Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Tome! Tvé velké jídelní menu je kompletní. Kuchařka, předkrmové mini a velké album. Počítám, že u tebe panuje spokojenost s tím jak to dopadlo.

Ahoj. Ano, dopadlo to přesně podle představ a vše se krásně propojilo ve velké monumentální dílo. Na všem je ale nejlepší to, že se najdou lidi, kteří to dovedou ocenit, pochopit a váží si toho.

Ohledně toho jídelního konceptu. Bylo dopředu jasné, že pár měsíců po vydání Necro Cook - Podivuhodná kuchařka Toma Necrocoka a Houbové Marie s vloženým EP vyjde i dlouhohrající následovník? Respektive, lze Tafelmusik (Das Hauptgericht) brát jako následovníka, nebo dlouhohrající album spíše rozvíjí kratší Das Vorgericht?

Bylo to jasné. Takový byl můj plán. Hned jak jsem začal pracovat na kuchařce, tak se začala spontánně rodit i jídelní hudba. V době dokončování kuchařky už bylo hotovo více skladeb, ze kterých jsme vybírali tři ty nejpředkrmovější, coby EP přílohu. Byla to krásná doba, kdy jsme se zabývali jenom jídlem.

Jídelní album je plné temnoty, pochmurna a morbidních výjevů. Čekal bych, že po dobrém obědě bude nálada veselejší…

Ačkoliv jsem veselý člověk a né nějaký depkař, mám tu temnotu od malička v sobě, miluju ji a je mi v ní dobře. Jakožto husákovo dítě jsem vyrůstal na italských a francouzských sedmdesátkových filmech, kde mě jako dítě upoutávala hlavně hudba. Milostným zápletkám jsem ještě zatím moc nerozuměl, za to mě pohlcovala taková ta romantická trýznivost v hudbě obsažená. Teď po letech si dávám ty filmy znovu, zjišťuju si skladatele a uvědomuju si, že právě oni mě vytvářeli a formovali. Oni můžou za temnotu, melancholii a trýznivost v mých skladbách a jejich molové melodice. Mám na mysli třeba Georgese Delerue, Michela Magne, nebo třeba Gianni Ferria a jeho L‘isola misteriosa. Takovéhle geniální skladby byly tenkrát ve filmech standardem. Ostatně, po dobrém obědě, stejně jako po dobrém sexu, přichází smutek, tak jakýpak veselý křepčení.

Carne Diem je nářez jako hrom. Je dobře, že jsi na ostré kytary a razantní atmosféru stále nezanevřel. Můžeme se pro příště těšit na podobně laděný materiál evokující tvé starší desky, nebo ještě nevíš, uvidí se...?

Já myslím, že jo. Dělám na novým kaviáru, a ten vždycky bývá razantnější a podle právě vzniklých nových skladeb to mohu potvrdit. Objevil jsem také nového, zajímavého bubeníka, tak musím udělat i pár rychlejších skladeb, aby se u toho moc nenudil.

Carne diem je pocta Dariu Cecchinimu. Představ nám trochu tohoto pána.

Svéráznej řezník z Panzana. Neskutečnej miláček a skutečnej ctitel řemesla a pokračovatel rodinné řeznické tradice, táhnoucí se celým dlouhým pokolením. Chtěl být veterinářem, léčit zvířata, ale během studií mu zemřel otec, takže musel ukončit studium a stát se po něm ve vesnici řezníkem. Má v Panzanu vyhlášené řeznictví a slavnou restauraci, kde mimo svých slavných grilovaných steaků připravuje i moje milované vnitřnosti. Nesnáší jakékoliv plýtvání, a tak aby jakýkoliv kus dobytka nezhynul zbytečně, naučil se zužitkovat každý jeho centimetr, od jazyku po ocas. Neustále na hostinách vykřikuje ta svoje hesla jako „Carne diem, Viva la Carne, Beef or not to beef“. Milujeme ho a teď se zas k němu chystáme. Jupííí.

Z alba občas jako bych slyšel náznaky Lesní hudby. Myslím tím její tesklivou náladu. Možná se mi to jen zdá i díky zvoleným dechovým nástrojům… Jsem mimo, nebo ses na chvíli cítil jako tehdy?

To už asi uslyšíš pořád. Je to ve mně jako v koze. Nemám rád vyloženě veselou hudbu a pokud v ní chybí trocha tesknosti, smutku, temnoty, nebo strachu, tak mě nezajímá.

Houbová Marie tentokrát zpívá hodně často. Je to tak, že Tafelmusik potřebuje víc ženského hlasu? Nebo spolu jamujete pořád, paříte ve studiu a je možné, že v budoucnu bude jejího zpěvu ještě víc?

Marie je od samého začátku součástí celého obrovského Tafeldíla. Spolu stolujeme, jídla vymýšlíme, vaříme a pak si o něm logicky i zpíváme. Její hlas je navíc neskutečně uklidňující a dobrou pohodu navozující. Bez jejího hlasu by bylo album poloviční. Patří sem víc než na jakékoliv jiné album. Jestli bude v budoucnu jejího hlasu víc nebo míň, není nijak důležité a takhle neuvažuju. Když ucítím v jejím hlasu pro skladbu přínos, tak tam bude.

Tome, nedá mi to, ale pořád nemůžu přijít na to, kdo je čtvrtláník…

Hospodář, vlastnící pouhou čtvrtinu lánu :)

Další z nových necrohymen je Husí fáš. Přibliž nám blíž tuhle skladbu a patálie, o kterých se v ní zpívá.

Většina skladeb je stejně jako na všech mých albech i tady založena na skutečném příběhu, nebo zážitku. Zkrátka, náš špajz obývají už dlouhá léta odporní mouční zavíječi. Neustále tam jsou v malém či velkém počtu a jejich hnusné larvy bývaj občas všude. Teď se snažíme být důkladní a základní potraviny máme uzavřeny v hermetických kontejnerech. Dřív tomu ale tak nebylo a tak docházelo každou chvíli k plačtivým scénám plných slz a vzteku. Otevřel jsem pytlík s vločkama, toužíc po ovesné kaši, vylítli moli. Rozdělal jsem holandské kakao, vylítli moli. Vylítávali z rejže, mouky, koření, sežrali nám i několik sklenic nasušenejch hub a dokonce i lanýže. Stejně tak tomu bylo, když jsme měli natrhané husí maso a vše připraveno na výrobu husího fáše. Mouka byla plná zavíječů a jejich odporných šedobílých larev :( . Tak jako jsou slimáci postrachem pro zahradní zeleninu, dřevomorky a červotoči pro nábytek a dřevostavby, moli jsou největším nepřítelem kuchařů, teda kromě jejich vlastní fantazie :)

Ještě se vrátíme k tvojí neobyčejné kuchařce. Chyběla ti kuchařka, která by tě oslovila natolik, že jste si s Marií opatřili vlastní. Jak na tuto knihu s odstupem nahlížíš? A kým je pro tebe velká Magdalena Dobromila Rettigová, které jsi věnoval jednu píseň?

Kuchařka vznikla coby zachycení a zvěčnění našich oblíbených receptů, které s pravidelností připravujeme v Necrocockvile. Nebudeme na světě věčně a těchto receptů by byla škoda. Nejsou to nějaké kdovíjak originální pokrmy, ale je to sbírka postupů, které jsme si upravili tak, aby nám chutnaly. Nejdřív jsme recepty sepisovali do sešitů, ale ty se ztratí. Usilovali jsme o něco většího a důstojnějšího. Kniha je z části sbírkou návodů a z části mého povídání o jídle, které recepty doprovází v mnoha kapitolách. Magdalena pro mě zosobňuje časy staré poctivé české, syté kuchyně pro vyšší vrstvy, nic víc. Zajímavé pro mě bylo spíš to, že trpěla morbidní obezitou, díky čemuž nastaly nějaké problémy během jejího ukládání do hrobu.

Jak velkým kuchařem a kulinářem jsi se postupem času stal? Máte doma nějak rozděleny role, čemu se každý při vaření věnuje? Jak vypadá taková kulinářská harmonie v Necrocock ville?

Během vaření tam vládne často spíš disharmonie. Buď vaří jeden, nebo druhej. Navzájem se v kuchyni nesneseme a kolikrát se v křiku zaleskne v ruce i nůž, nebo palička, coby zbraň a všude po podlaze se blýskají roztříštěné talíře a mnohdy teče i krev. Já miluju v kuchyni samotu a klid a nesnesu, když se mi někdo pokouší radit. V zástěře při vaření náročnějších pokrmů vypiju klidně i 2 lahve červeného vína, poslouchám barokní, nebo svoji krásnou hudbu a zpívám si árie z oblíbených oper. Vařím jen speciality a pouze pro radost. Pro Marii je to naopak každodenní nutnost a dril. Nesnese když jí lezu do hrnců a ochutnávám. Je to úžasná polívkářka a vaří spíš klasičtější jídla. Vaří převážně takovou tu echtovní poctivou českou, nebo chceš-li rakouskouherskou kuchyni, kde nic neošidí a žádné jídlo neodlehčí. Je to trošku taková Magdalena. Dovede doslova vykouzlit z prdu kuličku a ze zbytků královské jídlo, po kterém se pak můžu utlouct. Její omáčky, terinky a pomazánky jsou pověstné. Já se spíš zabývám zvěřinou, grilem, rybama, saláty a exotickou kuchyní. Sám sebe jako kuchaře hodnotím jako vášnivého, ale podprůměrného, coby kulináře celkem zkušeného a dnes již pověstného.

Ví se o tobě, že jsi velký gurmán a dobrodruh, co se jídel týče. Jaké je to nejextrémnější jídlo, co jsi jedl?

Teď Na Koh Changu V Bang Bao vesničce Squid shot. Živá oliheň vložená do štamprle s extra ostrou seafood chilli omáčkou. Oliheň se dusí, omáčku do sebe vdechne a ty ji zaživa rozkoušeš a sníš. Zážitek nic extra, zato následky byly skoro fatální. 2 dny jsem měl vodnaté dehydrující průjmy, zvracení, zimnice a blouznil jsem ve vysokých horečkách. Dělaj to tam jenom bláznivý holky. Oliheň v sobě mívá spoustu malejch háďátek a parazitů. Otrava prej může skončit i smrtí. Jinak jsem jedl cibetku, krysy, hady, tarantule, a věci kterými se raději ani chlubit nebudu. V Asii se dá ochutnat úplně všechno.

Existuje jídlo, které bys vyzdvihnul nad ostatní? Ať už tradiční domácí nebo ze svých cest.

Asi kachna na jakýkoliv způsob. Vajíčka na jakýkoliv způsob. Vnitřnosti, hlavně v asijských polívkách spolu se slepičíma slepencema a střevama, ale stejně tak se mohu utlouct po bramboračce s houbama.

Co se běžného dne týká, dodržuješ nějaký počet jídel, nebo to necháváš na okolnostech? Právě proto, že si rád dopřeješ a neupejpáš se, střídáš to pak se dny, kdy jídelně střízlivíš?

Většinou jím klasicky 3x denně a docela pravidelně. Bohužel jídelně nikdy nestřízlivím, což je samozřejmě špatně. Je ale potřeba říct, že ne každý den se nezdravě cpu vnitřnostma, tlustým masem, zvěřinou a nalejvám se alkoholem. Dovedu si pochutnat i na bylinných čajích, pohance, pampeliškách, kopřivách, máku, orobinci, řasách, červech, nebo třeba pupavě.

Vedle jídla, je tu i pití. Jaký druh vína u tebe nesmí chybět na stole? Případně jiné nápoje, které si během domácích hostin dopřeješ.

Teď během jara a léta skoro každý den popíjíme v zahradě skvělá bílá vína od Mokruši. Mám rád skvělé Zweigly z Poysdorfu, nebo různá vína z Bordeaux. V podstatě všechna dobrá vína, co mně přijdou pod ruku. Nejsem úplně vyhraněnej. U bazénu piju různé růžovky, nebo gin&tonic, nebo Mai Tai cocktail. Mám rád Plzeňský, nebo svrchně kvašená piva, která se všeobecně snažím kvůli kilům moc nepít. Jsem velkej fanda pálenek. Jinak miluju syrovátku, Malcao, Meltu a mléčný malinový, nebo jahodový cocktaily.

Co restaurace? Vracíš se na prověřená místa, anebo zkoušíš na blind i ta nová? Na která místa nedáš dopustit?

Popravdě tady skoro nikam nechodím. Já tady gastronomii nesnáším. Zvlášť teď po návratu z Asie. Nic tu není čerstvý. Není tady ani pořádná tržnice a i restaurace, co jsem měl dřív rád, se nějak pokazily. Všechno si uděláme mnohem líp doma. Na suroviny máme vlastní zdroje a málo co nakupujeme v obchoďácích. Už ani v oblíbeném Krumlově nemám kromě My Saigon kam jít. Občas si teda zajedu na Libuš do Sapy, nebo na pizzu k Lucovi do Vysokýho Újezda, jinak spíš příležitostně na výletech. Těším se teď ale do Itálie, kde ať zajdu kamkoliv, tak neudělám chybu a všude to bude skvělý.

Máš za sebou několikatýdenní asijskou misi, během níž jsi navštívil několik zemí. Tam jsou to asi ty pravé chuťové orgie a extrémy, že? Co jsem viděl foto a komenty, byla to cibetka, nebo co to vlastně bylo? Zkus nám udělat malý asijský report z této mise.

Zrovna teď jsem si doma sepsal velký report z této mise. Sepisuju si je každý rok a napadlo mě, že bych je mohl jednou vydat knižně. Něco podobnýho, co nedávno udělal Franta Štorm. Tohle bude ovšem prodejné až od 18 let. Uf, tak teď jen velmi krátce a jen o jídle. Bangkok (China town) dávám si seafood, ústřice, sharkfin soup, polívku z vlaštovčích hnízd, prasečí kůžičky s vnitřnostma a vajíčkovejma slepencema. V japonský čtvrti si dávám wagyu steaky, po kterých mi v grilu běhá šílenou rychlostí šváb. Přelet do Laosu, kde je kuchyně prostší, ale jinak podobná. Recepční mi doma připraví cibetku a tajně mi ji propašuje na hotelovej pokoj. Z části jako polívku a z části jako barbeque. Je to tuhý, odporný a děsně to smrdí. 2 dny je mi potom zle a smrdím jako tchoř. Ten odporný zápach mi jde z dechu a ze všech pórů, že se štítím sám sebe. Na fb se pak dozvídám, že to je podle fotek krysa. Nevím. Je to možný, ale to bych asi zas nesmrděl jako tchoř. Nevím. Jinak jím v Laosu skvělá grilovaná střeva, skvělé polívky, larb, pečené bůvolí kůžičky a jídla podobná thajským. Pak návrat do Thajska, kde jsem kromě tý blbý živý olihně nic extrémního nejedl. Jen samé klasické thajské dobroty. Hlavně prasečí vnitřnosti, černá stoletá vejce, kachny, seafood, duriany a ovoce, kterému se to koupený tady nemůže ani v nejmenším chuťově rovnat.

Co se týká cestování, kam máš namířeno v nejbližší době?

Teď mě čeká ta Itálie. Toskánsko, Umbrie, Ischie a dál se uvidí. Kromě tradiční Asijské mise v příštím roce jiné plány zatím nemám.

Prozradíš nám, zda už přemýšlíš nad dalším námětem? Předpokládám, že u jídelního tématu nezůstaneš. Pokaždé jdeš dál. Nebo bude někdy příště třeba zabijačkové téma, pečící či grilovací?

Nic takového. Dělám na novém KK a nikam nespěchám. Mám hotové už skoro 3 skladby, zatím na téma nemocí, které mě nedávno pořádně pozlobily. Mohu prozradit že se jedná o témata ledvinových šutrů, zánětu předkožky a následné fimózy. Vše už je snad doléčeno zažehnáno. Ještě mám rozdělanou věc o asijským vrahovi turistů ze 70.let Charleem Sobhrajovi.

Děkujeme za nevšední jídelní dobrodružství a poslední slova bychom nechali na tobě. Bon appétit!

Užívejte si léto s mojí novou krásnou hudbou, opalujte se, cestujte a poznávejte nová jídla. Vy šťastní, kdo máte kromě nového alba i kuchařku, pravidelně si v ní listujte, učte se a vařte podle ní. Kdo jste ji doposavad ignorovali, potlačte v sobě svoji nízkost a pořiďte si ji do knihovny. Třeba ji tam jednou najdou a ocení vaši osvícenější potomci, kteří vám budou vděčni. Jinak prosím o radu, jak zlikvidovat ty nešťastný potravinový moly ve špajzu, pokud to vůbec jde.