Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Honzo, vzhledem k okolnostem bych Tě na úvod rozhovoru poprosil o krátké představení kapely The Inhibitor. Co hrajete, proč to hrajete, kdo je za všechno zodpovědný, co už máte za sebou?

Ahoj Jirko, jsme pětičlenná kapela The Inhibitor z moravského města Hranice, přičemž přes letité změny sestavy jsme se do dnešní pětice zformovali v létě 2018 - Marek Angelovič na doprovodnou kytaru, Patrik Bálint na sólovou kytaru, Roman Gužalovič na bicí, Jaroslav Kučera na postu hlavního vokálu a nakonec já na baskytaře, doprovodných zpěvech a syntetizátorech. Hrajeme EDM metal, což může znít trochu zvláštně na první pohled, ale kombinaci EDM (zkratka pro Electronic Dance Music) a metalu jsme viděli jako nám nejbližší možnou cestu při tvorbě muziky. Plno metalových žánrů se nám zdá vyčerpaných, respektive, s úctou k ostatním kolegům muzikantům, nám nedává smysl hrát styly, které už figurují na scéně přes dvacet či třicet let, a proto se snažíme hledat nové kombinace tak, aby energie byla zachována a zároveň hudba nebyla pouze variací na hudbu, kterou jsme tu už někde slyšeli.

Kdo je za vše zodpovědný? No předpokládám, že my všichni. :) Při tvorbě nových skladeb řešíme všechno jako tým, není to tak, že by měl někdo na tvorbě většinový podíl. Velkou pomocí pro nás byl Wendel Dreiseitl z hranického studia BOMB JACK, který je zodpovědný za celý mastering desky The End Is Hear a dodal nástrojům ten správný ostrý zvuk. Co máme za sebou? Jako startující kapela toho ještě moc není, ale pokud bych měl zrekapitulovat rok 2019, který byl pro nás klíčový, tak by to bylo zhruba dvacet koncertů na Moravě, Slovensku a jednou i v polském Krakowě, kde jsme se v rámci soutěže Líheň ve své soutěžní skupině dostali jako jediná metalová kapela do čtvrtfinále. Úspěch pro nás byl i vydat samotnou desku, protože ač byla deska smíchána v květnu 2019, tak kvůli problémům s několika grafiky se nám podařilo desku pokřtít až v prosinci po tom, co jsme si nakonec grafiku celé desky udělali sami.

V čem byl problém ohledně tvorby grafiky desky, resp. co by grafika podle vás měla vyjadřovat? Pokud se nepletu, na finální obálku se dostala hlava Michelangelova Davida s nějakými úpravami.

Problém byl se samotnou realizací. Jeden z grafiků s námi přestal komunikovat, druhý sice komunikoval, ale sporadicky, tak jsme byli nuceni okolnostmi v září na grafice zapracovat sami. Správně, na obalu je David s pár úpravami, tak jak bychom ho viděli, kdyby žil mezi námi dnes. Má to být takový náznak toho, jak dříve vyspělé civilizace jako například Řecko nebo Řím byly svědky vlastního pádu zapříčiněného svou pýchou a omezeností a doba, ve které žijeme, se v podstatě neliší od těch dob minulých. Jen s lepšími předními kamerami a kvalitnějším streamováním. Proto Davidovi kape krvavá slza a dopadá na nápis “the end is near” (v překladu “konec je blízko”) a dělá z nápisu “the end is hear”, což sice není úplně anglicky správně, nicméně foneticky zní stejně jako “the end is here” neboli “konec je tady”.

Znamená to, že vaše deska je tematicky zaměřená právě takto - řekněme úpadek západní civilizace? Čím se ten konec podle vás projevuje?

Je to jedno ze dvou hlavních témat, kterým jsme se na desce věnovali. Čím se úpadek projevuje? Život na sociálních sítích je pro některé důležitější než ten skutečný, z lidí se vytrácí pokora, a to vůči čemukoliv - počínaje ignorantstvím vůči životnímu prostředí a konče pocitem vlastní nadřazenosti vůči něčemu, co není trendové nebo něčemu, co valné shromáždění místního výčepu neuznalo jako jim rovné, největším obchodem je válka a zbrojní průmysl, no je toho povícero. Poeta by řekl, že se morálka stala ohroženým druhem, čest limitovanou edicí, pravda že bude brzy vyčerpaným zdrojem a láska zapomenutou tradicí.

Jaké je to druhé hlavní téma?

Druhým tématem, abychom nezapadali jen do pesimistických okruhů, je motivace k životu. Každý z nás pravděpodobně ví o tom, že žije, nicméně je rozdíl život prožít, a nebo ho pouze přežít. Snažíme se některými ze skladeb motivovat k tomu, aby posluchač zapřemýšlel nad tím, jaké kroky udělat v životě, aby na sklonku svých dnů nelitoval, že něco nezkusil, s někým se neudobřil, nenavštívil své vysněné destinace a podobně. Ostatně v tomhle životě žijeme jenom jednou.

Jak velkou máš v tomto ohledu důvěru v posluchače, že se deskou budou zabývat takto podrobně, že budou číst texty a že o nich budou přemýšlet? V dnešní zrychlené době je takový přístup poměrně vzácný.

Nejsme naivní a víme, že většina posluchačů se textům nevěnuje. Texty jsme psali s tím, že pokud už se o ně bude někdo zajímat, tak aby měly určitou vypovídající hodnotu a posluchač měl možnost nad nimi zapřemýšlet. Když se podíváš na texty nejprodávanějších interpretů světa (nemyslím jen v metalu), tak je vidět, že texty u nich opravdu nikdo neřeší. :)

Mě na tom vždycky překvapuje, jak i kapely, které si s texty dávají práci, snadno sklouznou k angličtině, protože podle mě se člověk nejlíp vyjádří ve své mateřštině. Jak to bylo u vás, když jste debatovali (pokud vůbec) nad tím, jaký jazyk zvolit?

Nejprve jsme volili češtinu - na předchozí desce a i v době, kdy jsme začali pracovat v téhle sestavě na skladbách z The End Is Hear, ale po pár zkouškách nám zvukově seděla spíše ta angličtina. Další věcí je, že není úplně lehké napsat něco v češtině, aby to nepozbývalo na lyrice, bylo chytlavé a zapamatovatelné a zároveň to nenabylo cliché českého bigbítu. Málokomu se podaří napsat dobrý český text a ještě méně lidí jimi naplní album. Teď mě snad napadá jen Michal Horáček. :) A navíc angličtina je dnes univerzálním jazykem mezi národy - takto můžeme oslovit posluchače i směrem na západ, než jen ty směrem na východ, a když se vrátím k jedné z předešlých otázek, tak většina lidí texty přeci stejně neposlouchá. :)

Jaké jsou vaše ambice, pokud jde o novou desku? Máte nějaký plán, jak ji dostat mezi lidi, jak je oslovit?

Naše ambice jsou oslovit s ní co nejvíce posluchačů. Chceme oslovit domácí i zahraniční redakce kvůli recenzím, stejně jako rádia kvůli spolupráci, zkrátka a dobře dostat desku všude tam, kam jen to půjde. Jak jsme se dříve bavili o tom, jak žijeme ve zrychlené době - dnešní svět se přeci jen “žije” na internetu a sociálních sítích, tak se budeme snažit k desce připravit v letošním roce tolik klipů, kolik jen bude v našich silách.

S tím souvisí i otázka ohledně toho, jaké vydání nahrávky má ve vašem případě smysl. Jste stále ještě zastánci fyzických nosičů (vinyl, CD, kazeta..), nebo už prioritu kladete na steamovací služby a internet obecně?

Myslíme si, že době fyzických nosičů pomalu zvoní hrana, proto jsme se s kapelou rozhodli jít cestou určitého kompromisu. Na streamovacích službách a internetových obchodech jako jsou Spotify, iTunes, GooglePlay, Deezer, Tidal a další je již deska k dispozici a zároveň jsme si vlastními silami vydali i fyzické CD, ať už pro propagační účely či pro fanoušky. Na koncertech jsme stále svědky toho, že se pořád najdou posluchači, kteří rádi podpoří kapelu a odnesou si z koncertu CD na památku.

Vrátím se ještě úplně na začátek, protože otázku žánru, který v souvislosti s vaší kapelou uvádíte (EDM metal), jsme sice nakousli, ale nedokončili. Čím je podle vás váš zvuk jiný? Nebojíte se třeba reakcí konzervativních fanoušků?

Zvuk jako takový je pořád metalový, ale oproti metalcore na finálním mixu dominují spíše kytary. Ve skladbách se pak objevují prvky elektronické taneční hudby, ve skladbě The Point kombinace old school disco a moderní house EDM nebo ve skladbě Till I’m Alive pro změnu industriální elektro. Zkrátka do každé ze skladeb jsme hledali specifický zvuk, aby našla svou tvář, ale zároveň, aby nebyly kontrastně rozdílné a byl zachován určitý rukopis kapely. Konzervativních názorů se nebojíme :) Znáš to - sto lidí, sto chutí, tak nemusí být naše hudba šálek kávy pro každého. Nicméně je to i přes ty diskofilní cukrbliky pořád metal. :)

Dokázal bys zmínit nějaké kapely, které na vás v tomto ohledu měly vliv? Přeci jen kombinace metalu a elektroniky není novinka, takže předpokládám, že se na vás někdo aspoň částečně podepsal.

Tak na metalu jsme vyrostli asi všichni, i když se nám časem chutě trochu změnily. Nemůžu asi mluvit za všechny (doufám, že teď o nich nebudu kecat), ale co vím, tak Jarda je na americký core a kontrastně Imagine Dragons, Marek poslouchá z metalových žánrů kromě doomu asi vše, a k tomu míchá rap, Patrik ten je odkojený na Sepultuře a Exploited a v poslední době doma k úklidu poslouchá Hanse Zimmera, Roman  sjíždí Immortal, Hypocrisy a disco z 80. / 90. let a já už v poslední době metal ani neposlouchám a z oblíbených interpretů můžu jmenovat White Lies, Woodkida a Mumford&Sons. Když se ale sejdeme, tak je pořád metal průsečíkem, kde nacházíme společnou řeč.

V tomto ohledu mě napadá otázka související s tím, že začal nový rok a přirozeně bilancujeme ten předchozí. Jednak by mě zajímalo, jaké jsou pro Tebe za rok 2019 nejlepší desky, jaké jsi slyšel, a pak jaký byl rok 2019 z pohledu vaší kapely?

Jak jsem zmínil, sám už moc metalovou scénu nesleduji, ale nemohla mi ujít nová alba od Rammstein a Slipknot, která jsou opravdu povedená a potvrzují tak pozici kapel na scéně s tím, že mají pořád co ukázat. Jak kombinací údernosti s melodramatickými pasážemi, tak i používáním osobitých samplů. Z pohledu kapely byl pro nás rok 2019 mimo to, co jsem uvedl, důležitý v tom, že už jsme měli možnost vyslechnout reakce, ať už těch, co nás slyšeli na živo, tak i těch, co slyšeli studiové nahrávky. Objektivní názory nás utvrdily, že má smysl pokračovat dál, i když je pořád ještě hodně na čem pracovat a co zlepšit. K dokonalosti je ještě dlouhá cesta, ale od fanoušků jsme dostali ten důležitý první impulz k tomu, abychom se na tu cestu vydali a makali na sobě. Jednoduše katalyzovali.

Jakým způsobem třídíte reakce, které na svou muziku dostáváte? Připouštíte si všechny ve smyslu dobré i špatné, od fanoušků i kritiků, nebo máte nějaký svůj filtr, co brát vážně a co naopak neřešit?

Samozřejmě, že připouštíme všechny. Pokud je to objektivní reakce a je čím opodstatněná, tak pro nás je to jen dobře. Ať už slyšet chválu nebo vyplnit mezery, které má stejně každý, protože máloco je dokonalé. Byli bychom sami proti sobě, kdybychom nebrali v potaz i negativní kritiku, protože právě ta je pro nás motivátorem. Pokud jsou ovšem některé názory úplně zcestné a nejsou něčím podloženy, s čím se potkáváme zřídka, tak nad tím mávneme rukou, protože jak už jeden moudrý muž řekl, pokud se hádáš s blbcem déle než půl minuty, tak už se hádají dva blbci. :)

Závěr rozhovoru nechám na Tobě, pokud máš nějaký vzkaz pro čtenáře, máš prostor. Jinak děkuju za Tvůj čas a přeju kapele i vaší nové desce úspěch mezi posluchači.

Co vzkázat čtenářům? Ať dají desce šanci, a pokud je zrovna neosloví, tak ať hledají dál. Potkali jsme se s kapelou se spoustou mladých začínajících kapel, jako jsme my a tvůrčí kreativita mezi nimi nechybí. Každý si v něčem přijde na své, nejdůležitější je stát si za svým, dělat co nás skutečně baví a žít naše životy, abychom se pak později nemuseli stydět. Tak katalyzujme! :) A tobě Jirko díky mnohokrát za rozhovor a Tvůj čas.