Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// CZECH (ENGLISH BELOW)

Seppe, buď zdráv! Jaký je to po těch letech pocit být zpátky se Supreme Conception? Mohl bys aspoň ve stručnosti nastínit, co všechno se dělo nebo nedělo mezi oběma nahrávkami?

Návrat se Supreme Conception je každopádně moc fajn, protože tato kapela byla pro mne od začátku hodně osobní věcí – určitá platforma pro realizaci vizí, které byly ve své době o něco odlišnější v porovnání s Despise nebo Imperial Foeticide.

Mezi Liturgy Of Spiritual Disturbance a Empires Of The Mind uběhlo neuvěřitelných 12 let a za tu dobu se toho událo doopravdy hodně. Odešel jsem z Despise a naskočil do slibně se rozbíhajících Heaving Earth, kteří se věnovali podstatně temnější verzi death metalu. Tato kapitola pro mě skončila poněkud předčasně, protože jsem v roce 2011 dostal pracovní nabídku ve Spojených Arabských Emirátech. A protože mne to vždycky táhlo do exotických krajů, neodolal jsem a podruhé v životě opustil střední Evropu. V Dubaji jsem nakonec strávil celkem šest let a na další dva roky se pak přesunul do USA.

Na muziku jsem ale nezanevřel a po zhruba čtyři roky jsem psal pro Pařát, což byla nesmírně zajímavá zkušenost, poněvadž jsem přišel do kontaktu se spoustou zajímavých kapel a lidí. A také jsem se za koncerty naučil cestovat do zahraničí, někdy i přes půl planety, když nebyla jiná možnost. Aktivní hraní mi však postupem času začalo chybět víc, než jsem si byl ochotný připustit. Takže jsem moc rád, že jsem potkal Martyho Meyera a že jsme se propracovali k reinkarnaci Supreme Conception.

S Martym jste se možná paradoxně potkali právě ve Státech, kde vás dělila viděno naší středoevropskou optikou poměrně slušná vzdálenost. Jak vypadaly první kroky na cestě k nové desce SC a jakou roli v tom sehrál Chris Basile z Pyrexia?

My jsme se s Martym trochu znali už z dřívějška, vlastně od doby, kdy nastoupil jako kytarista k Heaving Earth. Jirka Zajíc (tehdy bicí Heaving Earth) o něm neustále mluvil jako o neskutečně nadaném kytaristovi, co má rád technickou muziku, a první krok k budoucí spolupráci byl nápad, že právě Marty by mohl pomoct rozpohybovat situaci kolem plánované velké desky Imperial Foeticide. Když začalo být jasné, že k tomu nedojde, napadlo nás společně udělat novou nahrávku Supreme Conception. Marty už v té době měl nějaké vlastní věci připravené v šuplíku a Jirka Zajíc (bicí na prvním EPku Supreme Conception) a Frank Šerák (kytary na prvním EPku Supreme Conception) proti tomu nápadu nic nenamítali, takže jsme vrhli energii tímto směrem.

S tou Amerikou to bylo tak, že když jsem se přesouval z Dubaje do New Yorku, tak naprostou shodou okolností se Marty rozhodl jít to zkusit za velkou louži taky. Některé náhody mají určitou symboliku a tahle nás nakopla k tomu, abychom se do společného projektu pustili naplno, i když nás zase dělily tisíce kilometrů, akorát na jiném kontinentu.

V Americe jsme se setkali dvakrát – poprvé, když Marty s kamarády cestoval po jednotlivých státech a dorazili i do New Yorku. Toho jsme využili k nahrání kytarových stop pro potenciální bubeníky. Potřebovali jsme pro tento účel mít profesionálně připravené vodicí stopy a jelikož ani jeden z nás nebyl nijak kovaný v domácím nahrávaní, rozhodli jsme se jít do studia. O Chrisovi z Pyrexie jsem věděl, že doma takové studio má a dělá tam běžně na svých věcech, takže jsem se s ním spojil a domluvil termín na dobu, kdy Marty zrovna byl v New Yorku. Chris je fajn týpek a pro mne osobně byla pocta nahrávat u člověka, který je autorem Sermon Of Mockery nebo System Of The Animal a významně přispěl k NY BDM scéně. Jediným problémem byla extrémní zima, což pro kytaristovy prsty není úplně optimální :-)

Podruhé jsem pak letěl za Martym do Utahu, kde jsme ale spíš než tvorbu či nahrávaní řešili další kroky. Já už jsem se tou dobou chystal na návrat do Čech a Marty začal mít podobné tendence, takže jsme během výletů po místních kaňonech debatovali, jak tomu budoucí plány přizpůsobit.

U Heaving Earth není Marty v pozici výhradního skladatele, což ale v případě novinky Supreme Conception neplatí. Jaká to byla zkušenost? Předpokládám, že Ty jsi ho ze své pozice nijak nesvazoval.

Máš pravdu, Martyho jsem nijak nesvazoval, nebyl důvod – on měl jasnou představu, jak by měla jeho muzika znít a já jsem to maximálně respektoval. Naše fungování je založeno na důvěře, že oba víme, co děláme. Hodně o věcech debatujeme a navzájem se ovlivňujeme, ale v podstatě se potkáváme někde na průsečíku svých představ.

Martyho chápání muziky je od toho Frankova hodně odlišné – a to teď nemyslím nijak zle vůči žádnému z nich – a v tom spočívala ta nová zkušenost: tvořit s někým, kdo přisel z jiného hudebního zázemí a skládá diametrálně jinak, než jsem byl zvyklý. Bylo to velmi obohacující. Navíc to vidím tak, že pokud jsem v kapele s lidmi, kteří jsou talentovaní a mají nějakou vizi, tak proč jim do toho kecat, jestliže se naše představy navzájem nevylučují? A v tomto směru jsem moc rád, že se do Supreme Conception zapojili tak výjimeční kytaristé a skladatelé, jako byl v minulosti Frank Šerák (ex Garbage Disposal, ex Intervalle Bizzare) nebo teď Marty.

A v neposlední řadě nemám úplně chuť naskakovat na nějaké retro vlny nebo se utápět v nostalgii po „zlatých časech“ brutal death metalu nebo death metalu jako takového. Raději dívám do budoucnosti. Čili v tomto směru mě práce s Martym, který je přece jen generačně jinde, dost baví. A maximálně mi vyhovuje to, že se Supreme Conception někam hudebně posouvají. Protože to je přesně to, co od technického death metalu, respektive od progresivněji pojaté muziky obecně, očekávám.

K tomu posunu mi naprosto skvěle pasuje výborný obal, ohledně kterého jste oslovili Oriona Landaua. Jaká to pro Tebe byla zkušenost? Měl od vás nějaké zadání pro svou práci?

S Orionem se pracovalo hodně dobře, je to profík. Chvíli nám trvalo, než jsme na něj sehnali funkční kontakt a spojili se s ním, ale pak už to šlo relativně hladce a komunikace fungovala. Což se nám v minulosti ne vždy dařilo – bud nám grafici nereagovali nebo neměli čas. Takže v tomto směru nám sázka na Oriona vyšla. I proto, že má k podobné muzice blízko a není pro něj problém se na kapelu naladit.

Zadání jsme mu dali poměrně detailní – nejprve jsme mu nastínili myšlenkový rámec Empires Of The Mind a poslali texty společně s hotovou muzikou. Ta koncepce se mu očividně zalíbila a diskuze o vizuálech se tím hodně zjednodušila. Nakonec nám udělal obaly dva – jeden pro singl Harboring The Fractured Transcendence a druhý pak rovnou pro celé mini. A myslím, že se mu v obou případech povedlo vystihnout podstatu toho, čeho jsme chtěli po vizuální stránce docílit.

Každopádně se nám hodně osvědčilo ho na začátku co nejvíce seznámit s nahrávkou a s ní související filozofií, a teprve pak řešit první konkrétní motivy. A nakonec mu nechat relativně volnou ruku v tom, jak ty naše představy bude interpretovat. Pak jsme ladili už jen detaily. Celkově jsme tedy spokojeni a myslím, že ty jeho obaly pro Supreme Conception nijak nezaostávají za těmi, co udělal pro podstatně větší kapely.

Z tohoto pohledu mi přijde škoda, že podle dostupných informací má album vyjít pouze digitálně, protože na streamovacích platformách podle mě nevynikne naplno. Plánujete, že byste Empires Of The Mind vydali i na nějakém fyzickém formátu?

To nám samozřejmě taky, ale někdy v budoucnu fyzická verze určitě bude. Empires Of The Mind mělo původně vyjít v různých formátech u regulérního labelu, nicméně jsme neměli jistotu, že by termín vydání padl ještě do letošního roku. Byli jsme tedy postaveni před volbu – buďto tu nahrávku vydat digitálně i fyzicky u labelu, ale nejspíš až někdy příští rok, nebo ještě letos, ovšem sami a pouze digitálně.

Rozhodli jsme se pro druhou variantu, protože pro nás bylo důležité vypustit Empires Of The Mind ven ještě letos, a pokud možno co nejdříve. Příští rok se budeme chtít zaměřit už na nové skladby a případně i hrát živě. Teď se tedy maximálně věnujeme propagaci Empires Of The Mind, aby se Supreme Conception dostali k tomu správnému publiku. To si dokážeme relativně ohlídat ještě sami (s pomocí pár dalších lidí), ale distribuci fyzických nosičů budeme v budoucnu potřebovat nechat na někom jiném. Ale určitě to bude jeden z dalších kroků.

V minulé odpovědi jsi zmínil myšlenkový rámec nahrávky a podle mě stojí zato jej zmínit podrobněji. Čím se Empires Of The Mind zabývá, pokud jde o texty? Z jakých zdrojů jsi čerpal a co bylo pro Tebe tím prvním impulzem začít se zaobírat právě touto tematikou?

Já to mám s texty tak, že se většinou na nějakou dobu ponořím do tématu, které ve mně rezonuje. Hodně si k němu načtu, probírám jej s jinými lidmi a přemýšlím o něm, když vyrážím ven na túry či pěší výlety. To mne pak napadají nejrůznější věci, které si průběžně zaznamenávám a na kterých pak stavím. Nicméně ta témata nejsou nahodilá, dlouhodobě mám plus minus jasno, jakým směrem chci ve svých kapelách či projektech jít.

Pokud jde o Supreme Conception, tak tam chci mít vždy koncepční texty. Ne ve smyslu nějakého příběhu nebo dokonce ságy, nýbrž koncepční ve smyslu jednotícího tématu a myšlenkového rámce. Zatímco texty na Liturgy Of Spiritual Disturbance měly spíše filozoficko-duchovní podtext (jak napovídá název), Empires Of The Mind jde daleko racionálnějším směrem. Název vychází z citátu Winstona Churchilla, že impéria budoucnosti budou impéria mysli. V textech se dívám na roli vědy, technologie a poznání obecně v kontextu vývoje civilizace a lidského druhu jako takového. A svým způsobem vzdávám hold nejrůznějším vizionářům, díky kterým se naše civilizace neustále posouvá dopředu. A rovněž se zaměřuju na negativní roli nejrůznějších náboženství, ideologií a předsudků, jejichž dogmata nejen nedávají absolutně žádný smysl (kromě umožnění spolupráce napříč velkými skupinami lidí), ale taky stály spoustu lidí život. Zároveň mě ale zajímají i otázky, kam vlastně jako lidstvo směřujeme? A co během evoluce zapříčinilo, že lidská mysl funguje tak, jak funguje? Co všechno ještě o lidské mysli nevíme? A kde jsou limity našeho poznání?

V tomto směru mi byla obrovskou inspirací knížka “Homo Deus” od Yuvala Harariho. Chvílemi provokativní, ale nesmírně inspirující čtení. Mohl bych ještě jmenovat další tituly, ale “Homo Deus” byla pro Empires Of The Mind zásadní.

Jak moc je v tomto ohledu pro Tebe zajímavá či inspirativní doba, kterou právě všichni prožíváme? Díváš se na směřování společnosti spíš pozitivně, nebo převládá obava, kam se to celé řítí?

Docela dost, abych pravdu řekl. Mám dojem, že ještě před dvěma lety jsme jako (západní) společnost byli v takovém až moc spokojeném módu. Většina věcí tak nějak fungovala, spousta lidí se měla v porovnání se zbytkem světa dobře a leckdo mohl nabýt dojmu, že dobře už bude napořád. Jasně, byly tu různé „kauzy“ a témata, co otřásala médii (hlavně těmi sociálními), ale v porovnání s 20. stoletím, ve kterém proběhly dvě světové války, takzvaná komunistická revoluce, hromady genocid atd., byly potíže prvních dvou dekád 21. století tak trochu jiného charakteru a významu, kulantně řečeno. A nebylo těžké podlehnout pocitu, že přes občasné přešlapy jdou věci v podstatě dobrým směrem.

A pak do toho přišlo něco, co málokdo čekal. Ted neřeším virus jako takový (při vší úctě k obětem a lidem, kdo pomáhali a pomáhají) – možná i proto, že během let, kdy jsem pracoval v regionu Blízkého Východu a Afriky, jsem se setkal s jinými reálnými problémy jako byla epidemie Eboly, Arabské jaro nebo kolapsy měn v zemích jako Egypt nebo Angola, což si málokdo na Západě dokáže představit – jako spíš ty reakce. Zaujaly mne hlavně dvě věci – naprosto nečekaná vystrašenost některých lidi, která odhalila křehkost a potenciální zranitelnost lidského druhu. A pak využití vědy a technologií k nalezení řešení. A to se našlo v porovnání s minulostí rychle, což jen potvrzuje, že máme způsob, jak podobné problémy řešit, a že jsme se za posledních 100 let (snad) někam posunuli.

Myslím, že jsme na určité křižovatce. Buďto se jako lidstvo posuneme na novou úroveň, nebo to půjde do kytek. To je volba, kterou teď máme.

Každopádně potenciál se posunout dál tu je. Vývoj vakcín proti novým nemocem jen potvrzuje, že se z nemocí stává „technický problém“, namísto osudové rány. Možná veřejným míněním hýbou různá lokální témata, ale ta nemůžou překrýt fakt, že tento rok proběhly rovnou dva civilní lety na hranici kosmu – teď mám na mysli Bransona a Bezose. Můžeme si o těchto dvou lidech myslet své, ale je potřeba se dívat do budoucna a posouvat hranice možného, ne se zacyklit ve stávajícím stavu. Takže ano, nějaká naděje tu podle mě je.

Na druhou stranu, některé současné problémy jsou naprosto reálné a závažné, zejména to, co jsme za posledních 100 let s touto planetou udělali a jak o ní přemýšlíme. Jako živočišný druh jsme tento svět změnili víc, než si uvědomujeme. Ale pořád je šance, že s tím dokážeme něco dělat – problémy reálně řešit, a ne se jen modlit a doufat, že to za nás udělá někdo jiný. Nebo že nezáleží na tom, co děláme teď, protože ten pravý ráj přijde teprve po smrti a mimo tento svět. To je naprostá hovadina a z mého pohledu alibismus.

Homo Sapiens má v sobě něco skvělého, ale zároveň něco hrozně zkaženého… Čili si netroufám odhadnout, kam to celé půjde.

Vaše aktuální EP nabubnoval Aaron Stechauner, což vlastně nevím, jestli byl prvotní plán, nebo výsledek nějakého výběru. Jak k této spolupráci došlo a jak jej plánujete nahradit na živých vystoupeních, pokud nějaká plánujete?

Pokud si dobře vzpomínám, že ten nápad angažovat někoho známého přisel celkem přirozeně, když už neklapla ta práce s bicíma Johna Longstretha v rámci Imperial Foeticide. S Martym jsme se shodli, že přesto – a nebo právě proto – oslovíme pár bubeníků, kteří by ty nové songy pro Supreme Conception mohli ještě více nakopnout a posunout celkově na další úroveň. Spousta špičkových bicmanů se na podobné spolupráce nechává celkem standardně najímat, ať jde o živé hraní či nahrání desky, takže nebyl důvod tohoto modelu nevyužít.

Dali jsme tedy dohromady krátký seznam lidi, které jsme chtěli kontaktovat. Marty konkrétně o Aaronovi hodně mluvil – v návaznosti na jeho angažmá v Rings Of Saturn – takže jsme začali právě u něj. Aaron pak zareagoval celkem rychle a zbytek už je historie. Každopádně jsme za to rádi, protože do toho vnesl své hudební přemýšlení.

Živá vystoupení časem plánujeme a pozici bubeníka budeme samozřejmě muset vyřešit. Aaron to pochopitelně nebude, ale nastavenou laťku určitě snižovat nechceme. V extrémním metalu to bez excelentního bicmana ani nejde – a v technickém death metalu už vůbec ne. Takže budeme potřebovat sehnat střelce, který předvede prvotřídní výkon naživo a zároveň posune novou muziku dál i na nahrávce.

Díváš se na budoucnost Supreme Conception pouze z pohledu aktuálního nového EP a snad i nějakých koncertů, nebo se už díváš dál? Dojde někdy na dlouhohrající desku?

Ta vize je tentokrát už dlouhodobější. Marty má rozpracovaný nový materiál a během příštího roku budeme chtít jít znovu do studia a posunout se zase o kousek dál. Nad koncerty přemýšlíme taky, ale to bude zřejmě taky otázka až příštího jara. Ale ty skladby z Empires Of The Mind si říkají o živé provedení a ta představa mi už teď zvyšuje tep. Takže jakmile skončí “ostrá fáze” propagace Empires Of The Mind, zaměříme se na rozšíření sestavy, abychom mohli začít koncertovat.

Co se týče dlouhohrající desky, tak tu budeme chtít udělat taky. Nějaké nápady se nám už rýsují a já osobně se už nemůžu dočkat, až na ní začneme makat naplno a uvidíme, jak nám to roste pod rukama. S Empires Of The Mind jsme načerpali nějaké zkušenosti a tu nahrávku chápeme jako určitý odrazový můstek pro věci další. V době, kdy jsme s Jurgenem a Frankem tvořili Liturgy Of Spiritual Disturbance, jsme nějakou budoucnost neřešili a Supreme Conception byla taková naše srdcová bokovka. Během následujících let se ale některé věci změnily a já sám jsem přehodnotil svůj přístup k fungování v kapelách. Nechci už dělat nějaké jednorázové záležitosti nebo věci jen tak napůl, ale fungovat spíš dlouhodoběji a lépe, nechat tvorbu procházet nějakým vývojem a současně se někam posouvat. Cílem je ze Supreme Conception udělat fungující kapelu se vším všudy.

Znamená to, že po všech těch letech v zahraničí zůstáváš v Česku? Co všechno pro Tebe znamenalo Tvoje zahraniční angažmá ať už z pohledu zkušeností a vnitřního obohacení, ale i ztrát a zklamání? Jinak děkuju moc za rozhovor. Drž se!

Dobrá otázka! Nějakou dobu v Česku určitě zůstanu, ale dokážu si představit i to, že ještě někdy kotvu zvednu. Přece jen život je krátký a tato planeta hodně velká. Ale v dohledné době to zřejmě nebude. Přece jen tu mám okruh kamarádů a lidí, se kterými mě baví dělat muziku. Čímž se dostavám ke druhé části tvé otázky.

Těch osm let v zahraničí mi dalo hrozně moc. Nebylo to poprvé, co jsem vycestoval, protože v 16 letech jsem dostal stipendium na dva roky ve Velké Británii, čili to nebylo zas tak těžké se vydat znovu za dalším dobrodružstvím. A jsem moc rád, že jsem měl možnost poznat natolik specifické oblasti, jako byly Emiráty nebo USA. Nebudu zapírat, první rok na Blízkém Východě nebyl jednoduchý, přece jen šlo o kulturně celkem odlišnou oblast a člověk musel rozklíčovat, jak fungují základní věci. Ale to mne na tom právě lákalo. Druhý rok už byl v pohodě a od třetího roku to byla pecka. Rozhodnutí strávit šest let v Dubaji určitě nelituju – poznal jsem lidi, co bych nikdy nepoznal. Zažil věci, o kterých by se mi za normální situace ani nesnilo. Navštívil země jako Omán, Jordánsko, Irán, Keňa nebo Nigérie, o cestách do Asie nebo do Istanbulu ani nemluvě. A v podstatě se mi potvrdilo, že všude jsou fajn lidi a že většina z nich řeší hodně podobné každodenní problémy, jako lidé v takzvaném „našem civilizačním okruhu“. Až na skutečnou bídu, kterou je těžké si představit, dokud ji člověk nevidí na vlastní oči. Lidsky se tedy jednalo o nesmírně obohacující zkušenost. Plus se mi tam narodily obě děti, takže to celé pro mě dostalo ještě jiný rozměr.

S Amerikou to bylo o něco složitější. Ty dva roky poblíž New Yorku mi umožnily poznat americkou kulturu na vlastní kůži a musím říct, že mi to úplně nesedlo. Jistě na tom měla svůj podíl i práce pro centrálu americké korporace, ale ani obecně si nedokážu představit, že bych v USA fungoval dlouhodobě. Život v USA je všechno jen ne jednoduchý, pokud člověk nemá opravdu hodně peněz. Na druhou stranu, ta příroda je tam prostě úžasná a na cestování to tam nemá chybu. Ale jinak musím říct, že Evropa je v porovnání s USA zlatá. Pokud bych měl přesto volit, pak bych si k žití na severoamerickém kontinentu vybral spíše Kanadu. Tam už věci fungují víceméně tak, jak je známe odsud.

A co mi to vzalo? Určitě možnost se aktivně angažovat v muzice, ačkoliv i tak jsem aspoň čtyři roky psal na dálku pro Pařát. Ale třeba odchod z Heaving Earth jsem nesl celkem těžce – to byla asi největší oběť. A samozřejmě zpřetrhání některých přátelských pout, ke kterému v průběhu těch let došlo. Sice jsem se naučil létat na festivaly a koncerty do jiných zemí, ale přece jen možnost fungovat v rámci nějaké konkrétní hudební scény na intenzivnější bázi nelze nahradit. A to je jeden z důvodů, proč jsem rád, že jsem zpět.

Díky moc za rozhovor!

// ENGLISH

Hello Sepp! How does it feel to be back with Supreme Conception after all these years? Could you at least briefly mention, what happened of did not happen between both our recordings?

Being back with Supreme Conception is amazing because this band has been quite a personal affair for me since the inception – a platform to pursue visions that were somewhat different to what Despise and Imperial Foeticide had been doing.

There is a 12 year gap between “Liturgy Of Spiritual Disturbance” and “Empires Of The Mind” and many things happened during that time. I left Despise and shortly joined the up-and-coming Heaving Earth who were playing a much darker sort of death metal. That chapter ended a bit prematurely for me, as I got a job offer in the United Arab Emirates in 2011. And since I had always wanted to live abroad and travel to exotic parts of the world, I could not resist and for the second time in my life I left the central Europe. I ended up spending six years in Dubai, and then two more years in the US after that.

I did not quit music entirely though – for about four years, I was writing for the Parat mag. That was a fantastic experience because I was able to meet many great bands and people as a result. In addition, I started traveling to concerts and festivals abroad – and sometimes this even meant flying across a half of the world. Over time, however, I started missing being in a band, more than I thought I would. Hence I am really glad that I met Marty Meyer and that we ended up resurrecting Supreme Conception together.

Paradoxically, you met with Marty in the United States, where was a great distance between you. What the first steps on the way to the new SC record looked like and what role did Chris Basil from Pyrexia play in it?

Marty and I knew each other from earlier, actually since he became a new Heaving Earth guitarist. Jirka Zajic (drums, Heaving Earth that time) had talked a lot about him and said he was an amazingly talented guitar player who liked technical music, and the first idea was that Marty could help get the staled Imperial Foeticide full-length album moving again. When it became clear that this was not going to happen, we switched our thinking towards doing a new Supreme Conception record instead. Marty had had some material ready in his drawer and Jirka Zajic (drum programming on the first Supreme Conception record) and Frank Serak (guitars on the first Supreme Conception record) did not object that I do the new Supreme Conception record with Marty, so we basically focused our energy this way.

The US part of the story started with me moving to New York after the years in Dubai. And by a huge coincidence, Marty decided to try his luck in the US as well at the same time. I think some coincidences carry a bit of symbolism, and this was clearly one of them – it was yet another trigger for us to get much more serious about the new Supreme Conception record, despite the fact that we were still going to be thousands of kilometers apart, only on a different continent.

We met twice while in the US. The first instance was when Marty was doing a road trip with a few friends around the US and stopped in New York along the way. We used that time to record demo guitar tracks for all the new songs, so that we had something in hand for prospective drummers to work with. Neither of us was experienced enough in home recording, or even equipped for that at the time, so we decided to go to a studio for purpose. I knew that Chris Basile from Pyrexia a had recording studio that he was using for his music, so I contacted him, and he agreed to help us out. Chris is a great guy and for me it was an honor to record with the man who was behind “Sermon Of Mockery” or “System Of The Animal” and one of the pillars of the NY BDM scene. The only issue was the extremely cold weather at the time, which is not quite optimal for guitarists’ fingers :-). But we managed regardless.

The second time we met was in Utah, but rather than writing new music or recording new music we focused on the next practical steps. I was already one foot out of the US and transitioning back to Europe, and Marty started having the same tendencies. So, during the hikes around the canyons there, we started debating how to adjust our plans accordingly.

Marty is not in the position of exclusive composer at Heaving Earth, which is not the case of new Supreme Conception album. What was the experience like? I assume you didn’t restrict him from your position.

You are right, I was not trying to limit Marty in any way, there was no reason for doing that – he had his own idea on how his music should sound and I respected that. There is a lot of trust in how we operate. We discuss things a lot and influence each other, but we both trust that the other one knows what he is doing. And we always found a common ground.

Marty’s understanding of music is different to that of Frank Serak (ex Garbage Disposal, ex Intervalle Bizzare) – and I do not mean it in a bad way with respect to either of them. And that was the new experience: to craft music with someone he had come from a different background and had a writing style that was very different to what I had been used to. It was a very enriching experience. Also, if I am in a band with people who are talented and have a vision, why I should I tell them what to do? Especially if our visions are compatible and we can make it work? From that perspective, I am really glad that I have been able to work with such incredible guitarists and unique writers like Frank in the past andyed Marty now.

Last but not least, I have very little appetite in general to jump on any retro waves or to be nostalgic about the “good old times” of brutal death metal (or death metal as such). I prefer to look forward. In that sense, I really enjoy working with Marty who is also from a slightly different generation than me. And I am really happy that Supreme Conception is moving forward as a result of that. Because that is exactly what I would expect from technical death metal, or from more progressive music in general.

An excellent artwork, which you approached Orion Landau about, fits me perfectly to music progress. What was the experience like for you? Did he have any assignments for his work from you?

It was really good working with Orion, he is a real pro. It took us a while to find a working contact to be able to reach out to him, but once we did things went smoothly and the communication was great. Which had not been the experience we’d made with some other graphic artists in the past – often they would not respond at all or said they were fully booked. So from that perspective, our bet on Orion has worked out really well. And since he’s close to this type of music, I think it was easier for him to understand what we were after as a band.

We did outline things to him in quite a bit of detail – to start with, we explained the concept behind “Empires Of The Mind” to him and sent him the music and all the lyrics. He liked it all and I think that made the discussion about the artwork much easier. He ended up creating two distinct artworks for us – first for the “Harboring The Fractured Transcendence” single and the other one for the mini album itself. I think he really hit the nail on the head with both, as both artworks are spot on.

What worked really well was to make sure that he understood our intentions with the record and the concept very well right from the beginning. Only after that we started talking about specific ideas. Then we let him interpret all the ideas in his own way, without us directing the process too much. And in the end, we only needed to fine-tune the details. It was a great experience working with him and we believe that those artworks he did for us are pretty comparable with what he had done in the past for bigger bands.

From this point of view, it is a pity for me that, according to the available information, the album should only be released digitally, because in my opinion it will not stand out fully on streaming platforms. Do you plan to release Empires Of The Mind on some physical format?

We are not too happy about the lack of the physical format either, but there will be at least CDs at some point in the future. “Empires Of The Mind” was initially supposed to go out via a label in various formats, but there was no certainty around the release date through that label and whether the record would go out this year at all. So we had to make a choice – either to wait for the label to release the record digitally as well as on CDs, but most likely not until 2021, or get the mini out this year ourselves, though only in the digital format.

We decided for the second option, as it was really important for us that “Empires Of The Mind” goes out this year, ideally sooner rather than later. The reason being that we will want to focus on new material the next year and hopefully on playing live as well. So at the moment we are putting all our efforts towards pushing Supreme Conception in front of the right audience as much as possible. While we can take care of the promotion activities (with the help of a few other people), we’ll need someone else’s help with the production and distribution of physical copies. But it will surely be one of our next steps.

You mentioned the thought framework of the recording in the last answer, and I think it's worth mentioning it in more detail. What does Empires Of The Mind deal with when it comes to lyrics? From what sources did you draw and what was the first impulse for you to start dealing with this topic?

The way I work on lyrics is that I really dive deep into a certain topic that resonates with me. I read a lot about that topic, discuss it with other people and think about it intensely during my walks or hikes. That’s when I come up with various ideas that I write down, and later on I use them as a basis for the lyrics. But those topics or themes are not random. Long-term, I am more or less clear on the direction of the lyrics for each of my bands or projects.

As far as SUPREME CONCEPTION is concerned, that’s where I always want to have conceptual lyrics. Not in form of a story or even a saga, but rather in terms of an underlying theme or thought framework. While the lyrics on “Liturgy Of Spiritual Disturbance” had philosophical-spiritual undertones (as the EP title implies), “Empires Of The Mind” goes into a more rational direction. The title itself is based on a quote by Winston Churchill that “empires of the future will be empires of the mind”. In these lyrics I am looking at the role of science, technology and knowledge in general in the context of the evolution of our civilization and the human species as such. And in a way, it is also a homage to all the visionaries because of whom the humankind has been moving forward.  But I am also looking at the negative role of the various religions, ideologies or prejudices, whose dogmas do not make any sense at all (except for enabling cooperation across large groups of humans) and have also cost a lot of people their lives. At the same time, I am really interested in questions related to where the humanity is headed. What, during the evolution, caused that the human mind operates the way it does? Or what is it that we do not yet know about our mind? And where are the limits of our understanding?

In this sense, a book called “Homo Deus” by Yuval Harari has been a huge inspiration to me. At times provoking, but highly inspiring reading. I could name a few more books but it was “Homo Deus” that was really essential for “Empires Of The Mind”.

How interesting or inspiring is this time that you are all going through? Do you look at the direction of society rather positively, or is there a fear of where the whole thing is going?

Quite a bit, to be honest. It looks to me that two years back, the (Western) society was in quite a complacent mode. Many things worked just ok, many people were quite well off compared to the rest of the world, and one could easily start thinking that this was going to last forever. Yes, there were various “issues” and topics that were rattling the media (especially the social ones) but if you compare those with the 20^th century and its two world wars, the so-called communist revolution and the various genocides etc., the issues of the first two decades of the 21^st century were a “bit different” and of a different scale, if you see what I mean. It was not too hard to think that despite missteps here and there, the world was headed in a reasonably good direction.

Then something happened, something that not many people anticipated. And I do not mean the virus as such necessarily – maybe also because of the fact that when I worked in the Middle East and Africa region, I witnessed some other very real problems like the Ebola epidemics, the Arab spring or currency collapses in countries like Egypt or Angola, things that not many people in the West can really imagine – but rather the reactions to the virus. I found two things fascinating – the absolutely unexpected fear that some (in general very healthy) people showed, which I think revealed certain fragility and potential vulnerability of the human kind. And then the application of science and technology to deal with the virus problem. And the fact that a solution was found so quickly – which only proves that we now have the way to solve similar problems and that we have (hopefully) progressed over the past 100 years.

I think we are at a cross-road of sorts. As a civilization, we either move to a next level, or it all goes south. That’s the choice ahead.

But I think it is possible to move forward and to the next level. The developments of vaccines or cures for various diseases just confirms that most diseases are becoming a “technical problem” rather than an inevitable fate. There may be local themes dominating the various public debates, but even those can’t really overshadow for example the fact that there were two private flights to the edge of cosmos this year – and I am referring to Bezos and Branson here. One may not like these two men, but I think it is important to look into the future and push the limits of the possible, rather than getting stuck in the past. So yes, I think there is some hope.

At the same time, there are some real and serious problems, such as what we have done with this planet over the past 100 years, and how we think about it. As a species, we changed the world more than we realize. But I think there is still a chance to do something about it – to deal with problems, instead of praying and hoping that someone else will do that for us. Or thinking that it does not matter what we do in this life and world, because the true paradise will only come in the afterlife and outside this world. That is an absolute bullshit and just looking for excuses.

There is something great about Homo Sapiens, but also something very rotten about it. So I don’t dare to guess where this will all lead.

Your current EP was drummed by Aaron Stechauner, which I don't really know if it was the initial plan or the result of a selection. How did this collaboration come about and how do you plan to replace it in live performances, if any?

If I recall this correctly, the idea to approach someone established came to us quite naturally after all the fruitless discussions about doing something with the drums that John Longstreth had done for IMPERIAL FOETICIDE. We agreed that despite of that failed effort – or maybe because of that – we’d contact a few drummers who would give the new SUPREME CONCEPTION songs further boost and elevate them to the next level. It’s quite a standard thing for many seasoned drummers to get hired for such session work, whether that involves live shows or recording. So why not try that as well?

We came up with a short list and given how much Marty spoke about Aaron in particular – because of his time with RINGS OF SATURN – we contacted him first. Aaron responded quite quickly, and the rest is a history :-). We are very glad that it worked out because his way of thinking influenced the final shape of the songs.

We are planning to become live act and will obviously need to figure out who will play the drums. It clearly won’t be Aaron but we don’t want to lower the bar. You can’t really play extreme metal and not have an excellent drummer – especially if you are a tech death band. So we will need to find someone sick, whose live performance will be kick ass and who would be able to elevate the music in the studio as well.

Are you looking at the future of Supreme Conception only from the point of view of the current new EP and perhaps even some concerts, or are you already looking ahead? Will there ever be a full-length record?

This time around, the outlook is a more long-term one :-). Marty has already been working on some new material and we will want to hit a studio during the next year and move forward. We are thinking about live shows as well, but that’s probably a question of spring 2022. But the songs from “Empires Of The Mind” really deserve to be performed live, and the idea makes my blood run faster :-). So as soon as the “hot phase” of the promo campaign for “Empires Of The Mind” is over, we will focus on expanding the line up, so that we can become a live act as well.

As far as a full-length is concerned, we plan to do one for sure. We already have some ideas, and I personally can’t wait to start working on it properly and see it emerge. We have got some new experiences with “Empires Of The Mind” that we would like to build on, and we consider that record to be a stepping stone for us.

During the early years when we crafted “Liturgy Of Spiritual Disturbance” together with Frank and Jurgen, we did not think too much about the future at that point. Supreme Conception was just a side-kick for us, albeit one that we loved a lot. But things changed somewhat during the following years and I thought a lot about how I wanted to approach being in bands and what I wanted to accomplish with music. I no longer want to do one-off things or do something not 100% properly. I want to focus on longer-term endeavors and do them better, letting the music evolve with each record and push the envelope on the personal level too. Our objective here is to make Supreme Conception a proper and a functioning band.

Does this mean that after all those years abroad you stay in the Czech Republic? What did your foreign engagement mean to you, both in terms of experience and inner enrichment, but also in terms of losses and disappointment? Otherwise, thank you very much for the interview. Hold on!

A good question! I will certainly stay in Czechia for some time now but I can also imagine taking off again at some point. Life is too short and the planet just too big :-). But it won’t be in the foreseeable future. Here is where I have the biggest network of friends and people I enjoy doing music with. Which brings me to the second part of your question.

Those eight years abroad gave me a lot. It was not the first time for me that I lived somewhere else, because when I was 16 years old, I got a scholarship to go to a school in the UK and ended up staying for two years there. So it was not too hard to pursue another such adventure. And I am really glad that I had a chance to get to know really unique places like the United Arab Emirates and the US. I won’t deny that the first year in the Middle East was not easy. Culturally, the place is quite different, and I had to figure out how the basics worked in that part of the world and adjust. But that was what made the whole move so appealing. The second year there was ok and from the third year onwards life over there became really enjoyable :-). I don’t regret having spent the six years in Dubai – I got to meet people I would never meet and experienced things I would never even dream of. I had the chance to visit countries like Oman, Jordan, Iran, Kenya or Nigeria while living in Dubai, as well as a few trips to places in Asia or the wonderful city of Istanbul. And what I learnt was that people all over the world deal with similar everyday issues as people in “our civilization”, as some call it. Except that there is some real poverty in the rest of the world, something hard to imagine until one sees it with own eyes. So from human perspective, it was a great experience. Plus both of my kids were born in Dubai, which gave the whole stay yet another dimension.

The US part was a bit more complicated. Having spent two years near New York, I think I have learnt a few things about the American culture, and I have to say I found it a bit hard to adjust to it. The work at headquarters of an American corporation played a big part in the issue I had for sure, but I don’t think in general I could live in the US for the rest of my life. The life over there is everything but easy, even if you have money (unless you have lots of money). On the other hand, the country itself is beautiful and its nature truly amazing, so travelling over there is just fantastic. But other than that, I find Europe easier to live in. If I still had to choose on the North American continent, I’d probably prefer to live in Canada, which is much closer to Europe in terms of how things work over there.

And what was the downside of all this? I had to give up on the opportunity to be active on the music front, though I did write for the Czech metal mag called Parat for four years remotely at least. But the biggest sacrifice was leaving Heaving Earth. And also the loss of some friendships over time. I may have learnt to travel to other countries to visit concerns and festivals, but nothing can really replace a closer involvement in a specific music scene. And that’s one of the reasons why I am happy to be back.

Thank you for the interview!