Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Hasture, zdravím tě po skoro osmi letech od našeho prvního rozhovoru :) Jak se ti v této podivné, miasmatické době vede?

Zdravím Echoes zine. Osobně se mě aktuální situace naštěstí moc nedotýká. Kromě nutnosti nosit roušku a omezení ve výpravách za dobrým pivem je vše vlastně při starém. Výhodou omezeného pohybu je naopak více času na tvorbu, takže doufám, že výrazněji pohnu s rozpracovanými nápady.

V mezidobí přibylo na kontě Semai několik nahrávek. Poprosím tě o přiblížení dvou posledních z pohledu tvůrce. První je Carcosa.

Pokud bychom se měli bavit o posledních dvou nahrávkách, tak tou předposlední je split se slovenskou kapelou 777 Babalon, ale otázka směřuje ke Carcose. Jak již název napovídá, je inspiračním zdrojem pro toto dvouskladbové EP práce Lovecraftova předchůdce Roberta W. Chamberse a jeho dílo Král ve Žlutém. Toto dílo odkazuje k městu Carcosa, ležícím na březích jezera Hali v daleké hvězdokupě Hyády. Já si vždy rád představuji právě tato divná města stvořená prastarými mimozemskými civilizacemi, jak je popisuje Chambers a hlavně Lovecraft. Následně se poté snažím tyto představy a atmosféru těchto míst přenést do hudebně-hlukové podoby. Výsledkem je právě EP Carcosa.

Druhá je The White Leviathan.

The White Leviathan vzniklo podobně jako Carcosa, předobrazem je však dílo klasičtější a to Bílá Velryba. Už od útlého dětství jsem koukal na hřbet této knihy v knihovně svých rodičů, ale nikdy jsem se neodhodlal ji přečíst. Příběh jsem však znal díky komiksu, který vycházel ve starých číslech časopisu ABC a souboj Moby Dicka s Achabem mě fascinoval. K přečtení knihy jsem se dostal až někdy před rokem. Ta kniha mě dostala svojí hutnou atmosférou, popisem Nantucketu a života na lodi. Když se přidá ještě surový a naturalistický popis velrybářské práce, vlastně bez okolků popsané mučení a vraždění velryb, tak nebylo co řešit, v hlavě mi zůstalo tolik podnětů, a došlo k vytvoření alba The White Leviathan.

U Bílé velryby se zastavíme. Bylo velkou výzvou zkusit zpracovat známý román, nebo sis tuhle skutečnost moc nepřipouštěl?

Tohle jsem si vůbec nepřipouštěl. Jak jsem už napsal výše, atmosféra té knihy mě při čtení opravdu pohltila a rezonovala ve mně ještě hodně dlouho po přečtení, takže jsem se do toho pustil po hlavě a vůbec neřešil, jestli to někoho osloví nebo ne. Tohle album je můj osobní soundtrack k výjevům z knihy.

Já na tom albu slyším skrytou epiku...

Při skládání přistupuji ke své hudbě jako k soundtracku, k podbarvení děje. Nejde mi jen o vytvoření extrémní zvukové hradby, ačkoliv texturace zvuku a jeho vrstvení je nedílnou a podstatnou částí mé tvorby. Už od prvních náčrtů kompozic se snažím, aby se skladby vyvíjely, a uvnitř toho zvukového bordelu se odehrávalo „něco“, aby zde docházelo ke gradacím a uvolněním, ke změnám nálad (v rámci možností mého minimalistického přístupu k hudbě). Zda to lze nazývat přímo epikou, nechci úplně říkat.

Kolik času zabral vznik a celý proces Bílé velryby?

Celý proces mohl trvat odhadem 8 měsíců. Nejsem z těch, kteří dokáží sednout a během krátké chvíle udělat celé album. Respektive asi bych to zvládl, ale s výsledkem bych nebyl spokojený. Pracuji většinou ve vlnách, kdy intenzivně pracuji na nějaké skladbě a pak jí potřebuji odložit třeba na měsíc a průběžně si ji s odstupem několikrát poslechnout, abych zjistil zda skladba jako celek funguje. Většinou pak něco předělám nebo doplním. Kapitolou samou pro sebe je poté finální mix a master, u kterého se zaseknu na několik měsíců s tím, že mám potom hotových víc variant a vybírám konečnou verzi, což je pro mě osobně hrozné, a nejraději bych je vydal paralelně všechny.

Můžeš popsat jakým stylem probíhalo nahrávání, jaké postupy a vybavení jsi použil?

Co se nahrávání týče, tak bych řekl, že je to klasika. Základem je software na nahrávání audio a  midi stop. Na počítači vzniká drtivá většina veškerého zvuku. Bicí a jiné rytmické zvuky, synthy a na všem různé efekty jako zkreslení, reverby, delay atd. Pomocí těch efektů pracuju s původním zvukem a měním ho, upravuju jeho texturu, tak aby se mi líbil a zarezonoval s něčím uvnitř mě. To je pro mě takové znamení, že takhle to může znít, že to je TO ono.

Paralelně s prací na počítači hraju na basu a tvořím dronové plochy a riffy do již vytvořených částí. U basy si hraju hlavně s výsledným zvukem a hlavně zkreslením. Neustále proto kombinuju a měním efekty v pedalboardu. Je to neustálá honba za zlatým grálem zkresleného basového zvuku. Na konci pak do již hotových skladeb v počítači nahraju všechny basové stopy a jdu se trápit s mixem.

Novým prvkem u The White Leviathan bylo použití i terénních nahrávek, kdy jsem do pozadí každé skladby použil nahrávky moře a lodního motoru, které jsem nahrál na dovolené. Dvě skladby jsem poté ještě doplnil vysamplovanými zvuky z dokumentů o vraždění velryb.

Zaujal mne i cover alba, bílá prostě přitahuje pozornost.

O obalu jsem měl celkem jasnou představu už na začátku práce na albu. Věděl jsem, že s názvem a tématem alba bude bílá barva perfektně sedět. Pouze jsem řešil, zda použít nějakou malbu, nebo dřevoryt s tématem Moby Dicka či jiné velryby. Nakonec jsem se rozhodl pro použití fotografie vorvaně, kterou jsem barevně a graficky upravil tak, aby mi vyhovovala.

Na to bych navázal dotazem na současné logo Semai, to "trojúhelníkové". Moc povedené a originální. Kdo za ním stojí?

Za novým logem, stejně jako za tím starým, stojím já. Staré logo už nekorespondovalo se současným zvukem a hudebním směřováním Semai. Rozhodl jsem se proto, že to chce změnu. Přemýšlel jsem, jak mám logo pojmout. Chtěl jsem, aby se v logu odrážela geometričnost a strojovost, aby působilo jako nákres mechanizmu. Nakonec jsem k tomu přistoupil podobně jako k vlasní hudební tvorbě, kdy základem jsou určité bloky, které skládám k sobě a vrstvím je, vlastně je to taková vizualizace mé tvorby. No a do vrcholu loga jsem začlenil miniaturu původního loga jako upomínku na vlastní hudební kořeny.

Když se vrátíme k Moby Dickovi jako předloze, jak velký je Hastur čtenář?

Řekl bych, že jsem průměrný čtenář. Čtu si většinou po večerech, takže mám knihy vždy na dlouho. Jinak čtu vlastně pořád. Jednu knihu dočtu, vezmu další. Většinou čtu horrory a pak to prokládám severskou krimi, ale i dobrými humoristickými knihami, hudebními biografiemi, atd..

Jaké zaznamenalo album The White Leviathan ohlasy?

Objevilo se pár recenzí a ty byly zatím vždy kladné, což je super. Jinak se objevilo pár kladných ohlasů od fanoušků, a hlavně tvorbu Semai díky tomuto albu objevili i noví posluchači, což je pro mě asi největší plus. Je to tvorba pro malý okruh lidí, navíc v dnešní době je těžké nějak výrazněji zaujmout, pokud nespolupracuješ s nějakým zavedeným vydavatelstvím, které má zmáknutou propagaci. Já jsem dal album zdarma ke stažení na bandcamp a soundcloud a kromě rozeslání tiskovky pár webům jsem neudělal pro propagaci vlastně nic. Takže jakákoliv zmínka o Semai je pro mě ohromný úspěch.

Počítám, že se v ruchovém podzemí stále velmi dobře orientuješ. Která nahrávka tě v poslední době oslovila coby posluchače?

Abych se přiznal, tak to poslední dobou celkem flákám. Takže o nových věcech moc přehled nemám. Co mě zaujalo, tak poslední album Author & Punisher, MZ.412, Mahasonā, jinak jsem spíš objevoval zpětně starší nahrávky, které jsem neznal, třeba Scotta Walkera, Caspar Brötzmann Massaker, původní krautrockovou scénu.

Jsi dnes schopen říci, jaký bude další krok v diskografii Semai?

Úplně přesně to asi říct nedokážu, ale mám několik nápadů, které bych chtěl zrealizovat. Pravděpodobně se bude jednat o několik kratších nahrávek, na kterých bych chtěl postupně zpracovat jednotlivé dílčí prvky, se kterými pracuji. Takže by to v ideálním případě mohla být jedna dronová nahrávka, jedna industriální a jedna nahrávka řekněme noise/blacková. Ale uvidím, co z toho nakonec vyleze.

Moje díky za tvůj čas.

I já děkuji za tvůj čas, za zajímavé otázky a za prostor na Echoes zinu.