Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čau vespolek. Začnu něčím úplně mimo a to dotazem, jakou desku jste si koupili jako tu úplně poslední, teď čerstvou? Domácí, zahraniční, gramodesku, cédo, soubory ... je to jedno. Čím vás zaujala?

Mils: Nine Inch Nails - Ghosts VI:Locusts - absolutní bezmoc trýznivých a upřímných souzvuků něhy. Jako by někdo volal: “pojď!” a vy nevíte odkud volá. Skladba Around Every Corner mě doslova rozbila.

Willie: Děti deště ...v bytě nad řekou - jejich zvuk mě baví. Greg Puciato - Deep Set (Singl) - jeho projev je nenahraditelný. Neurosis - Times of Grace - doteď nechápu, že tohle vydali před 21 lety. To je ale můj problém. Neznalost neomlouvá, občas ale mrzí.

Bota: No čerstvou…hi hi …. čerstvě jsem si koupil naposled cca před měsícem LP The Body – I have Fought Against It, But I Can't Any Longer a třeba LP Daughters – You Won't Get What You Want. Obě desky z roku 2018.  A proč jsem je koupil? Dobrá otázka … protože jsem je nutně potřeboval. Obecně málokdy kupuju desky hned když vyjdou krom preorderu kapel, které nekriticky miluju jako třeba Neurosis, Russian Circles, Converge, Mastodon…..atd. A proč kupuju preordery?  Protože mám strach, že už prostě nebudou a chci být první bjueheeee.

Naproti tomu vaši novou desku mají posluchači šanci pořídit pouze digitálně. Proč jen to? Chybí důvěra v to, že vy se prodávala? Nebo pro vás fyzický formát není důležitý?

Mils: Digital release je pro mě parádní věc. Studnice možností, lovení vědomostí, takže jsem byl velmi rád, že jej můžeme využít. Navíc fyzický nosič je zdaleka více náročnější na výrobu, a to nemluvím o distribuci. I tak nám to trvalo věčnost. Půl roku jsme řešili motiv alba, který maloval Chorche a asi 5 let sound desky. Kdyby to mělo vyjít fyzicky, tak už tady nejspíš nejsem. Ale klidně si střihnu starou klasickou LP desku.

Willie: Je důležitý. Stejně jako digitální. Chce to svůj čas. Vůbec poprvé máme album skoro na všech digitálních platformách a je fajn sledovat, jak a kde to funguje/nefunguje. Když si děláš všechno sám, tak nic nejde tak rychle. Jak říká Mils, málem jsme drželi uhel čtyřma rukama, než to Jorge namaloval tak, ať nám to všem sedí. Taky si myslím, že je to věc poptávky a načasování.

Bota: Nechybí důvěra, nechybí nic. Prostě jsme ji vydali jako digital release. To ale neznamená, že nevyjde na vinylu, kazetě, na něčem…..uvidíme a hlavně nebudeme ani první ani poslední, co by to takhle udělali. No každopádně si myslím, že fyzický nosič je dneska možná důležitější než kdykoli jindy, ale asi už jenom pro alternativní scénu všech žánrů + limit edice velkých kapel pro sběratele (možná). Ono je to na delší povídání. Digi streams, releases definitivně změnil hudební trh a je jenom na nás, jak se k tomu postavíme. Každopádně já desky kupuji a zároveň aktivně používám stream služby….Některé desky co mám doma jsem slyšel přímo z desky třeba jenom dvakrát a zbytek 1000x digitálně. Takže pro mě parádní věc. Můžu poslouchat v autě, na kole, prostě všude, a to mě baví. Jestli to muziku zabíjí nebo ne, to ukáže čas. V podstatě stejná diskuse, jako na téma knihy vs. čtečky…..

Ona pravda je i ta, že vaše hudba nepatří k mainstreamu a množství lidí, kteří u nás poslouchají nebo hrají něco podobného, má své limity. Nemáte občas trochu pocit, že na českém písečku vám je těsno? Nebo to nijak neřešíte a hranice pro vás nemají cenu?

Willie: Jo je to tak. Není to hudba k tanci. I když ve Futrech v Orlové jsme měli i tanečníka. Mě stačí dva lidi, kteří zůstanou až do konce setu. Pár lidí, co je to zaujme je pro mě víc, než třicet lidí, kteří přišli proto, že je pivo zrovna zadara. Nejhorší pro nás teď bude spřáhnout kapely, které hrají podobný stream a lidi, co to zajímá a baví. Festival v Jaroměři by byl ideální.

Mils: Mainstream - názor, hodnota, vkus většiny společnosti. Pokud si uvědomuji, co neposlouchám, musíme být jedině kontrakultura. Chci hrát v lese, na kruháči, na lodi pod Prahou... Letos se nám povede šapito.

Když si vezmu vaši aktuální desku Nevědomí, co pro vás jednotlivě představuje? Za sebe jsem zkoušel proniknout do textů a témat, ale moc se mi to nedařilo … poslouchal jsem nepozorně?

Willie: Za mě je to příběh. Průběh tím, čím vším jsem v kapele prošel a kam se to až dostalo. Příběh to je ale i hudebně a textově. O tom ale spíš Jorge. Pokud ti to prozradí, myslím, že vše docvakne a dojem nabyde. Ale hlavně: Desku je třeba poslouchat v kuse, celou a ten randál si pustit pěkně v klidu. Moc lidí tohle nedělá. Jde to vidět i na počtu poslechnutých skladeb. Tohle je cesta k pochopení Nevědomí!

Mils: Počátek zvuku skladeb jsou mé probuzení a co jsem byl schopen zaznamenat ze snu. Pak mě to chlapi upravili do výsledného souznění. Co se týká textů, asi by je měl objasnit sám autor; za mě je to jedno z nejstarších témat, které se dějou od nepaměti. Celé je to propojeno v jeden neodmyslitelný tvar. Chtěl jsem z toho mít jednu píseň, ale neprošlo to.

Jorge: Pro mě to bylo nevědomí už od vzniku první skladby. Jaký projev? O čem to bude? Přiznám se, že důležitější pro mě byla atmoška a ať nám to sedí po zvukové stránce. Jestli se to povedlo, nechávám k posouzení. Texty jsem vnímal jako druhořadou věc. Postupem času, když se v našich uších skladby začaly prolínat a navazovat na sebe, jsem se rozhodl, že vytvořím příběh o životním vztahu a jeho stinných stránkách. O tom zlém, co se ve vztazích děje a jak to mnohdy končí. O tom, co se asi honí v hlavě tomu, kdo se rozhodne vzít do ruky nůž. Myslím, že to téma je osobní více či méně pro každého. Nicméně žádné poselství davům v tom není. Nechávám na každém, aby v tom hluku slyšel a vzal si, co potřebuje. Někdo v tom může slyšet zašifrovaného něco, co tam ani není, pro někoho obsah není důležitý. Kluci mi v tomhle nechali volnou ruku i za cenu toho, že třeba zůstanem nepochopeni. A za to jim děkuji.

Jak při skládání zohledňujete to, jak se nový materiál bude nebo nebude snadno přijímat posluchači mimo kapelu. Trochu to na mě dělá dojem, že je vám to buřt.

Mils: Mě stačí a věř, je to vždy vypětí, že se domluvíme my čtyři. Bylo by fajn vědět dopředu, jak bude motiv určité skladby působit na lidi, myslím si vždy, teď jsme vymysleli excelentní věc.

Bota: To jsi trefil úplně přesně. Je nám to úplně u prdele. A jak píše Mils, nejdůležitější je, abychom s tím byli v pohodě my. No a když se najde někdo další, tak je to samo supr. Sice si tím trošku protiřečím, ale co už. Muzika je vždycky subjektivní pohled na věc. To, co se líbí mně, se může jevit jako ultra kokotina pro další miliardu lidí a obráceně. A nemyslím si, že to, co v současnosti vytváříme, je nějak ultra nestravitelné. Pro mainstream asi jo. Ale pokud někdo má k tomu, co hrajem. trošičku blíž, dá si tu práci a proskočí tou slupkou bláta a bordelu, tak zjistí, že to je skoro pop…….hi hi.

Dokážete nějak jednoduše přiblížit ambice, jaké máte s vaší novou deskou. Takový nějaký cíl, kterého jestli se dosáhne, řeknete si “dobře to dopadlo”.

Mils: Když budu věřit, že se to líbí aspoň dvaceti lidem nebo hrát na B.A. Nebo cokoliv pozitivního. Vlastně jsem si to řekl už na první prezentaci Nevědomí ve Studénce v Krytu. Akci pořádal Lukáš Zavadil, který si střihl svůj set a zakomponoval to vyloženě pro nás. Funguje to a pak máš dlouho to příjemné muzikantské mrazení. Tehdy si lze říct, dobře to dopadlo.

Bota: Ambice jsou pořád stejné. Mít kde hrát, co hrát a s kým hrát...

Řešili jste nějak v kapele otázku “vydat si sami / obrátit se na vydavatele”? Dochází z pohledu výhod a nevýhod pro kapelu u obou přístupů v poslední době k nějakým větším proměnám?

Bota: Jelikož jsme se v první fázi rozhodli pro digital release, tak oslovovat vydavatele myslím nemělo smysl. Jak už jsem psal výše, není to pořád uzavřená kapitola a fyzický nosič je pořád k diskusi. A jestli má label smysl? Samozřejmě že má. Vždycky měl. Protože vždycky je dobrý, když někdo dýchá trochu za tebe, nebo aspoň s tebou, ale dneska mám pocit, že jsou minimálně ty menší labely, spíše osobního charakteru, a hlavně tam nikdo asi nečeká, až jim nějaký jouda jako my pošle demo a on si z toho kákne. Na to už jsem asi trošku starý být takhle najivní, ale třeba se pletu.

Dneska je sice výhoda, že můžeš poslat mail na koho chceš, ale na druhou stranu ti na něj odpoví taky kdo chce. A nemyslím si, že tě nějaký label osloví jenom na základě emailu nové kapely s linkem na demo. První co udělá, tak mrkne, co má kapela za sebou a pokud nic nenajde, tak je to asi hotové. Dneska mi připadá, nebo ono to tak ostatně bylo asi vždycky, že kapela vydávající u alternativních labelů velikosti já nevím Neurotrecording, Deathwish, SargentHouse, Southernlord (hi hi to jsem asi vyjmenoval prvoligové labely) ….. z českých třeba nevím Pushteek atd. už jsou v podstatě soběstačné i bez labelu. A hlavně platí to, že co neuděláš sám, žádný label za tebe neudělá. Bavíme se ale pořad o alternativních menších labelech. O velkých se myslím bavit nemusíme a ani se mi do té diskuse nechce……protože by to byla diskuze o hovně.  Tam už jde myslím o něco úplně jiného…….

Pro mě s tímhle tématem souvisí i například to, že desku dnes do světa může vypustit v podstatě kdokoliv a výsledek je vidět na každém kroku - totálně zahlcený internet vším možným. Jak se vy v tomhle zmatku orientujete?

Mils: Je to v pohodě, všichni mají stejný prostor a záleží už jen na tom, na které podium si stoupneš. Asi bychom my neměli hrát na slavnostech piva, nebo být zařazení pod kolonkou rap na spotify. Co se týká zahlceného internetu, tak se nebojím, experimentů v muzice není nikdy dost. Ennia Morricone hrál mimo jiné na psací stroj a byl génius. Je fakt, že tě může třeba spotify přimět v tom všemožném obsahu nechat ochutnávat jen takové kousky, svede tě k tomu, abys neustálé vyhledával a nezakousl se do alba pořádně. Přirovnal bych to k audiofilovi, který poslouchá, jak mu hrají bedny, ale už dávno neposlouchá, co mu v nich hraje za muziku a pořád dokola kupuje nové a nové vybavení a není spokojen.

Muzika je vnímání, musí v tobě vyvolávat emoce, někomu se povede udělat excelentní věci v kuchyni uvaří menu a vznikne Kittchen.

Bota: Je pravda, že je všeho jak sraček. Ale je taky pravda, že kdyby nebyl internet, šíření hudby by nebylo takové, jaké je dneska. Tak minimálně já bych asi nikdy neobjevil tunu skvělé muziky, která by se nedostala ani za hranici zkušebny, natož tak ke mně. Vyjmenovávat se mi to nechce, protože bychom tady byli fakt dlouho. Ha Ha. Další diskuze je ten vztah k muzice jako takové. Už to asi nikdy nebude tak, že jsem svoje první kazety přehrával tak dlouho, až byly ty pásky průhledné. Málo lidí (dětí, teens) poslouchá celý desky. Ale to už ostatně zmínil Mils výše. Ale tak to bohužel je a brečet nad tím nemá moc smysl…..

Jak moc je pro vás tenká hranice mezi poslechem hudby jako cílenou činností a jako konzumním pozadím pro jakoukoliv další činnost? Dokážete si ještě najít čas skutečně poslouchat hudbu? A když už jsme u toho, pro jakou příležitost doporučujete poslech vaší nové desky?

Willie: Buď cíleně poslouchám hudbu, nebo ji mám jako podklad. Nic mezi tím není. Pokud chci proniknout do detailu nové/staré desky, musím si na to najít čas a věnovat se čistě jen jí. Jde to někdy v práci, před spaním, ráno, když všichni spí apod. A pokud ji mám jako podklad, je mi skoro jedno, co hraje. Říkám skoro, protože něco se nedá poslouchat ani jako podklad. Např. teď mi někdo z mladších posluchačů v práci pustil Kojo. A tohle, jestli je zařazeno mezi jeden z nejposlouchanějších rapů v ČR, tak my můžem hrát rovnou na zábavě nebo na svatbě. Nebo spíš na rozvodech. Lemonheart club *rozvodová kapela… Haha.

Kluci, děkuju moc za rozhovor a přeju pěkné léto!

Lemonheart Club: Taky děkujeme a přejeme hodně dobré hudby a úspěchy se Echoes-zinem.