Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tiskovka:
Islandští náladotvůrci Árstíðir se do Čech vrací na speciální vánoční koncert, takže ho i sami chtěli zasadit do speciálního místa. Soulkostel je pro podobné události dokonalý. V zimě, kdy venku všem půjde pára od pusy a dost možná pod nohama bude chroupat sníh a vevnitř intimní muziku bude doplňovat praskání ztápěného dřeva, se melancholie tohoto komorního tělesa – navíc za podmínek připomínajících jejich rodnou zem - všem vryje přímo do srdce, protože tolik emocí, jak to dělají tito obyvatelé lávových a ledovcových plání, do muziky snad ani vtěsnat nelze.

Árstíðir svůj sen rozesnili roku 2008 dvěma hity v islandském národním rádiu. Následný rok jim vyšel debut, na něj navázali spoluprací s Nilsem Frahmem nebo Anneke van Giersbergen a pak už svou obrazotvornou hudbu plnou chladivých scenérií vydávají už zakotveni u francouzského labelu Season of Mist, který jim v jejich vizích v propojení témat přírody, hledání, ztrát a rozervanosti dal plnou oporu, takže Islanďané mají projeto již desítky zemí. Kariéru jim však raketově nastartovalo video, kdy improvizovaně zazpívali vikingský hymnus z r. 1208 na jednom vlakovém nádraží v Německu po tom, co zde objevili výjimečnou akustiku. (https://youtu.be/e4dT8FJ2GE0)

Všichni členové Árstíðir zpívají, hrají na strunné nástroje, klavír a kytary, doprovázejí je smyčce. Výsledkem je neobyčejně široké spektrum tónů a zvuků umocňovaných výjimečným rozsahem a barvami mužských hlasů. Označit je za folk by ale bylo pošetilé. Slyšitelná je klasická hudba, indie folk, pop, post-rock snad i prog rock, zásadní je silný otisk jejich domoviny. Komorní folk pop? Konkrétněji si představte scénické krajiny islandských písní, emotivní melodie, intimní kytarové vyhrávky, čistotu, křehkost, baladičnost, minimalismus… prostě Island. Podobné místo na naší planetě nenaleznete a Árstíðir to ctí. Zaryjou se vám také hluboko do srdce.
A jak na nápad udělat sváteční turné došlo? Pro Árstíðir jde vlastně o tradici, kterou přenášejí dál. Tyto speciální koncerty, v nichž jejich hudbu prokládají svými oblíbenými islandskými a nordickými vánočními písněmi, totiž v Reykjavíku dělají již od roku 2008. A jelikož na ně začalo jezdit velké množství nejen jejich fanoušků zpoza hranic, rozhodli se tento enigmatický večírek umožnit všem.

FB event / vstupenky

Tiskovka:
Metalcore (např. spolu s djentem) jako jeden z mladších žánrů poměrně záhy ukázal své limity. To se trendům stává, zkomírají. Co však interpretům plánujícím setrvat v jeho proudu zbývá? Buď se spolehnout na svou tvůrčí kreativitu, nebo začít experimentovat.
Už první čtyři desky NORTHLANE nabídly metalcore jako otevřenou platformu pro mnoho podob a tváří. Jistě, i Australané používají melodické zpěvy, avšak necítíte u nich tu nutnou potřebu je mít. Mají v jejich tvorbě své opodstatnění, nejsou zde „povinně” v refrénech a v muzice sedí. Je pak už jedno, zda doplňují techničtější úsek, djentem okovanou hradbu nebo jemný progy rock. Náladovost se s místy náročnějšími party na ani jedné desce neruší, kvintet má cit pro „písničkářství“ (což sem tam může vyznít jak srážka Tesseract s Deftones), ale nesahá po klasických šablonách. Přirozeně, s citem a vlastním rukopisem, který ovšem na novince posunuli vskutku do nečekaných míst.

V Sydney roku 2009 založený kvintet tak po vydání páté desky „Alien“ v pozici jedné z nejnadějnějších metalcore kapel stále drží prapor žánru hrdě nad hlavou. Proč? NORTHLANE nenásledují hlavní proud, nesnaží se pro sebe jen tak za nic urvat kus slávy, neskládají metalcore. Skládají muziku. A ta k němu při hledání jejího pojmenování má vedle nu-metalu asi nejblíže, ačkoli by jí někdo zařadil do progresivního směru, někdo do alternativního, jiný by vyzdvihl experimentování s až industriálním zvukem a elektronikou a zachmuřené atmosféry navázané na vážná témata (drogy, agrese, nešťastné dětství).

FB event / vstupenky

Dalšími nově zveřejněnými jmény jsou Kurtizány z 25. avenue, Cocotte Minute, Doga, Hentai Corporation, Ferat, Walda Gang, XIII. století a Plexis.

Detaily dohledáte na ofiko webovkách akce.

Naši recenzi na zatím jedinou desku Pass into Oblivion (EP) z roku 2014 čtěte ZDE.

facebook