Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím Somniate! Jak se daří?

Znáš to, rutinní black metal office. Mokrá sklepení, suchá vína, glorifikace pravého, útlak malověrných… Díky za optání. Pojďme na věc.

Kdy a koho napadlo založit Somniate? Jste vesměs všichni členové významných kapel, jaký prostor a význam Somniate zaujímá mezi ostatními projekty a kapelami? Jaká je vaše vize?

Nejraději bych přeskočil (ne)populární segment s popisem v duchu „potkali se u Kolína“, ale chápu, že alespoň v této fázi není úniku. Ve zkratce – na počátku byl Aleš Vilingr. Pro mě tehdy ještě bezejmenní Somniate začali v létě 2017, sestava se ustálila kolem roku 2018. Do konce onoho roku jsme zvládli složit kompletní materiál na debut. Cítili jsme s Alešem potřebu vyjádřit se k černější tváři metalu a nepřišlo nám vhodné dělat radikální skladatelské řezy v našich již existujících bandech. Na počátku jsme netušili, kam konkrétně nás proud zanese. Vše probíhalo velmi nenuceně. 

Ptáš-li se, zda jsme projekt či seriózní aktivita - Somniate považujeme za regulérní seskupení, byť nastavené funkčně odlišně od dalších personálně spřízněných počinů. Kromě stylové příslušnosti se Somniate vymykají mimo jiné formou skladatelského procesu. Desku jsme složili ve dvou pingpongovou metodou víceméně v poměru 50:50, nezřídka však výsledku pomohly aranže ostatních členů. Obecně jsem zvyklý dávat i očekávat mnohem menší míru autonomity – v BD či HE složí autor kompletní skladbu včetně partů všech okolních nástrojů, sám si výtvor otextuje a prezentuje ostatním jako de facto z 90% kompletní věc. Má to své výhody. Zde mi přišlo, že rozdílné skladatelské cítění napříč riffy v rámci dílčích kompozic celku prospělo. Přeskočím hippie vsuvku, že jsme v sestavě všichni na jedné vlně atd. atd. atd.

Těší mě být obklopen lidmi, kteří dokáží spontánně ctít jistý kvalitativní nadstandard.

Zaujal mě váš název, přičemž přiznávám, že onu ospalost z vaši hudby příliš neslyším. Váš sound je velice energický až divoký. Souvisí to s lyrickým konceptem vašeho debutu The Meyrinkian Slumber? Znamená to, že se plánují i další nahrávky a všechny se budou zaobírat dílem Gustava Meyrinka?

Název skupiny je pseudoanagram z písmen jména autora a titulu knihy. V případě „Golema“ je klid a odpočinek to poslední, co je se spánkem spojeno. Zda textově zůstane pouze Meyrink? Nikoliv. GM byl pro nás opěrným bodem a inspirací pro tuto konkrétní desku. Ač jsem si pohrával s myšlenkou dlouhodobějšího konceptu, na který se dotazuješ, vzhledem k autorově (úmyslné) repetitivnosti určitých témat napříč jeho celou prózou necítím potřebu rozvíjet tuto tematiku dále. V dalších nahrávkách se chci věnovat i nadále magickému realismu, kulisou bude jiný typ příběhu.

Čím vás zaujal román Golem, který by měl být osou alba? Je to jeho temnou atmosférou, jakousi snivou a nejednoznačnou náladou?

Ke knize jsem se dostal před skoro 15 lety? Netroufám počítat. „Golem“ uhrane nekolotočářským mysticismem a všudypřítomnou metaforou. Tísnivostí bez faktických prvků hororu. Dějem, který v nejnenápadnější odbočce rozkrývá to nejpodstatnější.

České publikum je patrně navěky prokleto werichovským císařovým pekařem – od hlíny a páry je „Golem“ pojetím látky vzdálen tisíce mil. Místo hliněného člověka zde stojí duševní koncept, jakási projekce genia loci, já na oko zaniklého a já žijícího. Od prvního setkání jsem ho poté četl mnohokrát. Ani s velkou dávkou sekundární literatury si netroufám říci, že jsem pochopil vše, jak bylo zamýšleno. Meyrink bral děj často jako pouhý prostředek vyššího sdělení a všechny jeho romány jsou svého druhu edukativní literaturou, s individuálním výstupem. Snažil se dosáhnout pro sebe i čtenáře jednoty s konceptem „já“.

Nedělám si iluze, že se na charakteru knihy nepodepsaly i jisté finanční motivy autora ve snaze si zajistit „podivnou“ literaturou živobytí. Ale upřímně, s takovým výsledkem – komu to zpětně vadí.

S ohledem na grafiku alba mě zajímá, zda se zaobíráte nejen romány a novelami pana Meyrinka, ale také kabalou, esoterikou… Tak jak samotný Gustav Meyrink?

Grafika alba je pro nás dílčím (a)tributem sdělení knihy, která vše inspirovala. Je třeba rozlišit mezi zájmem, estetikou a pózou. Na konci devadesátek byl k smíchu každý, kdo bral okultismus v hudbě smrtelně vážně. Dnes se oklikou morálně rehabilitoval trend šířit kolem sebe eso-balast, často jen jako rutinní dekoraci. Nebudu předstírat jakoukoliv faktickou erudovanost. Časopisový satanismus, kabala a malůvky kapel, které ani neví, co znamená sigil, který kdesi stáhly, mě nebaví.

GM byl jedním z pravých průkopníků novodobého mysticismu nad rámec rekreace. Tehdy stálo jmění obstarat si z různých konců světa opisy jakkoliv banální okultní literatury – rozhodně se nedalo říci, že šlo o pouhé hobby. Tomu se dnes nelze morálně ani kontextem doby snadno přiblížit. Tedy ne, do GM máme daleko.

Jak dlouho jste připravovali The Meyrinkian Slumber? Tuším za deskou hromadu práce a příprav. Než jste album poslali míchat a prohnat masteringem do věhlasného BST studia, pracovali jste s Honzou Kapákem. Jak se lišily přístupy a řešení obou pánů? Bylo těžké se dostat k BST?

Skládání a předprodukce ještě před náběry v Hellsoundu zabraly kompletně cca rok a půl. Spolupráce s BST začala tím, že jsem se Sébastienem řešil koncerty v ČR pro jeho hlavní band The Order of Apollyon. Z nich z jeho strany z logistických důvodů sešlo, přesto naše komunikace pokračovala dále ve smyslu spolupráce na našem debutu. Předprodukce se mu líbily, vše šlo v tomto ohledu velmi hladce. Nemusím zmiňovat, že jsem velkým fanouškem jeho skladatelské i produkční činnosti. Už v počátku jsme měli jasnou představu, že tato zvuková estetika je pro danou náladu tím nejlepším řešením a oslovíme jako prvního právě jeho.

Srovnávat Honzu Kapáka a Sébastiena není úplně možné a správné. U Honzy jsme nahrávali hrubé stopy nástrojů, jednalo se o to zachytit vše technicky a hráčsky korektně. Honza měl odlišnou klíčovou roli - za ním šla všechna základní práce se stopami, bez které se správného výsledku nelze v sebelepším studiu dobrat. 

BST pro změnu pracoval jako producent, který dal celku svůj osobitý háv a tvořil náladu a vyznění již nahraného materiálu. Zvuk si postavil dle svého takřka od nuly. Jeho sound není pro každého, polarizované názory v recenzích i komentářích nepřekvapí. Odmítá mnohá studiová dogma a vydal se vstříc neurvalosti. Nebojí se kombinovat renomované aparáty s lo-fi efekty, o které by si internetový expert neopřel ani kolo. Přijde mi klíčové, že jeho mixy zní „nebezpečně“, surově, ale paradoxně velmi čitelně i v komplexních aranžích.

V Čechách mi obecně chybí v extrémním metalu právě role producenta. Je zde několik schopných lidí, mezi které řadím právě Honzu Kapáka nebo Jindřicha „Otyna“ Tománka (Davos studio), kteří dokáží udělat kvalitní metalový zvuk. Jsou to pracovití, přátelští lidé, ale často si v našich poměrech kapela sama musí určovat vizi. Pro mnohé klad, záleží na úhlu pohledu. Nejedno studio si dnes rovnou řekne o referenční nahrávky, do kterých se má zadávající kapele trefit. V tom byla spolupráce s BST osvěžující – od prvního draftu měla deska svůj feel, který prošel až do výsledného mixu. Aniž bych si chtěl protiřečit, dostali jsme dostatek prostoru k řešení čehokoliv, co nám pro výsledek přišlo podstatné (k dobru či škodě věci). Tímto i dalšími faktory se produkce protáhla na delší dobu, než jsme si mysleli. Stálo to za to.

Ve stylu debutu cítím nejen blackovou naléhavost a jistou krutost typickou pro francouzskou scénu, rovněž i vlivy chaotického post/hardcoru. Je to pouze můj dojem nebo jste skutečně pustili do své hudby i kus tohoto svébytného hudebního stylu?

Jsem velký fanoušek tamní extrémní death i black scény, příbuznost s „francouzským“ vyzněním Somniate není překvapením. O vlivu osoby za mixážním pultem nemluvě. Za sebe preferuji spíše komplexní zlo a hrubou sílu, byť s dávkou svébytné melodie - za zmíněné post-metalové nálady je zodpovědný zejména Aleš, který častěji inklinuje k emotivnější a dynamičtější hudbě. Chtěli bychom v budoucnu v tomto duchu více experimentovat, aniž bychom ztratili řekněme „nezdravý“ feel.

Předpokládám, že jste dobu, kdy se nikam nesmělo, využili mimo jiné i tvorbě? Vznikají už zárodky nových skladeb Somniate?

Máme připravený lyrický koncept a jistý díl materiálu na další řadovou desku. Během lockdownu se řešily spíše organizační náležitosti stran vydání debutu. Jelikož šlo o CD, LP i MC formát najednou, bylo to často na plný úvazek. Velký dík Honzovi Fastnerovi (Lavadome Productions) a Standovi Vítkovi (Cloven Hoof), kteří v tomto náročném modelu jeli s námi.

Album vychází pod záštitou Lavadome Productions. Jedná se smlouvu na jedno album nebo plánujete delší spolupráci a v čem tato spolupráce spočívá?

S Lavadome jsme řešili vydání The Meyrinkian Slumber bez konkrétnější koncepce na věci příští - i když určitě jsme to obě strany braly tak, že první deskou Somniate nekončí. Vše se vyvinulo velmi přirozeně. S Honzou Fastnerem je perfektní spolupráce na lidské i profesní bázi. Pro desku udělal maximum na mnoha frontách, od layoutu po propagační aktivity – za nás bych byl rád za pokračování našeho snažení dále. Vysoce nadstandardní label i v kontextu mimo ČR, to samé platí pro Cloven Hoof.

Byť je v současnosti prakticky nemožné cokoliv dlouhodobě plánovat, co koncerty? Budou? Máte hodně nabídek?

Budou. Varianta studiového projektu nikdy nebyla reálně na stole, ač jsme v počátcích netroufali ostřeji odhadovat frekvenci a podobu live prezentace. Aktuálně máme napříč půlrokem několik klubových a festivalových akcí. Neplánujeme objíždět kolečka po všech sálech – budeme určitě preferovat kvalitu a přidanou hodnotu akce před kvantitou.

The Meyrinkian Slumber je venku. První ohlasy jsou velice pozitivní. Co bude následovat teď?

Tantiémy, Jan Becher, zahálka. Ne vážně - podpora desky živě, pokračování mravenčí práce za oponou. Zahájíme co nevidět předprodukci na další desku.

Děkuji za váš čas. Poslední slova patří Somniate…

Respekt a ovace komukoliv, kdo dočetl až sem. Tobě díky za zájem a prostor.