Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Alba Kaviar Kavalier se rodí s o poznání větším časovým odstupem, než sólová Necrocock tvorba. Necrocock = mnoho zálib, KK = jedna z nich, ta sexuálně zcestovalá. Přesto je ale speciální, vždyť to byla ona, čím jsi po odchodu z Master´s Hammer začal.

Ano, spojení mé kytarové hudby se synťákama, elektronikou a texty inspirované mojí tehdejší zálibou v německém bizzare, gummi fetish pornu vytvořilo naprosto specifický svět s nezaměnitelnou atmosférou, kterou si Kaviar Kavalier udržuje dodnes. Mám kromě fantasie za ta léta strašně moc zážitků, ze kterých mohu stále čerpat. Stačí příběhy zabalit do hávu temného rajcovního chtíče a může vzniknout další album.

Novinka dostala název Hotel Inkontinental. Co je jejím hlavním posláním, kam bys chtěl pomocí ní posluchače dostat?

Posláním je především 50 minut dobré zábavy. Posluchače bych rád dostal do omšelého hotelu, chlípně čpícího močí, kde by matrace z rozvrzaných postelí mohly vyprávět stovky dráždivých příběhů plných chtíče a vylučovacích obřadů, do auta parkujícího u hráze rybníka, kde se čeká vprostřed noci až přiveze páníček hlavní aktérku na dogging akci, do špinavého chlíva, kde se konaj orgie plné znásilňování a vaření polívky z mloka, do čekárny neuro-urologie při čekání na zákrok, na školní záchody, do nudistických zón příhraničních termálních parků, do dalekých krajů, ale tahle hudba posluchače zanese na svých křídlech chlípnosti určitě mnohem dál. Je tak udělaná.

Nápady na Hotel Inkontinental jsou zcela nové, tedy až na Exstirpaci karunkuly, kterou jsi fans představil před časem, nebo se ti v hlavě rodily od Musik aus Ordinationen?

Tak dlouho zas asi ne, ale začaly vznikat nějak hned po vydání Houbařského alba. V tu dobu se začaly rodit silné skladby jak pro Křivoklátské martyrium, tak pro Hotel Inkontinental. Bylo však nasnadě co upřednostnit. Bylo potřeba se do jednoho ponořit naplno a žít tím. Přednost dostala Křivoklátská detektivka. Vzpomínám si, že snad úplně první skladba na album byla Dogging, Zuzano a Na školním záchodě.

Nové album je návratem do světa chlípnosti, i když hlavně o ní byli KK odjakživa. Přesto je daleko obscénnější, ať už na téma těch nejzvrhleších sex. praktik nebo onemocnění...

Je to nejspíš tím, že většina textů je v češtině a já nebyl limitovanej, coby chabej němčinář svou ubohou slovní zásobou. Mohl jsem teď naplno ve své mateřštině rozvíjet své perverzní příběhy a hrát si se slovy, kterým konečně budou moji soukmenovci rozumět.

Kromě Exstirpace bylo kolem novinky pěkně tajemno. Vědělo se, že bude, ale nikdo netušil co čekat, kam se KK vydají a jakým stylem...

Nojo, trvalo to dlouho a já na prozrazování ukázek a podrobností dopředu moc nejsem. Mám rád, když je kolem novinky tajemno.

Jedná se všechno o zkušenosti tvé a lidí kolem tebe, nebo se necháváš unášet fantazií?

Každá skladba je inspirována mou osobní příhodou. Snad jen skladba o školních záchodech je více méně vyfantazírovaná. Tam zatím uspokojení cíleně hledat nechodím.

Zdá se, že sestava se ustálila a důvěra v ni vložená se ti vrací.

Jasně, každej tam má svou přesnou úlohu a jsou to moji oblíbenci, se kterýma rád trávím čas.

Má Honza Kapák při práci s rytmy prostor pro vlastní nápady, nebo je vše tebou dopředu dané? Novinka je místy rytmicky velice zajímavá. Například v dravé Na školním záchodě je tohle nejzjevnější.

Já vždycky do skladeb bubny nějak naprogramuju a pošlu mu to s tím, ať to víc nakopne. On mi to pak pošle zpátky a já jsem většinou spokojen. Někdy to však přežene s přechodama a kopákama a já za ním musím jet a osobně na něj dohlédnout. Jezdím tam ale rád a vždycky tam několik dnů zůstanu a udělám si pár vejletů po Šumavě, takže jsem vždycky spíš rád, když to nedá napoprvé a já jsem nucen za ním osobně jet.

Co Marcel, netoužíš znovu po jeho specifické hře na kytaru? Byl by zájem z obou stran?

To mě nějak ani nenapadlo. On je strašně moc jižanskej a to tam opravdu nepotřebuju.

Koncepčně je Hotel víc semknutější, než předchozí Hudba z ordinací, která KK symbolizovala i objímala z jiných stran. Jak jej vnímáš sám jako autor? Jaké jsi od začátku chtěl to album mít?

Chtěl jsem ho mít přesně takovéhle. Nikdy předtím jsem nebyl s albem tolik spokojenej. Nechybí mi tam vůbec nic. Nic už se na něm nedá vylepšit. Zvuk, melodie, atmosféra, fotky, fonty, dokonalá trička, vše do sebe perfektně zapadá a já se ho dodnes nedokážu nabažit. Nemám už dokonce ani potřebu poslouchat cokoliv jiného.

Novinkou vede jako zlatá nit pocit vnitřního pnutí a osvobozujících extází. Atmosféricky je taky Hotel Inkontinental v podstatě uzavřené dílo. Přitom obsahuje naprosto různorodé podoby bolestí, rockových struktur, éterické elektroniky i dravého metalu. Byl jsi tentokrát rozhodnut pojmout nový materiál (hloupě řečeno) epicky?

Žádný plán, ani koncept jsem neměl. Skládal jsem přirozeně jako vždy, jak mě co napadlo. Po lehce komplikovaném a složitějším Martyriu jsem chtěl být co nejvíc přímočarý a úderný. Celý je to takový spontánní konvolut temné slasti.

Rajcovní a nakoplé, zdánlivě lehce stravitelné, ale také záludné a plné skrytých míst...

Ano, ano, přesně takové album je. Až po nějaké době spokojeného podupávání si posluchač může znepokojivě uvědomit, do jakého divného světa jsem ho prostřednictvím krásné hudby vlastně zatáhl.

Kde všude se pořizovaly záběry pro booklet?

V Citroën kachně jsme se nafotili na okraji Prokopského Údolí, kde bydlím a kde jsme při jedné procházce objevili na dvorku zagarážované staré skvosty z našich oblíbených komedií s Funesem. No a fotky hotelového inkontipokoje vytvořil Roman Dietrich ve své vile na křivoklátsku, v pokojíčku své malé dcerky. S pomocí bažantů a starých artefaktů jsme vytvořili dokonalou atmosféru hotýlku, prosyceného starobylým močopudným mrdopuchem.

Na KK se nám líbí ty už klasické nahrávky "přímo z terénu", bez nich si už kaviáří skladby ani nejde představit. Máš pro nás nějaké spešl zážitky mimo záznam?

Nojo, neustále si něco natáčím a když si pak na něco trefného vzpomenu, tak to použiju. Kolikrát to vznikne v naprosto banální a cudné situaci, ale v kontextu skladby to získá úplně jinej smysl. Ve skladbách jsou slyšet například malí budhističtí mníškové ze Šweitigoumské pagody, barmská babka nám povídá jak má na zahradě hlubokou studnu, pak jsou tam různý zvuky, které vznikly třeba při lízání talíře na zvěřinovejch hodech, nebo při zavádění opravdu velkého předmětu, zvonek ve strejdově domě, nebo jeho přerušované prostatické močení.   

Mix s masteringem měl na starosti Pavel Marcel ve svém Fat Dog Studiu. Dovedeš si vůbec představit, že někdy v budoucnu ošetříš svoji desku někde jinde, nebo rovnou v Gummistudiu?

Dovedu si představit dělat obojí kdekoliv, ale ne bez Marcela. On mě dobře zná a ví přesně, jak a co chci. Nemusím mu sáhodlouze nic vysvětlovat. Sice během celého toho únavného procesu osobně jsem, ale klidně si můžu na chvíli odskočit třeba do cukrárny, nebo si schrupnout s jistotou že nic nepokazí a budu po probuzení s jeho prací nadšen a spokojen.

Budeš po povedené Exstirpaci točit nějaké další video?

Chtěl bych udělat klip k Fotopasti. Čekám na teplé počasí, aby mohlo být ve videu co nejvíc nahoty.

Kaviar Kavalier byli také vždy o cestování. Novinka je ale z větší části věrna češtině a příběhům, které se staly u nás.

No, proč ne... Asi jsem byl teď sexuálně nejaktivnější tady. V domovině se toho většinou zažije nejvíc, ty příběhy jsou hlubší a intimnější než jindy. Skladby z cest jsou jen takové výletové epizodky.

Nemáš v dnešní přehnaně korektní době vzhledem k tématům svých projektů problémy? Na sociálních sítích se to jen hemží udavači, kterým vadí všechno, co se vymyká vyšší pravdě, tedy jejich. V naší společnosti je navenek každý Mirkem Dušínem, ale doma smaží nejtvrdší pornáč a chodí se mlátit na diskotéky. Burani vládnou.

No jasně. Všude je to zamořeno zmrdama a přizdisráčema přizpůsobujícími se korektní normalizaci, takže tady vlastně ani nemám co poslouchat. Všechno se furt musí cenzurovat, většina pornokin v Evropě je už zavřena, teď město vyhání z holešovický tržnice jediný český laufhaus. Musím rychle odlétnout na Pattayu, abych si tam pořádně zařádil a spláchnul hořkou, korektní slinu pořádnou asijskou perverzí.

Asie, respektive Barma je na albu zastoupena jen jednou. Dle historky v textu to ale vypadá, že to bylo docela divoké...

Nojo :) Skladbu jsem složil v autě budhistického mnicha TinTina, který mně byl na Barmě skvělým průvodcem. Vozil mě po různých utajených a zakázaných vesnických karaoke barech, kde jsem zažíval prapodivné „orgie“ s holkama třeba v prasečím chlívku, kde nás pozorovaly dírama v prknech neustále nějaké oči. Veselo bylo také s dlouhokrkejma poblíž Inle jezera. Musím se tam zas někdy podívat.

Přijde nám trochu škoda, že nedostala víc prostoru Nazaru...

Jo? Tak to příště můžem napravit.

Je však třeba uznat, že probírat se tvým rejstříkem a užít si sbory, je znovu slast.

Děkuju. Cítím to podobně. Tím, jak si neustále zpívám, se můj rejstřík rozšiřuje. Polyfonie je to, co mě v současnosti baví nejvíc. Chtěl bych udělat album, co bude postaveno hlavně na mých chorálech navrstvených do mnoha stop s minimální podporou ostatních instrumentů.

František Štorm a FKK, to asi nebyl velký problém se domluvit.

Téma FKK vlastně vymyslel on. Divil se, že jsem ještě skladbu oslavující nudismus neudělal a jelikož oba jezdíme do termálů v Gmündu, udělali jsme rádi o jednom takovém našem nahatém setkání duet.

Vzhledem k různým odvážným a nezvyklým tématům je naturismus dost v klidu. Ty a nahota, to jde prostě k sobě. Jak velký je Necrocock naturista?

Dost se stydím, nejsem v podstatě žádný naturista. Vyhledávám tahle místa jen proto, že jsem neustále posedlý sexem a nahotou. Lezu do těchto míst jen proto, že doufám, že se tam třeba bude něco oplzlého dít. Sám tam většinou voayersky posedávám schoulenej někde v koutku. Chodím tam vlastně jen kvůli ženské nahotě, vytahaným prsům, chlupatým rozkrokům a vůni zpoceného ženského masa.

Už se v Gummistudiu tvoří materiál na dalšího Necrococka? Máš jasno, kudy se tentokrát vydáš?

Ačkoliv bílá vlajka s červeným křížem nad oknem Gummistudia plápolá,  je tam vyplé topení, zatáhlé žaluzie, záchodová mísa trpí hlady a pisoár žízní. Zatím nic netvořím, chci si studio trošku zmodernizovat a čekám taky, až mě napadne nějaké silné téma. Odjedu teď zas do Asie a po návratu jistě nějakej nápad přijde. Jakej však netuším. Možná zas nějaká detektivka.

Co delší dobu uspaný projekt Night Vision?

Zatím bude spát dál. Vyklidňující hudby jsem už vytvořil dost, spíš toužím dělat hudbu co nejvíc zneklidňující a co nejvíc nemocnou.

Díky za rozhovor, hodně nových speciálních zážitků a ať je tvůj úd v pořádku!

Děkuju, bohužel mi začíná zas ňák podivně pobolívat a rudnout, a to mám před cestou :(