Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tento rozhovor vznikl na základě novinkové desky Basnj, kterou jste vydali v minulém roce. Máte za sebou dvě desky, dva velmi rozdílné koncepty. Z mého pohledu velký vývoj kapely jako takové. Jak bys vás jako Jeden Kmen představil neznalému posluchači?

Ctibor: Popsat naši tvorbu, je to pro mě těžší, než by se na první pohled zdálo. Když to hodně zjednoduším, žánrem se točíme kolem dark folku, fantasy ambientu a world music.

Pokud bych to měl opsat, řeknu, že jsme skupina, která tvoří konceptuálně pojatou hudbu, klade v ní důraz na atmosféru a obrazotvornost, používá v tvorbě moderní i staré a tradiční nástroje, míchá různé styly a postupy, silně se inspiruje v minulosti, ovšem nehraje autentickou historickou hudbu a snaží se předat určitý příběh.

Současně za naší tvorbou stojí vždycky něco víc než jen hudba. Zatím obě vydaná díla Mlha i Basnj mají svou autorskou literární předlohu. V případě Basnje dokonce došlo k jejímu zpracování do podoby mluveného slova. A neméně podstatná a organicky propojená je i výtvarná linka, kdy například Mlhu si lze pustit s animovaným filmem – projekcí pro celou stopáž alba, která napomáhá s vysvětlením příběhu desky.

Jakub: Nespíš bych nás popsal jako konceptuální audiovizuální projekt, který vypráví příběhy, jejichž poselství jsou pro nás důležitá. Hlavním vyjadřovacím prostředkem je pro nás určitě hudba a texty, ale velmi důležitou složkou je i vizualizace toho všeho, ať už se jedná o booklet, nebo třeba o projekci a kostýmy při živém hraní. Myslím, že je hodně zásadní, že jsme jako lidi a přátelé na stejné myšlenkové vlně, prostě takový kmen, to je ta spojnice. Ta samotná hudba je pak zase směs všech těch individualit v kapele a lidí co na tom spolupracují. Vlastně je dobře, že jsme se úplně nesnažili nějak žánrově svázat. Každý příběh, co jsme vyprávěli a každý další, který budeme vyprávět, má svou vlastní cestu.

Výborně jsme tím nakousli to, co vás podle mého výrazně posouvá a odlišuje od zbytku dalších, podobně laděných spolků. Jedinečnost, a především rozsah konceptů. Měl jsem tu čest číst obě předlohy a musím říct, že daleko přesahují většinu běžných konceptů desek, které se snaží něco sdělit. Mlha vytvořila určitou alternativní historii skřetů, kteří tím dostali nové rozměry a řekl bych, že se vašima očima teď dají lépe pochopit. A celý ten příběh je krásný, dává muzice nový rozměr. A stejně tak sama muzika dává další rozměr knize. Basnj jsem si opravdu užíval, protože se podobá prastaré pohádce, či snad po generace předávanému mýtu o lišce a děvčeti, co navrátili kraji zimu... rádi vyprávíte?

Ctibor: Popravdě není to tak jednoznačné. Ty literární koncepty jsou i z části dílem náhody. Pravda, u Mlhy byl původní záměr. Jenže tam celková propojenost všech médií (hudba, projekce, literatura, hmotné předměty, fotky) na ústředním příběhu byla hlavním motivem skřetího projektu. Měla za cíl co nejvěrněji evokovat skutečnou kulturu, a to se bez větší pestrosti dělá jen těžko.

S Basnji to však bylo úplně jinak. V tomhle případě šlo o náhradní řešení. Po Mlze jsme se logicky chtěli od skřetího tématu odpoutat a najít novou tvůrčí cestu i pracovní postupy, abychom z původního rámcového hudebního projektu udělali skutečnou kapelu. Jenže zejména změna těch pracovních postupů úplně nevyšla. Nový materiál dostal přesnější formu, až když jsem donesl na zkušebnu pohádku “O ztracené Zimě” s tím, že pokud se námět bude líbit, do dvou týdnů ho přepracuji do podoby koncepčního libreta pro přípravu jednotlivých skladeb. Nakonec jsme se tou cestou vydali, a tak je na světě Basnj včetně samizdatové verze pohádkové předlohy.

Oklikou se tedy vracím k otázce, zda rádi vyprávíme. Tedy ano, rádi vyprávíme, zejména já. A protože oba koncepty mají počátek u mě, vychází z psaného slova. Příště tomu tak být nemusí. Že se to však stalo dvakrát, asi není náhoda a ze znouzecnosti se možná stala přednost.

Jakub: Hudba vlastně vždycky vypravuje příběhy. Někdy kratší, někdy delší. Myslím, že nám teď celkem vyhovuje širší kontext s nějakým poselstvím a etickým přesahem. Dává to víc prostoru pro hudební vyjádření. Pohádka je pro to všechno docela ideální. Ale je pravdou, že vypravovat krátké příběhy formou oddělených, nepropojených písniček jsme zatím ještě nezkusili.

Rád bych ještě chvíli zůstal u příběhu a konceptu, než se posuneme k hudbě. Zajímavé pro mě je i to, že jste texty nenechali v češtině, ale ještě je "přebásnila" Skrik do "mezislovanského" jazyka. Umocňuje to dojem exotičtějšího projevu, který kapele výborně sedne. S jazykem jste si hráli už, pokud se nepletu, i minule. Původní srozumitelné texty písní – jejich předlohy, tohle se vyskytuje ale pouze v předloze. Nejsou součástí bookletu, což mi přijde jako škoda – deska s pochopením textů hodně roste. Zvažovali jste při navržení bookletu k CD edici i překlad textů, nebo to bylo od začátku bráno jako bonus těm, kteří pomáhali příspěvky v crowdfundingové kampani na podporu alba?

Ctibor: Při navržení bookletu jsme českou variantu nezvažovali. Chtěli jsme udržet koncepční čistotu díla a v bookletu nechat texty pouze tak, jak znějí písně. Pak to mělo i praktický důvod. Nepřáli jsme si, aby texty naprosto překryly ilustrace, které k jednotlivým písním ručně vyhotovil Cyril Gaja. Chtěli jsme jim dát co nejvíc prostoru a při dvojjazyčném vyvedení by došlo k jejich naprostému udušení. Odpovídá to i filozofii celé naší dosavadní tvorby, kdy vedle hudby je pro nás velmi důležitá i výtvarná stránka Jednoho kmene úzce spojená s Cyrilovou osobou.

Původní texty měly být pouze šuplíkovou záležitostí, přestože jsou písně postavené na jejich frázování. Tady je potřeba ocenit práci Skrík, pro kterou nebylo vůbec snadné zachovat současně rytmus veršů i jejich smysl, tak aby zůstaly věrné původním českým textům. Povedlo se ji to výborně a troufám si říct, že při svém přebásnění v některých pasážích ještě posunula mé vlastní k lepšímu výsledku. Nakonec se pro ně našlo uplatnění ve Startovači, kde jsme chtěli maximálně zhodnotit všechen obsah, co kolem Basnje vznikl. A kdo ví, třeba časem prosáknou i k těm, kteří by si písně rádi zpívali česky.

Cyril Gaja a jeho výtvarná stránka, to je další odlišnost Jednoho Kmene od zbytku světa. Grafické návrhy jak od něj, tak od dalších spolupracovníků, jsou úžasné. Stejně jako kostýmy, ladění image skupiny – působí to na něm tak, že opravdu někdo hodně přemýšlí o tom, jak celý koncept propojit v celek. A celé to dává smysl. Když na obě díla, která máte za sebou, kouknu s odstupem – tohle všechno musí a muselo stát obrovskou spoustu energie a financí. Času – to snad ani nejde sečíst. Něco určitě hodil sponzoring, ale stejně mi to nedá zeptat se, jak se tohle všechno dá stíhat? Máte každý zaměstnání, chodíte do práce, nebo studujete? Kde berete inspiraci, kterou přetváříte v konkrétní podobu? Třeba u Cyrila mi přijde, že tohle nemohou být kresby od člověka, co se výtvarné činnosti věnuje jen ve volných chvílích – je to v jeho případě boční projekt kreslíře, který ilustruje i jiná díla? A jaké je to pro Tebe, Ctibore, je to jediný projekt, na kterém pracuješ nebo jsi pracoval?

Cyril: Pouto, které mne váže k Jednomu Kmeni je velmi silné. Jsme léta přátelé a troufnu si říct, že spolu souzníme. Tato vzájemná důvěra mi dává obrovskou svobodu při práci na ilustracích – ať už je to grafika nového alba, merche nebo klipu. Na začátku probíráme kudy se vizuál bude ubírat a společně se dohodneme na nějaké konceptuální vizi. Většinou už automaticky počítáme s tím, že vizuání doprovod projektu bude bohatý – něco, čím se pokusíme vytvořit přesah přes hudební žánr. V případě Basnje se to přímo nabízí – je to pohádka. Jsou tam desítky hodin naposlouchaných náběrů ze zkušebny a postupné hnětení celého díla – velmi snadno a rád se ztrácím v hudbě a zvucích Jednoho Kmene a inspirace přichází v podstatě "na stříbrném podnose". Důležité je pro mne být součástí toho všeho – vždy jsem rád v koutku studia při nahrávání, nasávám atmosféru a pozoruju všechen ten mumraj okolo vzniku desky - to jsou nezapomenutelné momenty, které mi dotváří celou mozaiku nového projektu. Vedle práce na komerčních projektech (kde je často velmi přesně definována představa klienta), je to pro mne uvolňující tvorba, skutečná tvůrčí radost. Mám rodinu, zaměstnání, stavím dům, všední starosti...  ale tohle je tak nějak pevnou součástí toho soukolí, lidé Jednoho Kmene jsou pro mne svým způsobem taky rodina – koneckonců, táhnu to s nimi už od začátku.

Ctibor: Dá se to nějak stíhat, i když takový zápřah jako byl posledních několik měsíců, je dlouhodobě neúnosný. Času si to tedy bere neuvěřitelně hodně. Všichni už pracujeme, řada z nás má taky rodiny, a tak toho času prostě není tolik a někdy ho není vůbec ani trochu. Při dokončování se pak na sebe díváme s mírně zaťatými úsměvy, protože víme, že tomu občas odevzdáváme i prostor, který je už za hranou. Nešlo by to bez ohromné tolerance a pomoci našich nejbližších.Tady musím říct, že máme opravu štěstí na skvělé lidi kolem sebe. Podařilo se nám sestavit tým úplně úžasných a talentovaných lidí a toto rozšíření celému projektu jen prospělo. Ono ten kmen v názvu není jen tak pro nic za nic.

Inspirace se sbírá po různu, zejmena ve chvílích volna. Jenže těch teď moc není. Beru ji z přírody, z příběhů, z historie, ze zážitků. Často se dá bublina prázdna prorazit intenzivní systematickou prací. Ne všechno se ale dá vysedět a někdy nápady prostě musí přijít samy. Jsou pak lepší než ty vykonstruované. Basnj je teď jediný volnočasový projekt, co mám. Nas víc už není čas, je tu rodina, práce, studium, život. Mám v šuplíku několik spících nápadů, ale dokud nebudu mít pocit, že jsem Basnji dal maximum možného, zůstanou tam.

Bylo mi to jasné, že Kmen v názvu má širší význam, dává jméno tomu, jak se spolu cítíte. Pojďme ale už k muzice. Ta se hodně posunula dál a stala se silnější, promyšlenější. Ty písně jsou skutečně písněmi, už nejsou založeny pouze na rytmech a "skřetím" zpěvu. Tohle má skutečně znělé refrény, množství nástrojů a celek je jinde. Ten rozdíl je velký. Čím je tahle muzika vedle předlohy ovlivněna? A napadlo vás někdy zapojit do své muziky ostřejší kytarový náboj? Když už jsme zine orientovaný tímhle směrem, prostě se musím zeptat...

Loqo: Od Mlhy k Basnji vedla poměrně dlouhá cesta. Bylo nutné sestavit a ustálit nástrojové obsazení a celkově změnit pohled na skládání. Některé nástroje se ručně vyráběly a stejnou bicí sestavu, jakou používáme, jsem zatím neviděl ani na internetu. Se samply a synťáky jsem začínal od úplné nuly, tudíž bylo nutné projít bolestivou stezku pokus omylů, po které kráčím vlastně do teď. Spojit to všechno se sbory nebylo zrovna jednoduché. Když teď zkoušíme staré písně vedle nových, tak je ten rozdíl doslova hmatatelný.

Ohledně bubnů asi nevystopuji nějaké vzory. Při komponování kláves a elektronických podkladů mi občas vyskočily na mysl některé blackmetalové vykopávky, na kterých jsem vyrůstal. Z novějších věcí mi v ranku elektroniky dost učarovaly nahrávky od Lamia Vox, Empusae či Bardspec. A možná taky poslední EP od Schammasch se do výsledku trochu propsalo. Obecně pro nás jako kapelu, ale těžko hledat nějaké vzory. Tím, že jsme se sešli, ne jako tradiční kapela, ale jako součást úplně odlišného, většího projektu, tak každý vychází z jiných základů a vnímá hudbu trochu jinak. Ve výsledku nebývá lehké to sesadit dohromady, ale právě díky tomu může být výsledek osobitý a snad i neotřelý.

Se zvukem elektrické kytary proběhly nějaké experimenty již na Basnji. Do Čelom protiv burji jsem nahrával několik vrstev poměrně surového podkladu, ale finální mix ji nakonec dost učesal. Myslím si, že je to pro nás použitelný nástroj, ale uvidí se, kam nás vítr zavane příště.

Jakub: Naše první album Mlha se v podstatě vyvinulo z atmosférického hudebního podkladu k fiktivní etnografické výstavě o skřetech. Bylo to dost jasně definované téma, o kterém jsme neměli ponětí, jak ho nějak šířeji rozvinout. Bylo to takové hledání zvuků a rytmů a jednoduchých melodií, jak by asi taková skřetí "hudba" mohla znít. Třeba rytmika je hraná na několik různých bubnů několika lidmi zároveň, a přitom by to mohl být rytmus zahratelný jedním člověkem na jednu soupravu. To by ale prostě znělo soudobě a příliš technicky. Tento princip jsme chtěli zachovat i na Basnji. Stejně tak jsme se u Mlhy záměrně vyhýbali složitějším melodickým nástrojům, protože by to posouvaly jinam. A rovněž ambientní podklady jsou více přírodní. Basnj šla hudebně úplně jinudy, protože vypráví jiný příběh jiným způsobem. Co je spojuje je koncept tvorby na základu nějaké fantazijní předlohy. Mlha byla skřetí legenda a Basnj je lidská pohádka. No a my jsme se už na začátku shodli, že chceme tu pohádku převyprávět pestře a barevně. Už první velkou změnou bylo zprvu zkusmé zapojení sample padu a využití plug and play mini kláves. Na základě podkladové melodie takto zkonstruované Loqem vznikla třeba hned první skladba. Pak přišel nápad na rytmus a linka na flétnu. Když vznikl text, tak jsme ho tam zkoušeli nafrázovat, aby držel celou tu vznikající atmosféru. No a všechno ostatní, co se tam děje, se pak už tak nějak spontánně nabalilo.

Myslím, že tímto příkladem je možné popsat, jak vzniká naše hudba. Na počátku je nějaká myšlenka, nějaké obrazy v našich představách. Pak odněkud přijde nápad, jak ten obraz vyjádřit už konkrétní melodií, rytmem, nebo třeba jenom najdeme nějaký signifikantní zvuk. A když to od počátku rezonuje v nás všech, tak se to začne nabalovat jak koule. Naše skládání je vlastně dost živelné, takový nekončící brainstorming, občas se dost ztrácíme a dost to trvá, než najdeme světlo na konci tunelu. Ale je to zábavná pouť! Myslím, že v Jednokmeňance je dost slyšet, že máme každý dost rozdílný vkus a rozdílné vnímání hudby, ale nějak to prostě funguje dohromady. Basnj je taky jiná v tom, že často využíváme písňovou formu, což si žádalo využití více melodických nástrojů. Nechtěli jsme, aby písně byly v jednotné atmosféře, ale aby co nejlépe popisovaly děj. Ta obraznost je pro nás, myslím, důležitá. Takže třeba saz to ladí víc na Balkán a do orientu, džuhiko spíš k Baltu a na sever, ženské sbory tomu dávají slovanský nádech, máme tam i takřka "chorální" kompozici a poslední skladba je takový meditační ambient. Přesto všechno jsme se snažili, aby v tom zůstal ten Jeden kmen, ta jistá syrovost a špinavost. Taky tahle deska zní jinak, protože jsme za ty roky výrazně lépe sehraní a rozšíření ansámblu na tomto albu taky vedlo ke zkoušení něčeho nového.

No a s těma kytarama, myslím, že někdy v létě jsme na toto téma hovořili. Byly v tom nějaké ty kořalky a celkem se nám tehdy ta představa zamlouvala. Navíc se po zkušebně povaluje nepočítaně elektrik, takže to nevidím nereálně. Nechte se překvapit!

Výborně, na zapojení elektrických kytar jsem nesmírně zvědavý. Mluvili jste o syrovosti, kterou si myslím, že by tomu kytary dokázaly dodat. Ale jde o koncept, do kterého to musí zapadnout, takže opět jen v případě jisté "kompatibility". Jak tohle váš soubor zvládá naživo? Kolik kompromisů se musí řešit? Narážím na to, že jistě nelze všechno, co je na desce, rozeznít i živě. A když už jsme u živého hraní, pozvete čtenáře na svůj křest, který proběhne 25. února v Brně?

Loqo: Živá prezentace Basnje je velká zkušenost. Koncertní sestava čítá více než 10 členů. Vůbec najít termíny pro zkoušky, nebo se sejít v plném počtu, bývá boj sám o sobě. Taky technicky už to není úplně jednoduché. Za sebe mohu říct, že jsem se snažil veškeré umělé zvuky zkomponovat tak, aby se daly reprodukovat na živo. Některé fragmenty z alba dohráváme do podkladu dle metronomu, ale některé písně hrajem kompletně živě, kdy musí všichni šlapat jako jeden band. I tak se ale ne úplně vše z desky podařilo dostat do živého provedení, ale naopak je tam zas několik věcí navrch. Na křestu by ale měla zaznít Basnj ve své zatím nejobsáhlejší živé podobě, navíc podpořená originální projekcí. Přijďte se podívat!

Jakub: Jen bych doplnil, že naše živé vystoupení asi nejlépe vystihuje to, že se snažíme být audiovizuální projekt. Vlastně všichni, kteří se podíleli na vzniku alba, budou v jednu chvíli na pódiu. Včetně Cyrila prostřednictvím projekce. To živé hraní má úplně jiný výraz a energii, a osobně bych řekl, že takto je ta pohádka převyprávěna nejlépe – bezprostředně, má to jiný rozměr. Když jsme začali pomýšlet na živou prezentaci, tak nám bylo jasně, že tohle už v pěti nezahrajeme. Bylo nutné vyřešit spoustu technických aspektů, jak ozvučit některé nástroje, jak se v tom celém neztratit atd. Něco málo jsme změnili, ale myslím, že víc jsme toho přidali a zhutnili to. Hlavně nás to naživo prostě baví. No a největší problém je prostě takovou bandu dostat na jedno místo v jeden čas a nazkoušet to. To je to opravdové umění!

Ctibor: Živá adaptace desky je ještě ve vývoji. Každopádně to, co připravujeme určitě stojí za shlédnutí a momentálně jediná jistá možnost je křest alba v Brně 25. února od 19:00 v klubu První Patro. Akce se jmenuje One Tribe Night 4, lístky jsou v prodeji přes Smsticket, a kromě Jednoho kmene vystoupí také kapely Strigoň, Five Leaf Cover a Olaf Olafsonn and The Big Bad Trip.

Pokud máte zájem, zde drobné info:

Lístky (link)

Akce (link)

Playlist večírku (link)

Myslím, že pozvání na koncert je krásným zakončením rozhovoru. Myslím si, že vše nevyřčené ohledně prezentace kapely a konceptu posluchači najdou právě při osobním setkání 25. února v Brně. Za Echoes moc děkuji za rozhovor, který obsáhl obě desky a leccos dokázal vysvětlit nebo upřesnit. Mám tu poslední otázku, kterou už jsem položil více kapelám: dostanete sponzorský dar ve formě takřka neomezeného rozpočtu na další desku, jak by – čistě hypoteticky – mohla vypadat? A s kým byste ji dělali v případě, že by na spolupráci s vámi kývl úplně každý?

Ctibor: To byste teprve viděli, jak by se korouhvička na střeše s větrem točila! Dokázal bych si představit poměrně přesné realizační a prezentační podmínky, výpravu a podobně, ale snové spolupráce nemám. S lidmi, se kterými pracuji, musím být nějak spojený, aby to fungovalo. Mohl bych jmenovat Loreenu McKennitt, Einara Selvika, Mika Oldfielda, ale ty lidi vlastně krom jejich tvorby vůbec neznám. Já chtěl dělat hudbu s Jakubem, Jugem, Loqem, Čepou a dalšími, a to se mi podařilo.

Jakub: S neomezeným rozpočtem na album bychom hlavně nemuseli chodit do hokny, takže bychom měli čas jenom na hudbu... hlavně se někam na hodně dlouho ztratit a hledat a přemýšlet a zkoušet kudy. Já osobně vlastně nepotřebuju vybavení a nástroje za hromadu peněz a udělat spektakulární, nablýskanou desku. Potřeboval bych čas si v sobě všechny nápady poskládat a na chvilku zastavit. A co se spolupráce týče, určitě bych se v rámci JK rád potkal s muzikanty, co se zajímavě motají kolem folklóru jejich kořenů. Třeba Mădălina Paval, Via Dacă, Duo Ruut, Wardruna, Lucie Redlová, Värttinä, Laboratorium Pieśni... zvláštní, že jsou to vlastně skoro samé ženy. Asi k tomu prostě mají blíž. No a z velkých hráčů určitě Hans Zimmer, ale to by asi nestačil ani neomezený rozpočet!

Loqo: Prachy bych poslal sirotkům a desku bych natočil sám, doma na půdě. Jmenovalo by se to – Orchestr Tělesných Otvorů!

V nejlepším se má přestat, takže ponechme muzikanty v jejich rozjímání a těšme se na další desku, která bude jistě opět plná překvapení! A rozhodně si nezapomeňte přečíst obě recenze, které najdete na našem webu!