Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nedávno jsem přemýšlel o Iron Maiden. Jen tak, nevím proč. Možná za to mohly webové recenze kompletní diskografie a posléze i sólovek jejich nejznámějšího zpěváka, kdoví. Každopádně jsem si uvědomil, že ať se na tuto kapelu dívám ze všech stran a kritickým či ještě kritičtějším okem, musím uznat, že jsou pravděpodobně tou největší metalovou kapelou všech dob. Vezměme v potaz délku fungování, komerční úspěch, umělecký úspěch, velmi vysoký standard živé prezentace, promo-aktivity... Ano, všechno může být náhoda jako cokoliv na světě. Ale mít vždy minimálně zajímavé vokalisty, být průkopníkem žánru, nebát se experimentů, létat na turné „vlastním“ letadlem v době, kdy už se to nenosí, a to vše garantováno přítomností toho nejšikovnějšího manažera na scéně – to už je mnoho náhod najednou.

O panu Dickinsonovi je možné si myslet ledacos. Někdo nedá dopustit na první dvě alba Iron Maiden a Dickinsonův dokonale intonující hlas ho už nudí, někoho štvou jeho sólové aktivity, ale není pochyb o tom, že je to jeden z nejlepších zpěváků historie tvrdé hudby. A to sakumprásk s celým balíčkem služeb, které firma Bruce Dickinson s.r.o. dokáže poskytnout.

Proto jsem byl velice natěšený na jeho biografii a když jsem ji uviděl v edičních plánech vydavatele a předobjednávky na e-shopech, jásal jsem. Vždycky je inspirující přečíst si něco o takto inspirativních a renesančních lidech.

Kniha je... inu, není jí málo. Bratru 335 stran textu. Bez obrázků (tuzemská verze). Když už mluvíme o outfitu, musím zmínit výborně graficky zvládnutou obálku (téměř kompletně vycházející z anglického originálu). Moderní, s lakem kombinovaná, jednoduchá. A musím chválit: tuzemská verze se mi dokonce líbí asi nejvíc ze všech. Snad jenom namísto nápisu IRON MAIDEN se dole mohlo vyjímat rovnou originální logo, ale to už se asi dostáváme na tenký led spekulací, autorských práv a copyrightů.

Asi nikoho nepřekvapí, že číst budeme zpověď anglického gentlemana a zpověď to bude plná suchého anglického humoru. Ano, sprosté slůvko občas zazní, ale v míře únosné. Bruce začíná logicky svým raným dětstvím a je až zarážející, z jak nuzných a neidylických poměrů vzešel jeden z největších hlasů světového rocku. Našinec si myslel, jak se na západ od nás všichni válejí v bankovkách a ústa mají zacpaná pečenými holuby, ale opak byl pravdou. Až by jeden nevnímal tak velký rozdíl mezi Anglií šedesátých let a naším socíkem.

Zažíváme jeho eskapády v kapelách Speed, Samson a od osudového setkání s Rodem Smallwoodem už je to pro nás všechny celkem známá historie. A to je právě ono. Iron Maiden všichni známe, spoustu jejich skladeb jsme schopni si zanotovat. Jejich heavy metal bereme jako něco samozřejmého, srostlého s naším hudebním dospíváním a jako něco, co tady bude do konce světa. A něco, co nás už vlastně nemůže překvapit, stejně jako to, že slunce ráno vyjde. Klišovitě namítnu – pro takové lidi je určena tato kniha, která nám zprostředkuje pohled jejich nejslavnějšího frontmana.

Kniha s geniálním názvem „Co dělá tenhle knoflík?“ ale není o Iron Maiden. Zprvu jsem to bral jako mínus, ale pak jsem polknul hořkou slinu a podíval se na Dickinsonovy memoáry jiným pohledem. A vše secvaknulo a já si četbu mlaskajíc užíval. Kniha tedy není o Smallwoodových svěřencích, ale o jejich zpěvákovi, který byl dítětem, školákem, studentem, nadšeným hudebním fanouškem, posléze i aktivním (sólovým) muzikantem, téměř profesionálním vojákem, šermířem, spisovatelem, cestovatelem, sběratelem letadel, pilotem zprvu malinkých a později těch největších dvoukřídlých obrů. A hlavně vždy byl a je profesionálem a jak se občas říká: renesančním člověkem.

Kniha je nenuceným vyprávěním, chronologicky startujícím samozřejmě po roce 1958 ve Worksopu a průvodcem je nám prcek Paul Bruce Dickinson. Čeká nás spousta kratších i delších kapitol s tajnosnubnými názvy jako Život na Marsu, Zamkněte si své dcery, Šunka bohů, Varhanní píšťaly, Pomsta uzenáče, Chybné verše, Zvyknout si na husu nebo Do prdele s rakem. Přičemž i ta poslední, tématem více než vážná kapitola je podána s grácií a vy se při četbě usmíváte, i když vtipné téma to rozhodně není.

Celé se to čte velice dobře, a to jistě nejen díky Bruceovu vypravěčskému talentu, ale i fajn překladu Martina Vondráška. Nenašel jsem žádný fatální nonsens a ty tři tiskové překlepy se nepočítají. Bruce se na mě lišácky dívá z obálky a já si uvědomuji, že jsem s tímto člověkem chtě nechtě prožil řádný kus života. A jako dnes si znovu přehrávám chvilky po škole u spolužáka, který byl polobohem právě pro vlastnictví vinylu The Number Of The Beast, kterému hrála jenom jedna strana. Tato biografie se čte sakra dobře! A je asi milou náhodou, že podobně pozitivní pocity jsem měl z biografie Iana Gillana, který je Bruceovým celoživotním vzorem.

P.S.: Aa doporučení pro sebestředné samožery, kteří žijí v domnění, jak jsou akční, aktivní a profesionální – přečtěte si to. On vám spadne hřebínek.

Napsal: Bruce Dickinson

Žánr: autobiografie

Vydavatelství: Grada Publishing a.s. 2021 (edice Cosmopolis)

Originál: HarperCollins Publishers Ltd. 2017 (What Does This Button Do?)

Počet stran: 335

Překlad: Martin Vondrášek