Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Honzo! Na různých vašich profilech o sobě píšete jako o kapele hrající muziku na pomezí hardcoru a metalu s českými texty. Proč jsou pro vás právě české texty důležité, když současnost jasně mluví anglicky?

Ahoj Jirko. Náš bývalý zpěvák Martin anglicky neuměl a čeština mu jednoduše šla líp do pusy. Na jednu stranu se říká, že anglicky dokáže nafrázovat písničku každý, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Často je navíc kamenem úrazu výslovnost, a s tou byl problém. Navíc by asi tehdy Martin zpíval něco, o čem by pořádně nevěděl, co je. Po čase Martina vystřídal Michal a nakonec Jirka. Ten sice anglicky umí, ale k nám už prostě čeština patří.

Je snadnější pro vyjádření našich myšlenek, myslíme, že pro lidi je pak i lépe zapamatovatelná. Navíc je to pro nás výzva. Není snadné napsat a nafrázovat česky text tak, aby to netahalo za uši. Vždycky, když se nám to povede, máme z toho velkou radost. Možná se nám tím zavírají dveře do zahraničí, ale kdo ví, třeba to někomu může znít exoticky. Podívej se na Rammstein, Aclys nebo Callejon, ty zpívají německy a kam to dotáhli.

Označil bys Something Like jako angažovanou kapelu? Je pro Tebe - třeba i jako fanouška jiných kapel - důležitý i mimohudební rozměr hudby, kterou tvoříte / posloucháte?

Vždycky jsem měl rád kapely, které měly co říct. Vyrostl jsem na Earth Crisis, Morning Again, Balaclavě, Kritický situaci, Heaven Shall Burn, Action a dalších. Zajímalo mě, o čem kapely zpívají. Sháněl jsem překlady textů, četl rozhovory, k některým kapelám jsem si vytvořil vztah, aniž bych je kdy slyšel. Nevím, jestli jsme angažovaná kapela, ale texty jsou pro nás stejně důležité jako hudba samotná. Snažíme se je psát o věcech, které nás zajímají a ukazovat lidem náš pohled na věc. Teď to bude znít jako tradiční klišé, ale určitě nechceme nikomu něco diktovat nebo někoho poučovat. Těší nás, když naše texty donutí někoho o nich přemýšlet a třeba ho v něčem inspirují.

Kapely mají velký vliv na svoje fanoušky a je spousta těch, které nejdou zrovna nejlepším příkladem. Upřímně, mě takové kapely ani moc nezajímají. Tedy ano, texty kapel a hlavně, jestli to ty kapely myslí i vážně a upřímně, to je pro nás i jako fanoušky důležité.

Mohl bys být trochu konkrétnější v tom, čím některé kapely nejdou zrovna nejlepším příkladem a co pro Tebe jako fanouška může být problém?

Když pominu nazi kapely, což je humus a nemá cenu o tom debatovat, nebo jim dokonce dělat reklamu vypisováním jejich jmen, tak mám na mysli to, čím se někteří prezentují (nejen) mimo pódia. Mně osobně je celý ten slogan „Sex, drogy a rock and roll“ dost proti srsti. Všechny ty rockové hvězdy a jejich drogové excesy, násilí, demolice hotelových pokojů atd. To všechno má vliv na jejich fanoušky, kteří je hltají a mají pocit, že tohle prostě k životu muzikanta patří, že je vlastně úplně v pohodě fetovat a něco ničit. Asi to neplatí u člověka, kterému je 30 a má na věci utvořený nějaký názor, ale určitě to má vliv na kluky, kterým je 16 a svým idolům leží u nohou. Vzpomeň si na Kurta Cobaina, když se zastřelil, kolik lidí z řad fanoušků ho chtělo následovat. Samozřejmě, byl asi nemocný, nemůžeme mu to dávat úplně za vinu, ale chci prostě říct, že nás, mladé lidi, ovlivňuje hudba hodně.

Já jsem měl to štěstí, že jsem se dostal ke skupinám, které měly a uznávaly jiné – pozitivní – hodnoty a jsem za to rád. Také to je ale asi i tím, že jsem je sám vyhledával. Když mi bylo 15, poslouchal jsem rap. Líbilo se mi, jak je kritický, ale na druhou stranu mi vadila ta prezentace většiny rapperů. Zlaté řetězy, pistole, děvky a zpívání jenom o sobě. (Jasně, všichni rappeři nejsou stejní, ale ten mainstream v tomhle jel.) Pak jsem se dostal k hardcoru a tam jsem se našel. Stačí si např. přečíst texty od Morning Again, jejich deska As Tradition Dies Slowly je pro mě pořád top, nebo třeba texty od Balaclavy nebo Kritické situace – určitě doporučuju!

U tématu ještě zůstanu, protože mě celkem zaujala poslední zpráva na vašem bandzounu, která se částečně dotýká uprchlické krize, ale i obecně způsobu komunikace mezi lidmi, často ovlivněné předsudky, strachem a nenávistí. Můžeš k tomu napsat něco víc?

Myslíš písničku Nejistota vlastních slov? Ten text jsme napsali, když byla uprchlická krize tématem č. 1, i když není primárně o uprchlické krizi. Ale bylo to, a pořád ještě je, dost vyostřené. Existujou v podstatě jenom dva tábory. Jedni jsou absolutně pro přijímání uprchlíků, druzí zase striktně proti. Víme ale, že život není černobílý. Lidi nejsou jenom špatní nebo dobří. Viděli jsme ten extrém na obou stranách a myslíme, že to je ten důvod, proč je zase na vzestupu fašismus. Je úplně normální, že někdo může mít strach, je nutné ho ale za to hned odsoudit? Takový člověk má na výběr jenom ze dvou stran, a když ho jedna zavrhne, obrátí se tam, kde mají pro jeho myšlenky pochopení a možná je časem ještě více zradikalizuje. Je jasné, že fašismus tady nemá co pohledávat, to je bez debaty! Je smutné, že existují lidé, kteří by hned všechny posílali do plynu. Na všechny nahlíží jednoduchou optikou. Většinou se jedná o lidi, kteří nevytáhli paty dál než za okresní město.

Myslíme, že někdy je lepší přibrzdit a vést diskuzi jiným způsobem, než toho dotyčného jednoduše sejmout. Ta komunikace prostě selhává a myslíme si, že to právě vede k radikalizaci společnosti. Ta písnička je také o tom, že se spousta lidí bojí právě ze zmíněných důvodů říct svoje názory a dusí je v sobě. Bojíš se něco říct, protože nevíš, jestli tím někomu neublížíš nebo tě za to někdo nezlynčuje, tak radši mlčíš a souhlasíš s davem.

Pokud jsem dohledal správně, kromě doposud aktuální desky MMXVI máte venku ještě o deset let starší eponymní věc. Jak dlouho vlastně fungujete a jakým hudebním vývojem jste si prošli?

Říkáme o sobě, že hrajeme od roku 2001, ale úplně jistí si tím nejsme. V roce 2006 jsme vydali naší první desku, na které je 7 písniček. Druhá deska vyšla před rokem. Důvodem, proč máme tak málo desek, jsou časté změny v sestavě. Z původní sestavy zbyl jen jeden člen. To je také důvod, proč na koncertech z desky Something Like nic nehrajeme. (I když je v plánu oživení jedné věci.)

Co se hudebního vývoje týče, na prvotině je znát vliv HSB, Undying, možná i Unearth, ale i trocha nu-metalu, což je dáno tím, že jsme tehdy každý poslouchali něco jiného. Nová deska je víc metalcorová, technicky vyspělejší a jsou na ní slyšet i vlivy mladších kapel, než jsou výše zmíněné.

Desku MMXVI jste si udělali sami, tím myslím po zvukařské stránce. Je dneska snazší nahrávat u sebe doma než někde ve studiu, nebo je to otázka pouze rozpočtu?

Je to dvousečná zbraň – nahrávat doma. Je fajn, že nejsi svázaný počtem pokusů, můžeš si hrát víc s aranžema, upravovat, měnit. Něco tě napadne, tak to donahraješ... Problém je v tom, že to pak trvá delší dobu. Nemusíš rezervovat týden ve studiu, za který musíš všechno stihnout, čas tě netlačí. Nahráváš sice v klidu, ale víš, že za dvě hodiny musíš končit, protože ti přijede babička nebo musíš naštípat dříví. Nic tě nenutí chvátat. Hlavní problém jsou finance. Řekli jsme si, že nemá cenu vyhazovat peníze, které nemáme. S penězma, které jsme měli, bychom desku lépe nenatočili. Zvuk by byl stejný a spousta nápadů by na desce asi nebyla.

S tím možná souvisí i to, že dneska hodně kapel vašeho formátu vydává už jen digitálně a do lisování cédéčka neinvestuje. Oproti tomu jste právě tady utráceli dost a digipak vypadá nejen díky grafice od Daniely velmi povedeně. Chtěli jste si udělat radost?

To jsi trefil úplně přesně. Původní plán byl takový, že to prostě nahrajeme, vypálíme na cédéčka. Vytiskneme k tomu jednoduchý booklet, a pak to budem prodávat za pár korun. David ale přišel s tím, že když už tu desku točíme po deseti letech a ty písničky se nám líbí, tak by byla škoda si tu radost neudělat. Možná to zní vzhledem k první otázce paradoxně, ale je to tak. Vždycky byl naším snem digipack, takže jsme nakonec ty peníze sehnaly a s výsledkem jsme moc spokojení. Je tam všechno, příjemnej cover, texty v bookletu, povídání k nim, prostě všechno, o čem jsme si původně mysleli, že si nemůžeme dovolit.

Funguješ v tomhle směru i opačně ve smyslu hudebního fanouška? Tím myslím, jestli kupuješ hudbu na fyzických nosičích, dokážeš ocenit, když někdo svou edici udělá fakt hezky?

Určitě, mám spousty cédéček a rád si kupuju novou muziku. Mám třeba komplet diskografii od Heaven Shall Burn (mrkni na jejich booklety a musíš uznat, že se fakt jedná o desky, které stojí za to mít doma), Unearth, Neaery, staré desky Earth Crisis, pak spoustu českých kapel (Action, Dussander, Den za dnem, Neurotic Machinery, Ethos of Nemesis, Balaclava, EHOF, Uprostřed pádu, Anime Torment a další), je toho moc. Vždycky si rád sednu, pustím desku, listuju bookletem, čtu si texty a kochám se. Je to skoro takový rituál, hehe. Když se mi nějaká kapela líbí, snažím se pořídit jejich nahrávky, naposledy mě zaujali němečtí Decon a musel jsem mít jejich deset let starý digipack. V těchto dnech už mi jde poštou jejich další počin. Na druhou stranu mě minula vinyl mánie. K tomu nemám vztah, chápu to, ale mám raději cédéčka. Určitě nebudu rušit svojí sbírku cédéček jenom proto, abych si jí sehnal na vinylu a mohl chodit otáčet desky, hehe. Pár vinylů mám, ale ne kvůli tomu, že to jsou vinyly. Buďto na jiných nosičích ty desky nebyly nebo se mi líbil např. průhledný vinyl, anebo jsem jednoduše potřeboval tu kapelu podpořit.

Nejsem ale svatoušek, spoustu muziky si také stahuji, to je pravda. Když se mi ale pak ta deska líbí, koupím si jí.

Když člověk začne číst vaše texty, vždycky dojde k závěru jakési úvahy nad stavem současné společnosti. Co byste vy označili jako největší problém dneška a co naopak myslíte, že se přeceňuje a třeba není tak hrozné, jak se o tom píše / mluví?

Pro mě osobně je nejdůležitější svoboda. Ta je pojítkem spousty textů na desce MMXVI. Těžko se to dá vyjádřit, ale svobodu beru jako osobní věc. Nemůžu být svobodný jenom proto, že někdo řekne: „Teď jsi svobodnej.“ Říká se to pořád, ale víme, že to tak není, že se smyčka svobody stahuje a je nám diktováno čím dál tím víc věcí. To je, myslím, velký problém, ta obrovská vlna informací, dezinformací a účelových informací. Asi se mě teď zeptáš, jak poznat, co je pravda a co ne. Odpovím, že to nevím. Snažím se vypnout a nesledovat televizi, zprávy, reklamy. Neříkám, že je to správná cesta, ale mně vyhovuje. Raději se snažím nenechat se tím ovlivňovat a nerozčilovat se. Pak se cítím svobodnější.

A druhá část otázky? Tedy co se podle Tebe spíš jako problém přeceňuje, než že by to skutečný problém byl?

Nevím, jestli teď odpovím přesně na to, na co se ptáš a asi se mnou dost lidí nebude souhlasit. Není to ani názor celé kapely, spíš můj osobní, ale mám pocit, že se lidi teď zbláznili okolo všech těch voleb a kampaní. Všichni se hádají a argumentují, proč je ta jejich strana nebo kandidát ten nejlepší. Přijde mi to jen jako další nástroj, jak rozeštvávat lidi. Řekl bych, že v tomhle případě přeceňujeme sílu a možnosti naší volby. Věřím, že i malá aktivní skupina dokáže velké věci, ale tady vstupujeme do hry, kterou moc neovlivníme. Nechci na nikoho apelovat, aby nevolil, nebo volil někoho konkrétního, je to vaše věc. Nechte si to ale pro sebe a energii vynaloženou na všechny ty hejty raději vražte do něčeho, co vám nebo vašim blízkým udělá radost.

Poměrně zajímavý osud má skladba Děkujeme, že na koncertech nekouříte, protože v období po vydání desky vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon. Co vy na to?

No, tu písničku jsme složili v roce 2012, ale pořád nás baví, proto na desce zůstala. On ten text tak úplně nepůsobí, ale opravdu jsme jím děkovali všem kuřákům, kteří nekouří v uzavřených prostorách. Jako nekuřáci ten zákon vítáme, ale raději bychom byli, kdyby žádný takový zákon nemusel být. Proto jsme tu písničku napsali. Chtěli jsme přimět lidi, aby o tom přemýšleli. Nakonec to musel vyřešit zákon, ale nebereme to jako výhru, spíše naopak...

Máš pocit, že namísto restrikcí a zákonů by se mělo víc apelovat na osobní odpovědnost každého z nás? Když to vztáhnu na to kouření, tak místo plošného zákazu naučit kuřáky, aby nekouřili tam, kde tím otravují nekuřáky?

Přesně tak, věříme, že výchova je lepší než nějaké restriktivní opatření. Je jednodušší problémům předcházet než řešit pak jejich následky. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se to jednou zlepší a lidé si budou zase o něco víc uvědomovat dopady svého chování, ať už se teď bavíme o kouření nebo o čemkoli jiném. Je to to, o co jsme se právě v případě textu k songu Děkujeme, že na koncertech nekouříte snažili. Chtěli jsme přimět lidi o tom přemýšlet. Ten text je možná provokativní, ale záměr byl právě takový.

Album MMXVI je na světě už vlastně víc než rok, takže se určitě nabízí otázka, kam kapela směřuje dál? Co chystáte?

V létě jsme natočili klip ke skladbě Vy víte, kdo jste, což je písnička o přátelství a ten klip je plný našich kamarádů. Hodně jsme se při tom bavili a nahrávání si užili. Pomalu začínáme skládat nové věci. Když říkám pomalu, tak opravdu pomalu, hehe. Je to trochu složitější, ale jelikož už nám není 16, tak řešíme takové ty všední radosti života, jako je bydlení, rodiny, děti, práce. Přes to bychom rádi vydali další desku dřív než za deset let. Samozřejmě chceme co nejvíc koncertovat. V plánu jsou nějaké koncerty v Německu, nějaké zajímavé u nás (např. Cross Fest). Určitě chceme všechno dělat tak, aby se hraní nestalo povinností, ale aby nás bavilo tak, jako teď, aby byl každý koncert jako výlet, během kterého 5 kámošů sedí v autě, baví se a večer dělají to, co je baví spolu nejvíc, hrajou koncert.

Jaké jsou pro kapelu, jako je vaše, možnosti, co se týče živého hraní, množství příležitostí, pozvánek, akcí a podobně? Někteří tvrdí, že akcí je dost, ale fanoušků málo, někdo zase vidí mnohem víc kapel než možností hrát.

Kapel je opravdu hodně a lidi si můžou dnes vybírat. Ale možností je určitě víc, než bylo dřív, je spousta skvělých lidí, kteří pořádají akce. Když tomu něco obětuješ, můžeš hrát koncerty na druhém konci světa. To je dnes mnohem jednodušší. Co se týče nabídek, tak dnes to funguje tak, že se musíš snažit i ty sám někam cpát. Těch kapel je spousta a všichni chtějí hrát. U nás je to tak půl na půl. Půlka koncertů jsou nabídky promotérů a půlku řešíme sami. Spousta koncertů funguje na přátelské bázi s ostatníma bandama, můžu zmínit např. Anime Torment, Daerrwin, Neurotic Machinery, La Groupe nebo třeba Ethos of Nemesis, Uprostřed pádu... to jsou kapely, ke kterým máme blízko jak hudebně, tak lidsky a zveme se navzájem. Myslím, že takhle to řeší většina kapel. Určitě se budeme snažit počet našich vystoupení navýšit. Na druhou stranu, neradi bychom se dostali do bodu, kdy bychom byli otrávení nebo nešťastní z toho, že musíme jet hrát koncert.

Honzo, dnes asi vše. Přeju vám jako kapele i Tobě osobně vše dobré a pokud bys rád něco dodal, sem s tím.

Jirko, my děkujeme za tuhle možnost a za zajímavé otázky. Ať se daří tobě i Echoes zinu.Chtěl bych vzkázat lidem tohle: Choďte na koncerty a choďte si je hlavně užívat. To, jestli bude koncert dobrý, záleží z velké části na vás. Určitě je příjemnější během koncertu propotit triko, než vystát důlek v parketách a bědovat, že vás bolí nohy. A jak říká náš kytarista Marcel, poslouchejte hudbu srdcem, ne jenom ušima!