Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím Tomáši! Na úvod tě poprosím o takový malý teoretický úvod do světa Somnus Aeternus. Na Bandzonu píšete, že kapela vznikla jako nezávazný projekt několika spolužáků, co bylo oním spouštěčem, který odstartoval fungování Somnus Aeternus a proč jste se rozhodli pustit zrovna do doomově laděných vod?

Somnus Aeternus opravdu původně byl projekt spolužáků ze střední, dlouho se tomu ovšem kapela říkat nedalo (a to nejen proto, že se vlastně v té době všichni z první sestavy teprve začínali učit na nástroje). Prvotní impuls už asi přesně vystopovat nedokážu, ale můžu ti s jistotou říct, že to byla iniciativa basáka Jury a mé maličkosti. Takovým všeobecnějším impulsem bylo samozřejmě nadšení z metalové hudby, bez toho by to asi nešlo. A proč zrovna doom metal? Byl jsem do něj tehdy hodně zažraný; ostatně poté, co jsme dali dohromady cosi, co by se dalo s přimhouřením očí nazvat kapelou, jsem si jako modelovou kapelu vytyčil Shape of Despair. Už od začátku bylo ale celkem jasné, že se naše hudba místo funeralových brčálů bude spíš pohybovat na rozhraní doom metalu a dalších stylů. A ačkoli následná rozšíření sestavy i výměny na jednotlivých postech vždy trochu pozměnily směřování kapely, doom metalu se rozhodně vzdát nehodláme.

V současnosti se neustále hovoří o tom, kterak doomová scéna skomírá a kapel hlásících se k tomuto stylu se již zdaleka nelíhne takový počet jako v minulosti. V kurzu je hrát "core" všeho druhu, nebo to o sobě alespoň tvrdit. Myslíš si, že v rámci oné pomyslné škatulky doomu lze stále přicházet s čerstvými postupy, dále ji rozvíjet a obohacovat?

Ona doomová muzika nebyla podle mě nikdy takovým trendem, jakým je v posledních letech metalcore nebo deathcore, ale samozřejmě to říkám z pohledu člověka, který vzhledem k věku tu zlatou éru doomu nezažil. Fakt, že se nerodí až tolik doomových kapel, je podle mě celkem logický - lidi chtějí poslouchat našlapanější muziku a doom navíc klade na posluchače vyšší nároky, podobně jako spousta okrajových stylů (nejen v metalu). Každý posluchač zkrátka čeká od muziky něco jiného, teď jde jen o to, jestli je u nás dost posluchačů, kteří pomalejší a hloubavější muziku ocení. Myslím, že návštěvnost doomových akcí mluví za své - doomaři tu jsou a byť jich nejsou zástupy, vyváží to svou oddaností a nadšením. Co se týče čerstvých postupů v doomu, to by byla spíš otázka na celovečerní debatu u piva. Například Llyr hrají celkem dřevní doom metal a dokáží ho podat tak, že je to zatraceně zábavné i dnes. Somnus Aeternus není čistě doomová záležitost, sbíráme vlivy z různých stylů a nebojíme se zapojit téměř žádné postupy - a upřímně doufám, že je to aspoň občas i slyšet. Jsem zkrátka přesvědčen, že doom metal má potenciál být do určité míry inovativní i dnes, což ovšem může být dvousečnou zbraní.

Když už jsme nakousli vaši tvorbu, prozatím máte venku jedno demíčko z roku 2009, které posluchačům leccos napoví, ale během našeho krátkého rozhovoru v Lampě jsi se zmínil o nahrávání regulérní řadovky. Prozradíš nám tedy, v jaké fázi se proces vniku nového alba nachází nyní?

S nahráváním to máme trochu složitější. Už někdy před rokem a půl jsme měli dost kvalitního materiálu, chtěli jsme proto nahrávat rovnou celé album. Na nahrávání v kvalitním studiu ale nemáme prostředky, a jelikož nějaké skromné zkušenosti s nahráváním mám, rozhodli jsme se obstarat si (téměř) vše sami. Je to řešení, které má řadu výhod i nevýhod, každopádně v kombinaci s mým perfekcionismem a změnami v sestavě to vyústilo ve stav, kdy už přes rok nahráváme, ale až donedávna jsme zas tak daleko nepokročili. Nicméně věřím, že koncem zimy nebo na začátkem jara by mohlo být vše hotové. Mimochodem ono protahování nahrávání má i své klady - pokud bychom totiž nahráli písně v podobě, jakou měly před rokem, tak by výsledek nebyl zdaleka tak kvalitní, navíc jsme od té doby napsali naše možná nejlepší skladby vůbec.

Nepokoušeli jste se oslovit nějaká vydavatelství, nebo hodláte vše vzít na svá bedra a ponechat událostem volný průběh?

Tuhle otázku zatím necháváme víceméně otevřenou. Žádný label by nám stejně neposkytl finance na nahrávání, takže napřed album dokončíme a pak se uvidí. Nijak se neupínám ke statusu indie kapely, stejně tak jako nijak zvlášť neprahnu po nějakém vydavatelství, ale to může velmi rychle změnit nějaká zajímavá nabídka od vydavatelství, kde bychom cítili vstřícnost a podporu.

Třeba se v případě úspěchu vaší nahrávky nakonec dostanete do pozice, z níž si budete moci diktovat při výběru labelu podmínky...:-) Hodláte výsledek vašeho snažení prezentovat v klasické podobě například CD nosiče, nebo se přikloníte spíše k šíření prostřednictvím jedniček a nul?

To by bylo samozřejmě krásné, ale zůstáváme při zemi:-) Album vyjde jak v podobě CD, tak digitálně, to je jisté už dnes, i když musím říct, že CD děláme čistě kvůli tomu, abychom měli co posílat na recenze a prodávat na koncertech. Já osobně už kupuji CD nosiče čistě z úcty ke kapele - a většinou jen ty, které nelze pořídit legálně v digitální podobě. Všechna CD totiž stejně skončí v poličce a poslouchám výhradně z počítače nebo MP3 přehrávače. Mít stříbrný kotouček je sice hezký fetiš, ale podle mě už dlouho nepřežije.

Zmínil jsi, že se do vaší hudby snažíte zakomponovat mnoho odlišných stylových vlivů, už vaše doposud zveřejněné skladby působí svěžím dojmem, můžeme tedy očekávat nějaká zvláštní překvápka, další vývoj a pestrost?

Díky za pochvalu! Jelikož naše demo obsahuje jedny z nejstarších skladeb, které jsme složili, tak úplně přesně nereflektují to, co hrajeme dnes. Dvě z písniček sice hráváme naživo a na špatnou odezvu si stěžovat nemůžeme, ale novější věci už jsou zkrátka trochu někde jinde. Jinými slovy ano, dají se čekat překvápka a další vývoj, zvláště pokud nás posluchač nebude příliš znát z koncertů. Ale věřím, že i skalní fanoušci, kteří nás mají naposlouchané z koncertů, tam najdou překvapivé momenty, protože se v písních často prolíná více melodických linek a ty samozřejmě ne vždy naživo vyzní tak, jak vyznít mají. Takže rozhodně je na co se těšit:-)

Dobrá, jsem tedy zvědav:-) Jakým způsobem u vás probíhá proces tvorby nového materiálu? Zmínil jsi, že nahrávání je tvá parketa, ale co komponování? Zapojují se i ostatní členové kapely včetně těch služebně nejmladších?

Komponování je (alespoň v našem případě) tak trochu neuchopitelnou záležitostí. Většina skladeb vznikne na základě nějakého nosného riffu, který vznikne buď při jamování, nebo při hraní doma. Nápad pak většinou začneme hrát na zkouškách, kde zkoušíme různé variace a hledáme způsoby, jak z pár taktů udělat zajímavou písničku. Ale například jedna z našich prvních skladeb, Purgatorium, vznikla z konceptu textu - neměli jsme sice hotový text, ale věděli jsme, o čem bude, a na základě toho jsme zkomponovali celou skladbu (ke které se až pak napsal finální text). Skládání je mimo jiné krásné tím, že nikdy není stejné, což je možná i důvod, proč je to spolu s koncertováním pravděpodobně ta nejzábavnější část hraní v kapele. Zbytek je většinou už jen dřina:-) Zapojují se do jisté míry všichni: s prvotní kostrou písničky a nějakým nosným riffem přicházím nejčastěji já, zbytek se ale dotváří tak nějak organicky, každý přispěje svou trochou do mlýna a snažíme se ze skladby vytěžit maximum. Není ani výjimkou, že do určité linky vnese velmi zajímavý nápad někdo, kdo v kapele na daný nástroj nehraje a navíc na něj často hrát ani neumí. V tomhle ohledu je to značné zlepšení oproti dřívější době, kdy jsem drtivou většinu věcí skládal sám. Někdy je sice obtížnější se v kapele shodnout na konečné podobě skladby a já osobně jsem se navíc musel učit dělat kompromisy, ale ve výsledku je to rozhodně posun vpřed.

Zajímalo by mě, odkud čerpáš inspiraci ke skládání nových songů. Necháváš se ovlivňovat kupříkladu svými oblíbenými hudebními vzory? Toulkami přírodou? Ostatními lidmi? Nebo něčím úplně odlišným?

Inspirace hudebními vzory tam určitě nějaká bude, ale pečlivě dohlížím na to, abychom nikoho nevykrádali. Jinak ale inspiraci těžko nějak omezit na přírodu, lidi v mém okolí nebo cokoli takto obecného. Myslím si, že ke skládání může člověka inspirovat cokoli - dešťové kapky bubnující na okno, dramatická mračna, hluk města, výpadek proudu nebo třeba nějaká silná vzpomínka. Dokonce i hrobové ticho může být zajímavou inspirací. Nevím, jestli bohužel nebo bohudík, ale kreativní proces se podle mě nedá nijak přesně vymezit, zdokumentovat a pak znovu reprodukovat podle potřeby. Jediný pro mě fungující recept je hodně hrát a jamovat s kapelou, to se pak něco zajímavého dřív nebo později vynoří.

Když už jsme nakousli hudební vzory, které kapely působily na formování tvého hudebního cítění a jaké tě zaujaly v poslední době?

Kdybych měl vypsat všechny kapely, které mě nějak formovaly, tak by to bylo na samostatný článek:-) Je to hodně široký záběr, od Led Zeppelin, Pink Floyd a Jethro Tull přes Agalloch, Opeth, Arcturus, Burzum, Mourning Beloveth, Swallow The Sun, Saturnus a dále přes Dredg, Porcupine Tree, Riverside, The Gathering a Anathemu až po divnosti typu Ulver, Cinematic Orchestra, Cynic, iLiKETRAiNS, Tenhi nebo Mouth of the Architect. A na další spoustu vlivných kapel jsem zapomněl a určitě si to pak budu vyčítat, ale nechci zas čtenáře unudit dlouhým seznamem:-) V poslední době mě zaujala například Gojira a Callisto, ale taky Hidden Orchestra nebo Jaga Jazzist. Z naší scény mě pak dlouhodobě baví především zmínění Llyr, Et Moriemur a FDK. A naživo jsou nepřekonatelní Six is the God's Number.

To je tedy celkem pestrá směska... Rozumíš si v tomto ohledu i se svými spoluhráči, nebo mezi vámi probíhá ostrý boj o volný flek v přehrávači?

No pár věcí jsem radši ani nezmiňoval, ale když jsi mi takhle nahrál na smeč, tak snad můžu prozradit, že na naší poslední cestě do Prahy a Plzně v autě hrála zajímavá kombinace Dissection, The Kooks, Arcturus, Katie Melua, Dredg a Opeth. Na všem se samozřejmě neshodneme, ale našlo by se dost kapel, které poslouchají úplně všichni, a obecně se naše hudební preference celkem protínají, takže boj o volný flek v přehrávači naštěstí neprobíhá. Možná je to i tím, že se většinou známe už dost dlouho a máme navzájem zmapováno, co kdo snese a co ne, takže pokud vím, že se půlce kapely třeba Ulver nelíbí, tak je do přehrávače cpát nebudu. Ještě by mi je pomluvili :o)

V návaznosti na zmíněné cestování mi trochu vrtá hlavou, jakým přibližovadlem vlastně podnikáte svá tažení. Přeci jen... šestičlenná kapela, nástroje, pekelný tankodrom D1... to musí být celkem zážitek:-)

Jo, cestování v šesti lidech je vždycky docela problém a hodně lidí (včetně muzikantů z méně početnějších kapel) si to ani neuvědomí. Dřív jsme museli na delší trasy jet dvěma auty, což nebylo ani ekonomické, ani ekologické a ani praktické. U kratších tras se to dá vyřešit tím, že nástroje a aparáty jedou autem a ti, kteří se do auta nevlezou, jedou vlakem. Ale to nejde dělat vždy - my takhle jeli například do Blanska, které máme za humny. Teď už naštěstí máme k dispozici alespoň na vypůjčení Volkswagen Sharan, který jsme otestovali právě na posledním víkendovém dvojkoncertě a celkem se osvědčil, i když jsem už pochopitelně cestoval i komfortněji. Taky se asi sluší a patří dodat, že Sharan byl naplněn opravdu až ke stropu, takže kdybychom někam měli vézt navíc třeba reprobox, tak jsme v pytli:-)

Váš nedávný výlet na západ naší zemičky byl, alespoň podle již uskutečněných vystoupení, o nichž jsem našel zmínku, poměrně ojedinělou záležitostí. Teritorium Brno a okolí prozatím převládá. Jak hodnotíš odezvu fandů v Čechách v porovnání s vaší domovinou? Hodláte do budoucna zintenzivnit podobné výpady do krajů, kde vás fanoušci na živo ještě neměli možnost spatřit?

Odezva v Čechách byla zatím vždy velmi dobrá, v podstatě pokaždé předčila naše očekávání. srovnávat s Brnem asi úplně nelze, protože hrát pro domácí publikum bývá o něco jednodušší, ale že by v tom byl propastný rozdíl, to říct nemůžu. Do krajů, kde nás ještě fanoušci neslyšeli, se určitě vydat chceme, a to nejlépe co nejdřív - zatím jsme například vůbec nehráli v Ostravě nebo Olomouci, což je velká škoda.

Výborně, budeme se těšit:-) Chystáš se v dohledné době na nějaký zajímavý koncert, festík, který bys doporučil i našim čtenářům?

Abych pravdu řekl, tak v bližší době se nekoná moc koncertů, které by pro mě byly zajímavé. O únorových Opeth jistě každý ví a jinak mě nic moc nezaujalo. Ale doufám, že se ještě něco objeví, teď mi hloupou souhrou náhod utekly dvě zajímavé akce (Cynic a Hidden Orchestra), tak bych si to rád nějak vynahradil.

Příležitost se nějaká určitě naskytne, třeba dubnový koncert Agalloch by mohl stát za to:-) Tomáši, moc ti děkuji za ochotu a čas, který jsi mi věnoval při realizaci tohoto rozhovoru, i když mě trochu mrzí, že se nemohl uskutečnit z očí do očí za asistence například něčeho zlatavého, tekutého a pěnivého:-) Přeji tobě i ostatním členům Somnus Aeternus mnoho zdaru jak na poli hudebním, tak soukromém a pevně doufám, že se opět brzy potkáme... třeba na koncertě tebou zmíněných Opeth...

Díky za přání i za rozhovor, snad časem dojde i na ten zlatavý mok:-) Zdravíme všechny čtenáře Echoes!