|
|
||||||||||
Známe to zřejmě všichni, občas velká očekávání plodí o to větší zklamání. Naopak i skrz nepatrnou trhlinu zdánlivě neprostupné opony lhostejnosti nezřídkakdy vykvete cosi poutavého, vzrušujícího a nečekaného.
Can We Do Tomorow Another Day? je společné dílo zpěvačky a multi-instrumentalistky Galen Ayers, dcery Kevina Ayerse, velmi výrazné osobnosti britského progresivního/psychedelického rocku. Narozené ve Francii, vyrůstající ve Španělsku, případně na cestách se svým otcem. Poloviny popového dua Siskin a autorky prozatím jednoho sólového, mimochodem vynikajícího alba Monument. A potom Paula Simonona, zakládajícího člena „The Only Band That Matters,“ kapely, která psala dějiny a mimo jiné dnes již bývalé „supergroup“ The Good, The Bad and The Queen, s níž vydal dvě velmi povedené desky, poslední dobou ale pozornost stále více koncentrující na svou malířskou vášeň, dle vlastního vyjádření Evropana, člověka hledajícího stále nové výzvy, který nemá zapotřebí se příliš ohlížet zpět. Jejich album se mezi záplavou šedivosti, povrchnosti a přetvářky v prostoru za oponou vyjímá jako růže v trní, nepravděpodobná anomálie, jako první alternativa slovníku synonym k výrazu „esence radosti.“
Galen Ayers a Paul Simonon navzdory papírové generační propasti působí, v dobrém slova smyslu, tak trochu jako bezstarostné děti, sourozenci naplno užívající letní den bez mráčku, jejichž hřištěm je pomalu mizící svět nevinných, polozapomenutých let šedesátých. Přesto Can We Do Tomorow Another Day? netrpí syndromem omšelé nostalgie vyvolávající u nezúčastněných kolemjdoucích soucit. Oním univerzálním klíčem ke dveřím poutavosti je všeobjímající harmonie táhnoucí se jako červená nit napříč celým albem, což ovšem nemusí nutně znamenat rozjásané písničky plné okvětních lístků, sladkého cukroví a nákladních vagonů napěchovaných po okraj opojnou láskou pro všechny. V textech Galen a Paula převládá více hořké, nežli sladké chuti, přičemž oba dokáží v pravý čas okořenit kostru sdělení sarkasmem, prezentovaným s odzbrojující nevinností (Galen) a stěží postřehnutelným úšklebkem (Paul). Vzájemná chemie funguje na výbornou. Přestože by Paul Simonon, vzhledem ke své minulosti, mohl bez větších výčitek pozornost strhnout na svou stranu, neděje se tak. Síly jsou rozvrženy ve vzájemném souznění a v žádném případě nedochází k momentu, kdy by pro sebe jeden z protagonistů uzurpoval prostor k exhibování. Jeden druhého doplňují ve prospěch celku, lhostejno jestli zní sólo, ve společném duetu, ve Španělštině nebo Angličtině.
Přestože za producentskou sesli usedl uznávaný Tony Visconti, známý především dlouholetou spoluprací s Davidem Bowiem, který společnou řeč s Paulem Simononem našel již při nahrávání Merrie Land, druhého počinu zmíněných The Good, The Bad and The Queen, jeho podíl na finální zvukové podobě alba by se dal označit jako velmi decentní, žádné efekty, elektronika. Jen opravdoví lidé hrající na opravdové nástroje.
Centrum dění tkví vcelku nepřekvapivě v rytmické sekci. Jednoduché, úsporné, přesto úderné a nekonečně zábavné. Paulova baskytara je v rámci mixu lehce vytažena do popředí, snad s výjimkou rozverné I´ve Never Had a Good Time… in Paris, a ostatní na ni přirozeně navazují, přičemž tato, chcete-li jemná nerovnováha díky nádherně konkrétnímu, organickému zvuku zní naprosto uhrančivě. Bicí Sebastiana Rochforda, ostatně stejně jako zbytek všech nástrojů, snesou, co se týče rozmístění v prostoru scény, velikosti, dynamiky, vzdušnosti, ta nejpřísnější měřítka. Vše je na svém místě. Opravdové. Dalo by se říct téměř na dosah ruky. Základní stavební kameny kompozic jsou jasně čitelné, Galen a Paul se nikterak nesnaží o dějové zvraty, neortodoxní odbočky, pronikání do houštin neznáma. Jejich “písničky” jsou přímé a srozumitelné, avšak citlivě šperkované decentními instrumentálními finesami, které je radost objevovat i po několika posleších. I přes očividnou jednoduchost celek rezonuje krásnou vnitřní energií, vášní vloženou všemi zúčastněnými, což osobně vnímám jako jedno z nejdůležitějších hledisek při poslechu, vstřebávání hudby. Onen pocit, kdy umělec nabízí více, než jen technicky bravurně pojaté cvičení… kousek sebe sama, vlastního vnitřního zápalu, kreativity, nadšení, emocí. Can We Do Tomorow Another Day? je po všech stránkách vynikající album. Lidské, opravdové, nestrojené - skutečná esence radosti.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 12.8.23 16:25odpovědět
Po takové recenzi mám vždycky chuť běžet do obchodu a hned si tu desku koupit. Jak je to možný?!
Label:Sony Music
Vydáno:Květen 2023
Žánr:rock/pop
Damon Albarn - melodika
Galen Ayers - zpěv, doprovodný zpěv
Dan Donovan - Hammond B3, harmonium, klávesy, varhany, varhany Hammond, piano, doprovodný zpěv
Matt Roberts - trumpeta
Orphy Robinson- marimba
Sebastian Rochford - bicí
Paul Simonon - baskytara, akustická kytara, elektrická kytara, zpěv, doprovodný zpěv
Aki Tominaga-Watkins - flétna
Simon Tong - elektrická kytara
Tony Visconti - akuctická kytara, doprovodný zpěv
strana A
A1 Lonely Town
A2 It’s Another Night
A3 Hacia Arriba
A4 Room At The Top
A5 No Es Necesario
strana B
B1 I’ve Never Had A Good Time… in Paris
B2 The Lighthouse Waltz
B3 Esmeralda
B4 Mi Camino
B5 A Sea Shanty
A Pale Horse Named Death
Lay My Soul to Waste
Immortal
Northern Chaos Gods
Melvins
1983 (EP)
Sigh
In Somniphobia
Smoke Rites
Total Lung Capacity
Khnvm
Portals To Oblivion
Golgotha
Erasing the Past
Nocturnal Pestilence
Fire & Shade
Dødsengel
Bab Al On
Devil Master
Ectasies of Neverending Night
Grey Waters
Below the Ever Setting Sun (EP)
Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
1.5.2024V sobotu 4. května se v brněnském klubu Unleaded Coffee uskuteční koncert kapel, které spojují sklony k psychedelickým vrtochům.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.