Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdy se začal nápad napsat detektivní koncept rodit? Připadne mi i díky rozsahu díla, že jsi na Křivoklátském martyriu musel strávit mnoho času. Zajímá mě tedy, jestli jsi mezi tím vydal nějakou svoji nahrávku, nebo jsi úplně v pohodě po skončení tvůrčího procesu na Houbařském albu započal práce na aktuální desce a vše je tedy nové, čerstvé?

Je to přesně tak. Na albu jsem dělal přesně dva roky a začal jsem skutečně hned po vydání Houbařského alba, hned snad druhej den. Během práce na Martyriu jsem ještě složil cca polovinu materiálu na novej Kaviar Kavalier. Byl jsem zavalenej neskutečnou inspirací, nápady se hrnuly a chtěl jsem do konce tohoto roku vydat s Martyriem i novej Kaviar, ale byl to blbej nápad. Bylo potřeba zabývat se jen jedním albem a tématem a žít tím.

Zaujal mě koncept na bázi vlastní fantazie. Čekal jsem pátrání po stopách Kalaše a podobných hrdinů staré české detektivky. Ty ses nakonec rozhodl jinak... 

Nojo.

Vyrostl jsi na klasické české detektivní škole, kdy vyšetřovali majoři Kalaš se Zemanem?

Ano, miluju oba. Jsem odkojen atmosférou Schulhoffovejch detektivek, kde je podobně jako v majoru Zemanovi kladen velký důraz na hudbu.

Děj alba je zasazen na Křivoklátsko. Vypadá to, že se v něm hodně vyznáš a provádíš nás ne úplně obvyklými místy. Pojí tě s tímto krajem zvláštní pouto, máš zde kořeny? 

Kořeny tam mám, ale o spoustě úžasných míst jsem neměl doposavaď tušení a objevil je až teď. Třeba dnes zakázaný Oupořský údolí, hnízdiště černých čápů.

Konkrétní místa uváděná na albu jsou skutečná a zpracovaná do příběhu. Byla by to zrovna ona, která bys pro toulky Křivoklátskem doporučil? Čím tě tolik učarovala? 

Nedoporučil. Jsou to místa se zvláštním kouzlem a budu rád, když nebudou do budoucna zaplavena necroturisty :). Mám tam místa, kam chodím uctívat staré slovanské bohy, nebo jedno magické místo, kde trávím svatojánskou noc. Nazí skáčeme přes oheň, páříme se a děláme si v kotlíku odvar z devatera bylin.

Kdysi se mi strašně líbily staré mapy konkétních oblastí nebo okresů. Máš pro ně taky slabost a máš nějaké k dispozici v souvislosti s Křivoklátskem? Mapy v mobilu jsou fajn, ale to kouzlo tam není...

No jistě. Sbírám staré mapy a průvodce Křivoklátska. Díky jedné z nich jsem vlastně až nedávno zjistil, kde přesně leží zlověstné místo zvané Tkalcův kout.

Při tvorbě Martyria tě ovlivnil Otomar Dvořák a jeho film a kniha vycházející též z Křivoklátska. Existují další osobnosti a pohnutky, které na tebe měly zásadní vliv?

Tak třeba Viktor Palivec a jeho Hájemství zelené, vyprávění rodičů a strejdy myslivce, co mu na posedu došel inzulín, ale hlavně jsou to inspirace tajemnými místy, které jsme s Nazaru postupně objevovali a páchali tam smilstvo.

Překvapila mě stopáž alba. Bezesporu se jedná o tvoji regulérně nejdelší desku. Vzhledem k monumentálnosti lyriky, je samozřejmě sedmdesát minut v podstatě přirozená délka.

Nojo. Už jsem chtěl album mockrát ukončit a zavolat si do GummiStudia Y Marcela na finální soustředěné míchačky, ale vždycky jsem se pak po sobotním křivoklátským toulání na slunečním lehátku v neděli zasnil a přišel silný hudební nápad, doprovázený hned textem pojícím se k místu, předešlého dne navštíveného. Takhle to bylo týden co týden a nemělo to konce. Navíc až ke konci začalo do sebe všechno tak nějak zapadat a příběh začínal dávat nějaký smysl. Kdyby mělo album poloviční délku, příběh by byl chaotický a postrádal by niť.

Martyrium má hudebně křehkou, hypnotickou polohu, není to funerálně metalové album jako třeba Psychiatrické pavilóny...

Je úplně jiný. Je mysteriózně zamilovaný a mrtvolný zároveň.

Otýlie hárá je příklad songu, který hudebně spíš upomíná na lascivní hravost Kaviar Kavalier. 

Je to tak, krásně ale rozčísne pomalé, záhadné tempo alba. Je to jedna z mála relativně rychlejch věcí, protože se tam jede rychlíkem.

Mohli bychom se zastavit u textů? V digipacku je hlavní osa nastíněna. Texty jsou tentokrát ještě nejasnější, než kdy jindy. Nebudu z tebe tahat detaily, to se nedělá... Nicméně můžeš prozradit nebo napovědět, kdo nebo co jsou některé postavy příběhu? Např. Boromějka Narkotizérka, Otýlie… Závěr alba mi dal taky pěkně zabrat…

Vlastně ani nevím, zdali tam vůbec nějakou důležitou funkci nebo význam mají. Celý album dává velký prostor posluchačově fantazii. Sám ani pořádně nevím proč tam jsou. Napadly mě a proto tam jsou a pomáhají mi rozluštit případ. Jsou to snové postavy, které mě napadly během lucidního snění.

Co se týká toho závěru desky, minimálně poslední tři, čtyři songy jsou na tvůj styl docela jiné, experimentální. 

Je to možný. Sám jsem se divil, že mě takové věci vůbec napadly.

Novinka je oproti předchozím deskám jemnější a atmosféričtější, zároveň však nepřístupnější. Dostat se na dřeň není tentokrát vůbec jednoduché. Pověstná chytlavost tvých písní je běžnému uchu schována. Je potřeba ji nejen objevit, ale také, jak to říct, zvyknout si nebo lépe naladit se na její vlnu… Bylo záměrem vydat album, které je ruku v ruce s detektivním příběhem nutné kousek po kousku pitvat a hledat souvislosti? 

Nic takového v plánu nebylo. Takhle jsem nepřemýšlel. Zaznamenával jsem skladby, jak mě napadly. Pro mě jsou všechny skladby chytlavé v maximální míře. Není to album pro každýho a je potřeba dát mu čas. Je silně emotivní a je tam všechno. Když se posluchači dostane pod kůži, nebude už možná potřebovat poslouchat jinou hudbu.

Na albu se opět objevilo po různu nástrojů v čele s ukulele. Předpokládám, že zrovna na ukulele jsi hrál osobně, ale ostatní nástroje jsou samply, tak jak tomu bylo i dřív...

Nojo. Koupil jsem si kvůli cestování malé skladné ukulele a úplně mu propad. Složil jsem na něm spousty skvělých skladeb a byl bych rád, kdyby se z některých z nich staly trampský hymny. Nevím ale jak je mezi trampy dostat :(. Jinak klasika, kytary, synťáky, samplery.

A jak bys popsal zvláštní nástroje, na které ve víru vášně hrajete spolu s Nazaru? 

Hydraulophon je regulerní podvodní nástroj, na které hrají podvodní orchestry. Zvuk je v něm generován hydraulicky, proto není žádný problém na něj hrát někde ve studánce, jak to děláváme my. Crystalofon je takovej křišťálovej xylofon s neskutečně harmonickými vibracemi, které vytváří křemen. Řeším teď v jedné sklárně jeho výrobu. Toužím po něm.

Sestava kolem tebe je střídavě ustálená. Každopádně Houbová Marie, kterou jsme měli možnost slyšet na minulém albu, zpívá pouze ve Zvíkoveckém harmoniu. Představíš nám, kdo je Nazaru Bokaz? Víme jen, že je to krásná žena, na tvých stránkách překládala texty do angličtiny a že zpívá parádně. 

Nazaru je aetherická dívka z Brd, co donedávna ráda experimentovala s přírodními jedy. V touze poznat účinky atropinu v rulíku si zjistila, že smrtelná dávka je 10 bobulí. Vyrazila tedy do lesa za poznáním s notýskem a tužkou a z nalezené rostliny jich snědla 8. Naštěstí jsem na stejném místě zrovna houbařil a nelezl ji kolabující, zcela dezorientovanou v mechu vedle rulíkového keře s neskutečně rozšířenými zornicemi a tepem kolem 250 úderů za minutu. Hned jsem věděl, která bije. Bylo zjevné, jak moc jí atropin potlačoval acetylcholin. Naložil jsem ji a odvezl vozem do příbramské nemocnice, kde jsem na sebe zanechal kontakt a odjel. Za nějaký čas mě kontaktovala a obdarovala pětilitrovkou nasušených šípků a krásnou knihou o přírodních jedech a druidských nápojích, coby poděkování za záchranu života, čímž mě neskutečně dojala. Od té doby je mou lesní společnicí. Učí mě poznávat Brdy a já ji zas na oplátku provázím mým rodným křivoklátským hájemstvím, ve kterém díky hojným inspiracím při našich toulkách vzniklo Křivoklátské martyrium. Jinak ten atropinový příběh je zpracován ve skladbě Zvíkovecké harmonium.

Jak je dobrým zvykem, zpracování digipacku, potažmo merchandise je nádherné stejně jako muzika. Líbí se mi úžasné malůvky i skvělé fotky. Jedná se o tvé návrhy nebo jsi nechal tvůrcům volné ruce? 

Spolupráce s Frantou Štormem probíhá tak, že mu poskytnu hudbu, při jejímž poslechu mu už naskakuje vizualizace příběhů z alba. Ani pak nemusím řešit formu a zpracování. Vždy se mi vyplatilo plně mu důvěřovat.

K albu brzy vydáš videoklip ke skladbě Zvíkovecké harmonium. Poodhalíš detaily natáčení?

Teď to zrovna stříhám. Natáčelo se na pitevně, v lese, v postelích a v jednom kostele na Rakovnicku, kam jsem se dostal, stejně jako na pitevnu, ne zrovna legální cestou.

Dřív jsi střídal alba pod hlavičkou Necrocock a Kaviar Kavalier vcelku pravidelně. Tentokrát ne. Znamená to, že ti Necrosvět v současnosti po tvůrčí rovině sedí víc než svět Kaviáří? Nebo to neznamená vůbec nic, jen to tak vyplynulo? 

Nojo. Nějak mě teď baví dělat spíš snovější a temnější hudbu, než rajcovnou rozdováděnost KK světa. Pomalu ale začínám plánovat tradiční asijskou sexmisi, která mě nejspíš zas do hravé, skotačivé chlípnosti dostane.

Lze si vůbec Toma Necrococka představit jako zaníceného vyšetřovatele, kterého žene vpřed touha po dopadení pachatele a spravedlnosti? 

Možná snad i jo. Mám vytříbený smysl pro spravedlnost, poslední dobou pociťuji, že jsem nabyl i jistou rozvahu a schopnost chladně uvažovat. Pořád se dost lekám, ale už se tak nebojím jako dřív. Jsem celkem odvážný, hrdinný, rafinovaný, lstivý, nesmírně vynalézavý a taky jsem skvělý psycholog. Jinak včelař Baubín v Prologu nelže. Jako dítě jsem si na detektiva skutečně často hrál a pár drobnejch případů jsem na začátku 80.let na Křivoklátsku skutečně vyšetřil.

Další téma zpracováno, tentokrát přišla na řadu detektivka. Kudy se budou ubírat další tvoje kroky? Co třeba tvé lázeňské zkušenosti, že by Thermální album? 

To nevím, to asi ne :). Možná to bude zas ňáká detektivka.

Z jiného soudku - plánuješ reedici kaviařího debutu Klinik?

Já nevím. Mě tady ty věci moc nebavěj. Mám spíš potřebu tvořit nové a nové věci. To mi přináší největší zabavu. Ale vlastně bych to udělat měl. Dobře, udělám to.