Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kringa - Feast upon the Gleam

KringaFeast upon the Gleam

Garmfrost7.10.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Feast Upon The Glem pojí schizofrenie nálad, ale drží pěkně pohromadě. Zlá, běsnící a krutá psychedelická punková rošťárna.

Už ani nevím, kdy jsem vlastně narazil na rakouské okultisty, blackově šamanské Kringa. Kringa existují už deset let a za tu dobu sází jedno demo za druhým. Občas je proloží „ípíčkem“ a jde se dál. Až do letošního roku samozřejmě. Konečně zřejmě nastal čas vydat dlouhohrající album! Feast Upon The Gleam vydává na CD a vinylu norský label Terratur Possessions a původní dvojici démonů Berstuka s Vritrem doplňují bubeník Talon s kytaristou Neidrem. Tolik k novinkám.

 

Hned při prvním poslechu mi doslova spadla brada. Kapela na sobě od začátku maká a dá se říct, že ze své cesty nesešla ani nyní. Není tedy překvapením, že je novinka zase o kus lepší než předchozí počin. Předpokládám, že těm, kteří si kapelu oblíbili pro určitou syrovost, může aktuální pojetí stylu poněkud vadit. Kringa totiž zůstali true, avšak oproti minulosti učesali ostny a odstranili velkou porci špíny. Ať je tomu jak chce, o žádný kotrmelec se letos nejedná. Vše se plynule rozvíjí.

 

kringa

 

Feast Upon The Gleam tvoří schizofrenická šestice skladeb, ve kterých naleznete misantropickou uzavřenost i expresivně skočné popěvky. Kringa proložili svůj raw black psychedelickými tripy, nebáli se zakomponovat i folkové melodie do punkové rošťárny, aniž by zbořili celistvost díla. Klukům se jednoduše album podařilo. V klidu hopkají, kloužou v doom/sludge bahýnku a následně zatínají pařáty v běsnící agónii.

 

Vokálů se tradičně zhostili oba čerti a jejich výkony jsou stejně expresionistické jako komplet hudební mozaika. Ne, Feast Upon The Gleam není žádný progres nebo avantgarda. Nic složitého… Je znát, že se tvůrci při skládání baví. K přirovnání mě napadají takové spolky jako Furia nebo Doedsengel. Což samozřejmě hudební nenechavci jsou, ale stejně jako Kringa mi zmínění připadnou spíše coby tvůrci bez hranic a mantinelů, než avantgardisté či nedejčerte progresoři. Hehe!

 

 

Kringa se s Feast Upon The Gleam zřejmě nestanou kapelou číslo jedna. Už ale nejsou ani onou malinkou, slibnou partičkou, která si drhne vcelku originální černotu. Řekl bych, že se dostali do role dobrého tipu pro gurmána, který je přežrán velkými jmény a chce okusit něco nového, jiného a zároveň beze strachu, že se mu nedostane poctivého randálu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 7.10.19 15:01odpovědět

Potvrzuji rošťáctví a jistou podobnost s nezmary Furia. Kringa je zdánlivě jednoduchá hudba, ale má v sobě kus hajzlíka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky