Článek: Nedělní poslech 68

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 68

Garmfrost4.2.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Moondweller a její desku The Search

Dnešní toulání se pod povrchem nás zavede do širého Ruska za neznámým a tajemným pojmem, který si do názvu vetkal obyvatele měsíce. Tedy Měsíčňan. A dodávám, že je to jméno naprosto trefné. Moondweller sypou(pe) vesmírný black metal poutající v sobě sílu ambientu, nebojí se poutavé atmosféry a to vše v minimalistickém provedení. Že jste tohle slyšeli už mnohokrát? Ano, všechno jsme už slyšeli tisíckrát a není možné překvapit neuchopitelností, progresivní dravostí... A co to zkusit přes pocity?

Kapel, co chtějí znít jako Darkspace běhá po světě nepočítaně a není tedy důvodu propadat falešné domněnce, že Moondweller, ze kterých právě Darkspace smrdí na sto honů, zboří scénu nebo ji touží předělat k obrazu svému. Nevíme, zda se jedná o one-man projekt nebo regulérní kapelu, jestli v sestavě figuruje mimozemšťan nebo transvestit. Víme jen, že The Search je čtyřicet minut dlouhá cesta o šesti chodech. Že rychlostní páčka zůstává povětšinou zařazena na největších obrátkách. Že stejně jako kytarová tremola mají ve skladbách silnou pozici i dlouhé klávesové plochy. Všemu vévodí chlad a vcelku povedená autentická vesmírná prázdnota. Doslova cítíte, že sedíte v raketoplánu, meditujete se svým druhým i třetím já a objevujete v sobě skryté schopnosti vycítit nelidského vetřelce.

Nehodlám soudit jakýkoliv přínos scéně ani zatajování totožnosti. Mým prioritním důvodem představit Moondweller, je očarování z magické hudby tajemného projektu kdesi z Ruska. Více slov není potřeba. Příjemnou neděli všem vesmírným tulákům …

Kapela: Moondweller

Album: The Search

Vydáno: 01/2018

Země: Rusko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 18.1.19 10:40

Já tak nějak jsem smířen, že dneska pokud člověk potřebuje reakci publika, musí dělat videa, což však vůbec není pro mě. Specifičtější hudební či filmová žurna se čím dál méně čte a ještě méně píše. Už kolikrát jsem byl poslední dobou svědkem, že dříve vnímaví známí, kteří se věnovali filmu či hudbě, psali komentáře či měli blogy, mají dnes problém soustředěně přečíst odstavec, natož zformulovat svoje myšlenky do textu. Informační mor je... holt mor. Mně psaní textů hlavně pomáhá utřídit si hlavu a ucelit svoje podněty do nějaké formy, abych o věcech pak mohl i smysluplně klábosit v hospodě a nevytvářet pointy v půlce věty. Pokud to někdo navíc čte, hurá. I těch třeba pět-deset lidí mi udělá radost.