Článek: Nedělní poslech 68

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 68

Garmfrost4.2.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Moondweller a její desku The Search

Dnešní toulání se pod povrchem nás zavede do širého Ruska za neznámým a tajemným pojmem, který si do názvu vetkal obyvatele měsíce. Tedy Měsíčňan. A dodávám, že je to jméno naprosto trefné. Moondweller sypou(pe) vesmírný black metal poutající v sobě sílu ambientu, nebojí se poutavé atmosféry a to vše v minimalistickém provedení. Že jste tohle slyšeli už mnohokrát? Ano, všechno jsme už slyšeli tisíckrát a není možné překvapit neuchopitelností, progresivní dravostí... A co to zkusit přes pocity?

Kapel, co chtějí znít jako Darkspace běhá po světě nepočítaně a není tedy důvodu propadat falešné domněnce, že Moondweller, ze kterých právě Darkspace smrdí na sto honů, zboří scénu nebo ji touží předělat k obrazu svému. Nevíme, zda se jedná o one-man projekt nebo regulérní kapelu, jestli v sestavě figuruje mimozemšťan nebo transvestit. Víme jen, že The Search je čtyřicet minut dlouhá cesta o šesti chodech. Že rychlostní páčka zůstává povětšinou zařazena na největších obrátkách. Že stejně jako kytarová tremola mají ve skladbách silnou pozici i dlouhé klávesové plochy. Všemu vévodí chlad a vcelku povedená autentická vesmírná prázdnota. Doslova cítíte, že sedíte v raketoplánu, meditujete se svým druhým i třetím já a objevujete v sobě skryté schopnosti vycítit nelidského vetřelce.

Nehodlám soudit jakýkoliv přínos scéně ani zatajování totožnosti. Mým prioritním důvodem představit Moondweller, je očarování z magické hudby tajemného projektu kdesi z Ruska. Více slov není potřeba. Příjemnou neděli všem vesmírným tulákům …

Kapela: Moondweller

Album: The Search

Vydáno: 01/2018

Země: Rusko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.