Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archvile King - Aux heures désespérées

Archvile KingAux heures désespérées

Garmfrost19.2.2026
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé.

Před pár lety jsem se věnoval společnému albu Archvile King se Simulacre, nicméně jsem na ně totálně zapomněl. Dopsal jsem a nahrávku i obě kapely vypustil z hlavy. Nezůstalo tam nic. Kolega Jirka D. se rovněž rozepsal o prvotině À la ruine, kterou na jeho poměry pochválil. Opět šlo album mimo moje vědomí. Je jasné, že Baurus své nástroje skvěle ovládá, rozumí i zvukové stránce a snaží se rozvíjet. Na novém počinu Aux heures désespérées je tohle všechno znát a neposlouchá se špatně.

 

arcvhileking

 

Ve stylu Archvile King se dle popisu mísí thrash s blackem. Thrash je znát trochu v rytmice a občasné náladě. Aktuální tvář kapely je položena více v extrémních polohách a více než dřív šlape na pedál rychlostních otáček. Do zběsilého a ukřičeného metalového reje vstupují takové ty středověké nápěvy, u kterých mám dojem, že poslouchám dobové kancionály. Přitom se jedná o temnou fantasy, Baurus si libuje ve fikci a klasických blackových tématech. Někomu se můžou jevit jeho vize úsměvnými, avšak pevně věřím, že se najdou tací, kteří na jeho tvorbu přísahají. Alespoň jsem takový získal dojem, když jsem si snažil znovu něco o Archvile King zjistit. Já přísahat na Aux heures désespérées nebudu, ale ani ho nebudu kritizovat. Od dob splitka Baurus ušel dlouhou cestu.

 

Líbí se mi, že atmosféra i postupy současné tvorby jsou uhlazenější a místo thrashové obhroublosti se v blackovém reji objevuje coby koření dungeon synth s pseudohistorickou fantasy. Melodické linky jsou příjemné, byť poměrně syrové. Baurus zapracoval rovněž na svém hlasu, který je sice zaměnitelný, ale dobrý, ohebný a prostorový.

 

V atmosféře Aux heures désespérées lze vystopovat hymnické nadšení a takřka slavností výbuchy. Je škoda, že po pár skladbách se prvotní zápal unaví a vše začne splývat. Oživení dungeon vstupy nahrávce pomáhají, ale rytmická plochost vše sráží do průměru. Mám problém udržet pozornost během delší stopáže skladeb. Myslím si však, že taková Le carneval du roi des vers se svými sedmi minutami vyplněná pár takty a riffy je vyprázdněná. Sépulture je důkazem, že když se přidá pár nápadů, může být takřka osmiminutová kompozice mnohem zábavnější. Akustické vyhrávky, kterými dříve Baurus tolik hýřil a nyní šetří, jsou tím nejzajímavějším, co album nabízí. A právě v Sépulture jsou protiváhou obhroublé rubanici. Více takových ploch a byl bych spokojenější.

 

Předpokládám, že příznivce pořádných sypaček bude poslech Aux heures désespérées bavit hodně. Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé. Baurus dští jed, sípe, křičí a řve. Do tremolového inferna vpouští heavy vyhrávky a těmi vylepšuje celkový dojem. Archvile King nedrnká na moji strunu, ale vnímám velké nadšení a hudební zručnost po všech stranách. Z výše uvedeného se buď Aux heures désespérées širokým obloukem vyhněte nebo se do něj naopak v klidu pusťte a užijte si to.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky