdo nakazuje. Což je mimo jiné i obsah „Dolores“. Tak jsem s návrhem použití některých těchto slov přišel na zkoušku, klukům se to zalíbilo a bylo rozhodnuto. Lepšího úvodu a zakončení se albu myslím nemohlo dostat, dokonale podtrhuje celou atmosféru o jakou nám šlo.

Musím vzpomenout i naturální náladu alba. Souvisí s tou obyčejností, snahou o čistotu a nekomplikovanost?

Kverd: Ano – naprosto. Chtěli jsme desku produkovat co nejživěji, aby zněla prostě tak, jak si ji pamatujeme ze zkušebny. Naturální kabát skladbám sluší a dodává jim punc uvěřitelnosti, což bylo velice důležité.

Zaznamenali jste v době vzniku „Dolores“ změny ve spolupráci v tvoření materiálu nebo je vše při starém? Kdo má hlavní zásluhu v pokračování cesty Heiden?

Tom: Minimálně jsme zaznamenali nového baskytaristu, takže hlavně pro něj to muselo být ze začátku hodně náročné. Co se týkalo postupu při skládání materiálu, tak to bylo k Michalově nevoli stejné, takže drtivou většinu složil právě on. Ke konci jsme se ještě museli popasovat s klávesovými party, a hlavně vytvořit a sehrát se s video projekcemi, které pro nás jako novinka, byly dost tvrdý oříšek.

Kverd: Nového bylo v průběhu psaní hodně – od aparátu, efektů, samplů, projekcí, slov po celkový výraz, ovšem kompozice skladeb zůstala na mě, to je pravda. Nespokojení posluchači tedy opět mohou tlouct mě.

Jak jste spokojeni se křtem a celou akcí na Melodce?

Tom: Křest byl pro nás pomyslným vrcholkem celé té dlouho cesty, týkající se vzniku „Dolores“ a minimálně za sebe mohu říct, že to pro mě byl jeden z nejvíce emotivních zážitků. Pokud by se našel jen jeden jediný, s podobným zážitkem, tak celá tak akce měla smysl.

Magua: Pro mě byla práce na „Dolores“ první takovou v mém životě, skoro jsem nevěděl co mě vše čeká, nikdy před tím jsem se hudbě aktivně nevěnoval. A s čistým svědomým mohu říct, že byť ten rok a půl dřiny někdy opravdu bolel, ničeho nelituji. Období plné krásných zážitků jaké bych jinde a s jinými lidmi nezažil. Všechno to úsilí bylo završeno právě křtem alba na Melodce, který se podle všeho vydařil, spoluúčinkující kapely výborné, návštěva a lidé taky, vše dopadlo v pohodě a pro mě to byl velmi emotivní večer, zakončení a loučení se s „Dolores“, která od toho okamžiku začala žít svým vlastním životem naplno. Byl to okamžik na který se nezapomíná a jsem nesmírně rád, že jsem ho mohl prožít po boku přátel a kluků z Heiden. To vše mi dalo skvělý impuls do další práce.

Co říkáte prozatímním názorům na „Dolores“, ať už od diváků nebo zinů?

Kverd: Přijetí desky je prozatím výborné. Vůbec jsme nečekali takový ohlas, popravdě jsme si mysleli, že to „Dolores“ bude mít mnohem mnohem těžší než „Obsidian“. Z reakcí lidí máme ohromnou radost, zdá se, že to album opravdu poslouchají, čtou slova a chtějí se v tom sami najít. Je to šokující, ale krásné.

Za titulním obrázkem stojí autor Luděk Rezáč. Pracoval na něm vyloženě na základě pocitů z desky?

Kverd: Spolupráce s Luďkem byla velice pohodová a inspirativní. Díla zpracoval dle našich představ a dle textového konceptu, který měl k dispozici. Z hudby neslyšel před křtem takřka ani notu. Vtipné bylo když jsme si jeli pro obraz na titulní stranu, vysvětloval nám, že tolik černé barvy ještě nikdy nepoužil a ptal se, co že to vlastně hrajeme. Že temnější muzika se mu líbí, že má rád třeba DOORS (smích). To bylo velmi milé. Luděk je vřelý, bezprostřední člověk a moc si vážíme toho, že jsme mohli spolupracovat právě s ním.

Změna znění HEIDEN určitě souvisí s prací ve studiu. Bylo za tím hodně kompromisů? Neuvažovali jste o využití jiného studia, právě kvůli odlišnostem?

Tom: Kompromisy jsme se snažili eliminovat co nejvíce, nechtělo se nám „na ostro“ ve studiu slevovat z našich představ, proto jsme se snažili na nahrávání co možná nejlépe připravit. Spousta zaznamenaných zkoušek, následných poslechů a analýz, nám ušetřila mnoho drahocenného času, který jsme pak mohli věnovat konečnému masteringu. Pro nás je SHAARK 100% jistotou profesionálně odvedené práce a splnění včech našich požadavků a přání, tudíž nebylo a do budoucna asi i nebude potřeba poohlížet se po nějakém jiném.

Kverd: Tak tak, věděli jsme, že produkce a mastering „Dolores“ bude velkým oříškem, proto jsme si ani nemohli dovolit zdržovat se s recordingem. Před studiem jsme skutečně tvrdě makali, nahrávali, pilovali jak jen to šlo a myslím si, že se nám to vyplatilo. Otázka jiného studia než SHAARKu nepadala vůbec do úvahy. Petr s Pavlem jsou skvělí a cítíme se tam jako doma. Za ty roky o nás i naší muzice dost vědí a troufám si říct, že naše nahrávání pro ně není jen rutina. To chápeme jako velký luxus, který bychom jinde neměli. Možnosti SHAARKu jako studia jsou dostatečně široké na to, abychom tam natočili cokoli, co budeme schopní složit a konkrétně pojmenovat. Mám pocit, že to je pokaždé o vizi, ne o zvučném jménu studia nebo producenta.

Díky za váš čas a ochotu. Popřeji vám, ať se vám podobné těžkosti jako nastaly po „Obsidian“ vyhnou velkým obloukem a zas někdy ahoj.

Kverd: Dík moc Honzo. Naviděnou, slyšenou... Pivenou?

Tom: Také děkujeme, zdarec!