Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Junius - Eternal Rituals for the Accretion of Light

JuniusEternal Rituals for the Accretion of Light

Jirka D.18.4.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Evolve Blues R222 / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Junius v roce 2017, to je kapela na výši, vyzrálá a v rámci žánru jedna z nejlepších, s jakou se můžete setkat. A Eternal Rituals...? Skvělá nahrávka a velká radost!

Report from the Threshhold of Death. Tak přesně tahle deska z roku 2011 byla tou první, která ke mně jako posluchači dostala bostonskou kapelu Junius. Trochu pozdě, ale co už. Tehdy jsem si ji objednával až ve Státech a v balíku mi společně s ní šly i dvě placky OM, trochu mladší Advaitic Songs a pak God Is Good, což je báječnej název pro album. Natajnačku před českou celnicí, s podseklou cenou a s vizí krásných chvil s výbornou muzikou. Tak to prostě chodí.

 

Junius

 

Eternal Rituals For The Accretion Of Light. Je rok 2017 a spousta věcí je jinak. Report... mně jako deska stále imponuje, ale nadšení lehce opadlo a pocit trochu přeslazené limonády narostl. Po pravdě mně úplně zapadlo EP Days of the Fallen Sun (2014), které jsem tehdy párkrát poslechl, přečetl kolegovu recenzi a pak kdesi odložil. Nepotřebujeme se a je to možná chyba. Minimálně bych tady mohl psát něco o tom, že už tam se naznačovalo, co se teďka dotahuje. Jenže nevím.

 

Oproti předchozí dlouhohrající nahrávce je novinka tvrdší. To jen tak na úvod. Ve větší části obsahu se vytratila mlhovina cukrové vaty a Junius, i když stále operují ve velkých výškách a prostorech, si počínají razantněji a důrazněji. Neslevili nic ze svého zvuku, který jako jejich poznávací znamení funguje i nadále, ale tentokrát jej nakopli a přebarvili z růžové na inkoustově modrou. A náramně jim to svědčí.

 

Doménou kapely a jejich obchodní značkou současně jsou klávesové plochy, které - mám ten pocit - tentokrát dopadly ještě víc fantasticky (March of the Samsara). Napsal bych, že jejich zvuku dávají jasný rámec, ale po pravdě je to úplně naopak. Jakýkoliv náznak rámce odstraňují, rozpíjí v ploše a kytarové stopy rozvíjí kamsi do dálav. Jasně, Junius jsou kytarovka, jsou možná post-rock, ale jsou především kytarovka hudebně v oblacích a nohy na zem dáte až na konci poslední skladby. Možná.

 

Naproti tomu se Junius nezaobírají vesmírem, ale jako hlavní téma jim slouží člověk. Metafyzika lidského bytí, jeho propojení s přírodou, tajemno obklopující nás každý den, když si dáme tu práci a všimneme si ho. Příkladem toho všeho (tedy jak tematicky, tak hudebního “přitvrzení”) je skladba A Mass for Metaphysician, jedna z nejlepších věcí na albu.

 

A k podobným tématům je jejich uchopení atmosferického rocku snad to nejlepší možné, jaké si umím představit. Junius v roce 2017, to je kapela na výši, vyzrálá a v rámci žánru jedna z nejlepších, s jakou se můžete setkat. Kritika? Opět trochu bojuju s rozostřeným a nepřehledným zvukem (což je asi záměr), který zlehka připomíná shoegaze kapely a ze ktrého po delším poslechu bolí uši. Jinak ale skvělá nahrávka a velká radost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.4.17 18:25odpovědět

Spokojenost s přitvrzením a i když jsem si myslel, že desce ke konci trochu dochází dech, nakonec jsem si oblíbil i její druhou část. Celkově budu doufat, že mi nadšení vydrží déle jak u "reportů", kdy mě ta sladkost omámila natolik, že dneska tu desku nejsem schopen doposlouchat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky