Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj. Bavili jsme spolu na tomhle místě před rokem. Chystali jste nahrávat své nové, už osmé dlouhohrající album Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). Měli jste už tenkrát docela jasno, jak bude nahrávka znít. Šli jste do studia s jasnou představou a neměnili ve studiu vůbec nic?

Ahoj, čas neúprosně letí. Vždy máme jisté prvotní vize a myšlenkové směry, jak bychom chtěli vyznít a co by měl zvuk odrážet a vykreslovat, ale většinou vše dopadne trochu jinak, neboť samotný proces tvorby je plný neustálého vývoje, který vždy přináší i další možnosti. Zvukové krajiny, které se snažíme míchat prostřednictvím nástrojů, jako malíř barvy na plátně, musí být hlavně propojeny s pocity a vjemy; s uměleckými vibracemi, které cítíme. Pro rozum nebo technické zásady pak moc prostoru nezbývá.

Věříme, že snaha o přijetí uměleckých cílů musí vždy zůstat nedotčena úvahami týkajících se možného kritického přijetí, citlivostí posluchače, nebo všeho, co by znevážilo provedení těchto uměleckých snů a potřeb. Cesta při tvorbě alba, ono hledání, přetváření a zhmotnění všech pocitů, je pro nás ta největší odměna. Do poslední chvíle jsme v procesu tvorby a částečné improvizace. Snažíme se hledat variace na odkrytí esence Black metalu z různých úhlů, a pokud cítíme nutkání, tak se žádné meze nekladou. Nechceme se také moc opakovat, není totiž potřeba tvořit stejná díla. Nebojíme se riskovat, protože věříme, že skutečné poctivé umění je o pokusech i omylech a poté i o snaze ho pochopit. Lidé všeobecně zatracují nebo nahlíží s nelibostí na věcí, které nesplňují jejich zaběhlé standardy a přitom takové zanechávají nejhlubší stopu. Možná ne hned, ale časem určitě. Vůbec neřešíme, že kytara nebude znít v jistém momentu jako kytara, že nástroje budou zastřené. Budeme-li cítit potřebu použít kytary jako hlukový nástroj k vyjádření glosolalie vesmíru dotvářející v daném momentu umělecký cíl, uděláme to. Během procesu tvorby nás zasáhla silná potřeba jít cestou zvukového nezkrocení, která se dnes už moc nenosí. Chtěli jsme udržet násilný základ a v radikální opozici se ostře vymezit vůči továrnímu stereotypu.

Paradeigma jde po cestě vašeho progresu zase o velký kus dál. Byť stále nese vaše typické znaky, některá místa jsou mnohdy překvapující. V oficiálním textu jsou mimo jiné zmíněni i The Cure. S tím absolutně souhlasím. Které jejich období vás inspirovalo natolik, že se jejich ovlivnění objevilo na vaší nahrávce?

Ano, poslední deska obsahuje hodně prvků The Cure, zejména z období Pornography a  Disintegration. Ty se do alba asi nejvíc, co se týče nálady, promítly za použití jednoduchých souzvuků a návaznosti motivů. Z obou je částečně čerpána lehkost propojení aranží v konkrétní význam, který bývá na první poslech jasný, ale po čase se projeví jiným dojmem. Tyto desky The Cure obsahují záznam aktuální fáze životní etapy členů v oparu něčeho přitažlivého, ale zároveň se zdviženým prstem.

Rovněž mě v onom textu zaujala část, ve které se mluví o inspiracích čerpajících z nejobskurnějších a převratných nahrávek Blut Aus Nord, post-punku 70. a 80. Let a ohnivého fanatismu nejvynalézavějších blackmetalových děl. Můžeš tohle rozvést? Případně pár kapel, které na vás měly vliv jmenovat?

Není třeba jmenovat, každý ať si dosadí. My se vždy snažíme při tvorbě minimalizovat vědomé vlivy, je-li to možné. Převážně je to o kapelách, které se věci snaží dělat odlišně, ale zároveň ctí alchymii daného stylu. Toto vybočení ze zaběhnutých způsobů je velmi důležité, představuje totiž základ naší další práce. Ať už je to BAN nebo éra post punku, pokaždé je v tom zakořeněna ona snaha o vyjádření emoce perspektivou odvrácené strany a inspirace je v tomto směru hodně obsáhlá. Celkově můžeme říct, že black metal je v podstatě revolučním a neomezeným žánrem, pokud ho dokážeš uchopit jinak. Otevírá nekonečně možnosti. Právě tento přístup dělá z hudebního dobrodružství bohatství, které může být až vzrušující.

Album zdobí opět nádherný front cover. Stojí za ním Elijah Tamu, jehož práce jsou neskutečné. Vzhledem k tomu, že dokonale odpovídá jak náladě, tak názvu alba, předpokládám, že umělec pracoval dle vašich instrukcí.

Částečně. Umělcům poskytujeme vždy pouze malé indície: Naše pocity, jisté duchovní vodítka a jak by dílo mohlo působit. Představujeme také kusé demo verze písní a necháme je, aby se ponořili sami do sebe a nechali vše působit. Je to lepší, než do detailu načrtnout finální výsledek. Osobně vnímám artwork nového alba Paradeigma (jeho přední i zadní část) jako vesmírný trip při návštěvě kostela, kdy ležíš na podlaze a všechny ty malby na stropech a okolo tebou prostupují, transformují se do něčeho abstraktního, podpořeného zakázanou látkou a násobeného zvuky Paradeigma. Každý může v obalu spatřovat něco jiného, to vítáme, protože zvukové krajiny činí to samé a představivosti se meze nekladou.

Opět velice důležité jsou samozřejmě texty. Překvapilo mě, s jakými zdroji jste pracovali. Jungova Červená kniha je síla, Znovuzrozený čas od Smolina zrovna tak. Kosmos jako sebeutváření od Michala Ajvaze jsem nečetl, což chci napravit. Každá ze zmíněných knih představuje odlišnou cestu. Jak jste tohle všechno dokázali spojit a zároveň navázat na koncepty předchozích nahrávek?

To, že Červená kniha bude mít vliv na další desku, jsme věděli už po dokončení Gnosis Kardias, protože k termínu „vědění srdce“ nás přivedla kniha pojednávající o Sedmi promluvách k zemřelým od Stephena Hoellera. A jak říkáš, je to síla. Nebylo ani tak záměrem z této knihy krást moudra, jako spíše pojmout tvorbu alba jako naši vlastní Červenou knihu, tedy práci s odvrácenou stranou vědomí, náhled do sebe sama. V prvních hrubých náčrtech konceptu Paradeigma jsme také uvažovali, že bychom se na fenomén času z nějaké perspektivy podívali a Smolin byl hned první autor, se kterým jsme počítali, že by mohl nějakou inspiraci poskytnout. Ale u těchto třech knih hrály největší roli synchronicity.

Představ si, že kráčíš Ostravou s čerstvě vypůjčenou knihou o Crowleym, říkáš si sám pro sebe, jak inspirativní by pro tvorbu byl kontakt s nelidskou entitou jakou je Aiwass, pak vstoupíš do knihkupectví a první kniha, která ti pořádně padne do oka je právě Kosmos jako sebeutváření od AJVAZE. Zaujal samozřejmě i název, kniha byla zakoupena čistě naslepo, ale nakonec se z ní vyklubal výtečný zdroj inspirace. A rozhodnutí definitivně využít Smolina taky přišlo společně se synchronicitou. Při opětovném čtení závěru Znovuzrozeného času bylo uposlechnuto náhodného nutkání otevřít Červenou knihu, kde pozornost upoutala podtržená poznámka o Abraxasovi. „Čas ze mne utvořil boha, jsem tedy Bohem času“. Přišlo vnuknutí a najednou bylo křišťálově jasné, jakou roli má čas v našem hypotetickém univerzu vlastně hrát. Role, která třeba odporuje Jungovskému vnímání času a taky se ani úplně neshoduje s tím, o čem teoretizoval Smolin, ale nám to perfektně zahrálo do karet. To jen tak ve zkratce. A co se týče návaznosti na Gnosis Kardias a Zos Vel Thagirion, tak ano, jejich texty/koncepty nám poskytly raná vodítka, kam asi směřovat s Paradeigma, ale tady si tvorba žila vlastním životem a když se postupně objevovaly různé spojitosti, tak to bylo vítané, ale nikoliv záměrné.

Tentokrát jste dali prostor hostujícímu hlasu docela hodně. Při prvních posleších jsem Hekte Zaren zaregistroval pouze na pár místech, postupně ji slyším všude. Měli jste představu o jejím zakomponováním už v době tvůrčího procesu? Jak se vám spolupracovalo? Viděli jste se, nebo své party nahrála ve studiu sama bez toho, že byste se potkali? Jak se vám líbí poslední album Adaestuo, které v podstatě rezignovalo na black metal? Nálada Manalan Virrat ovšem metal k ještě větší temnotě nepotřebuje.

Ano, už v procesu tvorby jsme na zapojení HZ mysleli. Proběhlo pouze jedno setkání a vše bylo později zaznamenáno kupodivu velice rychle a bez větších problémů v Polsku. Byla podobně jako malíř seznámena s konceptem alba, jeho pocity a ostatní už lze slyšet na desce. Je obdivuhodné, jak dokázala zachytit energii této desky a povznést ji propojením svého absolutního šílenství s nadpozemským okamžikem. Jejího hlasu je tam přesně tolik, kolik jsme cítili, že bude třeba. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez souznění našich principů a vnímání.

Poslední album Adaestuo – Manalan Virrat dle mého názoru výtečně zachycuje temné vibrace; snad až v nejmocnější formě, jakou jsem měl za celý svůj život možnost slyšet. Jako bych zase poprvé poslouchal Aghast, takže diagnóza je jednoznačná: Peklo!!!

Podle informací co mám, budou Adaestuo dále pokračovat ve fůzi metalu a ambientu.

Loni zmíněný Acherontas V. se na Paradeigma neobjevil. Co se stalo?

Nic se nestalo. Jednoduše jeho svědectví nebylo na nové desce potřeba. Pracovali jsme s jiným přístupem a chtěli jsme dělat věci zase trochu odlišně, s jiným potenciálem.

Zvuk a barva Paradeigma je opět hodně specifický. Máte svůj styl i zvuk. Ne každému bude zřejmě po chuti, protože není snadný, ale originalitu vám nemůže upřít nikdo. Zajímalo by mě, zda se vám podařilo znít i hrát tak, jak hrajete, čistě vývojem, nebo jste hledali a zkoušeli různé možnosti.

To je snad nastíněno výše, ale určitě netvoříme tak, abychom někomu něco ulehčovali. Už od raných začátků v nás vždy dřímal jakýsi druh vzpoury proti všemu a všem zaběhlým konvencím, který podvědomě přetrval dodnes. Je zjevné, že rádi prozkoumáváme psychedelický přístup k hudbě a bereme ho jako východisko s tohoto reálného světa a rovněž jako možný dialog s něčím neurčitým. Snažíme se nic neovládat, chceme zůstat otevřeni všem myšlenkám, které přicházejí, a unášíme se proudy energií. Neřekl bych snad ani, že máme natolik specifické vyznění. To nebyl až tak prvořadý zájem, vše na albu slouží vnitřnímu uměleckému hlasu a příběhu, impulzům a vizím, a zvuk je jen výsledkem drobných i větších, avšak nevyhnutelných kroků. Nic není prvoplánové a nikdy dopředu nevíme, jak finální zpověď přesně dopadne, i když se zdá, že je vize jasná. Osobně rád vyhledávám nahrávky, které můžu donekonečna zkoumat, jsou specifické kompozičně i zvukově. Nerad poslouchám průmyslový metal, kterého je všude plno a který možná zapůsobí na první dobrou. Spousta umělců se snaží jít osvědčenou, jednodušší cestou, protože takový model funguje, anebo se snaží udržet krok z ověřeným standardem posledních let, zatímco kolem sebe jen staví klec. Mnoho lidí dnes také nemá moc času muziku extra naposlouchávat, potřebují okamžitě mít jasno a na druhou stranu tráví přehršle času tím, že hudbu zbytečně komentují na internetu, přitom hudba je něco co nepotřebuje řád ani zdůvodnění. Buď se tě dotýká, nebo ne.

Loni jsi nastínil, že vás čeká změna při nahrávání. Skutečně jste album natočili ve svém domácím studiu a pouze bicí v profesionálním studiu a výsledek nechali prohnat mixem s masteringem?

Ta změna už proběhla na splitu s Devathorn kde bylo vše vyzkoušeno. Bicí na Paradeigma byly nahrány Sheafraidhem v KSVstudios (Praha) a ostatní věci v počáteční fázi v našem domácím studiu. Původně album postrádalo zkreslené kytary, což byl velmi odvážný krok, vše fungovalo na bázi „ambientních“ ploch. Chtěli jsme to riziko podstoupit bez ztráty duše, otevřít se dalším možnostem, nicméně postupem času vše vyústilo v dohrání základních kytar, které se dodatečně nahrávaly také v Praze. Díky tomu je album dynamické, atmosférické ve správném smyslu a prostě mimo tento svět. Ostatní (re-amping základních kytar a celkový mix/master) se utvářelo na Islandu.

V minulém roce se objevilo coby kazetová příloha slovenského časopisu Unholy Pagan Fire vaše první demo Peklo na zemi. Upravovali jste na něm něco, nebo se jedná přesně o to samé, co před čtvrt stoletím vyšlo.

Je to naprosto stejné vydání. Dokonce i obal byl znovu vytvořen podle původního designu. Je tam jen pár drobných, nových detailů.

Peklo na zemi a Temná poselství dávných předků letos vydáváte na společném CD. Co vás k podobnému kroku přivedlo? Přece jen jste dávno někde jinde, vychází vám nové řadové album… Jedná se o oslavu čtvrt století existence Inferna a připomenutí vlastních kořenů?

Ano, to je jediný účel znovuzrození těchto demosnímků. Původně zástupci vydavatelství, kteří toto CD realizují, chtěli naplánovat vydání na dvacetileté výročí existence, ale v té době jsem necítil nutkání se tím zabývat. Nyní nastal ten nejlepší čas.

Je toho dost, co vás čeká. Je ještě něco, na co jsme zapomněli?

Mám pocit, že vše důležité bylo zodpovězeno. Pro tuto chvíli žádné extra plány nestřádáme. Situace ve světe je jaká je. Budoucnost napoví.

Děkuji za váš čas a přeju vám, ať vám Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) dělá jen samou radost.

Rovněž děkuji. Již tradičně: Válka trvá.