Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Dewdrop, podle BZ profilu z Nového Města nad Metují, patří přesně do toho ranku kapel, které bych označil jako not my cup of tea, ale které si sem tam, v naprosto nepravidelných dávkách a z rozumově nevysvětlitelných příčin rád pustím k tělu. Tedy rád. Prostě pustím a podle toho, jak kdo zrovna hraje a jaké je venku počasí, se následně odvíjejí mé dojmy. Ty z desky In Sump No One Can Hear You patří k těm lepším a ač to tak dopředu nevypadalo (pokud jsem o tom dopředu vůbec nějak přemýšlel), tohle album jsem si pro účely recenze docela užíval.

Proč? Protože nevymýšlí nic, co by pro muziku na pomezí death / grindu neplatilo jako berná mince a omezuje se na funkční a ověřené postupy, které mají svou váhu. Taky proto, že má střídmých čtyřiadvacet minut a že kromě dvou skladeb přes tři minuty, u nichž je znát, že se v druhé půlce slyšitelně vyčerpávají, se velká většina všeho omezuje na rychlopalné věci mezi minutou a dvěma. A taky proto, že se nejde do extrémů hudebních ani textových, a že pokud je v textech ukryta nějaká nechutná gore tematika, nenašel jsem ji (což není divu, když jsem ji nehledal). Takže mě deska v podstatě v ničem neodpuzuje.

Album nejpřesvědčivěji funguje v rytmicky svižnějších pasážích, věrných žánrovým tradicím, a naopak o kredit přichází z mého pohledu v místech, kde zpomaluje do houpavých rytmů běžných v deathcoru. Pomalejší místa albu nesvědčí a na můj vkus až příliš narušují jeho přirozený spád. Navíc právě v těchto momentech vokalista používá jinou hlasovou polohu, se kterou opět svádím lehký souboj. Ostatně těch hlasových fantazií je na nahrávce několik a po pravdě si nemyslím, že to pro ni představuje jakoukoliv přidanou hodnotu. V tomto ohledu mi jako nejčistší řešení přijde žánrově tradiční a vyzkoušená ukvičená poloha, kterou si přirovnejte, k čemu chcete.

O technické stránce desky se toho v bookletu moc nedočtete, snad jen na zadní straně uvedené logo Street Sound Recording Studio představuje možnou informaci, kde začít pátrat. Každopádně na zvuku desky mě nepřekvapuje nic - ani jeho mohutnost, ani jeho natlakování, ani jeho „moderní“ čistota. Naopak, co mě překvapuje, je baskytara, která je buď hrozně utopená, anebo prostě není. Nevím, ale není ji slyšet ... což naprosto neplatí o podladěných kytarách, jejichž booster místy válcuje všechno okolo. Naopak docela dobře fungují krátké mezihry (v tracklistu první a sedmá položka), postavené někde na pomezí elektroniky a samplů (ne, není to Ahumado Granujo), jejichž přítomnost jinak dost nekompromisní album fajným způsobem oživuje.

Závěr z poslechu alespoň pro mě nepředstavuje zásadní a vlastně ani malou přestavbu mých osobních hudebních hodnot. Deska In Sump No One Can Hear You je žánrová, nepřekvapující, a to i pro toho (možná proto?), kdo daný žánr nijak zvlášť nesleduje. Jak jsem psal v úvodu - pro účely recenze fajn zkušenost. A tím to celé skončím.