Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Yoth Iria - As the Flame Withers

Yoth IriaAs the Flame Withers

Garmfrost23.2.2021
Zdroj: mp3, bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Jim Mutilator je doslova hladový po komponování nové hudby, proto je As the Flame Withers plný mladistvé vášně a nadšení. Nehledě na fakt, že za vším stojí zkušenost a zralost, je deska intuitivní, pudová a pevná ve svém přesvědčení. Deska roku? Na to je brzy, ale v mém žebříčku se zřejmě na sklonku roku objeví.

Když jsem před rokem narazil na info, že se na scénu vrátil Jim Mutilator (otec zakladatel Rotting Christ, důležitý člen raných Varathron atd.) a založil novou kapelu Yoth Iria a že spojil své síly s The Magusem (nebudeme plýtvat představováním, že), nemohl jsem radostí ani dýchat. Za bubenické křeslo v hostující roli si sedl nezmar Giannis Votsis aka Maelstrom (např. Embrace of Thorns, Nigredo, Thou Art Lord nebo Thy Darkened Shade) a sestavu doplnil další borec tamního podzemí - George Emmanuel (Rotting Christ, Lucifer`s Child). Plus klávesové obsazení mně neznámý John Patsouris.

 

yothiria

 

Vše nasvědčovalo a oprávněně, že se nebude jednat o žádný extrém, ale náladotvornou temnotu. Under His Sway zaznamenalo velký ohlas, mě dostalo do kolen, a otázkou bylo, zda se jedná o pouhý výstřel do tmy, nebo o začátek slibné budoucnosti. Rok se sešel s rokem a je zde debut dlouhohrající - As the Flame Withers.

 

Jak ze sestavy vyplývá, není možné čekat nic menšího než vzrušující nahrávku. Zkušení veteráni helénského black metalu, kteří dobře věděli už před čtvrt stoletím, co chtějí. A ví to pořád. Jim Mutilator je doslova hladový po komponování nové hudby, proto je As the Flame Withers plný mladistvé vášně a nadšení. Nehledě na fakt, že za vším stojí zkušenost a zralost, je deska intuitivní, pudová a pevná ve svém přesvědčení.

 

Lehce mi vyrazil dech úvodní uragán The Great Hunter, který desku otevírá vskutku zuřivě. Všechnu lehkost, vzdušnost až éteričnost skladby samozřejmě slyším velice dobře. The Great Hunter je sice nasypaná fest, nezpomalí nikdy na moc dlouho. Její dominantou je atmosféričnost a podmanivé melodie, ty samozřejmě vládnou i zbytku skladeb. The Magusovo drásavé hrdlo, které mi na Under His Sway imponovalo svým vzteklým řvaním, je na As the Flame Withers mnohem ohebnější a svým způsobem obroušené, uhlazené. Rozhodně by mě nenapadlo, že je tento starý ďábel schopný za tak krátkou dobu posunout svůj výraz a přizpůsobit jej jinému tvůrci než sobě samému. Vždyť všichni známe jeho křičení v Necromantia nebo Thou Art Lord. Rozhodně tam nemůžeme mluvit o zpěvu. V Yoth Iria ale ano. Mutilator na něj má zřejmě dobrý vliv.

 

Od titulní hitovky Yoth Iria už album z nastolené nálady a jisté vznešenosti nesleví. Do temné magie působivého black metalu kouzlí oba kytaristé nádherné heavymetalové vyhrávky a sóla, pod kterými krásně pumpuje rytmická sekce. Basa není pouze do počtu a často se sama pouští do samostatných hrátek. Kytary mají díky nim volné pole působnosti a létají v ovzduší. Klávesové party kytary spíše doprovází. Jsou často takřka neslyšitelné. Musíte dobře napnout pozornost, abyste je zaznamenali. Pak si ale můžete všimnout, že jejich role není jen doprovodná, ale mají své místo vcelku výrazné a důležité.

 

 

Ač by se dalo z uvedeného usuzovat, že je As the Flame Withers albem co se týče rytmiky a riffování spíše jednoduché, není to tak zcela pravda. Už jen díky parádní práci Maelstromově je rytmika hravá a pestrá. Maelstrom je bourák, který umí sypat o sto šest, ve středních rychlostech do bubnů mlátí jak hluchý do vrat, ale když vše ztiší, dokáže se do tohoto místa vcítit a bicí hradby změní v tiché cinkání. Také kytary se pouze nevlní, ale hrnou to v kilech, proto místy dávají vzpomenout na britský heavík staré školy. Myslím, že jsem vyčerpal všechny důležité složky fungující dohromady opravdu skvěle. Díky nim pak album zní docela osobitě a nezaměnitelně. Co ostatně jiného čekat od zkušeného vlka, jako je Jim Mutilator? Už při prvním poslechu As the Flame Withers mě napadlo, že kdyby letos nevyšlo nic jiného, nebude mi to vadit. Yoth Iria mi udělali velkou radost a je jasné, že prvního adepta na desku roku 2021 už mám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 23.2.21 6:50odpovědět

Není moc co dodat. Temné Řecko nadhledem i podhledem těch nejpovolanějších.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky