Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj. Skoro bych se na úvod zeptal, proč se vaše společná deska jmenuje Ur, ale takhle spatra mě napadá něco jiného. S ohledem na vaši hudbu a vaše směřování, co myslíte že vás jako kapely spojuje a v čem jste naopak jiní, sví?

V první řadě nás určitě spojuje kamarádství, mnohé životní postoje, kapely, na kterých jsme vyrůstali a který máme pořád rádi, pár krabiček v pedalboardu a taky přístup a nadšení směrem k hudbě a kreativitě obecně. Pro všechny z nás je v muzice určitě důležitá atmosféra, silné emoce, upřímnost a opravdovost. Samozřejmě způsob, jak s jednotlivými elementy pracujeme, je v mnohém odlišný, stejně tak jako jsou odlišné naše životy. Každý vyprávíme svoje vlastní příběhy, i když nás třeba pojí paleta s podobně namíchanými barvami.

No a teď proč Ur? Co pro vás tenhle název a tahle deska představuje? Měli jste nějaký společný záměr, nebo jste se o obsahu a tématu rozhodovali nezávisle?

Měli jsme skladby připraveny pro split a hledali spřízněnou kapelu, se kterou split uděláme. Kluky z Drom známe dlouho, jsou to kamarádi, rozumíme si jak lidsky, tak hudebně a o splitu se už uvažovalo dříve, ale až teď se vše dotáhlo. Názvy skladeb a téma jsme už měli, tak jsme to všechno klukům z Drom přednesli a byli pro. Své části se chopili způsobem sobě vlastním a bylo vymalováno. Trochu tajemně působící název UR vychází ze studie kontinentů Johna Rogerse, který UR uvádí jako první zformovaný prakontinent, a to 3 miliardy let zpátky časem.

V podstatě se nejde nezeptat - proč prakontinent, proč 3 miliardy let zpátky? Nabízí se paralela s tím, co dělají The Ocean? Nebo v tom prostě není potřeba nic hledat?

Název je to symbolický, není na místě v tom hledat konkrétnější záměr či paralelu s The Ocean, jejichž tvorbu minimálně v Tengri ani nesledujeme. Jedná se spíš o takové symbolické pojítko v poetice obou kapel, které má značit propojenost nás všech s touto planetou a jednoho s druhým.

Jak těžké nebo naopak snadné je pro vás něco takového vepsat do hudby? Nota bene když hrajete prakticky instrumentálně, bez zpěváka?

Přijde nám to naprosto přirozené, cítíme to tak a jestli ty pocity s námi sdílí ještě někdo další, tak se dá říct, že se nám to i daří. Neděláme tu muziku ale s nějakým záměrem nebo kalkulem, přichází to tak nějak samo a že to působí, jak to působí, už je vlastně jen vedlejší produkt.

V informacích o vašem splitu se zmiňuje ta skutečnost, že v obou případech jde o hudební posun a o prozkoumávání možná trochu nových teritorií. Zeptám se ale zcela obecně - je pro vás posun hudebního výrazu důležitou věcí? Ať už v případě vaší vlastní tvorby nebo třeba u kapel, které máte rádi?

Posun či vývoj je základním principem života, nic se neopakuje dvakrát, život je permanentní proces změn, a tak vnímáme i muziku, kterou vytváříme, ale i kterou posloucháme. Každá deska je posunem někam. To, že ji pak posluchač hodnotí a porovnává na základě nějakých svých kritérií, je samozřejmě jeho výsostné právo, ale pro nás je důležité hudbu prožívat, a ne hodnotit nebo porovnávat. Buď s člověkem rezonuje nebo ne, nehledě na to, jestli je triviální nebo složitě prokomponovaná.

Dalo by se z toho dovodit, že nemáte rádi hodnocení a srovnávání v muzice? V podstatě každoročně se tyhle diskuze objeví v souvislosti s udílením nějakých hudebních cen (Anděl, Břitva,...), především pak z hardcore punkového prostředí. Jak jste na tom vy?

Jestli má někdo potřebu hodnotit a porovnávat, dělat žebříčky, ankety a bůhvíco, je to jeho věc. Chápeme, že to kapelám třeba může pomoct se prosadit, získat kontakty, věhlas atd., posluchači tak třeba objeví novou kapelu, dobrou desku, jasný. Někdo si zase rád sesumíruje, co má na gramci novýho a porovná si top hitparády s ostatníma, proč ne. Nám to ale přijde jako nicneříkající opičárna, nepotřebujem to, nesledujem to. Zároveň ale ani nemáme potřebu za to do někoho kérovat nebo se k tomu nějak vyjadřovat nebo zabředávat do ideovejch diskuzí, jestli je to ještě punk nebo ne. Tvůj život, tvoje cesta. Pro nás je hudba prostředkem pro sebevyjádření a svoboda, které jsou nezávislé na hodnocení kohokoliv jiného než nás samotných.

Vaše hudební cesta se aktuálně kromě Drom spojila i s vydavatelstvím MetalGate. Jak k této spolupráci došlo a jak ji zatím hodnotíte?

Label MetalGate jsme začali více vnímat právě až splitem Drom s Blues For The Red Sun. Drom po dobrých zkušenostech s vydáním splitu přišli s nabídkou i náš split vydat na MetalGatu a my souhlasili. Přestože se label tváří hodně metalově, tak vydává i věci, které jsou metalem jen šmrncnuté nebo ubíhají i k jiným žánrům, i my jsme toho důkazem. Spolupráce probíhá naprosto hladce a bezproblémově a jsme za ní vděční. Byli jsme připravený, že split standardně vydáme vlastním nákladem, takže nabídka spolupráce a podpory pro nás byla velmi příjemným překvapením, stejně jako pozornost, které se nám teď hlavně díky propagaci labelu dostává.

Pokud mi něco neuniklo, tak vlastně veškerou předchozí tvorbu jste si vydávali sami. Ale současně se mi moc nechce věřit, že jste otázku možnosti spolupráce s nějakým vydavatelem neřešili. Bylo to pro vás někdy předtím téma?

Otázku spolupráce s nějakým labelem jsme řešili jen v začátcích kapely, kdy jsme nahráli první desku. V té době jsme zkusili rozeslat pár mailů a promo cd, ale odezva byla téměř nulová, tak jsme se na to vybodli a řekli si, že to vlastně k ničemu nepotřebujem. Ani žádná nabídka nepřišla, tak jsme až do Ur skutečně labely vůbec neřešili.

Na druhou stranu třeba zvuk si i tentokrát držíte pod sebou, a to nejen nahrávání, ale i mix a mastering. Jak moc je těžké se tohle všechno naučit tak, aby byl člověk s výsledkem spokojený, a jak moc snadné by bylo podlehnout představě zajistit si vše a nebo jen část tohoto procesu v externím studiu?

Udělat desku od A do Z a být spokojený s výsledkem, to vyžaduje plno práce a ještě více zkušeností a naučit se udělat dobrej zvuk je stejně těžký jako naučit se hrát na hudební nástroj, kde je naprosto zásadním parametrem „množství nalétaných hodin“. My jsme v obou směrech amatéři, který zas tak moc „nalétáno“ nemají a pro který není tolik důležitej samotnej výsledek, jako cesta, po který za tím výsledkem jdeš. Celej ten tvůrčí proces je pro nás neskutečnou zábavou a hluboce naplňující činností, tudíž se o ně nechcem nechat ochudit tím, že bychom to nechali dělal někoho za nás. Zároveň s tím taky můžeme být naštvaný jen sami na sebe, když se věci nepovedou úplně podle představ a k dokonalosti mají třeba velmi daleko.

Jaké jsou vaše aktuální plány do budoucna? Respektive plánujete, nebo se řídíte spíš citem a spontánním rozhodnutím v daný moment?

Koncertů je bohužel pomálu a jejich plánovaní je za současné situace dost nevyzpytatelné, tak momentálně dolaďujeme materiál na plnohodnotnou desku a snad se brzy pustíme do nahrávání, toť asi vše, co se týče plánů. Jinak necháváme věci plynout a bereme je, jak přicházejí.

Když už jste nakousli aktuální situaci, jak moc pro vás znamenala nemožnost hrát? Znám kapely, kterým to bylo asi jedno, ale zrovna u vás si umím představit, že vám to hodně chybělo.

Každá pauza od hraní tak nějak bolí, navíc jsme měli nabito parádníma akcema, tak nám to bylo samozřejmě o to víc líto, ale co se dá dělat. Spíš to ale bylo blbý v tom, že se ani nevědělo, jak to bude dlouho trvat a co vlastně bude potom. Nás to připravilo jen o zábavu, ale pro lidi, kteří se muzikou živí, je to katastrofa a pro mnohé bohužel i impulz ke zvážení změny profese. No doufejme, že na sebe v budoucnu nebudeme koukat jen přes obrazovky nebo se zakrytejma ksichtama z rohu sálu.

Z mé strany je to pro tuto chvíli vše. Přeju pohodové léto a pokud možno podzim bez karantény.

Nápodobně! My moc děkujeme za zájem a přejeme, ať je o čem a o kom psát.