Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

..::: ČESKY :::..

(English below)

Ahoj Tamási, naposledy jsme spolu mluvili před více než jedenácti lety. V té době jsi žil ve Edinburghu ve Skotsku, ale v této chvíli jsi zpět v rodném Maďarsku. Jaký byl důvod pro návrat domů? Nechybí Ti Skotsko a obecně Spojené Království?

Do Maďarska jsem se vrátil v létě 2018, po více než deseti letech ve Skotsku. Byly to čistě osobní, rodinné důvody, nic jiného. Skotsko mám moc rád, chybí mi a pravidelně se do něj vracím na návštěvu Edinburghu a Vysočiny. Jsem opravdu šťastný, že jsem měl možnost tam žít a Skotsko a Spojené království budou vždy součástí mne samotného. Na druhou stranu mi návrat do Maďarska přinesl i výhody, které jsem v zahraničí rozhodně mít nemohl, takže mám pocit, že nemám důvod si stěžovat.

Tehdy Ti vyšla první deska na Season of Mist, album Rengeteg, a byla to pro Tebe nová spolupráce. Od té doby Ti u stejného vydavatele vyšlo dalších pět studiových alb - jak hodnotíš uplynulé roky a jaký je to pocit být tak dlouho u tak silného labelu?

Season Of Mist jsem velmi vděčný, jakou důvěru ve mě má a nadále vkládá v mé aktivity. Máme vzájemně velmi plodný vztah - oni se starají o věci, které dělám, a já mám veškerou svou uměleckou svobodu, kterou mohu mít. Co víc potřebuješ? Oba děláme maximum a já mám v tomto skutečně štěstí. Jistě, je v tom spousta práce, ale i tak jsem velmi spokojený.

Po Rengeteg následovalo album Sgúrr, které je z období SoM asi nejtvrdší a které jsem tehdy úplně nepřijal. Loňská reedice ale v mém případě znamenala i renezanci této nahrávky a poslední dobou ji poslouchám velmi často. Co pro Tebe znamená tato deska?

Sgúrr je speciální album. Měl jsem v těch letech těžké časy. Poté, co se po albu Rengeteg Attila, který zpíval čisté zpěvy, rozhodl skončit v jiných projektech a zpívat jen ve svých vlastních, jsem zůstal bez jeho hlasu. Nebyl jsem si jistý, kterou cestou se vydat. V roce 2013 jsem dokonce celé album hodil do koše, protože jsem prostě nenašel tu správnou cestu. Poté jsem začal úplně od začátku a zvolil jsem opačnou cestu než na Rengeteg.

Rengeteg bylo hitové album s mnoha krátkými, chytlavými písněmi, relativně snadno stravitelnými. Sgúrr bylo album temné, chladné a nepřátelské, evokující velkolepou krajinu Skotské vysočiny, šedé hory, vřesoviště a studené řeky. I název znamená ve skotské gaelštině vrchol hory. Během tohoto období jsem absolvoval West Highland Way, strávil spoustu času na severu pěší turistikou a tyto cesty byly hlavním zdrojem inspirace pro toto album. Myslím, že je to v mé diskografii dost specifická deska, a i když je pravděpodobně nejméně populární v katalogu novější doby, moje je nejoblíbenější.

Každá nahrávka Thy Catafalque zahrnuje poměrně dost hostujících muzikantů, ale z mého pohledu přelom znamenala deska Geometria a zpěvačka Veronika Horváth. Jak došlo k vaší spolupráci a jak vidíš její budoucnost?

V tu dobu mi poslala zprávu a zeptala se, jestli bychom mohli na něčem spolupracovat. Já jsem byl zrovna uprostřed psaní Geometria, a tak jsem jí nabídl, aby zazpívala pár písniček, což udělala a od té doby pracujeme spolu. Její situace se od roku 2018 hodně změnila, má nyní dvě vlastní kapely, Mansur a The Answer Lies In The Black Void (psali jsme ZDE), vdala se a zaneprázdněnější než kdy dřív, ale pořád s ní hraju velmi rád. Má velmi jedinečný přístup a nesmírně silný hudební cit, je pracovitá a ještě větší perfekcionistka, než jsem já. Ale především je to milý člověk a jsem rád, že je stále nablízku. Jsme přátelé.

Naopak na zatím posledním albu Vadak není slyšet zpěv Zoltána Kónya, který byl hodně výrazný na předchozích deskách. K čemu došlo?

No, jeho hlas nebyl v celku tak výrazný. Myslím, že zpíval pár partů celkem ve třech písních. Asi víš, že je zpěvák a kytarista v Gire. Gire byla moje druhá kapela a hráli jsme spolu 12 let, je to jeden z mých nejbližších přátel, hraje na kytaru na live albu Mezolit a byl prvním, komu jsem nabídl, že bude kytaristou v živé kapele. Kvůli práci ale bohužel musel odmítnout. Ale je stále nablízku, řídí a je stálým pódiovým pomocníkem kapely, když máme koncert. Možná dokonce něco zazpívá na budoucích nahrávkách, pokud se mi podaří napsat vhodné věci pro jeho hlas.

Nelze se nezeptat – je nějaká šance na znovuzrození Gire? Nebo nějaké jiné kapely, kde by Tamás Kátai byl jen jedním z několika? Umíš si představit po těch letech prakticky sólové tvorby, že bys fungoval v klasické kapele, kde všichni mluví do všeho?

Minulý rok jsme na Fekete Zaj Festivalu hráli 4-písňový set jako hosté Ahriman. Byli jsme jen my dva, Zoltán a já, se všemi kluky z Ahriman, kteří hráli čtyři staré písně Gire a ukázalo se, že to bylo docela dobré. Jsem zcela otevřený tomu, že Gire budou opět aktivní kapelou, ale Balázs, náš baskytarista žije v Glasgow, zatímco Zoltán je extrémně vytížený prací jako mezinárodní řidič kamionu. A samozřejmě to neulehčuje ani moje aktivita s Thy Catafalque. Ale stejně by to bylo těžké, protože teď bydlím v Budapešti, každou neděli celý den zkoušíme s Thy Catafalque, on je v Makó, 200 km daleko. A je tam také významný geografický problém s tím, že nemám auto.

V minulém rozhovoru jsi ohledně živého hraní Thy Catafalque odpovídal, že o něm neuvažuješ, ale aktuálně Ti vyšel živý záznam z koncertu na festivalu Fekete Zaj z roku 2021. Co pro Tebe bylo důvodem změnit názor?

Ve Skotsku nebyla absolutně žádná šance na nějaké živé aktivity. Jednoduše jsem tam nikoho neznal. Chodil jsem na nějaké koncerty, ale metalová scéna v Edinburghu byla velmi malá a moc mě to nezajímalo, protože mi to připadalo marné. Ale poté, co jsem se přestěhoval zpět do Maďarska, se tato situace hodně změnila. Jednou jsem měl s Martinou a dalšími přáteli výlet do hor kolem Budapešti a někdo přišel s nápadem udělat koncert s několika hudebníky. Řekl jsem dobře, proč ne a začali jsme to organizovat. Koncert byl nahrán a výsledkem je nyní vydané živé album Mezolit. No a poté jsme se rozhodli pokračovat s normální kapelou. Prostě proto, protože to byla fakt zábava a všichni jsme si to užili, včetně mě.

Docela by mě zajímalo, jaký to pro Tebe byl proces vybrat muzikanty pro živé hraní a všechny je sehrát dohromady. Bylo to těžké?

Na mých bedrech to naštěstí neleželo. Měl jsem nějaké návrhy, ale to bylo vše. Věřil jsem lidem, kteří to organizovali, a ti odvedli docela dobrou práci. Víš, první plán byl, že nebudu ani hrát, protože jsem nechtěl, ale chyběl basák, tak jsem řekl dobře, nech mě to udělat a pojďme se pobavit s přáteli.

To mi trochu připadá jako „o Thy Catafalque bez Thy catafalque“. Proč jsi nechtěl hrát v živé kapele a organizaci přenesl na jiné? Asi bych očekával, že budeš ředitel a hlavní tvář toho všeho.

Jednoduše proto, že nejsem dobrý hudebník. Docela mě baví skládat hudbu doma, dávat dohromady malé kousky, abych z ničeho postavil něco, ale nejsem skutečný instrumentalista. Pro mě je konečná produkce to, na čem mi záleží především, a pokud to někteří ostatní umí lépe než já, ať se toho ujmou. Žádné ego se do toho neplete, záleží na skladbách, ne na lidech. Od té doby se to trochu změnilo, kvůli obrovskému množství zkoušek jsem si na pódiu jistější a hraju lépe, ale kvůli show Mezolit jsem opravdu potřeboval vystoupit ze své komfortní zóny. Ale stejně jsme dál diskutovali o setlistu a všem pro ten koncert a nestalo se nic, co bych si nepřál.

Vrátím se ještě k Tvým nahrávkám pod Thy Catafalque, kteří jsou často uváděni jako avantgardně-metalová kapela, ale podle mého názoru jsi se časem posunul k jisté netypické formě folk metalu (nemám tím na mysli něco jako Korpiklaani...). Dá se říct, že folk a obecně příroda jsou pro Tebe hlavní inspirační zdroje?

Upřímně, nejsem fanoušek folk metalu. Ty první kapely kolem roku 1995 a 1996, Isengard, Borknagar, Ulver, Falkenbach nebo i raní Moonspell, byly velmi vzrušující, nabízely něco nového, ale žánr se velmi rychle stal povrchním a parodií sám na sebe, nebo alespoň takový k němu mám vztah. Ale přesto jsou pro mě mezi jinými tématy folklor a příroda velmi inspirativní.

Jak jako fanoušek vnímáš další vývoj těch kapel, které jsi uvedl? Anebo možná úplně obecně – v jaké kondici se podle Tebe nachází metal současné doby? Nemáš někdy pocit, že hlavním znakem je vyčerpanost?

Líbí se mi Ulver a způsob, jakým přistupují k hudbě. Mám rád skladatele jako Ihsahn nebo Devin Townsend, kteří svobodně tvoří ve svém vlastním světě. Snažím se sledovat současnou metalovou scénu, ale uvědomil jsem si, že je příliš obecná a neškodná. Moje oblíbená éra je první polovina 90. let v undergroundovém metalu, kdy se kapely opravdu odvážily riskovat, experimentovat a kreativita byla díky tomu na vrcholu. Téměř všechna moje nejzásadnější alba jsou z té doby, zlaté éry. Dnes jsou to většinou generické, perfektně vyrobené produkty bez čehokoliv vzrušujícího. A stejně tak jsem mezitím zestárnul, takže to může být ten hlavní problém, haha.

Jaká je pro Tebe motivace vydávat desky i mimo Thy Catafalque? Slower Structures, nedávno Jupiter 92 a další... Jde o další alter ego Tamáse Kátaie, kterému je v Thy Catafalque těsno?

Ty důvody jsou velmi prozaické. V roce 2016 jsem dokončil tři alba - Meta, Slower Structures a Neolunar. Měl jsem toho na srdci příliš mnoho a nemohl jsem to všechno vydat pod logem Thy Catafalque. Season Of Mist by to nepodporovali, naprosto oprávněně, a navíc ty desky byly poněkud odlišné, takže jsem je prostě oddělil, to je vše.

Myslím, že mám kolem sebe a v hlavě až příliš mnoho nápadů a je to trochu nešťastné. Jupiter 92 je jiný příběh. To album je doslova z roku 1992, jsou to moje úplně první nahrávky, které jsem tehdy udělal s počítačem Commodore Amiga 500 na kazety. Nikdy jsem o vydání těch hloupých melodií nepřemýšlel, ale GS Productions nabídli, že to po 30 letech vydají na CD, takže jsme to udělali minulý rok.

Řada Tvých nahrávek je velmi rychle vyprodaná a prakticky nedostupná. Jaký je to pro umělce pocit? Jak si hlídáš to, aby u Tebe vítězila skromnost, kterou u Tebe cítím docela silně?

Samozřejmě jsem opravdu rád, že se lidé zajímají o naši práci a že se zajímá i vydavatelství. Dává mi to pevné zázemí pro každodenní kreativitu, a i když jsem si téměř stoprocentně jistý, že bych pokračoval v psaní hudby i bez vydavatelství a prodeje jen proto, že mě psaní hudby stále fascinuje, hodně mi pomáhá vědět, že někteří lidé jsou z toho nadšení stejně jako já.

V rozhovoru nechci úplně opouštět hudební témata, ale nemůžu se nezeptat, jak vnímáš měnící se svět kolem sebe? Poslední roky jsou hodně dynamické a jsem přesvědčen o tom, že o tom hodně přemýšlíš.

Jistě, sleduji svět a snažím se obecně sledovat, co se děje, a mám na to a tamto své názory jako všichni ostatní. Ale svou hudbu se od toho, co je venku, snažím izolovat. Jsou žánry, které jsou úplným opakem tohoto přístupu, a je to v pořádku. Sám si ale myslím, že Thy Catafalque je spíše o nadčasových, prapůvodních tématech než o skutečné politické či ekonomické situaci světa.

Jaké máš v této chvíli plány do budoucna? Osobní, hudební, jakékoliv...?

Tvořit hudbu, být zdravý a užitečný.

..::: ENGLISH :::..

Hi Tamas, we spoke together more than eleven years ago. At the time you were living in Edinburgh, Scotland, but now you are back in your native Hungary. What was the reason for returning home? Do you miss Scotland and the United Kingdom in general?

I got back to Hungary in the summer of 2018, after more than ten years in Scotland. It was purely personal, family reasons, nothing else. I love Scotland and I do miss it and I regularly go back visiting Edinburgh and the Highlands. I’m really happy I had my time there and Scotland and the UK will always be a part of me. On the other hand returning to Hungary also provided me gifts I could definitely not have abroad, so I feel I have no reason to complain.

That's when you released the first record on Season of Mist, album Rengeteg, and it was a new collaboration for you. Since then, you have released five more studio albums with the same label - how do you evaluate past years and how does it feel to be with such a strong label for so long?

I am very grateful for Season Of Mist for having me and laying trust in my activities. We have a fruitful relationship, they care about stuff I do and I have all my artistic freedom I can have, what more do you need? We both do our best and I am pretty lucky. Sure, there is a ton of work in this but still, I am lucky.

The Sgúrr album followed Rengeteg, which is probably the hardest from the SoM period and which I didn’t fully enjoy at the time. But last year's reissue also meant a renaissance of this recording in my case, and now I listen it very often. What does this record mean to you?

Sgúrr is a special album. I had a rough time in those years. After Rengeteg Attila, who was doing the clean vocals decided to stop singing in other projects than his own and I was left without cleans and I was not sure which way to go. I even binned a whole album in 2013 completely because I was just not finding the right path. I started with a clean sheet after that, choosing the opposite way to Rengeteg. Rengeteg was a hit album with many short, catchy songs, relatively easy to digest. Sgúrr was dark, cold and unfriendly, evoking the massive landscapes of the Scottish Highlands, grey mountains, moorlands and cold rivers. Even the title means peak of a mountain in Scottish Gaelic. I completed the West Highland Way during this period and spent a lot of time up North hiking and these trips were the main inspiration source for the album. I think it’s one of its kind in my discography and even though probably it’s the least popular in the newer era catalogue, this is my favourite one.

Every Thy Catafalque recording includes quite a few guest musicians, but from my point of view, the record Geometria and the singer Veronika Horváth marked a turning point. How did this collaboration come about and how do you see its future?

She messaged me around that time and asked if we could collab on something and I was just in the middle of writing Geometria so I offered her to sing in a couple of songs which she did and we have been working together since then. Her situation has changed a lot since 2018, she has 2 own bands now, Mansur and The Answer Lies In The Black Void, she got married and became considerably busier but I really like to play music with her. She has a very unique approach and an extremely musical mind, she’s hard working and even more a perfectionist than I am but most of all she is a lovely person. I’m happy she’s still around, we’re friends.

On the contrary, Zoltán Kónya's vocals, which were very prominent on the previous albums, cannot be heard on the latest album Vadak. What happened?

Well, his voice was not that prominent. I mean he was singing a couple of lines, in 3 songs altogether. You know he’s the singer/guitar player in Gire, right? Gire was my other band and we had been playing together for 12 years, he is one of my closest friends and he played guitar on Mezolit and he was the first one I offered to be a guitarist in the live band but he needed to decline because of his job. But he’s around, driving and being the permanent stage hand for the band when we have a gig. He might even sing something in the future releases if I manage to write fitting stuff for his voice.

One can't help but wonder - is there any chance of Gire being reborn?Or some other band where Tamás Kátai would be just one of several?Can you imagine, after all these years of practically solo career, that you would work in a classic band where everyone interferes in everything?

We played a 4 song set last year at Fekete Zaj Festival as guests of Ahriman on stage. It was only the 2 of us, Zoltán and me, with all the Ahriman guys playing 4 old Gire songs and it turned out to be pretty good. I am totally open for Gire to be an active band again but Balázs, our bassist lives in Glasgow while Zoltán is extremely busy working as an international truck driver so it’s not even my activities with TC that make it hard. But anyway it would still be hard because I live in Budapest now, we have rehearsals every Sunday all day with TC, he is in Makó, 200 kms away, there is a significant geographical issue there as well with me not having a car.

In the last interview, you answered that you were not thinking about playing Thy Catafalque live, but currently a live recording of a concert at the Fekete Zaj festival in 2021 was released. What was the reason for you to change your mind?

There was absolutely no chance of any live activities in Scotland. I knew no one, simply. I went to some gigs, but the Edinburgh metal scene was very small and I didn’t care much because it seemed futile. But after I moved back to Hungary this situation has changed a lot and one occasion I had a trip with Martina and friends in the mountains around Budapest someone came up with the idea of doing a show with several musicians. I said fine, why not and they started organizing. The show was recorded and this is the Mezolit live album now and after that we decided to go on with a normal band. You know, because it was fun and everyone enjoyed it, including myself.

I'm quite interested in what the process was like for you to choose the musicians to live show and play them all together. Was it hard?

It didn’t rest on my shoulders fortunately. I had some suggestions but that’s all. I trusted the people organizing it and they did a pretty good job. You know the first plan was that I would not even play because I didn’t want to but a bass player was missing so I said fine, let me do it then, let’s have some fun with friends.

That feels a bit like "about Thy Catafalque without Thy catafalque".Why didn't you want to play in a live band and transfer the organization to another?I guess I would expect you to be the director and the main face of it all.

Simply because I am not a good musician. I quite enjoy composing music at home, putting together small bits, to build something out of nothing but I am not a real instrumentalist. For me the final production is what matters above all and if others can do that better than I would be able to, I’m good. No ego involved in this, it’s the songs that matter and not the persons. Since then it has changed a bit, because of the massive amount of rehearsals I am more confident on stage and play better but for the Mezolit show I really needed to step out of my comfort zone. But anyway we kept on discussing the setlist and everything for that gig and nothing happened I wouldn’t have wanted to happen.

I'll come back to your recordings under Thy Catafalque, which is often presented as an avant-garde metal band, but in my opinion, it has moved over time to a certain atypical form of folk metal (I really don't mean something like Korpiklaani...). Can I say that folk and nature in general are the main sources of inspiration for you?

Honestly, I am not a fan of folk metal. The first ones around ’95 and ’96, Isengard, Borknagar, Ulver, Falkenbach or even early Moonspell were very exciting, offering something new but the genre very quickly became superficial and a parody of itself, or at least that’s my relationship to it. But still, folklore and nature are very inspirative for me among others topics.

As a fan, how do you perceive the further direction of the bands you mentioned?Or maybe in general - in what condition do you think is metal music today?Don't you ever feel that the main symptom is exhaustion?

I like Ulver and the way they approach music. I like composers like Ihsahn or Devin Townsend, creating freely in their own world. I try to follow the contemporary metal scene but what I realized is it’s just too generic and harmless. My favourite era is the first half of the 90s in the underground metal when bands really dared to risk, dared to experiment and creativity was at its peak because of that. Almost all my most defining albums are from that time, a golden era. Today, it’s mostly generic, perfectly produced products with no excitement, but anyway I grew old meanwhile so that might be the main issue here, haha.

What is the motivation for you to release albums outside of Thy Catafalque? Slower Structures, recently Jupiter 92 and others... Is this another alter ego of Tamás Kátai, who needs additional space outside Thy Catafalque?

Very prosaic reasons. I finished 3 albums in 2016, Meta, Slower Structures and Neolunar. I had too much in my mind and I could not release all these under the TC moniker. Season Of Mist would not have supported it, rightfully and they were somewhat different to each other, so I separated them, that’s all. I think I have far too many ideas all around my head, it’s a bit unfortunate. Jupiter 92 is a different story. That album is literally from 1992, my very first recordings I did with a Commodore Amiga 500 computer back then on cassettes. I never thought about releasing those silly tunes but GSP offered to put it out on CD after 30 years, so we did it last year.

A number of your recordings are sold out very quickly and practically unavailable.How does it feel for the artist?How do you make sure that modesty prevails in you, which I feel quite strongly from you?

Obviously I’m really happy about people are interested in our work and that the label is interested as well. It gives a solid background for everyday creativity and even though I’m almost one hundred percent sure I would keep on writing music without a label and sales just because I’m still fascinated by writing music, it still helps me to know some people are excited, too.

I don't want to completely abandon musical topics in the interview, but I can't help but ask, how do you perceive the changing world around you? The last few years have been very dynamic and I'm sure you've been thinking about it a lot.

Well, sure I watch the world and try to follow what’s going on in general and I have my views on this and that like everyone else but I try to isolate my music from what’s outside. There are genres that are the complete opposite of this attitude, that’s fine. I myself think that Thy Catafalque is more about timeless, primordial topics rather than the actual political or economical situation of the world.

What are your future plans at the moment? Personal, musical, whatever...?

Creating music, being healthy and being useful.