Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vastum - Inward To Gethsemane

VastumInward To Gethsemane

Sorgh8.12.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Vastum nabízí neotřelý pohled na deathmetalovou tématiku a jejich nové album může bourat stereotypy.

Vastum představují své páté album a jsou ve výtečné formě. Tahle nepříliš propagovaná cháska je tajným tipem k poslechové nirváně. Ani ostřílení veteráni, ani mlíčňáci, něco mezi tím. Zformovali se někdy v roce 2009, což je z některých úhlů pohledu nedávno, ale taky si můžeme vzdychnout kdeže ty loňské sněhy jsou. Avšak pro nás je důležité, že si v jejich archivu můžeme zašmátrat mezi pěti řadovými alby, a to už nějaký čas zabere.  

 

Když mrknu do nejbližší historie, předchozí album Orificial Purge i přes deathmetalovou kolébku čpělo sírou a bylo takové studené, zvuková netykavka. Šlo o hrubou záplatu na hrubou poptávku a rozhodně se nemělo za co stydět. Stále si ho užívám. Oproti tomu Inward To Gethsemane je brutální deska, která nemá ambice držet se v pozadí a čekat až zahřmí. Na čelo smrtícího pelotonu se dere odněkud z hlubin zahuštěného středu a konkurence by se měla mít na pozoru. Vastum totiž drhnou takový ne moc často slyšený druh death metalu. V genech má nevyvratitelnou stopu americké sprostoty, jednoduchosti a přímočaré devastace, na druhou stranu se brodíme marasmem invenčního génia. Určitě si všimneme práce s rytmem, která se liší kus od kusu a uspokojí široké vrstvy hladových zombií s metalem vylágrovanýma hlavama. Kytarová rytmika zahraje, co posluchači na uších vidí a nemluvím o sichrhajckách ani zaschlém ušním mazutu. Žije z odkazu starých mistrů, kdy to často podladěně hudlalo v podobě jednolité hmoty jako na srazu starých autobusů. Bicí mistr z toho těží a chlubí se hezky čitelnými sety. Mění zvolna odklepané úseky s divými pasážemi kulometných bajek. Nápadů je mnoho a není žádnou vzácností zachytit jich víc v rámci jedné skladby. Vše překlenuje svébytná atmosféra nemající v sobě nic přísně specifického, ale lehké zapojení syntezátorů nebo občasný zpěv kytaristky Leily v tom bude hrát roli.

 

Chcete intro? Máte ho mít. Touto milou povinností se nedá nic zkazit a úvodní In Bed With Death má čas na silný nádech, protože je to surová odrhovačka troufající si i na zdvojené kytary ala nějakej power. Mohutný growling mě umravňuje a já kašlu na nádobí a sedám si. Stillborn Eternity se ukazuje jako svého druhu hitovka, která předvádí skladatelskou potenci Vastum. Drtivé pasáže co chvíli skáčou do kvapíkového tempa, těžkopádnost střídá odlehčené rouno kryjící nechutnosti, jak bych jenom nakouknul... Raději si hledám význam slova priapic z následujícího válu. Z toho slova doslova bolí kdesi dole, radši nemyslet, pitomé myšlenky proto vymetám další hrubou kapitolou Indwelling Archon. Podobně jako v následující Vomitous a občas i někde mezi řádky se zpěvák slušně nabourává do koupelny Jeffa Walkera z Carcass a krákorá s ním. Hudbě to neškodí a i když moc neprožívám pravidelné střídání dvou zpěváků, tady to baštím.  

 

I když je tohle album death metal té nejvyšší jakosti, nezbývá mi než mu předpovědět dlouhý a naplněný život. Jméno Vastum by se mělo vytesat do nejbližšího patníku u cesty, aby každý řidič jedoucí kolem přeladil na správný kmitočet. Aktuální deska přináší opět trošku jiný pohled na death metal a pokládá na znak výroky o jeho vyčerpanosti.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Nimm-mich-nicht-ernst / 11.12.23 8:43odpovědět

Sorgh hat verstanden, was ein Urteil ist. Gut gemacht.

Victimer / 9.12.23 19:58odpovědět

Tohle já rád. Starobylé, ale osvěžující. Vastum umí z té staré školy pěkně vybruslit. Hrnu to už tři dny v kuse.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky