Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
David E. Gehlke // Turned Inside Out: Obituary

David E. Gehlke // Turned Inside Out: Obituary

-krusty-17.6.2025
Příběh o kapele, která moc nerozbíjela hotely, moc nejela v drogách, pila většinou tak nějak s mírou a nikoho ze svých členů násilně neusmrtila - byť už o dva přišla. Ale také příběh o kapele, která dodnes hraje po čertech poctivou tvrdou muziku. Vychlaďte pivo, nažhavte gril a volume doprava! Obituary.

Death metal. Co je to vlastně za styl a kdo je jeho vzorovým představitelem? Morbid Angel? Death? Entombed? A nehraje každá z těchto kapel tak trochu něco diametrálně odlišného? A co takhle Obituary?

 

Matně si pamatuji doby debutu Slowly We Rot (1989), který mi byl spolužákem prezentován jako výplod kapely s nejchorobnějším vokálem na světě. K tomu si připočtěte název alba a obal a máte tady kult jako Brno. Takže se bez nucení přiznám, že Obituary mám rád. Jejich death metal je tak nějak kvalitativně konstantní, chytlavý, hnilobně – záhrobní a čím déle je znám, tím více mi připadají jako jediný relevantní klon Celtic Frost, který má právo na existenci. Párkrát jsem je viděl naživo a vždy mě dostali. Třeba naposledy jako support loučící se (?) Sepultury, kdy ten večer svým pra – metalem, úsměvy a pohodou naprosto vyškolili omladinou vyhajpované profesory z Jinjer. Prostě floridský death metal k pivu a grilu a s nadhledem.

 

V roce 2021 vydalo vydavatelství Red Flag Media biografii Obituary od Davida E. Gehlkea a po čtyřech letech nám ji představuje v českém překladu vydavatelství Metal Gate, které má v našich krajích nepsaný monopol na knižní biografie ze světa tvrdé muziky. A hned ze startu musím vyseknout vydavateli hlubokou poklonu, protože se v případě Turned Inside Out jedná o klenot, který by neměl chybět v knihovničce žádnému znalci hudební scény.

 

tampa

 

Kniha je pěkný macek, ale všech více než 300 stran spolykáte velice rychle. A co všechno se dozvíte? Po autorově poděkování a jakési předmluvě se dočkáte i předmluvy Maxe Cavalery, kterýžto by si na tom mohl založit živnost, neboť jako vševědoucí orákulum tvoří předmluvy jako na běžícím páse (pokud se nepletu, je to asi už snad třetí, kterou jsem četl, ale mýlit se mohu).

Teď už se pohodlně usaďte a nechte se unášet proudem vzpomínek do dob, kdy na Floridě kralovaly spolky jako Nasty Savage a Savatage – což jsou ne/překvapivě vzory budoucích Obituary. Dozvíme se spoustu informací a vzpomínek na dětství ústřední trojice pozdějších Obituary – bratrů Tardyových a Trevora Perese. Celá biografie je dávkována podle významných etap v životě kapely, což jsou především alba, ale taky jakási prenatální doba kapel Executioner a Xecutioner. Speciální část je věnována i pětileté kapelní pauze a projektům jako Meathook Seed, Lowbrow, Catastrophic, Tardy Brothers, Six Feet Under nebo Andrew WK (což je v USA prý veliké jméno, leč já jsem tímto pojmem naprosto nepolíben).

 

tardy obi

 

Dozvíme se také spoustu detailů o praktikách nahrávacích společností v dobách, kdy death metal zažíval svá nejlepší léta. Počteme si i něco málo o Donaldově lásce ke kočkám, Johnově zaměstnání a o koncertech bez něj za mikrofonem, Westově problematické povaze, Watkinsově odchodu, Murphyho hostování, Santollově životním stylu, DiGiorgiově záskoku a Becerrově ne-profi přístupu k nahrávání a pár drbů z Tampy (se Schuldinerem opravdu nebylo snadné vyjít…).

 

text obi

 

Vzpomínání končí výtečným desátým, eponymním albem. Což už sice bude nějaký ten rok zpátky (8 let), na druhou stranu ale Obíci od té doby vydali pouze „novinku“ Dying Of Everything. A taková „neaktuálnost“ není jistě žádným průšvihem.

 

Co  na knize opravdu miluji, je naprosto geniální obálka. Jedná se o originální přebal, tudíž se nevyrábělo nic lokálního na koleně, jak tomu někdy bývá. Jasné, graficky čisté, přitom stylové a nekompromisní. Díky za to. Kniha vychází tradičně v měkkých deskách. Jistě, tvrdé lesklé desky by byly krásnější a ten oheň na obalu by vyniknul, ale nemám s tím větší problém…protože ten obal je prostě majstrštyk!

 

Osobně jsem nadšen, když o něčem čtu a fotografie mi to rovnou ukazují v reálném čase. Zpětné dohledávání v obrázkové příloze moc nemusím. A tady opravdu mlaskám blahem, protože jako čtenář mám vše na stříbrném podnose a to i včetně takové samozřejmosti, jakou je obal popisovaného alba. V textu je vždy pár slov o autorovi nebo o námětu a nebudete mi věřit, setkal jsem se i s knihami, kde popisovaný obal prostě chyběl! To je na rozsudek smrti.

Grafika je příjemná a vstřícná i věkem unaveným očím. Černá, bílá, fotky a barevná obálka – tak jednoduše zní recept na povedenou knihu. Grafika a sazba na jedničku.

 

V neposlední řadě musím vyzdvihnout překlad Aleše Ondráčka, který udělal od dob biografie R. J. Dia obří skok kupředu a já nenacházím v jeho překladu byť sebemenší chybičku či nonsens.  A ten překlep na str. 306 (Gery Holt) je marginální záležitost, která jinak potvrzuje skvělou kondici Turned Inside Out.

 

Finální verdikt je takový, že Metal Gate vydalo pravděpodobně svoji po všech stránkách nejlepší biografii, kde se potkává prostě všechno a správně. Díky za ni a jen houšť a větší kapky!

Výtečná práce.


 

 

Napsal: David E. Gehlke

Žánr: biografie

Vydavatelství: Metal Gate, 2025

Originál: Red Flag Media 2021

Počet stran: 338

Design a sazba: Radek Doleží

Překlad: Aleš Ondráček



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky