Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdarec. Tak jste se dočkali. Album je venku! Gabreta Aeterna měla vyjít na jaře, jestli si dobře pamatuju. Nicméně label, který měl novinku vydat, ze smlouvy odstoupil. Můžete se k tomuto nemilému okamžiku vrátit?

Sinneral:
Servus! Je to tak, pro promo účely a novináře je album už k dispozici, oficiálně pro veřejnost vychází 27. listopadu. Je to za náma :-). Ono není moc co vypravovat – jeden z námi oslovených labelů se ozval, že má zájem o spolupráci, že se mu materiál dost líbí. Pro nás to byla skvělá zpráva, protože se jednalo na poměry Panychidy o relativně velký label. Vše bylo dohodnuté, a v týdnu, kdy měl label poslat smlouvu k podpisu vypuklo šílenství kolem COVID-19, label dostal strach z investic a z hrozby poklesu prodeje, od podpisu smlouvy s omluvou odstoupil, a my byli opět na začátku s hledáním. Nicméně, vše dobře dopadlo a deska vychází, ačkoliv se zpožděním.

Gabreta Aeterna nakonec vychází rovnou u tří vydavatelů…
Sinneral:
Abychom byli úplně přesní, tak vlastně u čtyřech :-). CD vychází FOLTER RECORDS, vinyl u NASPHYR RECORDS, kazeta u EVIL HORN a nakonec limitovaná edice u EPIDEMIE RECORDS.

Povězte nám něco o knize Volání šumavských samot, která vychází v limitované edici u Epidemie Records. A co všechno ona „limitka“ nabízí?

Sinneral:

Knihu napsal náš dlouholetý kamarád – plzeňský blackmetalový guru – zakladatel a frontman kapely The Witch (dříve Witchcraft) – milovník Šumavy – Michal Toman. Knížka se nám moc líbila, je psaná příjemnou formou a svojí náladou skvěle zapadá do atmosféry desky. Už k předchozí desce vyšla limitovaná edice se spoustou hezkých kravinek, které skalní fanoušek ocení. Docela se nám to osvědčilo, a tentokrát jsme to chtěli dotáhnou do maximální dokonalosti. Přidat k desce o Šumavě navíc knihu se stejným tématem, kterou napsal člen místní undergroundové scény bylo potom nasnadě. Věřím, že si budoucí majitelé svou limitku fakt užijou :-).

Limitka bude tedy dodávaná v ručně vyráběné dřevěné krabičce s tematickým gravírováním na víku a s kovovým logem kapely, uvnitř najdete sušené byliny nasbírané na Šumavě, digipack CD, knihu Michala Tomana, kovový otvírák na pivko ve tvaru šumavského umrlčího prkna s logem kapely, nášivku ve tvaru umrlčího prkna, nášivku s motivem hradu Kašperk, samolepku a dvě placky (buttony) s tímtéž motivem, dvě pohlednice se šumavsko-panychidním designem a jeden ručně malovaný obrázek. Každá krabička bude tudíž unikátním originálem.

Album je nazpívané prakticky celé v mateřském jazyce. To není novinkou, v minulosti jste už češtinu použili. Nazpívat metalovou desku česky není srandou, aby se srandou nestala. Byla čeština důvodem pro lepší srozumitelnost a fakt, že se v textech věnujete Šumavě?
Sinneral:

Ano, oba zmíněné důvody byly klíčové. Myslím, že vzhledem k tématice celé desky by to ani jinak než česky nešlo. Fráze typu „Život je těžký v šumavských lesích…“ by anglicky „Life is hard in the forests of Šumava…“ zněly až pitomě :-). Pokud mě paměť neklame, dosud jsme nahráli v češtině pouze dvě skladby, několik pak ve staroslověnštině a jednu v norštině (s hostem za mikrofonem). K českým textům do metalu se musí přistupovat úplně jinak, než k anglickým. Jednak český posluchač je asi často benevolentnější ke kvalitě projevu v angličtině, a čeští zpěváci (vč. našeho Vlčáka) si často nelámou hlavu se srozumitelností anglických frází. U češtiny nám český posluchač nedá nic zadarmo, chce rozumět textu při poslechu aniž by musel číst text z bookletu, a při psaní textu si musíme dávat dvakrát majzla na obsahovou stránku. Vsadím se, že kdyby rodilý anglický mluvčí četl anglické texty mnoha českých kapel, zpočátku by se dobře bavil, ale nakonec by asi zvracel :-). Všechny texty a předmluvy, které Honza napsal jsme nesčetněkrát pročítali, korigovali, dolaďovali, a i přesto se nám nakonec stalo malé faux pas, kdy jsme měli nesmysl v názvu skladby (nesprávně vybrané zájmeno). Upozornil nás na to fanoušek na Facebooku. Naštěstí jsme to stačili opravit a do tisku to šlo nakonec ve správné podobě. V běžné mluvě to člověk i přeslechne, ani my si toho nevšimli. Šla nám z toho hlava kolem, tak říkajíc jsme pro stromy neviděli les :-).

Mohli byste nastínit, co se v textech odehrává? Líbí se mi keltsko latinský název pro věčnou Šumavu.  Překvapil mě básnický jazyk lyriky a jeho příjemná malebnost. Moje otázka je, zda jste spolupracovali s někým, kdo by vám texty upravil, nebo jsi, Honzo, básníkem od přírody a moje otázka tě uráží? Hehe.
Sinneral:
Autorem textů je výhradně náš Honza a otázka je mířená zjevně na něho, tedy předávám slovo…

Honza:
Texty jsem psal sám na základě svých návštěv všech těch míst a spousty četby. Nikdo nám s ničím nepomáhal. Těší mě, že tě malebnost toho jazyka zaujala. Vše bylo přizpůsobeno oněm starým časům a tomu správnému vyznění. Co se týká názvu alba, hledal jsem něco, co bude srozumitelné nejen českému posluchači, přestože texty jsou psány výhradně česky s malým dotekem němčiny, která k tomu kraji patří snad více než čeština. Nevím, zda jsem básníkem, ale inspiroval jsem se třeba i u Erbena apod. Vlastně to tak nějak samo vypadlo, ani dnes nevěřím, že jsou to moje slova. Snad jsem ten kraj také trochu za ta léta vstřebal a je to na výsledku znát, což by mě samozřejmě těšilo. Na tom albu je vlastně potěšující, že za ním stojí pouze kapela, od hudby a textů, po grafické zpracování. Samozřejmě svou roli sehráli hosté, ale i ti zde vystupují v naší režii. Je to skutečně výhradně naše dílo a o to je pro mě cennější.

Za deskou je vidět strašně moc práce. Jak dlouho trval tvůrčí proces a následná práce ve studiu? Představíte hosty, kteří přispěli svým umem k výslednému dojmu? Měli jste o nich jasno už v době skládání, nebo to vyplynulo během procesu? Jak kupříkladu vypadala spolupráce s dětským sborem Andílci?

Sinneral:
Co Ti budu povídat, snažili jsme se ze sebe vydat fakt maximum. Tím nechci říct, že předchozí desky jsme nějak odflákli – to ne. Vždy jsme tomu dali, co bylo potřeba, a co jsme byli schopni ze sebe v dané době vydat. Ale můžu říct, že s Gabreta Aeterna jsme se faaakt vykrvili. Některé skladby z Gabrety jsou i víc jak pět let staré a čekaly na svůj okamžik. My jsme v produkci tak trochu punkáči. Nejdeme do studia s absolutně vybroušenými kusy. Máme hudební základ, ten nahrajeme po částech i třeba s měsíčními rozestupy, a texty píše Honza za běhu, podle toho, jak intenzivně ho múza líbá. Bicí se tedy nahrávaly začátkem roku 2018, následně koncem zimy téhož roku kytary a basa. A do toho základu jsme pak po částech nahrávali vokály, přidávali různé aranže, vyhrávky, serepetičky, klávesové podklady, ambientní zvuky atd. Pak samo sebou přichází mix a mastering, což byla práce na mnoho měsíců. Zvukový obsah desky jako takové jsme dokončili vlastně až koncem srpna 2020, takže můžeme říct, že od výkopu prvního kopáku ve studiu do kliknutí na tlačítko „export master“ uběhlo víc než dva a půl roku.

Vlastně na každé desce jsme měli více či méně nějakých hostů. Přijde nám to zajímavé, obohacující. Jinak tomu není ani tentokrát. Hosty řešíme často až za běhu, když už se hudba formuje, řekneme si třeba: „Hele, tady je vhodný místo pro nějakou recitaci. Kdo by to mohl udělat?“. Takže na desce zní např. česká narace plzeňského herce Míry Antona, nebo německá předmluva k Totenbretter, kterou namluvil můj kolega z práce bavorák Robert Schimansky. Nejlepší jsem si nechal nakonec – dětský sbor Andílci. Nějakým způsobem nás napadlo udělat nemetalovou skladbu, hororovou ambientní věc, z které by při dobré fantazii mohl běhat mráz po zádech. Já napsal hudbu, Honza dal dohromady dostatečně creepy text a začalo hledání sboru. Naštěstí Honzova manželka se dobře zná s Kateřinou – sbormistrovou Andílků, takže hledání netrvalo dlouho. Děti i Kateřina byly hned pro! Několikrát jsme se byli za nimi podívat na zkoušce. Nahrávání bylo kvůli pandemii několikrát odloženo, ale nakonec se v srpnu zadařilo. Děti byly nadšené, přišlo mi, že je nějakým způsobem fascinovala ta melodie a text, a taky fakt, že před nimi stojí dva potetovaní dlouhovlasí týpci voháklí v černým a v kůži. Byli jsme pro ně jakási atrakce…nebo exoti? :-). Každopádně výsledek posuďte sami. Já z toho mam husí kůži pokaždý…

Fans bude určitě zajímat i místo, kde jste Gabretu Aeternu nahrávali. Zvuk zní přirozeně, čitelně, ale zároveň má správný metalový drajv. O produkci jste se postarali sami. Nechtěli jste oslovit člověka zvenčí, který by desce dodal patřičný odstup?

Sinneral:

V zásadě jsme desku nahrávali na dvou místech. Bicí a vokály se nahrávaly v KSV Studios v Praze u Karla Švejnohy. Chtěli jsme atmosféru Šumavy do desky vtisknout co nejpatrněji, takže jsme se rozhodli pronajmout si na dva týdny chalupu ve Starém Srní a tam přesunout nezbytné studiové vybavení. Byl únor 2018, všude byl sníh, topili jsme si v krbu, vařili si proviant, a nahrávali jsme. Často jsme večer po skončení práce šli tmou přes zasněžené pláně do mini pivovaru na pár kousků, nebo jsme jen večer poslouchali, co jsme ten den nahráli v šeru, se sklenkou whisky u praskajícího krbu. Za sebe můžu říct, že mě nahrávání na Šumavě zcela pohltilo, a také že to mělo velký vliv na ten „feel“, který ta deska má.

Nedílnou součástí alba je jeho grafická podoba, která je tentokrát opravdu bohatá. Povězte, co všechno může fanoušek vidět, pořídí-li si fyzický formát?

Sinneral:

Každou předchozí desku nám graficky sesazoval někdo externí. Tentokrát je tomu jinak. Veškeré grafické práce má na svědomí náš kytarista Honza. Obsah seskládal ze střípků posbíraných všude možně. Např. rámečky ke stránkám, pár lebek a umrlčích prken pro nás nakreslila naše dlouholetá kamarádka, úžasná kreslířka Luciana Nedelea z Rumunska. Spolupracujeme s ní od prací na albu Haereticalia. Všem metalovým nadšencům doporučuji navštívit její FB/Insta profil, určitě je se na co dívat! Další grafické materiály jsme legálně obstarali z fotoateliéru Seidl a soukromé sbírky pana Pavla Scheuflera, a tak dále. Vše pečlivě kolážováno do kompletního celku, který (alespoň dle mého pocitu) sedí, atmosférou, smrtelnou klidností, ale i nervozitou a strachem k hudebnímu obsahu desky. CD vychází jako rozevírací digipack, kde je rozhodně na co se dívat. To samé Vás čeká v případě zakoupení vinylu nebo kazety. O vizuální bohatosti limitované edice jsem už mluvil…netřeba dalších komentářů :-).

Zaujaly mě inspirační zdroje, které uvádíte v promu. Některé mě nepřekvapily, jiné ano. Zajímalo by mě, zda u zmíněných interpretů upřednostňujete jen některé desky, nebo to berete šmahem. Running Wild a In Flames jsou jasný – old. Ale třeba Bathory nebo King Diamond mají/měli celkem rozmanitou diskografii…

Sinneral:

Ty zdroje inspirace uvádíme jednak z úcty k nim samotným, a zároveň se tak i přiznáváme k tomu, že se jimi inspirovat necháváme. Nemyslím tím vykrádání, kopírování. Jako každý, jsme něčím ovlivněni už od dětství, a má to dopad na náš vývoj. Určitě od uvedených interpretů máme desky více i méně oblíbené, ale to už není důležité. Když si Gabretu párkrát poslechnete, určitě tam staré Running Wild, staré In Flames nebo „středodobé“ Bathory mezi takty zavětříte :-).

S koncerty je to v háji. Máte nějaké plány pro příští rok, pro případ, že už bude klid?

Sinneral:
Když vidíme, jak se situace často mění z hodiny na hodinu, je fakt těžké plánovat něco na měsíce dopředu. Samo sebou bychom rádi desku pokřtili se svými skalními, v čele s Pilsen Metal Horde bandičkou (tímto zdravím :-)). Kdo ví, jak dlouho celý tenhle cirkus potrvá…? V plánu tím pádem není jediný koncert. S vydáním každé desky se vždy roztrhl pytel s nabídkami na hraní jak v ČR, tak i v zahraničí. Tentokrát je ten pytel zašitý sakra pevnou nití. Uvidíme, co bude po Novém roce nebo na jaře. Představu o velkolepém křtu desky bychom měli, je Vám jasný, že to nebude jen tak obyčejný koncert s tím, že polijeme CD chlastem a mrskneme ho do obecenstva. Nechci předbíhat, nemůžu slibovat něco, o čem si nejsem jistý, že nám bude umožněno uskutečnit. Ale věříme, že k tomu dojde nejpozději na jaře 2021.

Šumava je podmanivým místem. Jak se vám ale líbily davy turistů, kteří letos vyrazili objevovat krásy tuzemských hor? Na Šumavu se jezdí houfně v běžných letech víc než dost, ale tento rok to byla doslova apokalypsa. Nebo chodíte na taková místa, která jsou širší veřejnosti neznámá a tak je vám lidské hemžení ukradené?

Sinneral:
Problém je, že (nejen) Šumava je malá, a lidí je mraky. A každý má přece právo do přírody vyrazit. Takže davy lidí člověka otravují, bez lidí je všude lépe, ale zakázat to přece nikomu nemůžeme. Co mě ovšem dokáže nasrat je pak chování těch lidí. Jeden příklad za všechny – fakt by ani nešlo spočítat, kolik prochcaných ubrousků člověk potká třeba cestou z Čeňkovy pily na Turnerovu chatu. Jsou všude v pásu 2-5 metrů na obou stranách cesty. To je takový problém si utřít pipinu ubrouskem, ten zabalit do druhého ubrousku, nebo do pytlíku, a vzít s sebou? Nemluvě o flaškách od jupíků a futrálech od tatranek. Stejné je to s hlukovým znečištěním. Chápu, že děcka je těžké kočírovat, ale co jsem viděl letos na Modravě už mě i jako dost klidného a tolerantního člověka vysíralo. Hluku a bordelu máme ve městech přece dost. Do přírody, na Šumavu, si chodíme od toho všeho odpočinout. Nadýchat se čerstvého vzduchu, užít si ticho, zvuky potoků a šumění stromů. Užije si to člověk líp, když vidí parchanta s epizodou Spongeboba na tabletu u Roklanského potoka...? Tohle téma je určitě dost palčivé i pro kolegu Honzu, proto mu opět předám slovo. Baví mě ho poslouchat, když se rozčiluje, hehe…

Honza:
Mě tohle už nějak nerozčiluje. Je třeba si uvědomit, že žijeme v jiné době, než v té, o které je naše album zejména. Osobně se na Šumavu a do hor obecně vydávám raději v sezónách, kdy nehrozí tento rušivý turistický rej. Jak píšu v úvodu knihy Michala Tomana, která je součástí limitované edice alba: Vždy doufám, že budu mít alespoň na chvíli Šumavu sám pro sebe. I proto volím neexponovaná období. S letními, potažmo zimními davy těžko něco udělám. Osobně si myslím, že by Šumava měla zůstat přístupná co možná nejvíce a nikoli se zavírat ať už z důvodu režimu zrovna vládnoucím, či z důvodu „přehnané“ ochrany přírody. Že často není jiného východiska, je věc jiná. Pokud se lidé neumějí chovat, asi jiného ani být nemůže. Škoda, že i kvůli takovému chování pak těžko přichází v úvahu cesta do míst jako je podroklanská mýtina či Modrý sloup. Asi to na Šumavě jiné nebude, neboť Šumava je dnes mimo jiné i politikem a tam už se bijí různé názory. Myslím si o tom své a to je tak jediné, co zmůžu.

Sinneral:
Škoda, těšil jsem se na pěknou litanii :-)…

Jak se „koronová krize“ dotkla Panychidy a jejich členů? Věnovali jste úsilí nové desce a její propagaci. Nebyl i nějaký čas na vznik nových nápadů? Nerýsuje se něco? Vím, že je sakra brzy, když vám akorát vychází nová deska, ale kdo ví?

Sinneral:

Dotklo se nás to všech, asi jako úplně každého. Někoho více, někoho méně. Pokud vim, jsme všichni živi a zdrávi, což je hlavní. Každý z nás má mimo kapelu samo sebou svoje další aktivity, a těm jsme se též věnovali. Jak jsem psal výše, ještě do nedávna jsme intenzivně pracovali i na zvukovém obsahu, a ještě teď pořád makáme na přípravách nového merche, limitek, komunikujeme s fans, s médii, takže „práce“ stále není u konce. Ale abych Tě snad aspoň trochu potěšil: to víš, že další nápady už máme připravené v šuplíku a rýsuje se něco nového, dalšího :-).

Díky za váš čas. Přeju vám, abyste měli s Gabretou Aeternou jen samé úspěchy a radosti.

Sinneral:

Rádo se stalo a děkujeme za přání a za příjemnej rozhovor! Jménem Panychidy zdravím všechny čtenáře! Choďte do hor, ale nechovejte se tam jak hovada! :-)