Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj a gratulace k debutu, myslím, že se vážně povedl. Jak s odstupem pár týdnů na tohle svoje dítě pohlížíte? Převládá spokojenost?

Martin: Ahoj, mockrát děkujeme. Rozhodně převládá spokojenost. Nahráli jsme desku, jakou jsme nahrát chtěli a zároveň takovou, abychom sami měli chuť si jí pustit. S odstupem času si samozřejmě člověk říká, že mohl nějaký věci zkusit jinak, někde něco ubrat, přidat, ale jde o detaily. S deskou, jakožto celkem, jsme hodně spokojený.

Album "Spheres" vyšlo zatím jen digitální formou. To si troufám tvrdit, že ve vašem případě je fakt škoda. Uvažujete o vydání fyzického nosiče, popř. jakému byste dali přednost? Máte v merku nějaký label, který by vše zaštítil?

Martin: Digitální release je nejrychlejší a nejefektivnější variantou, proto jsme jí zvolili jako první. Fyzický kopie jsou v plánu, ale nejdřív si musíme vybudovat určitou fanouškovskou základnu, přeci jenom jsme absolutně na začátku a neděláme si iluze o tom, jak se lidem klepou kolena nedočkavostí, aby nám mohli zaplatit za naše cédéčko. Důležitym faktorem jsou samozřejmě peníze. Digitální formu alba jsme dali na internet ke stažení zdarma, resp. za dobrovolnou částku, abychom tak nikoho neodradili od poslechu. Dovolit si stejnou věc s fyzickou kopií je mimo naše finanční možnosti. Ohlasů lidí, který si digitální podobu stáhli a měli by zájem i o fyzickou kopii pořád přibývá, to je pro nás nejdůležitější. Když budeme vědět, že je komu prodávat, začneme s výrobou CD.

Adam: Nechtěli jsme si nechat vylisovat cédéčko a natisknout digipacky jenom proto, abychom se pak mohli plácat po zádech, jak jsme dobrý a přitom by se, krom těch pár co by dostaly babičky, maminky a přítelkyně, na ně prášilo doma v krabici. Každopádně ohlasy jsou, nejen z našich končin, a žádosti o fyzickej nosič taky, takže se k tomu rozhodně chystáme, ačkoliv jsme si nestanovili žádný přesný datum. Co se týče labelu, bylo by to pěkný a měli bychom z toho radost, ale zatim se zrovna tohle nikam nehejbe, takže jak se zdá všechno bude na nás.

Nahrávalo se v jihočeském studiu Hellsound. Kolik času vám zabral pobyt s Honzou Kapákem a kolik věcí se v onom prostoru ladilo, šperkovalo? Měli jste všechny skladby hotové a připravené už před nástupem do studia?

Martin: Ve studiu jsme na desce pracovali 14 dní v kuse, 10-12 hodin denně. Většina materiálu byla připravená, někde jsme si ale nechali prostor na experimenty a věděli jsme dopředu, že tu a onu pasáž doděláme až ve studiu. Finálních úprav bylo ale i na hotovejch skladbách hrozně moc. 80% materiálu jsme spolu před nahráváním jako kapela nikdy nezkoušeli, každej se naučil svoje party zvlášť, tím pádem jsme ty skladby slyšeli poprvý až nahraný a hned nás napadaly jiný aranže, tu a tam pozměnit riff, aby si líp rozuměl s celkovym zvukem a tak dále.

Adam: Honza je hrozně pracovitej a má neskonalou trpělivost, nechápu, jak dokáže takhle žít, když už léta neměl dovolenou - ačkoliv zrovna po nás se na jednu chystal. Martin s Honzou Kapákem si neskutečně rozumí, takže jejich spojení dalo vzniknout spoustě věcí. Navíc bez urážky vůči komukoliv, kapely který u Honzy nahrávaj, jsou si žánrové hodně podobný a tim, že jsme pro Honzu byli trošku něco jinýho, nebál se experimentovat, práce ho (většinou) bavila, což se na tom taky podepsalo.

Můj názor je takový, že zvuk (flac) je na slušné úrovni. Proč jste si vybrali právě Hellsound? Počítám, že jste nechtěli měnit už vyzkoušené, je to tak?

Adam: V podstatě máš pravdu. Hlavně jsme si s Honzou sedli už když jsme u něj nahrávali demo v srpnu 2011; jednak má trpělivost, kterou u nás hojně využil a hlavně je neuvěřitelně schopnej a zkušenej muzikant a super člověk. Věděli jsme, že v tom studiu nebude sedět a mačkat play a stop a nebude mu to jedno, ale stane se na chvíli dalšim členem kapely a bude mu záležet na každý maličkosti stejně jako nám, přispěje svejma nápadama a dojmama a přesto nechá rozhodující slovo tak nějak na nás, aniž by se urazil, že mu takový zelenáči nedaj za pravdu. Skoro bych řek, že Honza je to nejlepší, co se naší kapele stalo za celou dobu její existence.

Když se zastavíme u studiových prací, jistě mnohdy zdlouhavých a únavných, jak tohle snášíte? Vadí vám ty serepetičky kolem, ladění detailů, nebo vám to přímo vyhovuje? Nebo ve finále vlastně k zas tak moc změnám nedošlo...?

Martin: Naprosto nám to vyhovuje. Já s Honzou jsme se těch 14 dní prakticky nehnuli ze židle, pořád dokola jsme projížděli všechno, co jsme do tý doby vytvořili a hledali chyby nebo něco, co bychom rádi zkusili jinak, a myslim, že to přineslo svoje ovoce. Byly i momenty, kdy jsme se
zasekli na totální prkotině a spíš legraci na x hodin, ale o to dýl jsme dělali do noci. Ke konci už jsme byli dost vyždímaný a shodli jsme se, že jeden den volna uprostřed nahrávání by nebyl až tak špatnej nápad, ale myslim, že obě strany si ten proces dost užily.

Zasahoval vám Honza pouze do zvukových a technických věcí, nebo radil i po stránce kompoziční...? Kde ubrat, kde přidat, kde vynechat ...

Adam: Jak jsem napsal výše, Honza se na dva tejdny stal členem kapely, ale rozhodující slovo nechával nám. My jsme se samozřejmě ani nepokusili ignorovat jeho nezměrný zkušenosti a rádi jsme si nechali poradit, především co se čistých vokálů týče, stejně jako jsme vyslechli jeho
návrhy, ale když jsme my, respektive Martin, byl o něčem přesvědčenej, tak to tak prostě zůstalo. 

Martin: Fungovalo to naprosto bez problému, i když se mně třeba nezdál nápad Honzy, tak jsme ho vyzkoušeli, třikrát poslechli a řekli "berem" nebo "v žádným případě", to samý naopak. Ve spoustě případů sám třeba uznal, že není třeba nic vymejšlet, protože ta pasáž je prostě hotová a i v případě, že se mu třeba některá aranž nezdála, bylo hlavní, co si myslíme my, nikdy nám svoje nápady vyloženě necpal, což bylo ve finále nesmírně produktivní.

Když ještě zůstanu u soundu nahrávky, hrajete +/- math metal a ten prostě potřebuje dokonalejší zvuk. Bazírovali jste vyloženě na průrazném zvuku, nebo jste chtěli spíš vyvážený, citlivý, vzhledem k těm + a -, které nejsou úplně math metal.... ?

Adam: Asi od obého trochu. Samozřejmě hrajeme metal, posloucháme metal a ten důraznej valící se zvuk je důležitej, ale na druhou stranu jsme nechtěli bejt jenom drsný na efekt a za každou cenu. Pouštěli jsme si s Honzou kapely, jejichž zvuk se nám líbil a kterýmu jsme se chtěli
přiblížit, ale zároveň jsme chtěli, aby například klavír a sólová kytara v "jazzovým" partu zněl něžně a uhlazeně a aby ten zvuk nebyl křečovitej. Zkrátka jsme dopředu do toho nahrávání šli s tim, že nechceme desku, která tě vystřelí z gauče a rozmlátí ti dům během tý hodiny co ji posloucháš, ale ty pak vlastně ani nevíš co se stalo a co sis pouštěl.

"Spheres" je takový neurčitý, na více vrstev, dějů poukazující název. Jde svým způsobem o pojmenování vaší hudby? Jak si jej správně vyložit?

Adam: Určitě. My hlavně obecně moc nefandíme hudebním škatulkám a věřim, že i z tý desky je slyšet, že nejsme jenom metalheads. Spheres navíc korespondujou s textama, kdy se postupně rozkrývá příběh alba. Každej si tam tu svojí vrstvu může najít.

Martin: Náš debut je koncepční deska a slovo "sphere" hraje hodně významnou roli ve finále jejího příběhu. Právě svojí neurčitostí nechává volnost interpretace, což jsme přesně chtěli.

Samozřejmě nemůžeme vynechat ani název kapely samotné. Používáte jej od samých počátků? Kdo s ním přišel a proč prostě THE VACANT EYES?

Adam: Jojo, to je prapůvodní název, vymyslel ho Martin a je to takový interní pojmenování nebo spíš shrnutí mých a jeho osobních zážitků.

Když se na novince ocitáme ve sférách, o čem pojednávají texty? Jsou spíš pocitové, nebo popisující konkrétní věci?

Adam: Pro mě osobně to byla asi nejzábavnější část celýho toho kreativního procesu. Zajímavý hlavně bylo, že jsme si jen zhruba nahodili atmosféru a hodně přibližnej směr, kterým by se ty texty měly ubírat a vůbec jsme v tý době nepřemýšleli o koncepčnim albu. Pak jsme najednou začali nosit texty; já, Martin a Jens, a zjistili jsme, že jedeme na naprosto stejný vlně, korespondujem jeden s druhym a tvoříme příběh, kterej vychází z našich pocitů aplikovaných na konkrétních věcech. My jsme všichni sci-fi a fantasy úchylové, což nám samozřejmě taky hodně pomohlo, ale myslim, že ty texty obecně hodně vypovídaj o tom, jaký jsme vlastně lidi.

Líbí se mi jak jste pořešili vokální stránku kapely. Druhý vokál tomu vyloženě prospěl. Bylo jeho použití opravdu jen vyústěním hudebních změn?

Martin: Přidání druhýho zpěvu se nám určitě vyplatilo. Přitom jsme to vůbec původně nezamýšleli. Dima se jen občas chodil podívat na zkoušky (v tý době se znal jenom s Jensem) líbilo se mu, co děláme a pak to jednoho dne ve zkušebně spíš ze zvědavosti a z legrace zkusil s náma. No a jeho hlas se ukázal jako přesně to, co nám chybělo. To, že jsme si neskutečně sedli i po lidský stránce samozřejmě taky není uplně k zahození.

Když se podíváme blíž na ty změny ve tvorbě, spěli jste k nim od začátku, nebo to zkrátka přišlo samo? Jak byste obě období, pokud to nějakým způsobem jde, porovnali?

Adam: Řekl bych, že jsme k nim spěli od počátku, ale nejdřív jsme vůbec nevěděli, že to tak je. Pochopitelně jsme si museli projít horším obdobím, vzhledem k nedostatku zkušeností, možností a umu, ale myslim, že ten vývoj je jedna z nejpřirozenějších věcí, kterou jsem kdy zažil. Už proto, že my prostě neřikáme "jo todle bude znít drsně" nebo "takhle podobně hrajou tydle a támhleti", jsou to prostě věcí, který z nás nějak vycházej a líběj se nám. a myslim, že ten proces zdaleka nekončí. To období před nahráváním dema v Hellsoundu 2011 bylo navenek otřesný, ale přitom pro nás v kapele pravděpodobně nejdůležitější, po Bright Sky (demu) jsme se zase posunuli o krok dál, změnili osazení a trochu si srovnali v hlavě především co nechceme, spíš než co chceme. Ale ty změny jsou rozhodně nenucený.

Vaše hudba zní velmi proměnlivě, s různými přechody, nedivil bych se, kdyby nebyl zrovna med tohle zahrát... Má někdo z THE VACANT EYES zkušenosti z jiných kapel, kde působil?

Martin: To je snad poprvé, co se nás na tohle někdo zeptal. Dima a Kuba. Jedinák jsou z nás největší zelenáči, pro ty je The Vacant Eyes první vážná zkušenost s kapelou. Jens nějakou dobu zpíval v Birds&Wolves, Kvba Veselý s živym hranim má zkušenosti jen z těch pár koncertů, co jsme měli, ale mnohem víc toho zažil v rámci zvučení, který se "samoučí" asi od roku 2008 s několika míň i víc známýma kapelama. S Adamem jsme spolu hráli od roku 2007 v hardrockový kapele, ale to byly takový ty prvopočátky na tři akordy pro kamarády. Ale i z tý doby jsme si odnesli kontakty a zkušenosti, který využíváme dodnes. No a Adam hraje už třetim rokem v revivalu The Velvet
Underground.

Ptám se i proto, že novinka je kompozičně na jisté úrovni a překvapilo by mě, kdyby jste ji nahrávali jako téměř nezkušení... Kolik času jste vůbec strávili nad skládáním na "Spheres"? 

Adam: No ale paradoxně vlastně nezkušený jsme úplně, co se týče živýho hraní jsem nejzkušenější já s asi stem koncertů po celý republice a nějakýma v Evropě a USA. Ale naprosto odlišnýho žánru, ražení a absolutně bez metronomu. Zbytek kapely těch koncertů nemá tolik dohromady. Takže v tomhle ohledu jsme fakt nováčci. Jediná naše studiová zkušenost byla čtyřskladbový demo u Honzy Kapáka, kde jsme navíc byli v jiný sestavě a vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme.

Martin: Nad materiálem na "Spheres" jsem seděl zhruba rok. Některý riffy a nápady jsou samozřejmě staršího data, ale svojí podobu získaly pořádně až během roku 2012. Finální aranže jsme dodělávali s Kubou Jedinákem, kterej je v kapele nejkratší dobu ze všech, ale i některý jeho věci se na albu objevily a některý jeho nápady jsem zase zakomponoval já do původně svejch skladeb. 

Všiml jsem si, že skladba "Inner Conflict" se objevila už na demu. Liší se nějak výrazně její podoba od té nynější?

Adam: "No Inner Conflict" je jediná věc z naší předešlý tvorby, která přežila selekci po tý naší "změně směru", a zůstala z ní stejně jen kostra. I základní riff se vlastně změnil, ale ta skladba má sílu, skvělej text a dobrý nápady, čili jsme jí chtěli zachovat. Navíc funguje v rámci konceptu a spolu s Dread Genesis a Silhouettes vlastně tvoří jednu dlouhou věc a přitom může fungovat i samostatně.

Jedna otázka do budoucna. Kterým směrem THE VACANT EYES vyhlížejí nové dny a výzvy? Kudy byste rádi chtěli dál pokračovat, co je pro vás priorita? Pátrání, objevování, zlepšováních vlastních tvůrčích schopností. Být co nejvíce možná identičtí....? Asi vše dohromady, že? 

Adam: Priorita je pro nás zůstat sví a hlavně pokorný - nehrát na efekt a dělat to tak jak nás to baví. Nehrát něco, protože je to zrovna trend. Nikdo neřiká, že další deska nemůže bejt zas něco úplně jinýho. Víc elektronickýho, víc jazzovýho. Víc cokoliv, míň cokoliv. Myslim, že to hodně vyplyne z toho, jak se budem cejtit a jestli už nebudeme unavený metalem. Nmyslíme tim našim, ale tim všude kolem. Máme kladný ohlasy, který vyzdvihujou hlavně to, že se nevezeme na djentový vlně a nejsme jenom další chuga chuga kapela. že tim možná trochu smrdíme, ale to je tak všecko. A já z toho mám radost, protože to je přesně to, co se snažim říct. A jsem rád, že to lidi ocení. Co se bližší budoucnosti týče - pracujeme na merchandise, vydání nahrávky na cd v digipacku, pravděpodobně natáčení videoklipu a velmi brzo taky živý hraní.

Zaznamenali jste i nějaké ohlasy ze zahraničí? Takové předskakování zaběhlejší kapele by bodlo, co?

Martin: Ohlasů ze zahraničí je víc než z tuzemska. Třeba v Rusku už bychom mohli pomalu začít lisovat :). Podle last.fm nás poslouchaj lidi z Jižní i Severní Ameriky, Anglie, Španělska, Francie a tak dále, a tak dále, máme několik nabídek na hraní v Rakousku, Francii, Švédsku... Jsme za to samozřejmě hrozně rádi.

Adam: Co se týče toho předskakování, legrační je, že už takovou zkušenost máme - na konci roku 2011 jsme předskakovali polským post-rockovým Tides From Nebula na jejich evropským tour k novýmu albu. To bylo bezvadný a shodou okolností to byl taky první koncert, kde s náma zpíval Dima.

Poslední věc. Co vás z hudební scény za poslední dobu zaujalo, něčím inspirovalo? Hlavně neříkejte, že hudební scénu nesledujete a soustředíte se na sebe, to fakt nemám rád, hehe...

Adam: :)) my ji právě sledujeme možná víc, než bychom měli. Ale protože jsme hnidopiši, spíš nás ty věci netěší. Jsme trochu znechucený absolutní nerozeznatelností všech "novejch" djentovejch kapel, poměrama mezi kapelama na český undergroundový (ve smyslu nepodepsaný) mladý scéně, kdy prostě lidi, i superšikovný a talentovaný, plivou přes internet veřejně špínu na jiný kapely, který jsou prostě jen míň úspěšný, nebo se jim to prostě nelíbí a jsou tak nekultivovaný troglodyti, že to prostě musej vulgárně a agresivně ventilovat. Na druhou stranu vyšla za poslední dobu spousta dobrých alb, nejen metalových. A taky se zdá, že český mladý muzikanti začínaj zjišťovat, že existujou i jiný žánry než AC/DC hardrock, pop-rock a punk (nic proti ani jednomu) a vzniká spousta zajímavých projektů, který se pokoušej vymanit ze stereotypu mladý klubový hudby u nás.

Díky moc jak za "Sféry", tak za tento rozhovor. Vidím to nadějně, vy snad také. Přeji do budoucna hodně štěstí.

Adam, Martin: My děkujeme moc za zájem i za slova podpory. Budeme rádi, když si kdokoliv zdarma stáhne naše album na našem bandcampu a poslechne si to a třeba někde na internetech nechá nějakej názor, dojem.