Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdar do Prostějova, Brna a kdo ví kam ještě :). Začnu trochu jinak, co vy a Social Party - jak dobře se znáte? Já jen, že jde o kapelu na podobné vlně jako vy a je tady "od nás ze severu"...

Tomáš: Úplně poprvé jsme se seznámili nejdřív s Crackem (kytarista SP) v opavským klubu Jam, kde jsme už docela dávno dělali koncert Plum. Nějak nám tam pro ně prasklo domluvený bydlení ještě v den toho koncertu, takže jsme se snažili na poslední chvíli něco sehnat a Crack, kterej tam byl, se nám sám od sebe nabídnul, že si Plum vezme k sobě domů, takže nás tím naprosto zachránil…

tomáš: …to byl taky nápad dělat koncert v cizím městě. Každopádně jsme to pak ještě jednou zopakovali a později jsme se už s celou kapelou potkali na pár koncertech, kde jsme spolu hráli. Jejich poslední koncerty mě fakt bavily a myslím, že maj dobře našlápnuto.

Teď už k tomu podstatnému - tedy UNNA. Tak se trochu představte, kdy, kde a proč vůbec vlastně UNNA vznikli a co znamená onen název?

tomáš: Je to jméno, který nám prostě přišlo sympatický. Neodkazuje na nic konkrétního, ale mělo by směrovat k něčemu pozitivnímu…

Jakub: … my jsme se ze začátku dlouho nemohli shodnout, až potom tomáš přišel s tímhle názvem, kterej zněl dobře a nikdo moc neřešil, co by to vlastně mělo znamenat, to přišlo až později. Jinak pro mě bylo rozhodující, že znám tomáše od malička a navzájem jsme se hudebně ovlivňovali. Začalo to velkýma náhodama (proč vlastně, to nikdo neví…). Kamarádka měla bicí a známej zkušebnu (zdravím!), kámoška mi potom předala bicí (díky!), začali jsme s tomášem zkoušet v Přerově, odkud pocházíme, a tak vznikaly první skladby, který se později objevili na našem EP…

Churley: … to jsme se ale ještě předtím stihli přidat já s Tomášem někdy na podzim 2007, to už je taky dávno.

Tomáš: V podstatě jde o spojení dvou lidí z Přerova a Prostějova skrz různý dřívější hraní, během kterýho se vystřídalo víc lidí. Do detailů asi nemá cenu moc zacházet…

Jaké kapely vás tehdy nejvíc oslovovali a tak trochu "přinutili" začít hrát vlastní bigbít? Co a kdo bylo tím hlavním hnacím motorem?

Tom: Každej to měl jiný, ale zároveň nás to ovlivňovalo. Je to sice klišé, ale na začátku jsme se třeba setkali na Black Sabbath, který jedu doteď… Fascinovala mě ta možnost dělat svoje věci. Když jsem viděl ty dva z Přerova poprvé hrát dohromady, tak jsem si říkal, že je to skvělá možnost dělat něco novýho.

Churley: Já jsem spoustu domácích věcí objevil na czechcore.cz, stahoval jsem si různý jednotlivý mptrojky, hlavně si pamatuju Gnu, C, Kevorkian a Thema Eleven... Vzpomínám si, jak mě ohromila ta syrovost zvuku Gnu. Jinak z cizích určitě Fugazi, June of 44, Don Caballero a další.

Jakub: Pro mě to byly hlavně český kapely, který mě přinutili hrát. Moc dobře pamatuju na starý stránky labelu Mamamrdamaso a poslech Vincent Vega. Najednou jsem si uvědomil, že takhle vlastně můžu hrát klidně i já a že na tom snad kurva nemůže nic být! V těch začátcích, tehdy mi bylo asi 16-17, nebyl můj hudební rozsah nějak extra velkej. Z lokální tvorby jsem asi nejvíc sledoval MMM a Silver Rocket, díky kterým jsem poznal většinu skvělých kapel, byl to tehda takovej velkej odpich k dalšímu velkýmu poznávání hudby a myšlení, které do teď považuju za správný. Do té doby člověk vnímal velký kapely, jako mainstream, slávu atd. prostě píčoviny, o kterých to vlastně vůbec není, k tomu jsem došel díky těmhle lidem a akcím, který udělali…

tom: Takovej ten první impuls vzít pořádně do ruky kytaru přišel s poslechem Nirvany (možná další klišé, ale tahle „grunge“ éra ovlinila každýho z nás) a na to se pak nabalovali další kapely a vlivy. Velkou roli sehráli i jednotliví lidi. Určitě se taky podepisuju pod už výše zmíněný český labely a některý kapely a hlavně jejich koncerty. To byl ohromnej přísun inspirace, energie, myšlenek… V tom jsem se opravdu našel a skrz tohle to vedlo zas dál a je skvělý, že většina z toho je pro mě inspirativní až doteď, ať už jde o celý kapely, labely nebo lidi.

Zkuste zavzpomínat na své úplné počátky s vašimi nástroji. Kdy jste se jim začali vážněji věnovat a jak to tenkrát probíhalo, klidně i neslavně nebo úsměvně :)?

Jakub: Už když jsem byl malej, tak jsem chtěl hrát na bicí, ale rodiče mi to z různých důvodů pochopitelně nedovolili, že to prej není normální a tak, takže jsem se musel spokojit s flétnou na ZUŠce! Nakonec se mi ale přece jen o pár let později poštěstilo dostat se k bicím, tak trochu jako slepej k houslím.Sedl jsem poprvé za ně a hned v první chvíli jsem věděl, proč jsem se narodil hehe. No jo, starý dobrý Amatky…

tom: … teda co já pamatuju, tak když jsem viděl poprvé zasednout Jakuba za bicí, tak mu nedělalo problém hned z fleku zahrát nějakej jednoduchej rytmus. To je pro mě nepochopitelný asi doteď. Mně prvně naštěstí přišla do ruky rovnou kytara, s kterou si rozumím nejvíc.

Churley: Já jsem ve dvanácti začal poslouchat punk (Offspring, Visáče, Nofx, …) a okamžitě jsem věděl, že chci hrát! Původně na bicí, ale pak na basu. Jenže jsem dlouho neměl žádnej nástroj. Naši mě v hraní nepodporovali a nebýt velké náhody, když mi basu pujčil tehdejší přítel mé sestřenice, tak nehraju vůbec. To mi bylo šestnáct a za měsíc už jsem byl na zkoušce svojí první kapely, která proběhla v rozestavěným baráku!

Tom: V patnácti mě sral celej svět, takže když mě brácha naučil hrát, bylo jasný, že je to ta správná věc na správným místě. Úplně jsem se v tom našel…

Čím se zabýváte v civilu, patříte stále mezi naše studující naděje? Jak se daří skloubit hraní a ostatní věci pro kapelu s povinnostmi?

Jakub: Já už jen studující naděje podporuju jako dělník ve srabu konzumní společnost. Díky 12-ti hodinovým směnám, a to i o víkendech, je to ale docela těžký s časem…

tom: …s časem na hraní to není zrovna ideální. Určitě ale nejsme jediní, kdo se s tímhle musí potýkat a nemá cenu si na něco stěžovat. Vždycky jsou i jiný možnosti a to, jak je využijeme, svědčí o naší (ne)schopnosti. Třeba dneska jsme se sešli po 2 měsících, aby jsme si trochu zahráli a dali dohromady tenhle rozhovor, kterej čeká na odpověď ještě dýl… Jinak ještě pořád chodím do školy, měly by mě čekat poslední dva roky.

Churley: Já mám stavebku, jsem pořád na škole na doktorským a hledám si práci.

Tom: Já doufám, že budu jednou moct dál předávat štafetu tím, že budu učit kytaru a hudbu.

Tím se dostáváme i ke koncertům. Kolik jste jich schopni do měsíce dát, pokud to tedy jde nějak zprůměrovat? Pořádáte sami akce?

Tom: Podle mých statistik (já za to nemůžu, že mě baví čísla!) to bylo v průměru asi 25 koncertů ročně v posledních dvou letech, takže to vychází na nějaký 2 koncerty měsíčně. Bývá ale většinou rozdíl třeba mezi letníma prázdninama a na podzim, kdy je akcí víc.

Churley: Snaha pořádat akce občas je, ale lidi moc nechodí, jenže to je asi stejný všude, že jo. Dřív se sešlo víc lidí z Prostějova jako Jyrka Crew, začalo se dělat dost akcí, navíc tu byli kámoši, co si dělali koncerty na svoje triko. Dva roky zpátky tu bylo fakt hodně koncertů a to se lidem tady možná trochu omrzelo.

Jakub: Ten problém s lidma, jak tady výše zmiňoval Churley, je podle mě i příčinou prázdnoty dnešního infantilního maloměšťáckýho života, kterým Prostějov, ale třeba i Přerov prochází. Lidé zde ze sebe nedokážou vypěstovat nějakou osobnost, jenž by si utvořila trochu vlastní názory, myšlenky a pohled na svět a začali tak i jednat, jakoby tady byl určitej druh kolektivizace, kdy všichni lidi dělaj všechno stejně, oblíkaj se stejně, poslouchaj všechno stejně, vidí všechny věci kolem sebe stejně… jako by jim to někdo z hora nařizoval (snad víme, kdo to je a jak to dělá). A nejhorší je, že tihle lidi si to dokonce tvrdě brání a přitom netolerujou ostatní. Nevím proč, ale právě v těchto menších městech to cítím hodně silně… A pokuď už to tady vůbec někdo dokáže překlenout, utíká svůj talent spotřebovat do větších měst. V těchle menších městech tak žije ve velké míře duch konzumu, poslušnosti, stále silnej smysl pro stereotyp a hlavně nekonečná loajalita občanů vůči nynější byrokracii, která jim za odměnu jednou za rok udělá na náměstí nějakej „slušnej koncert“ (nebo spíš reklamu pro „sponzory“), po kterým si všichni slepě myslí, jak „Město“ hojně přispívá na „kulturu“ a jak to tady máme „fajn“. Lidi jsou zde slepí a chtějí být slepí a pokud zde byrokracii dál nechaj v klidu bourat poslední zbytky kulturního prostředí /viz Kasko (Prostějov), Komuna (Přerov),…/ a místo něj stavět chrámy obchodu a tzv. blahobytu, tak taky zůstanou slepí! Třeba to tak není, ale já to tak momentálně vidím!

Vím, že jste nedávno vystupovali v Brně společně s 5 Seconds To Leave a Sugartown Cabaret. Nepodařilo se mi dojít... Jak tahle akce proběhla a jak jste spokojeni sami se svým setem?

Jakub: Já jsem byl naprosto spokojenej po těch třech rumech, ale mám radši menší prostory, když cítím lidi kolem sebe, větší kontakt, což asi každej z nás. Úplně nejlepší je to uprostřed místnosti když mi lidi dýchaj na záda. A úplně nejhorší když prostě z podělanýho podia navrchu nevidím na prvního člověka. Co se týče „Lívanců“ tak ti mě zase dostali. Nevím, jestli to bylo tím nazvučením a akustikou toho sálu, ale tehdy měli hodně dronovej zvuk, což prostě můžu. Místama mě až překvapilo co z kytary a basy šlo za zvěrstva (v tom nejlepším smyslu slova). Co se týče Sugartown Cabaret, tak ti nějak přejeli skrz mě, bez toho aby ve mně něco zanechali, sorry kluci.

Churley: Souhlasím s Jakubem, měl jsem z toho stejnej pocit. Hrálo se mi fajn, ale měl jsem celou dobu takovej pocit odcizení. Jakože nejsem s těma lidma v kontaktu. Co se týče kapel tak 5STL jako vždy famózní, ale SC mě nějak nebavili.

Tom: Jo set byl dobrej. Jinak 5STL mě bavili moc.

tom: Pro mě byl náš koncert docela fajn, ale něco tomu chybělo. Možná zapůsobilo to velký podium, na který si snad nikdy nezvyknu, už jen to, že člověk najednou slyší všechno, hehe. Ovšem za největší průser považuju to, že klukům ze Storm in the Temple (pořadatelé) někdo ten večer ukradl kasu s penězma.

Rád bych, aby jste nám trochu přiblížili kompilaci "Mladá fronta stárne", na kterou jste také přispěli. Co je to za akcičku a jaká kapela na ní vás nejvíce zaujala, popř. jakou byste všem rádi doporučili?

Tom: Jedná se o skvělej projekt, s kterým přišel Maxim na serveru diycore.net. Považuju to za naprosto originální a jedinečnej nápad, v kterým šlo o to, že kapely mohli poslat svoje nahrávky, který byly následně vystavený na uvedených stránkách. Je obdivuhodný, že se to podařilo dotáhnout do takovýho konce, kterým byla LP deska. Myslím, že tohle se jen tak opakovat nebude. Nejlepší věci na jednom místě. Nejde jen o kapely, jsou tam i projekty, každej měl prostě šanci. Doporučil bych úplně všechno, ale kdybych musel vybrat jednu věc, tak Petit Pigeon se skladbou Sluncee.

Další zajímavou nahrávkou je bezesporu splitko s OR. Nic víc než jak probíhala domluva a čím jste každej přispěli po vás nechci...?

Tom: S Or to byla taková láska na první pohled už před pár rokama a samotnej split beru jako takový přirozený vyústění tohodle přátelství. Nebylo tam moc co řešit, padl návrh a jednoho jsme prostě odpoledne přijeli do Prahy a naběhli do Kundolabu. Or už měli zrovna hotovo, tak jsme tam akorát třikrát vypráskli jednu skladbu, protože Peklo, kterej nahrával, nějak spěchal, a nakonec jsme vybrali stejně první pokus. S celým zvukem si pak vyhrál František (bubeník Or) a na obal jsme se shodli dát výhled ze střechy naší zkušebny, kam jsme vyšli ještě tu noc při prvním setkání s Or, když u nás poprvé hráli a pak ještě párkrát potom…

Už bylo na čase se zeptat právě na "tohle" album... To mi přijde jako nejvíce reprezentativní . Skládali jste věci přímo na něj nebo jste použili i nějaký starší, dejme tomu osvědčený kusy? Taky mě zaujalo jakým stylem jste vychytali obal, texty na papíře atd... Bylo to plánovaný nebo jste k tomu nápadu dostali až později, během řešení jak s tím vším naložit?

Tom: Už bylo na čase je album, který shrnuje tvorbu, která vznikala ve čtyřech lidech. Některý věci jsou fakt hodně starý, ale ani celkově nejde o nic moc novýho, většinu věcí jsme už předtím hrávali na koncertech. Dlouho nám ale taky trvalo, než jsme to dotáhli do téhle podoby, pak se i protahovalo nahrávání. Původně bylo v plánu 8 věcí, z kterých jsme nakonec jednu vyhodili a druhou nahráli znova a hodili na split s Or. Nakonec to album vycházelo úplně na poslední chvíli před rokem ve stejné době jako split. Při cestě do Budějic na první koncert turné s Or jsme ještě v autě dávali dohromady CDčka a Or zase jeli dodávkou vyzvednout sedmipalce do Loděnic. Možná i proto jsme zvolili tohle jednoduchý řešení obalu. O samotnej cover se postarala stejně jako u EP Zuzka, která přišla původně s jiným nápadem, tak jsme ji potom trochu nasměrovali blíž k našim představám a ten zbytek už nějak dodělali částečně sami nebo s pomocí našeho kamaráda Radima.

Jaký vztah vás vůbec pojí se specialitkami jako jsou vinyly, epka nebo split alba? Patříte mezi vášnivé sběratele?

tom: K vinylu jsem se dostal poměrně nedávno. Doma gramofon nikdy nebyl ani jsem se s tím u nikoho dřív nesetkal. Stačili mě ale ještě v raným věku zasáhnout kazety a pak taky CDčka, ty už jsou ale někde jinde. Každopádně jsem měl možnost vnímat kromě samotné hudby i přiloženej obal, texty… Naprosto souhlasím s tím, že vinylová deska je z tohodle pohledu nejvíc plnohodnotná. Ke všemu nemám rád přeskakování písniček a nejradši poslouchám alba od začátku do konce. Co se týče zvuku vinylu, samotnýho rituálu pouštění nebo té vášně, to už je kapitola sama pro sebe. Taky je to skvělá možnost, jak podpořit kapely… Jo, určitě mám k tomu velice kladnej vztah.

Jakub: Miluju je, miluju ten rituál otevření a zkoumání obalu, vytáhnutí a oprášení desky, nastavení ramínka… no prostě všechno to, než ten vinyl ze sebe vydá svoje tajemství. A ten zvuk, je prostě jinej, jako by byl živej, hmatatelnej, fascinuje mě, že všechno, co slyším, je čistě mechanický. Dál i vizuální stránka je u vinylu nedostižná, jak obal tak i booklet překvapení, texty v něm apod… Taky je podle mě strašná výhoda i životnost a stálá hodnota… Jinak velkej sběratel moc nejsem, na to jsem začal moc brzo, ale když můžu a mám za co, tak kupuju! Nejnebezpečnější místo z tohoto podledu je pro mě Rekomando v Praze, z tama se nedá odejít s prázdnou… no vlastně s jednou věcí jo, s peněženkou, ha

Když se zeptám na volný čas věnovaný jiným směrem než kapele, kam se dostaneme? Patří sem knihy nebo nějaký koníčky, pařby?

Tom: Klasická hudba, jazz… na ničem jiným si asi neulítávám

Jakub: Mám rád hodně filmy, většinou art klasiku, režiséry jako Tarkovskij, Herzog, Bergman, Haneke, Kim ki Duk, Wenders, Bella Tarr, Lynch, Welles atd… Taky jezdím na flatlandovým bmx kole, což možná přijde někomu trochu zvláštní, ale je to jeden z mála zdravýho pohybu co mě baví. Sem tam knížka, když zbyde čas, protože číst je taky důležitý. Miluju hory, hlavně ty na slovenské straně. A mou jednou z posledních zásadních zálib, docela čerstvou, je Ableton…

Churley: Mě začala v poslední době bavit turistika, taky rád jezdím výlety na kole, občas něco přečtu…

tom: Baví mě chodit na koncerty, za město, číst, fotit, poslouchat hudbu…

Patří mimo jiné také díla různých autorů - knihy, filmy, obrazy - mezi spektrum věcí, které zásadněji ovlivnili skládání některé ze skladeb pro UNNA?

tom: Tyhle věci měly a mají spíš nepřímej vliv.

Jakub: Mě neovliňuje nic konkrétního, spíš jen jako celek. Filmy, co rád sleduju, knížky co rád čtu, události, který vidím kolem sebe apod…V Unně se to moje ovlivnění projevuje podle aktuálnosti, co zrovna sleduju, co zrovna čtu, co zrovna vidím a o co se zajímám apod…

Jaké máte momentální plány s kapelou, ať už v nejbližší době, nebo výhledově? Kudy byste se chtěli hudebně příště ubírat, co je potřeba zvýraznit, kterým směrem se zkrátka pohnout, nestát? Máte v zásobě nějaké představy, črty...?

tom: Dáváme teď velice pozvolna dohromady pár nápadů a je těžký odhadovat, jakej bude výsledek. Jsme zrovna ve fázi, kdy o těchdle věcech začínáme pořádně uvažovat. Pokaždé máme stejně přirozený tendence zkoušet věci jinak a posouvat to celkově dál, tak snad se někam dostanem. Taky máme v plánu přemístit zkušebnu…

Jakub: …tak největší zmenou v Unně je teď podle mě zkušebna, která se po 4 letech přesouvá do Přerova, což je pro mě strašná výhoda, jelikož bicí jsem měl v Prostějově a tím pádem i menší možnost zkoušení. Takže v tomhle ohledu se snad rytmická sekce bude zlepšovat víc jak doposud. Po delší době jsme taky začali trochu mezi sebou víc komunikovat což byl trošku náš problém skrz to, jak jsme od sebe momentálně vzdálení: tomáš a Churley bývaj vlastně v Brně, Tomáš v Kroměříži a já v Přerově, takže každej den piknik neuděláme. Taky jsme se dokázali domluvit na nějákých základních bodech, jak s tím pohnout dál, jelikož nápady se začínaj hromadit a je třeba je začít dávat dohromady… Cíle jsou pro mě jasný, zlepšit přesnost, pohrát si víc s akustikou a dynamikou a zapracovat na naši schopnosti komponovat skladby, tam je podle mě naše největší slabina, dál se pak uvidí… Shrnul bych to tak, že po menší stagnaci jsme na cestě hrát a dělat věci líp jak doposud!

Hoši, díky moc za váš čas a přeju vám v této podivné době pokud možno jen to pozitivní. Zůstaňte naladěni, zdar.

Taky díky moc za rozhovor a měj se!